Chrudim - Lukáš Myška, osmnáctiletý hokejbalista z Chrudimi, má za sebou první větší úspěch. V Extralize staršího dorostu získal stříbrnou medaili za Letohrad, což byl pro něj opravudu první výraznější úspěch.

Vrátil bych se ještě k tvým začátkům. Kdy a kde jsi s hokejbalem začínal, a proč si si zvolil právě tento sport? Každý kluk přece sní o fotbale nebo o hokeji...

S hokejbalem jsem začínal, myslím, v devíti letech. Před tím jsem hrál fotbal, ale řekl jsem, že to chce změnu. Navíc rodiče nechtěli, abych jen seděl doma a koukal na televizi, a proto jsem si řekl, že budu hrát hokej. To se jim ale ale také nelíbilo, protože se báli o mé zdraví. Tak nakonec mi povolili hokejbal a vidím, že to byla dobrá volba. Začal jsem v Chrudimi, ujal se mě trenér Chmelík, na kterého navázal pan Pecina.

Jak dlouho jsi tedy hrál v Chrudimi a proč vlastně přišel tvůj přestup do kádru Heřmanova Městce?

Za Jokerit jsem hrál celých pět let, získali jsme i nějaké úspěchy. Byli jsme dokonce čtvrtí na Mistrovství České republiky v mladších žácích, ale to už je také dávno. Na konci jsem již ale nedostával tolik prostoru na hřišti, kolik bych si představoval, a tak se mi naskytla možnost hrát za nedaleký Heřmanův Městec.

Jak vlastně probíhaly tvoje začátky u Ježků?

Dostal jsem poměrně dobrou příležitost, ve které mi hlavně pomohl trenér Kamil Mlejnek. Tomu bych tímto chtěl poděkovat, protože pro mě udělal opravdu hodně. Navíc mi ještě prorazil cestu do Letohradu, v jehož dresu jsem měl možnost zahrát si Exraligu mladšího dorostu.

A jak tedy přišlo na to, že jsi se zrovna ty dostal až do nejvyšší soutěže?

Pro mě bylo štěstí, že v Heřmanově Městci nebyl žádný dorostenecký tým. Trenér chtěl, abych si vyzkoušel také jinou ligu, než ty, co hrají Ježci. Příležitost jsem chytil za pačesy, měl jsem ze svých výkonů dobrý pocit. Vypadá to, že i oni byli spokojení a já jsem dostal možnost za ně hrát i na jaře a vlastně si užít vyřazovací boje.

Právě proběhlou sezónu hodně ovlivnilo poměrně těžké zranění. Můžeš říci, o co přesně šlo?

Zranění se mně přihodilo v pohárovém zápase proti Pardubicím. Běžel jsem do rohu pro míček, soupeř mě trefil na mantinel a já si tam nechal ruku. Měl jsem vyhozený loket z kloubu a přetrhané vazy. Bylo to na podzim, šel jsem na operaci zde v Chrudimi a největší podíl na mém brzkém uzdravení měl pan doktor Koreček. Tomu také patří obrovské dík.

Na jak dlouho tě to vlastně vyřadilo ze hry a jaký byl poté návrat na hřiště?

Měl jsem poměrně dlouhou pauzu a to celý půlrok. Do toho byla ještě zimní přestávka, takže jsem znovu začal hrát až v březnu. Návrat byl poměrně zajímavý, zpočátku jsem měl strach, abych se při soubojích nebál, ale až tak hrozné to nebylo. Bylo znát, že jsem se půl roku de facto nehýbal, ale postupem času jsem se do toho dostal.

Ty jsi za Letohrad hrál už i na podzim, a pak přišla již zmíněná pauza. Co návrat právě do Extraligy?

Zas takový rozdíl to nebyl. První národní liga, kterou hraje Heřmanův Městec, je trochu tvrdší než Extraliga mladšího dorostu a je to o něco pomalejší. Právě v Extralize je to o hodně techničtější. Nicméně si myslím, že jsem se dokázal rychle přizpůsobit.

Takže jsi hrál za Letohrad a zde za Ježky hned za několik týmů. Jak to vlastně je s heřmanoměsteckým hokejbalem?

Je to paradox, ale já jsem si vyzkoušel skoro všechny mužské ligy, co v České republice jsou, kromě té nejvyšší. Áčko hrálo 1. národní ligu, kterou bude nyní hájit v baráži, B-tým je ve 2. národní lize a céčko je v Oblastní lize. Těch zápasů bylo hodně, ale toto tempo mi opravdu vyhovovalo.

Jak bude vypadat další sezóna? Co tě čeká nejbližší dny?

V létě budu mít přípravu s Heřmanovým Městcem, dostal jsem nabídku hrát za Kometu Poličku, což je pro mě rozhodně vítané. Jak se s nimi budu připravovat a zda vůbec dostanu šanci, to vše se rozhodne až během léta. Chci se postupně zlepšovat a udělat nějaký ten úspěch s Heřmanovým Městcem. Nyní je naším úkolem vyhrát baráž, která se bude hrát příští pátek s Pardubicemi v Ježkárně. Jisté to ale ještě není, jelikož díky postupu Jihlavy do Extraligy se uvolnilo místo ve skupině Východ a není ještě jisté, jak to vlastně bude.

Co bys o té baráži vlastně řekl?

Bude to rozhodně složitý a vyhrocený zápas. Oba soupeři jsou velcí rivalové a dalo by se říci, že půjde vlastně o derby. Šance jsou na obou stranách stejné, záleží na tom, jak se s tím vypořádáme.

Ještě se vrátíme k průběhu play-off v Letohradu. Skončili jste druzí, jak to vše probíhalo?

Play-off pro mě bylo neskutečným zážitkem a jsem strašně rád, že jsem si to mohl vyzkoušet. Vstup jsme měli vydařený, ve třech zápasech Letohrad přejel Jihlavu. Po euforii jsme narazili na Plzeň a velice krutě jsme spadli do reality. Prohrávali jsme 2:0 na utkání, protože u nich v kryté hale byly neskutečné podmínky, ve kterých se hokejbal prostě hrát nedá. Pak jsme na domácím hřišti dokázali srovnat stav série a opět v Plzni před skvělou atmosférou jsme oslavili postup do finále. Tam jsme na Kladno prostě nestačili, Alpiq byl lepší a titul si zasloužil. Druhého místa si velmi cením, je to můj největší úspěch. Byl bych strašně rád, kdybych si mohl něco podobného ještě zopakovat.

Do Letohradu jsi šel sám, nebo tam s tebou šel nějaký spoluhráč z Heřmanova Městce?

Ne ne. Na podzim jsem sám nešel, možnost zahrát si dostal i Radek Böhm, který ale na play-off už necestoval kvůli jiným povinnostem.

Ty jsi hrál také florbal. Neuvažuješ o návratu?

Ano, hrál. Určitě mi to chybí, jenže s hokejbalem se to dá jen těžko skloubit, protože v Heřmanově Městci hraji každý víkend. Pokud by nevyšly střídavé starty do Poličky, tak se návratu k chrudimským Pirátům rozhodně nebráním.

Když jsi tak vytížený, dá se to skloubit se školou?

Jde to těžce, ale nemůžu sis stěžovat. Když jste tak skvělý studijní typ jako já (ironicky se směje), tak tomu doma nemusíte věnovat ani tolik času. Je to složitější, ale zas tak velký problém v tom nevidím.

Moc děkuji za rozhovor.