Chrudim – Všechno bylo jinak. Hned na úvod vernisáže měl galerista Luboš Jelínek pro návštěvníky Galerie ART Chrudim dvě zprávy. Dobrou a špatnou. Sněhová kalamita sice způsobila, že Jiří Suchý na vernisáž nedorazil, ale po přečtení vysvětlujícího dopisu, kterými Jiří Suchý i na dálku všechny pobavil, obecenstvo nadšeně tleskalo. Už teď se navíc připravuje něco výjimečného, co proběhne již brzy v kavárně, která s galerií sousedí.

[[img:chrn_fullwidth:21737:Pamětník Oldřich Jelínek a jeho syn, galerista Luboš Jelínek.  Foto: Chrudimské noviny]]

Vernisáž ozvláštnil autentickou historkou pamětník mnoha představení Semaforu v šedesátých letech, Oldřich Jelínek, galeristův otec, když vysekl srandovní příhodu s větou: „Moje žena je obletovávána klempířem, co mám dělat?“ kdy se mohli diváci účastnit představení prostřednictvím svých vlastních dotazů.

[[img:chrn_fullwidth:21742:Počáteční smutek vystřídalo po přečtení dopisu od Jiřího Suchého nadšení.  Foto: Chrudimské noviny]]

V důsledku silných poryvů větru a vydatné sněhové pokrývky se Jiří Suchý na poslední chvíli rozhodl, že se ze zahájení výstavy omluví. Udělal to ale gentlemansky, poetickým dopisem s ironií sobě vlastní, když napsal, že by byl na zpáteční cestě již značně „uondán“. „A když jsem uondán, přestávám být svéprávný. A dokonalé vyčerpání dokáže způsobit, že zapomenu k čemu je volant,“ dělal si ze sebe Jiří Suchý legraci.

[[img:chrn_fullwidth:21740: Svoji autentickou vzpomínku na Semafor přidal Oldřich Jelínek.  Foto: Chrudimské noviny]]

Jiří Suchý vzkázal, že až se počasí „vyvzteká a bude vlídnější“, tak ještě v průběhu výstavy rád přijede a popovídá si o životě, divadle nebo třeba o svém kreslení, jak uvedl. Galerista Luboš Jelínek rovněž naznačil, že v kavárně sousedící s Galerií ART je také piano, takže se mohou lidé těšit i na hudební představení. Počet míst bude však omezený. Místenku si proto raději zarezervujte včas.

[[img:chrn_fullwidth:21736:Někteří brali možnost zapsat se na rezervační listinu včas útokem.  Foto: Chrudimské noviny]]

Nakonec galerista pár slovy vystihl i výstavu Jiřího Suchého. „Vystavujeme litografie, kde Jiří Suchý reflektuje nejen svoji poezii, kterou v grafikách najdete, ale má v sobě i zvláštní kouzlo vzpomínání na staré časy,“ shrnul galerista Luboš Jelínek.

[[gal:21747]]Malá ukázka.  Foto: Chrudimské noviny

„Moc se mi líbí ta určitá ironie a nadhled, v čemž vidím velkou sílu. Od té doby, co jsme před pár lety uspořádali poslední výstavu, vzniklo asi dalších sto grafický listů,“ dodal.

[[img:chrn_fullwidth:21749: Pozdrav pro Jiřího Suchého.  Foto: Vlastimil Raška]]

Chrudim – Do výstavních prostor Galerie Art na Resselově náměstí v Chrudimi byla od tohoto týdne nainstalována nová výstava představující výběr z grafické světové tvorby téměř třiceti autorů. Najdete zde působivá díla světové avantgardy, díla zvučných jmen i ta se jmény méně známými.

Výstava Světová avantgarda představuje výběr z grafické tvorby z období od konce 19. století až do druhé poloviny 20. století.

George Braque: Le Cheval et Char                                                   Foto: Galerie Art

Zastoupeni jsou zde malíři od Japonska až po Spojené státy americké. Většina z nich byla propojena s evropskou scénou a především s takzvanou Pařížskou školou, známou hlavně tím, že udávala hlavní názorový a výrazový impuls této době. 

Chrudim – Zdánlivě pokračující výstava Tomáše Pilaře v gotickém sklepení Galerie Art v Chrudimi představuje další část díla tohoto autora. Nově vystavené olejomalby ukazují zcela jinou a zároveň neobvyklou polohu jeho tvorby. 

Tomáš Pilař čerpá ze dvou hlavních témat: prvním tématem jsou příběhy z antické mytologie. Skrze ně pozoruje radost, lásku, oddanost, zoufalství, nenávist či beznaděj. Mistrným způsobem takto znázorňuje křehkou atmosféru vypjatých lidských momentů vytvářejících působivou paralelu k nám samým.

Tomáš Pilař: Orfeus a Eurydika                                          Foto: Galerie Art

Druhým tématem je Prasvětlo – chápáno jako počátek všeho bytí, které nás zavede k myšlenkám podstaty existence života a lidstva na Zemi.

Tomáš Pilař: Kalina a Brana I                                                 Foto: Galerie Art

Tematicky do výstavy zdánlivě nepatří dva obrazy kravičky Kaliny se svým novorozeným telátkem Branou. Avšak možná právě tyto bytosti a dlouho očekávané narození vyvolalo v autorovi myšlenky pátrající po původu a podstatě.

Chrudim – V úterý 6. září navštíví Chrudim při své cestě Pardubickým krajem premiér Petr Fiala (ODS). Ve 14 hodin se zastaví v Galerii Art manželů Jelínkových na Resselově náměstí a poté se přesune o několik desítek metrů dál do Mlsného Pecivála, kde se s ním mohou od 14:30 hodin potkat občané Chrudimi při akci „Na kávu s premiérem“. Další jeho zastávkou budou Pardubice.

[[img:chrn_fullwidth:21051:Petr Fiala při své poslední návštěvě Chrudimi navštívil dřevovýrobu Jana Ficka.  Foto: Chrudimské noviny]]

Premiér Petr Fiala v rámci své předvolební kampaně navštíví Pardubický kraj. Opět přijede podpořit i komunální politiky do Chrudimi. Naposledy se byl před dvěma lety podívat, jak funguje Dřevovýroba Jana Ficka. Jeho zítřejší návštěvu ve městě připravuje z týmu ODS Ivan Pištora. Jako nejvhodnější místo pro meeting je oslovil Mlsný Pecivál. „Je to pro nás samozřejmě pocta, že si vybrali právě náš podnik. Rádi premiéra pohostíme a nabídneme mu cokoliv z naší kvalitní nabídky jako všem našim hostům,“ uvedla majitelka obchůdku Jana Švecová.

Vzhledem k tomu, že například na předvolebních setkáních s bývalým premiérem Andrejem Babišem (ANO 2011) dochází k celkem vyhroceným situacím, zeptali jsme se Ivana Pištory, zda se také uvažuje o nějakých opatřeních. „Na setkání s panem premiérem může přijít kdokoliv a nehodláme lidi žádným způsobem třídit,“ odpověděl.

Chrudim – Společná vernisáž dvou výstav, tentokrát Tomáše Pilaře a Jana Vičara, opět přilákala do unikátních prostor oblíbené Galerie Art Chrudim navštěvníky všeho druhu, těšící se na nevšední umělecký zážitek. Pozvání na výstavu přijala i černá fenka, které galerista nabídl gentlemansky vodu přímo z šálku na kafe, a to jako by předznamenalo, v jakém duchu se celé sobotní setkání ponese.

[[img:chrn_fullwidth:20688:Kalina a Tomáš Pilař na začátku srpna 2020.  Foto: Chrudimské noviny]]

Tomáš Pilař tráví většinu času na louce nebo v lese na vesnici, kde se spokojeně usadil obklopen svými zvířaty. Zatímco štěbetající „obecenstvo“ už se nemohlo dočkat na bohatý kulturní zážitek, když korzovalo spokojeně po galerii se sklenkou vína v ruce, Tomáš Pilař tou dobou ještě držel v ruce vidle a přehazoval někde u kostela kupky sena, aby ještě narychlo dostatečně zabezpečil své zvířecí druhy včetně svérázné kravičky Kaliny, která se stala i hlavní protagonistkou rozhovoru s malířem před dvěma lety. Však právě Luboš Jelínek nadhodil, že příště se bude možná vernisáž konat přímo uprostřed malířova dvorku, jako pořádal setkání i Alva Hajn.

[[img:chrn_fullwidth:20678:]]

Jan Vičar, který žije střídavě ve Francii, kde je více pracovně, a na Vysočině, kde rád odpočívá, dorazil naštěstí dřív a čas k dobru využil k předčítání z katalogu, aby seznámil návštěvníky s příběhy vysvětlujícími vznik vystavených děl, včetně zmínky o Cafe Tisardminné uprostřed oázy jako stvořené pro umělce. Největší vystavené dílo vás ohromí i bez vysvětlování. Jan Vičar v něm zaznamenal osud muslimské dívky, s kterou se setkal během svého putování pouští.

[[img:chrn_fullwidth:20689:]]

„Problém je v tom, že jsme zvolili vystavit dílo, které nám zabralo třetinu výstavní síně, ale ta věc je tak nádherná, že nám to stálo za to. Další věci můžete vidět v deskách na vyžádání. My jsme se soustředili na silný vizuální dojem,“ vysvětlil galerista Luboš Jelínek. „V současné době jsme se zachovali velmi nekorektně,“ dodal s nadsázkou. „Sice jsme to nenapsali, ale pořádáme vlastně muslimskou výstavu, abyste věděli. O chytrém Azízovi, Ahmedovi a Nuradinovi. Mně to přišlo velmi cenné, protože jenom Jan Vičar si to může dovolit. Protože takhle to zažil,“ dodal. Pohnutý příběh, o kterém se můžete dočíst v katalogu, vystřídal vtipný, a po té už Jan Vičar foukl do galerie trochu toho horkého marockého písku z jeho putování po dunách.

[[img:chrn_fullwidth:20668:]]

Tomáš Pilař, nejčastěji vystavující umělec v Galerii Art, který je jindy schopen filozofovat o duchaplných tématech celé hodiny, se nechal zaskočit dvojsmyslnou zmínkou galeristy o pomyslné srně z obrazu. „To není srna, může to být i nějaká mladá Róza, která vypadá jako srna,“ dodal nakonec umělec s tajuplným úsměvem a zajiskřilo mu v očích. „Tomáš je showman, sebejistý frajer. Žije ve velké pravdě se skutečností. Jedině, když koza ukousne kus obrazu, tak to řešíme,“ vystihl Luboš Jelínek. Obrazy po procházce marockou pouští obecenstvo osvěžily příjemným lesním stínem. Výstava s názvem V tichosti lesa zjevila se plachost odhalí vnímavým pozorovatelům možná i to, co je skryté. Všechna díla vznikla za pouhé dva měsíce usilovné tvůrčí práce. Názvy obrazů vymyslel malířův mecenáš.

Už se plánuje zajímavá dernisáž, na které například Jan Vičar prozradí více o svém díle, na kterém spolupracoval s americkou básnířkou Sally Ball, Světlana Jelínková zazpívá francouzsky a možná přijde i kouzelník Tomáš Pilař!

[[gal:20684]]

Chrudim – Galerie Art na Resselově náměstí v Chrudimi zve na vernisáž umělecké tvorby současných autorů. V sobotu 25. června v 15 hodin mají návštěvníci možnost seznámit se s obrazy Tomáše Pilaře a grafikou Jana Vičara.

Tomáš Pilař /1979/ žije a pracuje v rodinném domku se zahradou v Podlažicích u Chrasti, svou uměleckou tvorbu prožívá v každodenním setkávání se s krajinou a jejími obyvateli. Zachycuje neotřelé okamžiky dne, všímá si mocného působení jak slunečního svitu v krajině, tak přítmí večera na louce a černoty noci kolem sebe. Mizivé okamžiky s pomocí barevných pigmentů různé intenzity přenáší na plátno a nechává je doznívat v mysli přihlížejících.

Grafik Jan Vičar se narodil v roce 1967 ve Svitavách, studoval na AVU v Praze. Žije a pracuje převážně v zahraničí. Od Académie Des Beaux Arts obdržel cenu Maria Avatiho, získal tak nejvyšší ocenění za grafickou práci na světě. Nejrůznější příběhy inspirují autora k uměleckému zachycení vlastních zážitků, jako kdyby vytvářel vizuální mapu všeho, co se dotklo jeho paměti a zanechalo tak hlubokou vzpomínku.

Chrudim – V úterý 17. května v 17 hodin bude zahájena v Galerii Art na Resselově náměstí výstava keramiky Michala Plíhala. Tento umělec tvoří výhradně pradávnou technikou Raku, což je precizní hra s přírodní  chemií a ohněm. Pro chrudimskou expozici připravil Michal Plíhal bezmála čtyřicet objektů, které potěší snad všechny smysly.

Michal Plíhal v současné době žije se svou rodinou u města Litomyšl v malé vesnici Netřeby. V jeho domě je keramická dílna, kde vzniká užitková keramika, pálená v elektrické peci i keramické výrobky pálené dřevem. Ale jeho největší láskou je původně japonská technika keramiky Raku. U nás je toto poměrně vzácný a  vrcholný jev  keramického  umění. Raku má obrovskou škálu různých směrů rozdílných ve zdobení i chlazení. Michal se zabývá třemi druhy, které se liší v postupu tvorby po vytažení z pece. „Něco se zahrabe například hned v pilinách, něco se chladí na pilinách a zdobí, něco se chladí v nádobách a zase jinak zdobí. Takže každý, kdo se věnuje Raku, tak si může najít svou vlastní cestu,“ říká sám autor.

Michal Plíhal: Váza široká, keramika Raku

Na výstavě v působivém prostředí gotických sklepů Galerie art najdete vázy, dózy a mísy vytvořené s mistrovským, hrnčířským až sochařským cítěním. Čistota tvaru, přirozenost kresby, povrchová dokonalost, Raku technika – to jsou hlavní atributy keramiky Michala Plíhala.

Chrudim – V úterý 17. května v 17 hodin se koná v Galerii Art na Resselově náměstí v Chrudimi vernisáž výstavy Františka Skály. Základ expozice vytváří soubor Cyklus obálek dokončený v roce 2018 a dále masky démonů.

František Skála je ve své tvorbě známý svými objekty a instalacemi jako mistr druhého života divných i prapodivných věcí, hledač spirituálních vlastností materiálů. K tvorbě používá nalezených předmětů i přírodnin. Dává dohromady roztodivné kytary, z mořských řas vymodeloval sérii hlav, navrhl interiér pražského Paláce Akropolis, vytvořil několik desítek grafických listů, knižně vydal své ručně ilustrované deníky z cest.

František Skála: Nabídka noci, akvarel

František Skála žije a pracuje v Praze a na venkově. V Galerii Art v Chrudimi, kde mu byl vydán i soupis díla, poprvé vystavil své kompletní grafické dílo v roce 2015. Tato nová  expozice představuje kolekci originálních prací většinou na papíře a dalších plochých materiálech, kde využívá různých výtvarných technik – od akvarelu a pastelu až po kolážové techniky.

Chrudim – Malířka a grafička Jitka Petrášová je posluchačkou třetího ročníku Akademie výtvarných umění v Praze a má za sebou už 22 samostatných výstav. Poslední se otevřela vernisáží v Galerii Art Chrudim minulou sobotu. Umělkyně hýřila vtipem a nebála se jít ve vysvětlování až na dřeň. Odhalila také, jaké to je, začít studovat AVU, když je vám téměř čtyřicet a máte už určité životní zkušenosti, včetně mateřství, za sebou.

[[img:chrn_fullwidth:20071:Jitka Petrášová při zahájení vernisáže.  Foto: Chrudimské noviny]]

Člověk, který ji na začátku její cesty za snem nejvíce ovlivnil, byl malíř Roman Kubička, který si také prošel studiem na Akademii. Poznali se při studiích v Českých Budějovicích a právě jemu vděčí za svůj malířský rukopis. Připravil ji na příjímačky na AVU. „Pro mě to byl dost zásadní člověk v životě. Dělal arteterapii a myslím si, že by to byl býval skvělý profesor na AVU, protože dokázal poradit na úkor svého ega. Nemít tenhle základ, tak mi je ‚Akáda‘ k ničemu.“

Naučila se pro sebe respektovat autority a připomínky lidí, kterým opravdu nevěří, pohřbívat do země. „Autoritou byl pro mě Roman Kubička, člověk, který se mi do toho nemontoval,“ vyjádřila se malířka. „Podpořil to, co je dobré, byl ale zároveň hodně kritický. Řekl mi třeba: do prdele, Jitko, na tohle se úplně vykašli. A já jsem si šla zabulet a pak jsem si říkala: vždyť on měl takovou pravdu!“

[[img:chrn_fullwidth:20075:Ukázka z výstavy. Zdroj: Galerie Art Chrudim]]

Nejdříve mateřské povinnosti a až pak malování

Akademii výtvarných umění začala studovat v roce 2019. „Kdybych věděla, v jaké budu studovat době, možná bych do toho nešla, ale na druhou stranu, ten covid mi pomohl koncentrovat se na jednu věc a nerozptylovat se tím, že půjdu na přednášky. I když to zní blbě, každý den jsem si malovala a byla jsem fakt šťastná.“

Se studiem AVU počkala do doby, než se dokázala, jak se říká, postavit na vlastní nohy, bez zatěžování kapsy rodičů. Navíc jí v 25 letech zemřel otec. Poté, co dostudovala první školu s výtvarně-pedagogickým zaměřením v Českých Budějovicích, rozhodla se konečně jít přímo za svým snem. „Když jsem se hlásila na AVU, všichni říkali, že jsem úplný magor, že do tohohle jdu. Že takhle riskuju, že vlastně všechny ty věci, které byly pro mě dané a jisté, úplně odstřelím a přestěhuju se do Prahy do podnájmu,“ přiznala Jitka Petrášová, která pochází ze Strakonic „Nakonec jsem i to šití úplně odstřihla, protože jsem začala malovat a už jsem neměla úplně čas se tím zabývat,“ zmínila se, jak na začátku měla i vůli živit se prodáváním vlastní zavedené módní značky.

Na AVU se dostala ve věku, kdy už některé mladší umělkyně začínají přemýšlet o založení rodiny. Jitka to měla shodou životních událostí přesně naopak. „Po dvou letech, co jsem byla na první výšce, se narodila první dcera Eliška a já si naivně říkala, to dám, budu si kreslit. A ne. Člověk začne, dítě je vzhůru, potřebuje přebalit, chce jíst, venku je hezky, chce jít ven. Mám pocit, že to nějak přirozeně je tak, že při vyčerpanosti se v člověku jako první utlumí tvůrčí procesy. Teď, když už jsou děti odrostlé, jedinou pracovní dobu mi určuje fakt, že je musím ráno vyhodit do školy, obstarat psa a pak už pracuju.“

[[img:chrn_fullwidth:20072:Před obrazem psích závodů s názvem Dostih.  Foto: Chrudimské noviny]]

Do obrazů promítá zážitky z vlastního života

Nejvíc dynamické období intenzivní umělecké tvorby zažívá posledních pět let. „Někdy mám fakt rozmalováno a udělám tři obrazy najednou, je to hrozně zvláštní. A pak zase třeba měsíc nic, jen si plánuju věci v grafických dílnách a tak,“ říká Jitka Petrášová. Pevnou pracovní dobu si zatím pořád nestanovila a stále pracuje ve svém pronajatém bytě, který se stal přechodně i jejím ateliérem, dokud to zbytek rodiny vydrží. Když prý nemůže malovat, je na odstřel. „Vždycky musí člověk počkat na ten správný čas, to nejde vynutit, jinak to prostě nebude ono, bylo by to divné, přesně konstruované – a to nechci. A pak to jde a já už jenom hledám místo, kam obrazy opřu, než uschnou.“

Říká, že zpracovává témata vždy něčím bytostně spjatá s jejím životem, s věcmi a zážitky, které jsou jí nějak blízké, ať už v pozitivním nebo negativním smyslu. Prvotní nápad se může v průběhu tvorby vždy změnit, pokud přijde nějaký nový impuls, třeba když někoho potká při venčení psa.

[[img:chrn_fullwidth:20078:Jitka Petrášová bavila publikum svými historkami ze života.  Foto: Chrudimské noviny]]

Velkou váhu přikládá světlu. „Nemůžu pracovat při umělém světle. Teď na jaře je to optimální, já nenávidím zimu, protože čas je v zimě zkrouhlý o to nejlepší světlo a hezkých dnů je hrozně málo. A když míchám barvy, jakmile si rozsvítím, strašně to pak všechno zkresluje a barvy vypadají úplně jinak. A slunce mi navíc dává energii.“

Její malby jsou energické jako ona sama. „Já si s tím obrazem – možná to bude znít zvláštně – povídám. Probíhá tam nějaký dialog, někdy těm hrdinům na svých plátnech házím doslova klacky pod nohy.“ Využívá výrazných barevných kontrastů i výrazných tahů štětcem, redukuje barvy a využívá malířské zkratky.

[[img:chrn_fullwidth:20077:Momentka před zahájením vernisáže.  Foto: Chrudimské noviny]]

Za covidu vznikl zajímavý cyklus Soukromé bunkry

Na vernisáži hýřila Jitka Petrášová vtipem, když popisovala sousedské vztahy, které ji taky inspirovaly k namalování cyklu „Soukromé bunkry“, který v Chrudimi sice neuvidíte, ale pro představu o tomto dvouletém malířském období určitě stojí za zmínku. Souvisí se sousedským soužitím za doby covidu.

„Soukromé bunkry se soustředí na mezilidské vztahy během covidu, zpracovávám v nich absurdní příběhy, které se v tom období děly v mém okolí. Třeba pán z prvního patra na mě křičel, že pan Stříbrný nažhavil kliku, když jsem šla venčit. A paní Fialová odvedle zase dostala pepřovým sprejem od právníků, kteří bydlí nad ní. A když omylem ostříhala nějaký stromek, dostala od nich pěstí,“ krčila rameny malířka s úsměvem sobě vlastním a publikum se bavilo.

Současně s trochu morbidním humorem dodala, že postupně už pět jejích sousedů, které ztvárnila ve svých obrazech, nějakým způsobem zmizelo z povrchu zemského. „Zdá se, že když někoho takového namaluju, ten člověk potom zmizí.“

[[img:chrn_fullwidth:20073:V popředí kompozice je malířčin pes Shaggy.  Foto: Chrudimské noviny]] 

Vystavené obrazy se zabývají různým vztahem člověka ke sportu

Obrazy na chrudimskou výstavu vybíral sám galerista Luboš Jelínek, kterého na první pohled zaujala bravurně zvládnutá kresba. Obrazy věnující se vztahu člověka ke sportu jsou doplněny dvěma odlišnými plátny, pop artovým „embéčkem“ a větším obrazem s názvem Dostih. „Tam je ta drzost a sebejistota za mě vidět úplně,“ upozornil Luboš Jelínek.

Vybrat obrazy vzhledem k rozměrným plátnům, na která Jitka ráda často maluje, byl nelehký úkol. A tak na výstavě můžete vidět zejména menší plátna inspirovaná především jejím negativním vztahem ke sportu, který si vypěstovala díky povinným hodinám tělocviku. Nechápala totiž, k čemu jí bude na střední umělecké škole dovednost předvádět veřejně výmyk nebo kotoul vzad. A tak kvůli neomluveným hodinám nakonec musela udělat reparát. „Neblázni, jsme výtvarná škola, přece ji nevyhodíme kvůli tělocviku,“ slyšela prý před svým hodnocením. Na vysoké nakonec vše vyřešila uznáním kreditů za absolvování kurzu jógy.

A tak u zobrazování sportu, kterého je teď Galerie Art plná, nečekejte žádné adorace na sportovce nebo zobrazování krásného nahého těla ve stylu „kalokagathia“, malování sportovců není pro malířku jen možnost ukázat, že bravurně zvládá vystihnout figuru, ale především způsob, jak vyjádřit širokou škálu emocí pramenících z jejího pošramoceného vztahu ke sportu.

[[img:chrn_fullwidth:20074:Ten, který odhazuje vajgly za barákem.  Foto: Chrudimské noviny]]

AVU je zkostnatělá instituce, ani po sto letech se revoluce v přístupu nekonala

Když Jitka Petrášová popisovala pro většinu publika neznámá fakta, jak to chodívá na AVU, ukázalo se, že ani za sto let se na akademické půdě stále nic moc nezměnilo. „To je to, co nenávidím na akademii,“ vystihla nekompromisně svoje pocity. „S tím věkovým nadhledem si to člověk uvědomuje. Jsou tam lidi mladší skoro o dvacet let než já, hozeni do soukolí, kdy jsou drceni, úplně zničení a někdy vychází ven jako trosky, co vlastně nechtějí ani malovat a malbu nenávidí,“ popsala. „Ale já jsem býk, který jde hlavou proti zdi, jsem zvyklá pracovat po svém a nenechám se ovlivnit. Už asi nemám věk na to, abych si s prominutím nechala srát na hlavu,“ nebrala si servítky.

Ví, co chce dělat, a tak se přirozeně vzpírá zásahům do podstaty svého tvůrčího přístupu. „A dej sem tuhle barvu, zbav se téhle linky, udělej tohle, to sem nedávej, intuice sem nepatří, všechno musí být připravené. Zjednodušuj, stylizuj, ideálně dělej to tak, jako já. – A já mám nějaký blok vůči tomu,“ odmítá snahu nechat si cokoliv diktovat. Dobrý pedagog má podle ní akceptovat osobnost žáka, pochopit, v čem je dobrý, a v tom ho podpořit. Ne se snažit ze svých žáků tvořit vlastní kopie. Jakmile se setká s podobně direktivním přístupem, ptá se: „A čí je to teda obraz?“

[[img:chrn_fullwidth:20070:Jitka Petrášová popisuje svůj tvůrčí proces.  Foto: Luboš Jelínek]]

Když si člověk věří, ostatní přijde samo

Jak řekl galerista Luboš Jelínek, „Akáda“ ne vždycky každému pomáhá. „Zažil jsem to s mnoha autory, že se perou se svými profesory, kteří je zašlapávají do země. A já jim říkám, kašlete na ně, a malujte si jak chcete, vždyť impresionisti se taky trhli. Jitka je malířka, o které se v Praze mluví. Za měsíc těch intenzivních příprav se mě tři malíři ptali, jestli je pravda, že u nás bude mít výstavu.“

Na to malířka odpověděla: „Myslím si, že to není o tom, aby člověk věděl, že se o něm mluví, ale spíš o obrovské pokoře a vůli něco dělat. Protože ve chvíli, kdy se člověk chová tak nějak arogantně a hloupě, je to cítit i z jeho obrazů,“ vysvětlila svůj náhled. I když se právě teď dostává s pedagogy do konfrontací, není to její případ.

Nikdy není pozdě

Jitka je příkladem toho, že když děláte něco, co vás baví a čemu věříte, nesmíte se nechat odradit ostatními a musíte si jít za svým. Nikdy není pozdě. „Jak člověk začne o sobě pochybovat a hledat nějaké blbosti, akorát se z toho blázní. Myslím, že dokud člověk na sobě maká a věří tomu, co dělá, nemusí přemýšlet, co bude dělat zítra. Protože já vím, že si vezmu plátno a budu malovat.“

Chrudim – V Galerii Art na Resselově náměstí  v Chrudimi se v sobotu 19. března koná vernisáž dvou nových výstav. Galerie představí malbu, kresby a grafiky Oldřicha Jelínka a obrazy Jitky Petrášové. Zahájení proběhne v 15 hodin za přítomnosti autorů.

Oldřich Jelínek /1930/ je všestranný český malíř, grafik a ilustrátor, jehož tématem zůstávají ženy i výstižný karikaturní humor. Než mu před rokem 1981 minulý režim „pomohl“ s emigrací a uvrhl v zapomnění, znal práce tohoto výtvarníka skoro každý. Ať už to byly ilustrace, karikatury, komiksy, reklamy i animovaný film.

Dlouhá léta tvořil autorskou dvojici s Adolfem Bornem, spolu nerozpoznatelně kreslili i jednotlivé obrázky. Ovšem jeden z dvojice se stával populárním českým výtvarníkem a druhému, díky režimu, toto umožněno nebylo. Výstava potvrzuje, že Oldřich Jelínek stále tvoří.

Jitka Petrášová je posluchačkou Akademie výtvarných umění v Praze. Její obrazy jsou především introspektivním zkoumáním, kde hlavní roli hrají emoce, snové prožitky srovnávané s realitou každodenního života. V jejích výtvarných zpovědích konfrontuje mezilidské vztahy s naznačenou ironií až sarkasmem.