Blog iDnes - Feldkurát Katz: „Co kdybychom prodali pohovku?” - Josef Švejk: „Za tu by moc nekáplo.” - Feldkurát Katz: „Ne? A tak si ji necháme. Stejně je to domácího, tak co.” Co se Vám vybaví, když čtete tuto scénu?

Mně připomíná české politiky. Až na jediný rozdíl. Zatímco Švejk řešil, kde vzít peníze, čeští politici poprvé od roku 1995 řeší, co s penězi. Poprvé za víc jak dvacet let totiž dokázala vláda hospodařit s přebytkem. Taky se tím náležitě chlubí a porovnává ho s rokem 1993. Navíc nikdy nebyl přebytek dosažen v takové výši jako loni.

Má to jenom jedinou vadu na kráse. Takhle postavené tvrzení je totiž tak průhlednou propagandou, že by celkem úspěšně mohlo zasáhnout i nově zřizované „Ministerstvo pravdy“. Ctihodní politici si patrně nevšimli, že od roku 1993 kvůli inflaci dramaticky vzrostly ceny. Takže porovnávat přebytek v roce 2016 s rokem 1993 je asi jako porovnávat platy: Od roku 1993 nám ceny vzrostly téměř na desetinásobek, a přitom se průměrný člověk desetkrát bohatší necítí. Trapné, srovnávat rozpočty těchto let, ne?

Ale na druhou stranu nutno v každém případě uznat, že je úžasné, že stát dokázal hospodařit s přebytkem 61,8 mld. Kč. Jen mi nějak uniká pointa, proč si zákonem stanovil dosažení schodku 70 mld. Kč. Chce tím říct, že pro stát není zákon podstatný? Nebo že by se už vůbec neměl rozpočet sestavovat? Přece jen odchylka 132 mld. Kč je taková, že bychom si snad napříště nějaké sestavování rozpočtu skoro mohli odpustit.

Na rozpočtu je dobré i to, že stát dokázal zvýšit příjmy o 3,8 % a výdaje naopak snížit o 6 %. Kdyby to byl dlouhodobý trend, bylo by to fajn. Stačilo by sedm let pokračovat tímto tempem, z přebytků rozpočtu splácet státní dluh a byli bychom bez dluhu. Za sedm let stejného trendu by totiž výdaje státu místo 1219 mld. byly jen 790 mld. Kč. A mohli bychom tleskat vestoje. Bohužel to je hodně naivní představa. Tak dobře totiž dokázal stát hospodařit jen díky příznivým vnějším vlivům a dramaticky nižším investicím - což nelze opakovat donekonečna. Ostatně o neopakovatelnosti svědčí i to, že příští rok chce opět hospodařit se schodkem 60 mld. Kč.

Markéta Šichtářová s manželem Vladimírem Pikorou a se dvěmi ze svých pěti dětí. Foto: archív Markéty Šichtářové

Kde se ale ty příjmy o 100,8 mld. Kč vyšší než plán vzaly? To číslo je neuvěřitelné. Pan Babiš snad nedojil v české ekonomice jen krávy, ale i býky. Jenomže ve skutečnosti to je tak, že místo dojení býků stačilo podojit EU o 64,8 mld. Kč víc, než se počítalo v rozpočtu. Ano, za vyššími příjmy nestojí až tak moc ČR, jako EU. A každý si to může úplně jednoduše ověřit v tiskové zprávě ministerstva, jen přitom musí umět trochu číst mezi řádky a porovnávat čísla s rozpočtem.

Za co ovšem skutečně může ČR, je třeba DPH - pro stát nejpodstatnější daň. Její inkaso pro státní rozpočet činilo 246 mld. Kč, což je meziroční růst o 9 mld. Kč alias 3,8 % (nebo 5,4 % z pohledu všech veřejných rozpočtů). Trochu nepoměr proti neplánovaným 65 mld. navrch z EU, že? Mimisterstvo financí přitom slibovalo, že zavedení takzvaného kontrolního hlášení prý vyléčí podvody s DPH za 80 mld. Kč ročně! Realita je tedy taková, že na DPH se sice vybralo více než loni (aby taky ne, když ekonomika tak výrazně rostla), ale současně méně, než se plánovalo - a to se přitom předpokládal nižší hospodářský růst a zavedly se represe proti podnikatelům, z nichž jsou teď automaticky potenciální podvodníci, v podobě kontrolních hlášení a u některých i v podobě EET. Trochu divné, ne? Trochu chabé výsledky na to, aby zavedené represe ospravedlňovaly.

Velký úspěch zaznamenal stát i v disciplíně „sedření živnostníků“. V této kolonce byl procentuální nárůst inkasa největší, protože živnostníci zaplatili na daních skoro třikrát tolik než předešlý rok (v roce 2015 zaplatili 1,3 mld. Kč, v roce 2016 hned 3,5 mld.) Jenomže tenhle nárůst příjmů o 2,2 mld. Kč je opět proti neplánovaným příjmům z EU směšný.

A jak jsme už řekli, tenhle zázračný přebytek byl nejen dílem vyšších příjmů státu, ale i nižších výdajů. Jak by se teď už asi dalo ze znalosti předešlých faktů snadno uhádnout, pokles výdajů ovlivnily opět zejména výdaje na financování společných programů EU a ČR. V roce 2016 dosáhly 54,3 mld. Kč, tedy o 118,0 mld. Kč méně než před rokem. Už to dává smysl? EU vám pošle víc peněz, abyste investovali víc než o rok předtím, a vy pak naopak investujete o 118 mld. Kč méně než o rok dříve. Tak takhle se dělá přebytek rozpočtu před volbami!

A kde stát utrácel nejvíc? Na sociálních dávkách. Ty nás přišly na 513,2 mld. Kč. Neboli o 1,3 % víc než před rokem. A to v době rekordně nízké nezaměstnanosti, kdy by bylo naopak logické čekat, že dávky poklesnou. A jen díky této rekordně nízké nezaměstnanosti jsou výdaje na dávky pořád o 2,6 mld. Kč nižší než plán.

Možná si teď říkáte, že tedy když ne rozpočtování, tak alespoň něco dělají politici dobře, jelikož snížili nezaměstnanost na rekord. A víte, že Německo má nejnižší nezaměstnanost od roku 1990, kdy se znovusjednotilo? Neboli nízká nezaměstnanost je všude kolem nás. Nemají ji jen úplná ekonomická nemehla typu Řecko. Evidentně to tedy zásluha politiků nebude. Podobné to je i s rozpočtem. Víte, že Německo hostí přes milion imigrantů a má po několik let v řadě přebytek rozpočtu? A víte, že Slovensko má nejlepší výsledek rozpočtu za osm let? Tak to jsou právě ony příznivé vnější vlivy, které nám pomohly, abychom i my měli poprvé od roku 1995 přebytek, žádné mimořádná obratnost politiků.

Tak kupříkladu přes 11 mld. Kč jsme vydělali na záporných výnosech státních dluhopisů. Ty má ostatně mnoho zemí Evropy, protože ECB se zápornými úroky snaží pomoci problematickým bankám třeba v Itálii. Tyhle záporné výnosy nám ohromně pomohly: Zatímco v roce 2015 jsme za správu státního dluhu utratili 53,2 mld. Kč, v roce 2016 to bylo jen 40,7 mld. Kč. To už je hodně peněz. Pro srovnání: na všechny státní zaměstnance vynaložil stát 110 mld. Kč. Jinými slovy, v roce 2015 nás dluh stál to, co polovina všech státních zaměstnanců.

Díky podobným položkám nám v posledních letech – s výjimkou mimořádného roku 2016 - rychle rostl státní dluh. Ti, kdo ho způsobili, se nyní chlubí, jací jsou borci. Pojďme si ale spočítat, kolik nás tito borci stáli. Počítejme vždy jejich dluh jako součet deficitů za každý započatý měsíc v jejich službě ministra.

B. Sobotka byl v úřadě ministra financí od července 2002 do září 2006. Za tu dobu vygeneroval dluh 355,1 mld. Kč.

M. Kalousek byl za TOP 09 v úřadu od července 2010 do července 2013. Jeho část dluhu je 362,6 mld. Kč.

A. Babiš je v úřadě od ledna 2014 dodnes. Po odečtení přebytku a připočtení plánovaného deficitu za rok 2017 vygeneruje dluh 148,8 mld. Kč. Z tohoto pohledu je skutečně nejlepší ministr. Nicméně svou firmu by patrně řídil lépe.

No a náš Švejk teď tedy poprvé od roku 1995 bude řešit, co s přebytkem. Nabízí se oblíbené „investovat a proinvestovat se k růstu“. A víte co? V roce 2016 jsme investovali zanedbatelně. Měli jsme přebytek rozpočtu. A ekonomika rekordně rostla a nezaměstnanost klesala! Ono státní proinvestování se k růstu je evidentně podvod jako hrom.

A tak nejrozumnější je z přebytku splatit státní dluh. To je totiž přesně ona koule na noze, která nás v roce 2015 stála tolik co polovina státních zaměstnanců.

A ještě jedna drobnost. Víte, že jsme loni vyplatili neziskovkám jako transfer 11,5 mld. Kč? Stály nás víc než desetina státních zaměstnanců. Vážně neziskovky potřebujeme? Vážně je nutné, aby nám bývalí pornoherci diktovali seznam „nevhodných“ médií?

Vladimír Pikora a Markéta Šichtařová