Chrudim - Oslavy 350. výročí položení základního kamene kostela svatého Josefa - dnešního Muzea barokních soch (MUBASO) - završila svou produkcí čtveřice dívek a několik dávno zemřelých starých mistrů barokní hudby. Socieatas Musicalis se předvedla v nejlepší formě.

Alena Michálková svou hrou na varhanní pozitiv dokázala, že pražská Loreta v ní má opravdu perfektní varhanici a karionistku (hráčku na zvonkohru). Díla Gottfrieda Fingera nebo Johana Caspara Ferdinanda Fischera přednášela s lehkostí a samozřejmostí.

Houslistka Jana Hrbková dělala čest Pražské konzervatoři i profesorovi Ivanu Straussovi. Sehranost s varhanicí byla opravdu perfektní.

Hrou na zobcové flétny Chrudimáky oslnila Lucie Vocelová. Telemannem okouzlená Vocelová snad neudělala jednu chybičku. Baroko má jednoduše v krvi a je to znát.

Soprán Terezy Růžičkové se chrámovou lodí nesl opravdu působivě. Až člověk skoro zapomínal, v jakém století se nachází a otáčel hlavu ke kůru, kde čekal chlapce, jenž se pod vedením trpělivého bratra kapucína snaží svůj mladičký hlásek dostat až k výšinám vítězného oblouku.

Nakonec si posluchači vytleskali i přídavek.

Odměnou byly dívkám květiny.  Foto: Chrudimské noviny

Autoři, kteří byli pro tento slavnostní večer zvoleni (Plánický, Finger, Fischer, Koutník, Plánický) možná mohli připadat mnohým neznámí. Bach, zmiňovaný Telemann, nebo třeba náš Zelenka a Michna jsou známější osobnosti z doby, kdy rostl kapucínský klášter v královském věnném městě Chrudimi. Přesto právě tito zdánlivě neznámí pánové, mistři svého řemesla, byli zvoleni vhodně. Každý z nich se totiž pohyboval v prostředí, které tvořili i následovníci svatého Františka, známí svou dlouhou kapucí.

Závěrečný koncert se tedy vydařil. MUBASO se dočkalo hudby, která v jeho prostorách s největší pravděpodobností kdysi zněla.