Program CHRUDIM SPOLEČNĚ patří k těm obsáhlejším. Bezpečnost, bydlení, doprava, zdravotnictví, sociální služby, sport i vzdělávání. Nechybějí konkrétní pojmy: parkovací domy, rezidentní parkování, železniční zastávka U Stadionu, strategický investor, podpora bydlení pro lékaře nebo dokončení rekonstrukce sportovní haly. V některých kapitolách autoři také pojmenovávají problémy a navrhují způsob jejich řešení. To je důležité uznat. Přesun strážníků do pěších hlídek, sdílený správce školních sportovišť nebo praktické AI workshopy už jsou srozumitelné představy, o kterých se dá diskutovat.

 

 

Při čtení přesto používám stejný metr jako u ostatních programů: PROČ – CO – JAK – ZA KOLIK – Z ČEHO – KDY. Nečekám projektovou dokumentaci, položkový rozpočet ani harmonogram stavebních prací. U velké investice by ale kandidát na vedení města měl alespoň tušit, zda mluví o deseti nebo sto milionech, odkud by peníze mohly přijít a jestli jde o projekt na jedno volební období, nebo na deset let. Přidávám také dvě kontrolní otázky: Co je proti dnešnímu stavu nové? A jak přesně se problém projevuje právě v Chrudimi?

 

Chrudim přitom hospodaří s rozpočtem kolem miliardy korun. To samozřejmě není miliarda volných peněz. Město z ní platí provoz, organizace, služby i již rozběhnuté investice. Volební program proto potřebuje také pořadí a nějakou představu o tom, co se do čtyř let a dostupných prostředků může vejít.

 

 

Program pojmenovává vandalismus a rušení nočního klidu v Klášterních zahradách, Michalském parku a okolí nádraží, nedostatečné pokrytí městskou policií v noci a o víkendech a tmavá, nepřehledná místa. Navrhuje přesun strážníků z administrativy do pěších hlídek v kritických hodinách, rozšíření kamerového systému a úpravy osvětlení a zeleně. Tady už tedy víme, co autoři považují za problém a jakým směrem chtějí změnit práci městské policie.

 

Výroční zpráva Městské policie Chrudim za rok 2024 uvádí 22 strážníků, pět operačních důstojníků a dvě administrativní pracovnice. Současně konstatuje, že se po letech podařilo personální stav naplnit. Strážníci v roce 2024 řešili 3562 událostí a na základě veřejnoprávních smluv působí také ve Slatiňanech, Sobětuchách a Úhřeticích. Právě proto bych se ptal, kolik strážníků dnes skutečně vykonává administrativu, kterou lze přesunout jinam, kdo ji převezme a kolik dalších pěších hlídek tak město získá. Přesun do ulic je srozumitelná politická volba. Potřebujeme jen vědět, zda organizačně vychází.

 

U kamer a osvětlení zůstává otázka, která konkrétní místa mají přijít na řadu a z jakých podkladů jejich výběr vychází. Program problémové lokality jmenuje, ale neukazuje četnost událostí ani to, které opatření má řešit kterou část problému. Kamera, světlo a pěší hlídka totiž nejsou tři názvy pro stejnou službu. A formulaci „konec vandalismu a rušení nočního klidu“ bych četl opatrně. Posílit prevenci a zlepšit zásah město může. Úplný konec těchto jevů je slib poněkud větší než pravomoci příští rady.

 

Poměrně podrobně je popsána také prevence kyberšikany a rizik online prostředí. Program nabízí pravidelné školní programy, informace pro děti a rodiče, propojení škol s odborníky a praktické semináře pro pedagogy i rodiče. To už je více než obecné „budeme podporovat prevenci“. Nevyžaduji důkaz, že chrudimské děti žijí v nějakém zvláštním internetu, odlišném od zbytku republiky. Zajímá mě, co už místní školy dělají, kde jim pomoc chybí a co má město navíc zajistit. Bez této odpovědi zatím nedokážu rozlišit rozšíření potřebné služby od nového názvu pro něco, co už funguje.

 

 

Bytová kapitola obsahuje důležité rozhodnutí: „Město samo nebude stavět.“ Jeho úkolem má být příprava území, infrastruktury a férových pravidel, podpora družstevních a partnerských modelů a práce s městskými pozemky. Tady tedy nemusím hádat, zda kandidátka chce městskou bytovou výstavbu, nebo především vytvářet podmínky pro jiné stavebníky. Svou základní představu uvedla.

 

Teď bych potřeboval chrudimskou diagnózu. Kolik a jakého bydlení chybí? Nájemní byty pro mladé rodiny, menší byty, družstevní bydlení, nebo pozemky pro rodinné domy? A jak má město pomocí navrhovaného modelu dosáhnout větší dostupnosti? Příprava území a infrastruktury také stojí peníze. Zajímá mě, které lokality chtějí připravovat, co v nich musí město zaplatit a jaký výsledek od tohoto výdaje očekává.

 

U rodinných domů program slibuje prověření vhodných městských pozemků. To je poctivěji vymezený závazek než předem oznámit nabídku parcel, o kterých ještě nevíme, zda existují. Nemohu proto požadovat, aby už dnes ukázali hotovou nabídku. Mohu se ale ptát, kdy prověření dokončí, podle jakých podmínek budou pozemky vybírat a co bude následovat, pokud vhodné plochy najdou. I přípravná práce může být konkrétním závazkem, pokud má výstup a termín.

 

Program také vysvětluje základní princip spolupráce s developery: pokud projekt zatíží okolí, má být předem jasné, jak se investor zapojí do infrastruktury. Před výstavbou se mají řešit doprava, parkování, školy, školky a služby. To je srozumitelné. Zbývá otázka, co podle autorů nefunguje dnes a jaká pravidla chtějí zavést. Podle čeho se určí podíl investora? Co bude stejné pro všechny a co se musí posuzovat podle konkrétního projektu? Férovost není jen jednotná věta v programu. Musí být čitelná i pro dva investory, jejichž stavby město zatíží různým způsobem.

 

U strategického investora je důvod uveden: nové pracovní příležitosti. Potřeboval bych ale vědět, jaké pracovní příležitosti Chrudim hledá. Více míst samo o sobě ještě neříká, zda jde o práci pro místní obyvatele, vyšší mzdy, jinou kvalifikační strukturu nebo potřebu přivést další zaměstnance odjinud. Podle toho se totiž mění požadavky na území, dopravu i bydlení. Teprve potom má smysl vybírat investora a připravovat pro něj infrastrukturu.

 

 

Dopravní kapitola výslovně říká, že chce dopravu řešit jako jeden celek, od bezpečné cesty dětí do školy přes MHD až po parkování a cyklodopravu. Nechce stavět jednotlivé způsoby dopravy proti sobě. To je rozumné východisko a bylo by nespravedlivé tvrdit, že program žádnou společnou myšlenku nemá. Pořád ale potřebujeme zjistit, které problémy jsou v Chrudimi největší a jak spolu navržená opatření souvisejí.

 

Program chce upravovat nebezpečné přechody, zlepšovat osvětlení, omezovat rychlou jízdu a řešit okolí škol a nádraží. Která místa mají přijít na řadu první? Podle nehod, měření rychlosti, zkušeností škol nebo podnětů obyvatel? Chrudim už používá strážníky u školních přechodů. Pokud mají vzniknout další opatření, zajímá mě, co přinesou proti dnešnímu stavu a kde.

 

U parkování se mluví o transparentním rezidentním systému, přípravě parkovacích domů a odstavných ploch. Rezidentní parkování v Chrudimi není nový vynález. Potřeboval bych proto vědět, zda chtějí měnit jeho pravidla, rozšiřovat ho do dalších částí města, nebo především zpřehlednit současný systém. U parkovacích domů pak stále chybí základní představa: kde, přibližně kolik míst, pro koho a alespoň řádově za kolik. Formulace „tam, kde to dává smysl“ je jistě lepší než stavět tam, kde to smysl nedává. Pro voliče ale ještě není adresou.

 

Stejně důležité je rozlišit, zda mají odstavné plochy sloužit dojíždějícím zaměstnancům, návštěvníkům centra nebo obyvatelům sídlišť. Každá z těchto skupin potřebuje jiné místo a jiné podmínky. Parkovací dům zároveň mění dopravu ve svém okolí a záchytné parkoviště potřebuje návaznost na cíl cesty. Právě tady bych chtěl vidět společná data dříve, než začnu jednotlivé stavby považovat za hotové odpovědi.

 

U veřejné dopravy program navrhuje úpravy jízdních řádů podle návazností, lepší propojení s vlaky a regionálními autobusy a lepší obsluhu okrajových částí města. To už říká, co má být výsledkem. Zbývá pojmenovat dnešní nedostatky: které návaznosti nefungují, které části jsou obslouženy špatně a co konkrétně může město změnit samo nebo dojednat s ostatními partnery.

 

Autobusové nádraží má být modernizováno, nebo má vzniknout nový terminál u vlakového nádraží. To jsou dvě alternativy, mezi kterými bude potřeba rozhodnout. Jak je dnešní areál využíván? Kolik stanovišť současný provoz potřebuje? Jakou hodnotu by přineslo přiblížení autobusů k vlakům a jaké náklady by měly obě možnosti? Nemusím po kandidátech chtít okamžitý výběr. Potřebuji vědět, podle čeho ho provedou.

 

Železniční zastávka U Stadionu má být podporována. Není to nový nápad: město má veřejně dostupnou studii z dubna 2013. Otázka tedy zní, co chtějí u dlouhodobě připravovaného záměru posunout. Jednání s příslušnými institucemi, přípravu, financování? Podobně program u západního pokračování obchvatu slibuje aktivní jednání. Je fér uznat, že tím popisuje roli města, místo aby předstíral, že celou komunikaci samo postaví. Volič by ale měl vědět, co má být výsledkem těchto jednání během příštích čtyř let.

 

Zklidnění centra už má také jasnější význam: postupně omezovat průjezd historickým centrem na základě dat a analýz, s ohledem na obsluhu a rezidenty. Tady není důvod ptát se, zda tím myslí auta, nebo hlučné kulturní akce. Mluví o dopravě. Zůstávají jiné otázky: kolik provozu tvoří průjezd, kudy má být veden jinam a jak se zachová dostupnost bydlení, obchodů a zásobování. Rozhodovat podle dat je dobrý příslib. Ještě lepší bude říci, která data město potřebuje a kdy je získá.

 

 

Program chce vytvářet podmínky pro získání praktických i odborných lékařů pomocí podpory bydlení, zázemí pro rodiny a vzniku ordinací. Neslibuje přesný počet startovacích bytů ani konkrétní nájemní pobídku. Není proto správné mu takové závazky připisovat. Pořád však chybí výchozí číslo: kolik a jakých lékařů Chrudim potřebuje získat a jaká překážka jejich příchodu je prokazatelně největší. Pokud to bude bydlení nebo vhodná ordinace, nabídka města může pomoci. Nejdřív bych ale chtěl vědět, že právě to řešíme.

 

Další body se týkají podpory nemocnice, vzdělávání lékařů, vybavení, zaměstnaneckého zázemí a jednání s krajem o pohotovosti. Tady je potřeba vysvětlit, co chce město financovat, co může samo ovlivnit a co musí dojednat. Za pozornost stojí také návrh prověřit přímé spojení mezi chrudimskou a pardubickou nemocnicí. Má srozumitelný účel: pacienti by nemuseli jezdit autem a řešit parkování. Opět jde o prověření, nikoli už o slib zavedené linky. Jeho výsledkem by mělo být zjištění poptávky, trasy, nákladů a možností dohody s dopravními partnery.

 

Příprava na stárnutí populace patří mezi skutečně strategická témata. Program chce plánovat kapacity a hledat lokalitu pro případný budoucí domov seniorů, vedle podpory odlehčovací a domácí péče. Zde bych potřeboval především demografický výhled: kolik kapacity bude Chrudim potřebovat a kdy, co lze zajistit doma a kde už bude nutné pobytové zařízení. Lokalita domova seniorů pak rozhoduje o dostupnosti rodiny, služeb, veřejné dopravy i běžného městského života.

 

U pomoci lidem v obtížné situaci se dnes mluví o podpoře noclehárny a služeb, které pomáhají návratu k běžnému životu. Nečtu v tom automaticky závazek stavět další ubytovny. Ptám se, jak současné služby kapacitně a provozně vycházejí, komu pomoc chybí a co konkrétně chce město doplnit. Obecný společenský problém může být dobrým důvodem ke komunální práci, ale její rozsah musí vycházet z místních potřeb.

 

 

Dokončení druhé a třetí etapy sportovní haly s využitím externích dotací je pokračováním městského projektu. Je proto přesnější ptát se, zda kandidátka chce pokračovat podle současné přípravy, nebo něco změnit, a na jaké zdroje chce dosáhnout. U zimního stadionu program uvádí zastaralou infrastrukturu a zapojení Dynama Pardubice B, které v Chrudimi hraje svá utkání. Souvislost tedy vysvětluje. Stále bych rád věděl, co přesně se má modernizovat a jakou roli má Dynamo v přípravě nebo financování.

 

U školních hřišť je pojmenovaný problém i mechanismus: zastaralost, nízké využití veřejností a možnost sdíleného správce, který zajistí otevírání, zamykání a údržbu. Program také výslovně myslí na děti mimo sportovní spolky. Tady už máme poměrně konkrétní CO i JAK. Zbývá určit školy, provozní dobu, rozsah nutných oprav a náklady. To je jiná úroveň přípravy než prosté přání, aby děti více sportovaly.

 

Ještě podrobnější je kapitola kontroly sportovních klubů, která vychází ze zkušenosti MFK Chrudim. Program navrhuje podmínky poskytování dotací, semafor rizik, informační kanál pro rodiče a trenéry, nezávislou osobu, pravidelné kontroly a oddělení kontrolní práce od doporučování dotací. Tyto mechanismy nelze odbýt jako obecnou frázi. Zajímalo by mě, které z nich napravují zjištěnou slabinu a jak budou nastaveny, aby chránily děti, ale nepřidaly každému malému spolku administrativu větší než jeho vlastní rozpočet. Konkrétní případ může ukázat systémový problém. Je potřeba vysvětlit, který.

 

Školská kapitola má širší záběr než opravy budov. Zmiňuje kapacitní tlaky například v Medlešicích, spolupráci škol, podporu jejich vedení, nedostatek některých pedagogů, hledání silných stránek škol i minimální standardy kvality. Navrhuje zapojení do Eduzměny a následné vytvoření Centra podpory vzdělávání podle zkušeností z Kutnohorska. Tady jsou pojmenované nástroje a možné vzory spolupráce. Potřebujeme vědět, co z dnešní práce škol mají změnit, kdo je zajistí a kolik budou stát.

 

Zvlášť stojí za vysvětlení představa, aby žádná škola nebyla výběrová nebo na okraji zájmu. Rovná příležitost ke kvalitnímu vzdělávání je srozumitelný cíl. Různé školy ale mohou mít rozdílné zaměření a některé rodiče mohou přitahovat více než jiné. Co tedy má být společným minimem kvality a co má zůstat jejich vlastní silnou stránkou? Právě zde může být program zajímavější, než naznačuje běžná věta o moderním školství.

 

 

Program chce zlepšit dovednosti žáků základních škol při práci s umělou inteligencí a výslovně nabízí kurzy a workshopy přímo pro děti, s příklady AI dětem nebo Aignos. Tady tedy praktický návrh v písemném programu skutečně je. Předvolební klip Nicka Svobody ho navíc vysvětluje jednoduše: workshopy mají děti naučit používat AI chytře, efektivně a hlavně bezpečně. A přidává větu, která mi utkvěla: „Protože než to za nás udělá stát, ujede nám vlak.“

 

Z celého programu mě tento bod zaujal nejvíc. Má jasné adresáty, srozumitelnou podobu a lze ho začít uskutečňovat během školního roku. Nemusí čekat na pozemek, stavební povolení ani velkou investici. Dopravu a demografii potřebujeme plánovat na desetiletí, ale děti už AI používají dnes. Škola má příležitost pomoci jim rozlišit užitečný nástroj od přesvědčivě napsaného nesmyslu a naučit je práci, kterou si samy nemusí osvojit.

 

Ani sympatický návrh ovšem nedostává výjimku z našeho testu. Kdo workshopy povede, pro které ročníky budou, kolik škol se zapojí a jak na ně navážou učitelé? Co má žák po jejich absolvování umět? Ověřovat informace, pracovat se zdroji, chránit vlastní údaje a poznat, kdy si pomocí AI usnadňuje učení a kdy se mu vyhýbá? Jednorázová návštěva lektora je začátek. Důležité bude, co zůstane ve škole po jeho odchodu.

 

Méně přesvědčivé je zdůvodnění, podle kterého děti používají AI jako „kamaráda“, což program označuje za neetické a neekologické. Takové použití může mít rizika, ale tato dvě hodnocení bych chtěl vysvětlit. Pro návrh workshopů je mnohem silnějším důvodem další uvedená zkušenost: nekritické přijímání výsledků. Praktický návrh tím neztrácí hodnotu. Jen by mu prospělo stejně přesné zdůvodnění.

 

 

CHRUDIM SPOLEČNĚ v řadě bodů nabízí více než seznam přání. Pojmenovává problémy, místy vysvětluje svou představu o roli města a navrhuje konkrétní organizační mechanismy. Přesun strážníků do ulic, zpřístupnění školních hřišť, kontrolní pravidla sportovních dotací nebo AI workshopy jsou příklady, u kterých už lze vést věcnou debatu o provedení. Program také výslovně říká, že město nemá samo stavět byty, a u centra slibuje omezování průjezdu podle dat.

 

Jakmile se dostaneme k parkovacím domům, území pro strategického investora, budoucímu domovu seniorů nebo velkým sportovním investicím, potřebné podrobnosti však ubývají. Chybějí místní kapacity, varianty, přibližné náklady a termíny. Neznamená to, že projekty jsou špatné. Znamená to, že zatím nedokážu posoudit, které jsou potřebné, které proveditelné a které mají dostat přednost.

 

Rozdíl mezi heslem a připravenou myšlenkou přitom nemusí být dlouhý. Věta „připravíme parkovací domy“ může být doplněna vysvětlením, kde je dlouhodobý deficit, které lokality chtějí prověřit, pro koho má parkování sloužit a čeho chtějí během volebního období dosáhnout. Takové vysvětlení ještě nic nestaví. Dává ale voliči možnost poznat, že příprava začala dříve než tisk plakátu.

 

Právě to od programu čekám. Aby ukázal, jak autoři čtou Chrudim, čemu dávají přednost a co na sebe skutečně berou. Některé body CHRUDIM SPOLEČNĚ už tuto podobu mají. U ostatních bych chtěl, aby se po čtyřech letech dalo rozlišit, zda se podařilo slib uskutečnit, nebo zda se o něm pouze další čtyři roky jednalo.

 

...

 

 

Podklady a metoda: Základním podkladem tohoto článku je volební program CHRUDIM SPOLEČNĚ zveřejňovaný na jejich oficiálních internetových stránkách www.chrudimspolecne.cz. Analýza vychází z podoby programu CHRUDIM SPOLEČNĚ zachycené na volebním webu 3. října 2026. Snímky této verze jsou přiloženy ve společném PDF, aby bylo možné ověřit, co jsem při hodnocení skutečně četl.

Program porovnávám s veřejnými dokumenty města a dalšími ověřitelnými zdroji. Používám stejný metr jako u předchozích dílů: PROČ – CO – JAK – ZA KOLIK – KDY. U ceny mě samozřejmě zajímá i zdroj peněz. U již běžících projektů navíc otázka: CO JE PROTI DNEŠKU NOVÉ?

Poděkování: Děkuji lidem, se kterými jsem jednotlivá témata konzultoval a kteří mě upozorňovali na souvislosti, chyby nebo věci, které stojí za další ověření. Někteří pracují pro město nebo se jednotlivým oblastem profesně věnují; jejich pomoc samozřejmě neznamená, že souhlasí s názory a závěry tohoto článku.

Při rešerši, porovnávání dat, kontrole souvislostí a redakčním zpracování byl použit ChatGPT. Výběr témat, metoda, argumentace a závěry jsou odpovědností autora.