Politika

Na klimatickou změnu se připravujeme. A na stárnutí obyvatel?

Ve Financial Times vyšel před několika dny pozoruhodný článek Johna Burna-Murdocha s provokativním názvem Jak důchody pohltily stát. Autor na základě historických dat ukazuje, jak se v průběhu několika desetiletí změnila ekonomická situace jednotlivých generací.

Zatímco při vzniku moderních důchodových systémů patřili senioři mezi nejchudší obyvatele, dnes mají v některých evropských zemích po odečtení nákladů na bydlení vyšší disponibilní příjmy než lidé v produktivním věku. Francie a Španělsko vydávají na penze více než na školství, policii, bydlení, infrastrukturu a obranu dohromady. Mladá generace má přitom stále větší problémy s pořízením vlastního bydlení a vytvářením majetku, který by ji jednou zabezpečil ve stáří.

 

 

Paradoxně však relativně příznivé ekonomické postavení dnešní generace důchodců nemusí být dobrou zprávou pro důchodce budoucí. Systém, který dnes dokáže zajistit jejich životní úroveň, bude v příštích desetiletích fungovat za podstatně odlišných demografických podmínek. A problém, který dnes vnímáme jako otázku mezigenerační spravedlnosti, se postupně může proměnit v otázku ekonomické udržitelnosti samotného důchodového systému.

Pozoruhodné je, že o tomto problému víme již desítky let.

Život je kratší, než si člověk ve třiceti myslí. Někdy v devadesátých letech jsem začal uvažovat o tom, z čeho budu žít, až dosáhnu důchodového věku. Z tehdejších demografických prognóz jsem usuzoval, že důchod od státu nejspíš dostanu, ale jakou bude mít hodnotu, tím jsem si už tak jistý nebyl. Proto jsem část vydělaných peněz investoval do nemovitostí s představou, že mi jednou budou poskytovat pravidelný příjem.

V mém okolí tehdy podobné úvahy příliš lidí nezajímaly. Uplynulo třicet let a já dnes svůj soukromý důchodový pilíř využívám. Přiznávám, že bez něj by se mi nežilo tak, jak se mi žije.

Co se za těch třicet let změnilo v uvažování státu a našich samospráv?

Chrudim za dvacet let

Při pročítání volebních programů chrudimských politických stran a později programového prohlášení nové městské rady mě zajímalo, jak se chce Chrudim připravit na stárnutí své populace.

Potěšil mě například závazek aktualizovat strategii adaptace města na klimatickou změnu a promítnout ji do městského rozpočtu. Právě takové dlouhodobé uvažování od vedení města očekávám. Obdobný přístup k demografickým změnám jsem však v programovém prohlášení s výjimkou koncepce školství nenašel.

Stárnutí obyvatel přitom ovlivní zdaleka nejen sociální služby, ale také bydlení, dopravu, dostupnost zdravotní péče, pracovní síly a financování městských organizací.

Kolik bude mít Chrudim v roce 2040 nebo 2050 obyvatel starších osmdesáti let a kolik z nich bude potřebovat každodenní péči? Vystačíme se současnou kapacitou domovů pro seniory a terénních služeb? Kde vezmeme lidi, kteří v těchto zařízeních budou pracovat, a peníze na jejich provoz?

Na rozdíl od devadesátých let se již nebavíme o nějaké vzdálené budoucnosti, ale o horizontu deseti až dvaceti let, což je z hlediska přípravy a realizace větších městských investic doba tak akorát.

Byl bych proto rád, kdybychom na konci tohoto volebního období měli vedle strategie adaptace na klimatickou změnu také strategii adaptace na změnu demografickou, podloženou daty, konkrétními investičními záměry a dlouhodobým finančním výhledem města.

Jsem zvědavý, jestli se k tomu současná rada během následujících čtyř let odhodlá. Dalších třicet let na přemýšlení už totiž nemáme.

Luboš Jelínek

Luboš Jelínek

Komentáře (0)

K tomuto článku zatím nikdo nepřispěl. Buďte první.

Pravidla komentářů a nahlášení komentáře