Jak čteme volební programy  - 3. díl

CHRUDIMÁCI slibovali, že nechtějí vyrábět program narychlo. Výsledkem je textu opravdu hodně. Teď zbývá zjistit, kolik je v něm programu.

Jejich přístup přitom zní skoro jako odpověď na celý můj seriál. Na webu píší, že chtějí vidět problém a hledat řešení; mezi tématy mají dopravu, bydlení, školství, vodu, bezpečnost, fungování úřadu i hospodaření s majetkem města.

To je skoro můj vlastní metr: PROČ – CO – JAK – ZA KOLIK – KDY. Tak se podle něj podívejme, jak obstojí.

Nejdřív účet

Jednu věc musím CHRUDIMÁKŮM přiznat hned na začátku. Z dosud čtených programů patří k těm, které se poměrně otevřeně vracejí také k tomu, co se ve městě dělo v uplynulém období. To považuji za správný princip. Nejdřív účet, potom nové sliby.

Současně sami připomínají, že výsledky města nejsou dílem jednoho člověka nebo jedné strany. To je také fér. Radnice je koalice, úřad, městské organizace a zastupitelstvo. Jenže právě proto je potřeba u seznamu úspěchů rozlišovat, co je skutečně politickou změnou a co prostě běžnou správou města.

Opravit školu, chodník, sportoviště nebo veřejnou budovu může stát mnoho milionů a může to být velmi potřebné. Ale samo o sobě to ještě není politická koncepce. Politika podle mě začíná tam, kde někdo řekne, jaký problém města chce změnit, kam ho chce posunout a proč právě tímto způsobem.

A zde jsem u CHRUDIMÁKŮ postupně narazil na něco, co už z předchozích programů znám: čím tvrdší problém, tím měkčí formulace. Psí park už stojí. Systém odpadového hospodářství budeme teprve hledat.

Chrudimáci - volební web

Bezpečnost: nejdřív pes, potom otázka

Kapitolu o bezpečnosti napsal kandidát č. 3 Richard Alexa. Program zdůrazňuje fakta, prevenci, právní rámec a odmítání strašení. Pak přechází ke konkrétním nástrojům včetně podpory městské policie, výcviku, služebního psa a analytických kamerových systémů. A právě tady mi chybí začátek.

Jaký konkrétní bezpečnostní problém Chrudimi tím řešíme? Služební pes není program. Je to nástroj. Nejdřív bych rád věděl, na jaký problém ho pořizujeme. Má vyhledávat pachatele? Drogy? Pomáhat při rizikových zásazích? Jak často takovou potřebu v Chrudimi máme? Kolik bude stát výcvik, psovod a provoz?

Podobně je to s analytickými kamerami. Nejdřív potřebuji vědět, jaký problém mají řešit. Teprve potom má smysl rozhodovat, co mají kamery rozpoznávat, kde mají být, jaká technologie je k tomu potřeba a kolik to bude stát.

A když není řečeno, co má systém vlastně analyzovat, začne pracovat fantazie. Nerad bych se jednou dozvěděl, že mě kamera cestou z hospody odborně vyhodnotila jako člověka s poněkud nejistou chůzí. A kdybych šel ještě kus cesty s cizí slečnou, byl bych raději, kdyby si toho městský analytický systém vůbec nevšímal.
To je samozřejmě nadsázka. Ale právě proto by měl program říct, co mají analytické kamery skutečně analyzovat a proč to Chrudim potřebuje.

Pak přišel Ladislav Nolde

A tady se mi celý článek trochu vymkl z ruky.

Kandidát č. 8 Ladislav Nolde se ve svých textech pouští do vody, školství, sportu, parkování, veřejného prostoru a dalších témat. Sám píše, že postupně vytvářel projekty věnované vodě, parkování, chodníkům, bydlení, školám, zeleni, veřejnému prostoru nebo krajině kolem Chrudimi.

Po dlouhém čtení „budeme podporovat", „budeme hledat" a „budeme se zabývat" to na mě působilo skoro jako živá voda. Konečně někdo otevřel témata, o kterých se dá skutečně přít.

U Sportu Chrudim například říká něco, s čím souhlasím: sport nemá být soustředěný jen do několika velkých areálů. Pohyb má být dostupný tam, kde lidé skutečně bydlí. Projekt je na webu výslovně označen jako Noldeho autorský koncept; totéž platí pro Školy Chrudim.

V tuto chvíli  jsem se nechal zlákat k vlastní úvaze. Nic proti workoutům, parkouru nebo venkovnímu boulderingu nemám. Jen mě při nich někdy napadají zvířátka ve zverimexu: protože už nemohou běhat v přirozeném prostředí, dostanou do klece běhací kolečko.

Trochu podobně jsme dětem uklidili město. Tady je silnice, tam upravený trávník, sem se nesmí, na strom se neleze, u řeky pozor — a potom jim na vyhrazeném místě postavíme konstrukci, na které se smějí hýbat.

Možná je proto ještě zajímavější otázka, jak udělat celé město bezpečnější, dobrodružnější a použitelnější pro děti, aby ke každému pohybu nepotřebovaly zvláštní zařízení. Workout, parkour nebo boulder mohou být součástí odpovědi. Jen bych nerad, aby se z nich stalo naše městské běhací kolečko.

A zde už se s programem dostávám od kontroly slibů ke skutečné debatě o koncepci. A to je vlastně dobrá zpráva – konečně je o čem se přít.

Ladislavu Noldemu se v tomto článku věnuji nezvykle hodně. Má to jednoduchý důvod. Jeho autorské projekty tvoří výraznou část toho, co CHRUDIMÁCI jako svůj program zveřejnili, a dávají mu velmi zřetelný rukopis. Takže to není článek o Ladislavu Noldem. Jen se při čtení programu nedá přehlédnout, že jeden kandidát do něj přinesl podstatnou část koncepčních témat.

Škola není pedagogická konference

U projektu Školy Chrudim se ovšem problém obrací. Nolde zde otevírá témata respektu k dítěti, role chyby ve vzdělávání, technologií, bezpečného prostředí, vedení školy nebo komunikace s rodiči.

To všechno může být zajímavé téma pro pedagogickou konferenci. Jenže já pořád čtu volební program pro Chrudim.

Město může investovat do škol, vytvářet podmínky a prostřednictvím svých zřizovatelských pravomocí ovlivňovat jejich vedení. Proto bych čekal hlavně odpověď na otázku: co je dnes konkrétně špatně v chrudimských školách a co má být za čtyři roky jinak?
Jak si vedou jednotlivé školy? Kde jsou problémy s kapacitou, výsledky, klimatem nebo personálem? Co ukazují dostupná data? A kterou z těchto věcí chce město skutečně změnit?

Místo toho dostávám spíš krátkou esej o tom, jak by měla vypadat dobrá škola. Na to si ale můžu půjčit pedagogický časopis. Od komunálního programu bych rád věděl, co bude jinak v Chrudimi.

Voda: velké téma, malé fontány

U vody začíná Nolde znovu správnou otázkou. Dešťovou vodu nechce co nejrychleji odvádět pryč, ale pracovat s ní ve městě jako se zdrojem. Sám toto téma spojuje s parkovišti, stromy, teplotou města i přívalovými dešti. Jenže potom čekám, že se dozvím, co to konkrétně znamená pro Chrudim.

Kde chceme vodu zadržovat? Které plochy lze změnit? Kde mohou vzniknout retenční prvky? Co může město udělat samo a co musí řešit s dalšími vlastníky infrastruktury? Jaký je finanční řád takové změny?

Když se velké strategické téma začne rozpadat na jednotlivé vodní prvky, jezírka nebo fontány, ztrácí podle mě sílu. To všechno může být příjemné a užitečné. Jenže fontána ještě není systém hospodaření s vodou. Když mluvím o tom, že město musí umět lépe pracovat s vodou, čekám trochu víc než návrh další kašny.

Oceloví oři a fyzika města

Podobný příběh se opakuje u parkování. Základní myšlenka je sympatická: více parkovacích míst, menší zásahy a chytřejší řešení. Jenže právě tady se slogan střetává s fyzikou města.

Pokud chci skutečně získat víc míst a současně zabrat méně prostoru, dostávám se k technicky složitějším řešením — zakladačům, automatickým parkovacím systémům, podzemním nebo vícepodlažním kapacitám. A ty bývají drahé.

„Inteligentní stáje pro naše ocelové oře" jsou hezký obraz. Oceloví oři znějí romanticky. Jen jejich stáje bývají zatraceně drahé. A proto zase potřebuji vědět: kde? Kolik aut? Za kolik? A z čeho se to zaplatí?

Podobně u menších zásahů. Najít pět míst v jedné ulici a deset o několik bloků dál může někde fungovat. Ale v hustě zastavěném městě nejsou desítky volných parkovacích ploch schované pod kobercem. Každé nové místo soutěží se zelení, chodníkem, veřejným prostorem nebo jinou funkcí.
Víc parkovacích míst a méně zásahů je krásný plán. Jen fyzika městského prostoru má nepříjemný zvyk se volebních sloganů neptat.

U Ladislava Noldeho jsem se několikrát přistihl, že místo kontroly programu začínám polemizovat s jeho představou města a vymýšlet vlastní řešení. To nebyl původní plán tohoto seriálu. Ale vlastně je to pochvala: konečně někdo položil na stůl něco, s čím se dá skutečně souhlasit nebo přít.

Když se nakonec vrátím ke svému metru, zůstává problém stejný: PROČ bývá silné, ale mezi vizí a konkrétním závazkem ještě často chybí JAK – ZA KOLIK – KDY.

Šetřit ano. Ale kde?

Po této exkurzi přichází kapitola, která tvrdí, že město má nejprve hledat úspory u sebe a teprve potom sahat občanům do kapes.

To je sympatická zásada. Jenže CHRUDIMÁKY nelze číst, jako by právě teď přišli na radnici. U člověka, který má městské finance dlouhodobě ve své gesci, bych proto čekal mnohem konkrétnější odpověď než obecnou revizi procesů. Když čtu, že se město má podívat na jednotlivé procesy, odstranit zbytečné kroky a duplicity a digitalizovat tam, kde to pomůže, napadá mě:

 Proč se na ně díváme až teď?

 „Úspora jedné koruny má pro rozpočet stejnou hodnotu jako jedna koruna nového příjmu" může být správná poučka. Jenže volební program začíná až tam, kde se dozvím: který proces, jaká duplicita, jaká změna a kolik korun ročně? Po osmi letech u městských financí už bych nechtěl slyšet, že se na procesy podíváme. Chtěl bych slyšet, na co jsme se podívali, co jsme našli a kolik to ušetří.

Konkrétnější je program u poplatků: říká, co zvyšovat nechce. Jenže pokud například systém odpadu stojí město víc, než kolik se vybere, chybí druhá polovina rovnice: kde vznikne úspora, aby se rozdíl jen nepřesunul do městského rozpočtu? Takže zase hodně správných vět, ale málo odpovědí na JAK a ZA KOLIK.

Podnikání usnadňovat. Tak to zkusme konkrétně

„Podnikání usnadňovat, ne ztěžovat“ je komunální evergreen.

Podnikám v Chrudimi šestatřicet let a musím přiznat, že si nedokážu vybavit jedinou situaci, kdy by mi město jako podnikateli něco konkrétně usnadnilo. O to víc mě zajímalo, co přesně se má nyní změnit.

Dozvídám se, že procesy mají být předvídatelné a srozumitelné, že nemá vznikat administrativa pro administrativu samotnou a že město má myslet na provozovny při rekonstrukcích ulic nebo změnách dopravy.

Dobře. Jak?

Při uzavírce ulice bude podnikatel informován jak dlouho dopředu? Bude mít zajištěný přístup k provozovně a zásobování? Který městský proces se zjednoduší? Co dnes podnikatel vyřizuje zbytečně složitě a jak to bude fungovat nově?

Místo toho se text místy mění v obecnou úvahu o životě živnostníka. Dozvím se například, že OSVČ nemá placenou dovolenou jako zaměstnanec nebo že jeho nemocenské pojištění funguje jinak. To může patřit do příručky pro začínajícího živnostníka. Ale pořád nevím, co s tím udělá radnice v Chrudimi.

A přitom máme přímo v centru města velmi názornou laboratoř toho, co může výraz „podpora podnikání“ znamenat.
Chrudimská pouť v roce 2025 nabízela podle města přibližně 62 atrakcí a 238 prodejních stánků. Za jejich umístění město získalo 889 105 korun. Pouťový provoz přitom nezačíná a nekončí jen třídenním programem: první atrakce najížděly už ve středu a poslední odjížděly v pondělí nad ránem.

Pro stálé obchodníky na náměstí má taková akce ještě druhou stránku. Obchody při pouti běžně zavírají. Návštěvníci jsou soustředěni dovnitř pouťového prostoru, kde mají atrakce, stánky i občerstvení, zatímco před některými provozovnami stojí technické a provozní zázemí pouti.

Zde bych od programu s heslem „Podnikání usnadňovat, ne ztěžovat“ čekal něco velmi konkrétního. Jak bude město při podobných akcích jednat se stálými podnikateli? Jak se bude řešit přístup k jejich provozovnám, zásobování, parkování a rozmístění atrakcí? A pokud městská akce provoz na několik dní zásadně omezí, bude se předem řešit dohoda nebo nějaká forma kompenzace?

Že to jde také jinak, ukázala soukromá iniciativa Chrudim (o)žije. Jana Švecová po prvním ročníku popisovala, že osobně obcházela provozovny v centru a přesvědčovala je, aby otevřely a zapojily se. V jednom z obchodů se podle jejího tehdejšího rozhovoru prodávalo večer dokonce pyžamo a spodní prádlo. Hudba a program tedy nepůsobily jako překážka před obchody, ale jako důvod se u nich zastavit. To je podle mě mnohem zajímavější lekce než několik odstavců o tom, jak je živnostník důležitý.

Jedna akce přivede do centra tisíce lidí a stálé obchody zavírají. Druhá je přivede mezi obchody a ty zůstávají otevřené dlouho do večera.

A tady se podpora podnikání dá ukázat v praxi. Ne další větou o důležitosti živnostníků, ale tím, jak město vlastní akci prostorově a organizačně postaví. Protože „podporovat podnikatele“ neznamená jen odpustit předzahrádku nebo umožnit reklamní áčko. Nejlepší podpora je někdy mnohem prostší: nezařídit vlastní městskou akci tak, aby podnikatel raději zamkl krám a odjel na chalupu.

Zbytný majetek. Opravdu?

Poslední kapitola má heslo „Zbytný majetek pryč."

Princip je na první pohled rozumný. Co město potřebuje, má udržovat. Co dlouhodobě nepotřebuje, nemusí bezúčelně vlastnit a financovat. Jenže u fotografie zanedbaného městského domu v Široké ulici vzniká zvláštní paradox. Program ukazuje jeho stav jako argument pro prodej a následnou obnovu soukromým vlastníkem. Mně z toho ale vychází trochu jiný příběh: město vlastní dům dlouhé roky, nechá jej zestárnout a nakonec jeho stav použije jako důvod, proč se ho zbavit.

To je trochu jako na vesnici s prázdným vejminkem po dědovi. Otec se o něj roky nestará a jednoho dne rodině oznámí: vyřešil jsem to, prodáme ho. Za dva roky se vdává dcera a ptá se: tatínku, a kde budeme bydlet?

A nejde jen o jeden dům. Město se v posledních letech zbavilo dalších kvalitních bytových domů na velmi dobrých adresách v centru. Soukromí vlastníci je následně opravili a dál v nich funguje bydlení. Právě tady mi jednoduché heslo „zbytný majetek pryč" přestává stačit.

Město má totiž jednu výhodu, kterou soukromník nemá: může uvažovat v horizontu deseti, dvaceti nebo třiceti let. Dnes může dům sloužit k bydlení, jednou v něm může potřebovat byty pro lékaře nebo jiné potřebné profese, sociální službu, městské zařízení, prostor pro děti nebo něco, co dnes ještě neumíme předvídat.

A navíc, dobrá adresa je sama o sobě strategický majetek.

Bohužel zde vidím jeden z největších rozporů programu. Na jedné straně mluvíme o potřebě bydlení a o tom, koho chceme do Chrudimi přilákat. Na druhé straně nabízíme jako princip prodej kvalitního městského majetku. Každá ta věta zvlášť může znít rozumně. Dohromady už potřebují vysvětlení.

Jestli budu za několik let potřebovat městské byty, měl bych si před prodejem dalšího bytového domu zatraceně dobře spočítat, zda je opravdu zbytný. Prodat konkrétní dům může být ekonomicky správné rozhodnutí. Ale jeho zanedbaný stav není důkazem, že je nepotřebný. Může být také účtem za to, jak se o něj město dosud staralo.

A proto bych nejdřív chtěl vědět, co bude město za deset nebo dvacet let potřebovat. Teprve potom poznám, co je skutečně zbytné. Zatím platí pouze: Nejdřív majetek necháme zestárnout a potom jeho stav použijeme jako argument, proč ho nepotřebujeme. To je pozoruhodný koloběh městského hospodaření — zvlášť v programu, který se současně zaklíná efektivitou.

Hodně textu. A kolik závazků?

CHRUDIMÁCI mají pro člověka, který jejich program analyzuje, jednu výhodu: napsali toho opravdu hodně. Je v něm doprava, voda, školy, bezpečnost, podnikání, sport, majetek, finance i dlouhodobá podoba města.

Právě proto jsem na ně použil jejich vlastní metr. Výsledek není jednoduchý. V některých kapitolách nacházím obecné poučky a věty, proti kterým se prakticky nedá nic namítnout. Jinde vznikne skutečný návrh — a najednou je možné se s ním přít. To se nejvýrazněji stalo u Ladislava Noldeho. Jeho texty mě několikrát vyprovokovaly k debatě o samotné podobě města. To považuji za mnohem zajímavější než další „budeme podporovat". Jenže volební program není odborný seminář ani zásobník nápadů.

Na konci se tedy vracím ke stejným otázkám:

PROČ? Často ano.

CO? Někdy.

JAK? Už méně.

ZA KOLIK? Zřídka.

KDY? Ještě méně.

Takže i zde se velké vize znovu začínají propadat do tekutých písků.

...

Podklady a metoda: Základním podkladem tohoto článku je volební program CHRUDIMÁKŮ zveřejňovaný na jejich oficiálních internetových stránkách www.chrudimaci.cz. Tato analýza se vztahuje k podobě programu dostupné 27. září 2026; případné pozdější změny do ní nejsou zahrnuty. Oficiální program je zveřejňován po jednotlivých tématech na webu kandidátky.

Program porovnávám s veřejnými dokumenty města a dalšími ověřitelnými zdroji. Používám stejný metr jako u předchozích dílů: PROČ – CO – JAK – ZA KOLIK – KDY. U ceny mě samozřejmě zajímá i zdroj peněz. U již běžících projektů navíc otázka: CO JE PROTI DNEŠKU NOVÉ?

Poděkování: Děkuji lidem, se kterými jsem jednotlivá témata konzultoval a kteří mě upozorňovali na souvislosti, chyby nebo věci, které stojí za další ověření. Někteří pracují pro město nebo se jednotlivým oblastem profesně věnují; jejich pomoc samozřejmě neznamená, že souhlasí s názory a závěry tohoto článku.

Při rešerši, porovnávání dat, kontrole souvislostí a redakčním zpracování byl použit ChatGPT. Výběr témat, metoda, argumentace a závěry jsou odpovědností autora.