Chrudim - Komunální volby v Chrudimi mají letos jedno specifikum. Řadu let plánovaná výstavba v lokalitě u Olbrachtovy ulice se stala předmětem politického boje, do kterého se zapojil přímo i samotný hospic. Z jeho sociálních sítí se tak dozvídáme, které politické strany v Chrudimi jsou ty „správné“ a které tedy volit, protože mají na výstavbu stejný názor, jako majitelé hospice.

 

Dotyčné politické strany zase majitelům vzkazují, že za ním stojí za všech okolností. Ze situace jasně vymezené zákony a územním plánem se tak stává telenovela, která má jediný cíl - vyburcovat voliče, aby se ve sporu mezi kladnými hrdiny a zlým developerem postavili na tu „správnou stranu“ a také „správně“ odevzdali svůj hlas. V této kampani ale při nahánění hlasů zaznívá řada polopravd i nepravd a hospic dokonce neváhal šířit zfalšované vizualizace domů nemající s realitou nic společného. Nové zastupitelstvo města se ještě bude územním plánem zabývat a hospic nejspíš spoléhá na hlasy zastupitelů, které podpořil v kampani.

 

Jenže myšlenka výstavby v této lokalitě není nic nového, je vymezena územním plánem už od doby, kdy byly po revoluci zbourány hospodářské objekty po armádě. V době, kdy majitelé hospice vybrali místo pro svůj projekt, bylo jasné, že se v jeho sousedství bude jednou stavět. Původně zde mohly být kromě bytových domů umístěny i hospodářské objekty nebo dokonce třeba benzínová pumpa. Otázkou je, proč si tehdy zakladatelé hospice vybrali takto exponované místo určené územním plánem k dalšímu rozvoji, když neustále zdůrazňují nutnost klidu pro klienty. Naopak, změna územního plánu v r. 2013 jim v mnohém vyšla vstříc, když zúžila původně velmi široké využití lokality pouze na bytovou zástavbu. Majitel K2 Milan Kušta navíc připomíná, že dotyčné stavební pozemky koupil až v r. 2017, kdy byly před tím dlouho nabízeny na trhu dřívějším vlastníkem a do té doby je mohl koupit po řadu let kdokoli jiný, i hospic. Budoucí domy jsou od hospice oddělené terénním valem a vzrostlými stromy, jsou navíc situovány tak, že z nich není na hospic přímý pohled. Developer nabídl majitelům hospice další ústupky, jako zvětšení odstupu domů, umístění parkovacích míst pod zem, vybudování zastiňující zelené pergoly a nejbližší domy navíc navrhuje snížit o jedno patro. I argumenty o rušení dopravou jsou liché, příjezd k domům není veden kolem hospice. Všechny nabídky ke kompromisu a dohodě ale majitelé hospice odmítají.

 

 

A není nakonec za bojem proti bytovým domům a zaklínáním se klidem pro klienty hospice ještě něco jiného? Jeho majitelé se totiž netají tím, že by pozemek sami rádi získali a postavili tam třeba domov důchodců. Dokonce se v minulosti obrátili na Milana Kuštu, aby jim pozemek daroval (!), později nabídli jeho odkoupení. Milan Kušta se netají tím, že petici, kampaň na sítích i zapojení politických stran považuje za nástroj k tomu, aby se zalekl tlaku veřejnosti, ustoupil od projektu a pozemek majitelům hospice prodal, což ovšem nemá v úmyslu. Plán s domovem důchodců přitom představuje zajímavý podnikatelský model – postavit jej z darů a dotací podobně jako hospic a následně jej společně s ním provozovat. A protože zdravotnictvím a sociálními službami dnes tečou nemalé peníze, vykazuje např. hospic podle dokumentů uložených v obchodním rejstříku na 120 milionů Kč nerozděleného zisku. Domov důchodců by tak do portfolia podnikání rodiny Blažkových zapadl víc než dobře. Nabízí se tedy otázka, zda tady náhodou nejde o byznys mnohem víc, než o klidné prostředí za humny.