Chrudim – Dříve banální události v každodenním chodu města získávají před komunálními volbami až hrozivé kontury. Klasickým případem je opakující se uzavírka části Novoměstské ulice v době konání fotbalových utkání „Za vodojemem“. Jen těžko teď tuto situaci „rozdýchával“ Richard Alexa, toho času nezávislý kandidát na kandidátce „Chrudimáků“. Možná proto, že uzavírkou byly nejvíce postiženy děti školou povinné.

„Když jedete ty bomby volební a neustále plníte slipy a splněno, co každodenní správa města. Co víte o uzavření ulice v úterý směrem ke škole Dr. Malíka z důvodu fotbalu, asistovala tam PČR? No a děti, které se vracely ze školy, tak holt měly smůlu a bus tam nejel a ty mladší nevěděly nic, proč co se děje, apod. Mluvil jsem s rodiči! Je mně jedno, za jakou partaj a čím se, kdo prsí z vás, politiků, ale řiďte dobře každodenní činnosti a které se týkají dětí. To obzvláště,“ adresuje Alexa výtku přímo starostovi Petru Řezníčkovi (SNK – ED). Dále ve svém textu zmiňuje známou kauzu „Kafe v galerii“ a nákup drahého kávovaru. Stranou jeho zájmu nezůstala ani skandální akce „šmejdů“ v prostorách Muzea. „Místo přeměřování svého politického já, já jsem nejlepší, jsou důležité obyčejné příběhy lidí, co je šmejdi poškodili, anebo dětí, co nedojedou ze školy. Je to jednoduché, prostě se na to své ješitné ego vykašlat. Nikdo z vás politiků ani já nejsme dokonalí. Profi politika, mně přijde, že učí maximálně maskovat chyby a žít ve strachu ze selhání,“ zlobí se Richard Alexa.

Starosta na tuto výtku reaguje. „Před volbami zpravidla řada kandidátů, vás nevyjímaje, toho času opozičních stran, hledá každou záminku ke znevážení možných konkurentů. A pod tímto zorným úhlem se hodnotí i předvolební sliby končícího období. Když je zmínka o splnění slibu je to špatně. Když není něco splněno, je to také špatně. O uzavření ulice vím, neboť to je ve spojitosti s ligovým fotbalem, bohužel, jediná možnost, pokud lidi nebudou chodit po městě pěšky, jak zajistit parkování. Uznávám, že prvňáčci číst neumí, tak si tuto informaci na tabulích přečíst ráno nemohli nebo si toho ani nevšimli,“ píše Řezníček.