Minul 17. listopad. Den boje za svobodu a demokracii. Svobodu a demokracii však v naší zemi už několik let nemáme.

Společnost se opět rozdělila, žijí tu lidé ve dvou kategoriích. Ti, kteří si nechali píchnout experimentální vakcínu, jež evidentně nefunguje tak, jak její tvůrci předpokládali a není s to stále mutující vir zkrotit a ti, kdo na tento potenciální hazard se svým zdravím a též svobodou odmítli a odmítají přistoupit.

Příkopy, které za těch pár let mezi oběma tábory vznikly, nejspíše už nikdy nezmizí. Lidé si budou pamatovat, kdo jim v hospodě odmítl nalít, prodat kávu, přestože ještě vloni škemral o útratu, aby svůj podnik nemusel zavřít. A naopak také ty, jimž zákazník byl nad nesmyslné a často i protizákonné státní nařízení, jež stejně nedokáží omezit šíření viru, který stále ještě pro většinu občanů přináší pouze pár dní teplot, rýmy a ztráty čichu. Nic víc.

Jednotky intenzivní péče se prý plní. Očkovanými seniory, kterým někdo nalhal, že je vpich ochrání a neochránil, neočkovanými seniory, kteří vsadili svůj osud všanc úplně stejně, jako ti očkovaní.

Hlasy, jež volají po upřednostňování v poskytování zdravotní péče ty, kdo jsou očkovaní, nejsou ničím jiným, než skřekem hyeny, jenž se pase na lidském neštěstí a nemoci.

Jako by si snad neočkovaní neplatili zdravotním pojištění a jeho prostřednictvím i dávku vakcíny očkovaným.

Situace nabírá na obrátkách, málokdo ji asi dokáže zkrotit. To dokáže jen sám virus.

V okamžiku, kdy zmutuje do neškodných zelených soplů.

Pachuť v ústech z toho, co někteří lidé dokáží, zaštiťujíce se bojem za veřejné zdraví, však zůstane viset ve vzduchu dlouho potom, co poslední respirátor odfoukne vítr.