Někteří kamarádi mi doporučili přiblížit čtenářům historii trampingu v Čechách, aby ti mladší věděli, o čem vlastně píši. Já je sice nepodceňuji, ale pokusím se jí stručně popsat. Tramp se říkalo lodi, která vyplouvala podle potřeby pouze tehdy, když byla vytížena nákladem. Tedy nepravidelně. Začátkem dvacátého století byl v Čechách velký rozvoj měst a průmyslu. Vzniká nová společenská vrstva proletariát. A právě tato vrstva lidí se stala základem trampingu v Čechách. Lidé ze středních vrstev a umělci se k nim připojovali až později. Trampové se nikdy nenechali společensky zorganizovat. Bylo to protestní hnutí. Spojovala je láska k přírodě, touha po dobrodružství a spravedlnosti. Snad se o rozvoj trampingu nejvíce zasloužily knihy Jacka Londýna a kniha Dva divoši od R. L. Stevensona. Ta se stala přímo učebnicí Lesní moudrosti. V žádné chatě nechyběly i Rodokapsy.

Prvními trampy byli Skauti, kterým se zdálo, že jejich hnutí je příliš sešněrovává. Byli to tzv. Divocí skauti, kteří na pramicích a kánoích začali objevovat krásy Vltavy, Berounky a Sázavy. Převzali námořnický pozdrav Ahoj a na žádné osadě nechyběl vlajkový stožár. Každá osada měla svůj řád a volila si šerifa. Venkov je po zkušenostech s cikány a pobudy přijímal s velkou nedůvěrou. Slepice před trampy raději sedláci zavírali do kurníku a děvčata do komor. Netvrdím, že nejedna u trampů skončila, ale nebylo to pravidlem.

Podle mě k rozvoji trampingu přispělo omezení pracovní doby. Nesmíme zapomínat, že vrstva námezdních dělníků tehdy pracovala dvanáct až čtrnáct hodin denně. Někteří přespávali přímo na pracovišti a domů se vraceli až v neděli. Osmihodinová pracovní doba přišla mnohem později a pracovalo se i v sobotu. Volné soboty přišly až v osmdesátých letech. Nejdříve dvě volné, až později všechny. Proto se také v jedné písni zpívalo: Ta Anglická sobota je náš velký sen.

Pražští trampové hojně využívali parníky, které je dopravily až do Štěchovic. Odtud se někteří vydali na Kocábu zvanou Hadí řeka. Ostatní dále koníčkovali své lodě Svatojánskými proudy. Zde právě vznikla legendární osada Ztracené naděje. V letošním roce oslavila sté výročí. Na Berounku zvanou Stará řeka koníčkovali od Chuchle. Na Sázavu se vydávali většinou vlakem zvaným Posázavský pacifik. Snad jsem na nic důležitého nezapomněl.

Historii trampingu dokonale zmapoval Bob Hurikán ve své knize. Východní Čechy má dokonale zpracované Fred Jirka Jedlička z Holic, který také provozuje Putovní trampské muzeum. Údolím Chrudimky železnice nevede. Nejbližší stanice je ve Slatiňanech.  Tak se trampové museli spolehnout na své nohy. Příště se s jejich cestou na Krkanku seznámíme blíže.