V pátek pokračovala Loutkářská Chrudim představením Malého prince na velké scéně Pippichova divadla. Uvádělo ji Studio dva. Troufám si tvrdit, že na hru Antoinea de Saint-Exupéryho Malý princ by měl být divák trochu připraven. Byl jsem zvědav na reakci publika. Skládalo se od malých po hodně zralé návštěvníky. Hlediště bylo zaplněno již dlouhou dobu před zahájením představení. Po zatmění hlediště poprosil Jan Cína diváky, aby vnímali především srdcem. Teprve poté se opona otevřela. Mohutná kupole zabírala celé jeviště. Byla zaplněna kovovými artefakty. Celé mi to připadalo jak sterilní operační sál.

Malý princ Studia dva, kresba: Jaroslav Koreček

Poté si Malý princ oblékl bílý overal a stal se součásti scény. Malí diváci ho přímo hltali. Jeho pohyb po jevišti, to nebyl tanec, to byl místy výkon cirkusového artisty. Vzápětí se proměnil v malý bílý uzlíček. Vše dokonale podmalováno symfonickou hudbou. V kupoli rotovaly hvězdy, které měnily svou barvu, a to díky dokonalému nasvícení. Nedivil bych se, kdyby se někdo postavil na okraj balkonu a přidal se k hvězdnému tanci. Laskání se s květem růže, aby se posléze její okvětní lístky snášely zpět na jeviště. Vše doplněno dokonalým pěveckým projevem. Jednotlivé výkony by si zasloužily potlesk. Toho se ale nikdo během více než hodinového představení neodvážil. Pověst, která toto představení předcházela, nelhala.