Konečně se začíná země ohřívat. Nemyslím naší planetu. Tam je to spíše naopak. Mám na mysli tu na vaší na zahrádce, nebo v truhlíku. V letošním roce se naplnila pranostika. Mrzne-li na svatou Gertrůdu,17. března, mrzne celý měsíc.

Jaro nutí téměř každého člověka, aby se polaskal s teplou provoněnou zeminou. Něco ho nutí sázet nebo vysévat. Většinou ho to brzy přejde a zapomene, co kde vysel. Navíc ta otrava, ještě chodit zalévat. Někoho to kupodivu drží celý rok. Ve městech se dokonce začínají využívat i různé volné plochy kolem vysazených stromů.

Ředkvičky. Kresba Jaroslava Korečka

Rád bych vám doporučil vypěstovat si vlastní ředkvičky. Budete překvapeni, jak chutnají. Malí pěstitelé tyto noviny asi nečtou. Proto jim připravte kousek záhonku, stačí okraj. Nebo truhlík na balkoně. Ředkviček je spousta druhů. Červené, bílé, žluté, fialové. U některých je polovina barevná a druhá bílá. Jsou kulaté, šišaté, dlouhé, široké a bystrozraké. Ty se teprve šlechtí. Velké a malé. Pro začátek doporučuji ty větší. Před tím než začnete kypřit půdu, připravte si semena. Kdysi mi poradil jeden zkušený zahrádkář, jak je pěstuje on. Dlouhá léta tento způsob používám. Stačí asi metr toaletního papíru. Raději nějaký silnější. Na vůni nezáleží. Podélně ho rozstříhejte na zhruba tři centimetry široké proužky. Měli by vyjít čtyři.

Nalepená semena. Kresba Jaroslav Korečka

Vyrobte si z mouky lepidlo. Na nějaké víčko nasypete trochu mouky, zalijete vodou a vzniklou kašičkou budete nalepovat jednotlivá semínka. Zase tak zhruba tři centimetry od sebe. Po zaschnutí, položte tyto proužky do vyhrábnuté drážky. Opět tak tři až pět centimetrů hluboké. Stačí zahrábnout a zalít. Ředkvičky můžete pěstovat celoročně. Proto je dobré, další zasít za deset dnů.