Od soboty do neděle 19. ledna se slavil Vodokres. Nejedná se o tradiční setkání vodáckých kreslířů a výtvarníků. I ty mívají lednový termín. V nedělní podvečer vrcholil svátek živé vody. Patří k nejstaršímu Slovanskému svátku. Naši předkové si vody velice cenili a vážili. Starali se o prameny, studánky, studny a také je chránili. Dříve se mladí v tento den třikrát ponořili do ledová vody. Na sníh se rozprostírala plátna, která se přikládala na nemocná místa. Omývaly se rány. Nejvíce pomáhala voda z těchto dnů. Také se nekazí a vydrží svěží dlouhou dobu.
Když jsme přicházeli ke studánce, zarazilo mě chování labradora Bena. Náhle se zklidnil, jako by něco vystavil. Ke studánce došel těsně u mé nohy. Vydržel sedět celou dobu při nabírání vody. Pomalu se stmívalo, museli jsme se vydat domů. Tam jsem vodu změřil. Opravdu měla zvýšené pH 8.

Kresba Jaroslava Korečka

Není proto divu, že jedna z prvních velice výhodných nabídek přišla na pitnou vodu. Ta skončila u zahraničních společností. Na starosty čekala lukrativní místa ve vodárenských radách. Takové nabídky se neodmítají. Odolal málokdo. V okolí snad jen ve Skutči. Abych ale nekřivdil. Trubky, kanály a obslužná zařízení v českých rukách zůstaly.