Matěj Lipavský jde proti proudu, stejně jako zapomenutá exilová malířka, která ho inspirovala

Chrudim – V chrudimské Galerii ART Chrudim od soboty vystavuje současný český výtvarník a básník Matěj Lipavský (41). Jeho tvorba se pohybuje na hraně abstrakce a osobní introspekce. Velmi inspirující osobností se pro něj stala malířka Gertruda Grubrová-Goepfertová, o které se sám zmínil hned v úvodu svojí vernisáže při otázce na jeho tvůrčí proces.

Foto: Chrudimské noviny

Gertruda Grubrová-Goepfertová se stejně jako Matěj Lipavský nikdy nepřizpůsobovala očekáváním. Malovala emocionální otisk reality, extrahovala z ní její vnitřní tón a pracovala s hluboce osobní abstrakcí.

Abstraktní krajiny jako zrcadlo každodennosti

Lipavského malířský svět stojí na zdánlivě nenápadných motivech. Zajímají ho místa, ke kterým má osobní vztah – často obyčejná, každodenní, až banální.

„Snažím se z toho místa extrahovat to, co mě zajímá. Dalo by se říct, že to souvisí s nějakým sebepoznáním. Výběr není nahodilý, ale ani příliš logicky vysvětlitelný. Není to o kompozici ani barevnosti, ale snažím se zacílit na určitou množinu světelných a barevných jevů, které mě jednoduše řečeno dojímají, a od toho se snažím odseparovat ostatní rušivé věci,“ vysvětluje autor.

Jeho obrazy tak nejsou popisem krajiny, ale zachycením okamžiku, který v něm zanechal stopu.

Kdy je obraz hotový? Když už není kam dál

Lipavský pracuje s vědomím, že obraz není třeba „dokončit“, ale dovést k vlastnímu maximu. „Chce to odstup a je to otázka zkušenosti. Člověk se naučí vycítit ten moment, kdy pro tu chvíli dosáhne nějakým způsobem svého maxima. Už nějakou dobu mě ale nezajímá dovést svůj obraz ke standardnímu řešení a chci přesahovat určitou svoji mez,“ říká.

A právě v tom se jeho přístup protíná s tvorbou Gertrudy Grubrové-Goepfertové. Oba riskují. Oba jdou proti proudu. A oba věří, že umění má smysl jen tehdy, když je pravdivé – i za cenu omylu nebo nepovedeného obrazu.

Oživení zapomenutého hlasu

Lipavského výstava tak není jen prezentací současné abstraktní malby. Je také tichým dialogem s umělkyní, jejíž dílo bylo dlouho neprávem opomíjeno.

Stejně jako Grubrová-Goepfertová hledá Lipavský v obrazech vnitřní světlo, osobní tón a odvahu překročit vlastní hranice. Jeho práce i její znovuobjevený odkaz dokazují, že skutečné umění vzniká tam, kde se člověk nebojí být sám sebou.

Foto: Chrudimské noviny

Komentáře (0)