Chrudimské noviny Kauza Kinských? Pachuť problematického znárodňování táhnoucí se až do současnosti

Dnes: 12°C
Zítra: 17°C
Pozítří: 15°C

Kauza Kinských? Pachuť problematického znárodňování táhnoucí se až do současnosti

Ochota českého státu vracet zabavený majetek, například během církevních restitucí, je zhruba tak stejná jako ochota některých našich spoluobčanů utáhnout si opasek a souhlasit se snížením vlastní životní úrovně. Co si budeme povídat, je takřka nulová.


A za této situace se potomci šlechtického rodu Kinských domáhají zpět svého majetku, který jim byl po roce 1945 znárodněn. Zda oprávněně či nikoli, musí teď znovu rozhodnout soud. Ve hře je tak na jedné straně obrovský majetek v hodnotě téměř 40 miliard korun, na druhé šlechtická čest bránit odkaz svého rodu.


Že vám pojem šlechtická čest nebo všeobecně čest už nic neříká? Není divu. Čtyřicet let patřilo všechno v této zemi všem a přitom nikomu, a posledních dvacet let jsme svědky bezuzdného drancování veškerého národního bohatství v bezbřehých mantinelech české legislativy.


Na jedné straně tedy přepych a rozmar, manipulace a intriky, na druhé "blbá" nálada většiny obyvatelstva, mezi kterou to pomalu pne jako v papiňáku, protože je zmítána závistí. Není proto divu, že se pojmy čest a čestné jednání vytrácí z našeho slovníku a společnost tak stále víc spěje ke konfrontaci.


Už proto to nebudou mít Kinští vůbec snadné. Cifra 40 miliard, kterou nárokují, bude totiž na většinu národa působit jako červený hadr na býka. Měla by jim například připadnout takřka třetina rozlohy bývalého okresu Chrudim, přestože ji ve většině spravují Lesy České republiky, známé svým kontroverzním způsobem hospodaření.


Měl jsem před rokem 1989 to štěstí, že jsem se mohl zúčastnit sepisování nálezu "pokladu" Kinských v heřmanoměsteckém zámku. Šlo vesměs o osobní věci a korespondenci, v níž mimo jiné rodiče Františka Oldřicha Kinského popisovali svůj vřelý vztah k české zemi, ze které museli uprchnout před Hitlerem.


Nevypadalo to tedy na kolaboraci, kterou bylo později zdůvodněno znárodnění jejich rozsáhlého majetku. Intriky totiž fungovaly už tenkrát - z některých udavačů gestapa byli najednou partyzáni nebo dokonce funkcionáři národních výborů, kteří znovu rozhodovali o lidských osudech. Komunistické archivy se takovými jmény jenom hemžily. Jak by ne - lidé s takovou minulostí byli snáze ovladatelní.


A Kinští? Rozhodně se jim nehodili do krámu. Tehdejší propaganda byla ke všemu šlechtickému nenávistná, natož k lidem, kteří v sobě měli čest a odvahu hájit pravdu. Pokud neemigrovali, skončili přinejmenších v pracovních lágrech, ne-li rovnou na šibenici.


Proto bych si moc přál, aby pravda alespoň jednou zvítězila. Kauza Kinských se totiž úzce dotýká odvrácené tváře naší společnosti - znárodňování, ke kterému se nikdo moc nehlásí, pouze k "plodům" tohoto vynuceného aktu, kterými jsou zabavené majetky.


Neříkám tím rovnou, vraťte Kinským majetek, ale pouze, aby právu bylo učiněno za dost a byl vynesen spravedlivý rozsudek, který nebude nikde v zahraničí zpochybňován. Vede mě k tomu přinejmenším ona vzpomínka na vyznání Kinských ke své rodné zemi, kterou museli narychlo opustit. Děkuji za pozornost.

Roman Zahrádka

Reklama