Losna nebo Mažňák? Komunisti nebo Málek? Kdo z nich je lepší nebo horší? Asi tak se ptají mnozí Chrudimáci v době povolební patové situace, která stejně jako před čtyřmi lety vytáhla na světlo boží strašáka komunismu. Před čtyřmi roky nescházelo totiž málo a měli jsme za starostu sociálního demokrata Jaroslava Trávníčka namísto Petra Řezníčka, kdyby tuhle dohodu nezbořila během ustavující schůze nového zastupitelstva Koalice pro Chrudim v čele s Romanem Málkem. Slavnostní zasedání v Muzeu tak skončilo fiaskem a složitá vyjednávání musela začít znovu od nuly, protože se Málkovi a spol. tenkrát nelíbilo, že by pro Trávníčka hlasovali také komunisti a on by měl být součástí koalice, jež vznikla právě s podporou hlasů KSČM.

Pracovala by snad taková koalice hůře? Opravilo by se ve městě méně chodníků? O tom totiž komunální politika především je, nikoli o politikaření, kterého jsme svědky v nejvyšších patrech české nebo mezinárodní politiky a které odrazuje stále více lidí chodit k volbám volit ty, kteří rozehrávají nekonečné diskuse, v nichž se ztrácí podstata politiky, která má být ve skutečnosti službou voličům. Bohužel, v posledních letech dorazila tato "vymoženost" i k nám, což mělo tentokrát za následek katastrofální voličskou účast v Chrudimi, která na něco takového nebyla v minulosti zvyklá. Zkrátka, drtivá většina (11 626) Chrudimáků dala nyní místním politikům jasně na srozuměnou, že je jejich hrátky nezajímají, a tak se teď musejí opírat doslova o směšné "pidimandáty", na jejichž základech budou stavět nové vedení chrudimské radnice.

A je tu další dilema. Je něco takového vůbec legitimní, když místní politici vyjadřují vůli pouze malého zlomku zdejších voličů? A je jedno, jestli hovoří zrovna za koalici nebo opozici. Vyjde to takřka na stejno. Bohužel, legitimní to je, stejně jako je legitimní obejít v této zemi vítěze voleb a vytvořit koalici s někým jiným, třeba se stranou, která se dostala do zastupitelstva jen s "odřenými zády", nebo s komunisty, s nimiž, až na Málka a Svobodné, vyjednávali nyní úplně všichni. Stojíme přitom v těchto dnech na rozmezí dvou významných státních svátků (28. října a 17. listopadu), které slavíme s okázalou pietou jako přípomínku demokratických základů naší země, tedy těch základů, které komunisti historicky vždy bořili a neváhali k tomu použít i těch nejkrajnějších prostředků. Diskriminován byl takto například otec našeho současného starosty Petra Řezníčka, "dělnická pěst" dopadla tvrdě i na naši rodinu, a takto bych mohl pokračovat ve výčtu celé řady chrudimských rodin.

A jsme zase na začátku. Komunisti nebo Málek? Klidná koalice nebo politikaření či, jak se říká, politický marketing? Udržované chodníky nebo "tyjátr"? Komunistům jde především o to prolomit ledy a dostat se konečně ze zastupitelstva do městské rady, Málkovi jde zase o to dostat se do rady bez komunistů a nejlépe i bez Řezníčka, tedy bez vítěze voleb, s dalšími svými spojenci. Hraje se totiž o jediný mandát potřebný k většině. A právě to roztáčí onen "otravný" kolotoč vyjednávání - ano, napsal jsem otravný, který vnímá většina občanů města negativně, protože podle nich nepřináší nic pozitivního. A tak si na základě tohoto postřehu dovolím tvrdit, že právě tyto zdlouhavé, otravně působící "šachy" politiků podkopávají základy demokratického systému se stejnou intenzitou jako kterákoliv ideologie, která vybočuje z demokratického spektra. Čím více a déle se totiž budou prodemokratičtí politici mezi sebou dohadovat a vyjednávat pro sebe výhodnější pozice, tím snadněji budou otevírat vrátka těm, které 17. listopadu 1989 vyháněli cinkáním klíčů na náměstích z radnic a z čela státu. A co je ještě horší, věčnými spory unavené většině ve společnosti to bude naprosto jedno - hlavně, že už bude od tohoto "tyjátru" konečně klid...