Na mnoha místech po celé naší republice se v neděli v podvečer rozzářily vánoční stromky. Tu velké a krásné, onde zase maličké a lehce kýčovité. Lidé se sešli, aby společně oslavili...co vlastně? Vysloví-li se „advent“, většina z nás si představí spíše předvánoční gruntování, shon a stres, který tato doba přináší. Přesto se zdá, jako by zrovna letos byl advent i o něčem jiném, než o shánění dárků a honbou za ještě průhlednějšími okny.

Evropa čelí tlaku, jaký tu už několik desetiletí nebyl. Možná jsme mu proto tolik odvykli. Mnohý by asi čekal, že zmíním uprchlíky, ale ten tlak nepřichází od nešťastníků, jimž Západ svým vývozem demokracie zlikvidoval domovy. Tlak přichází ze Západu a uprchlická krize je pouhým katalyzátorem, jenž ho stupňuje. „Musíte, nesmíte, přijímejte, zavírejte, odmítejte, regulujte,“ tato a podobná slova proudí z centrály Evropské unie více, než kdy předtím. Pokud se nepodřídíme, dostaneme na zadek. Přiškrtí nám penězovody dotací, na něž si už naše společnost zvkyla jako malé srnče na cumel. Když jsem dnes ráno poslouchal Český rozhlas a principál jednoho z pražských divadel si stěžoval, že jim město omezilo dotace a on proto neví, jak přežijí, vzpomněl jsem si na několik scén ze seriálu F. L. Věk. Ano, jde o známé znázornění nelehkého života kočovných divadeníků, kteří žili jen z toho, co si vydělali. Protože právě tak má společnost fungovat. A pokud chce někdo druhému pomoci, musí to být dobrovolné. Vynucené milosrdenství není milosrdenstvím.

Advent znamená příchod. Primárně samozřejmě dvojí příchod Spasitelův. Ten první, kdy se narodil v chudičkém chlévě judského Betléma, ale i ten druhý na konci všech časů. Křesťané tak mají oproti nevěřící většině v naší společnosti velkou výhodu. Moc dobře vědí, že i kdyby Evropa tak, jak ji známe dnes, zanikla, nic katastrofálního se vlastně neděje. Ostatně, nebylo by to poprvé, kdy vyspělejší společnost převálcuje ta primitivnější, ale životnější.

Čí příchod očekáváme my? Čekáme na Krista nebo hordy uprchlíků, kteří mají oproti zbytku zpohanštělých Evropanů jednu nespornou výhodu? Mají víru a ta víra je sjednocuje, posiluje a dává jim odpovědi na otázky. Je lhostejno, jaká ta víra je. Člověk bez víry je jen „pleva unášená větrem“. Záleží teď pouze na nás, jak svůj advent prožijeme a koho po jeho skončení uvítáme.