Stát, respektive obec, by se měly zabývat jen tím, co nejsou schopni jejich obyvatelé sami a za své peníze uskutečnit. To je axiom, který však někteří jen velmi špatně chápou. Existují proto dva extrémní názory, které si protiřečí. Jedni tvrdí, že stát je něco na způsob dojné krávy kombinované s obecním policajtem. Tu se přisaje jedno telátko, onde druhé. Tito lidé však nevidí, nebo nechtějí vidět, že aby bylo co sát, je třeba to jinde někomu vzít. Že jsou to často jejich vlastní peněženky, z nichž stát, potažmo obec bere a poté rozděluje podle vlastního uvážení, je nabíledni. Nakolik je takový systém vynucených odvodů pod pohrůžkou trestního postihu - to se vám totiž, milí čtenáři, stane, když nebudete třeba platit daně, spravedlivý, nechť posoudí každý sám. Druhá skupina naopak tvrdí, že vše, včetně policie a hasičů by se mělo řídit zákonem nabídky a poptávky, volného trhu. Stát by prakticky neexistoval. Jako příklad dávají dobu tzv. „Divokého západu“ v USA, kde vymahatelnost práva byla záležitostí rychlejší ruky s koltem a větší bandy kamarádíčků. Obé je extrém a zlatá střední cesta není snadno definovatelná.

Mnohým politikům, kteří rozdělují peníze vybrané na daních a dalších poplatcích (k úvaze doporučuji rovněž problematiku dvojího zdanění v České republice), stoupla tato imaginární moc natolik do hlavy, že automaticky cítí zášť a odpor k těm, kdo něco organizují sami, bez přispění všemocného státu nebo radnice. Hnusí se jim představa spontánního podniku, který dělá lidem radost. Typickým příkladem je omílaný Koniášův potlach, na který se teď útočí ze všech stran. Jeden komentátor konkurenčního média dokonce akci pro děti označil za přihřívání politické polívčičky. Nevím, jak vy, ale já jsem si nikdy nevšiml, že by se zde vykřikovalo do světa, která partaj za akcí stojí, a dětičky musely v zástupu sliboval věrnost straně nebo vůdci. Inu, kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Komentovat fámy, které se šíří městem a koluje v nich údajná spolupráce jistých promítačů s řepkařským molochem, opravdu nehodlám. Po volbách uvidíme, kdo křičel ano a kdo naopak nechtěl míchat politiku se zábavou. Ostatně, chytrému napověz, potlach organizovaly dlouhé roky strany napříč místním spektrem lokální politiky.

V diskusi o dalším samoúčelném projektu naší milé radnice se objevil názor, že jde o osobní spory mezi novináři a samotným starostou Petrem Řezníčkem. Nakolik je osobním sporem trestní oznámení na Chrudimské noviny, které pan starosta Řezníček už poněkolikáté podal a které bylo už poněkolikáté pro svoji bezpředmětnost odloženo, nechávám rovněž na úvaze každého čtenáře. Z radnice se dokonce šíří zkazky o boji, který radnice redakci vyhlásila. Je-li toto přístup politika schopného přijímat i kritické ohlasy na svou práci, opět nechávám bez komentáře. Možná jen někomu před volbami, které by mohly mnohé rozhodnout, prostě tečou nervy.