V poslední únorovou neděli začala v Chrudimském Pippichově divadle sezona ochotníkům. Ochotnické divadlo je zvláštní český fenomén. Nebylo snad žádného města nebo i městečka kde by nebyl divadelní spolek. Být členem patřilo k dobrému společenskému tónu. Ti bohatší si zvali do některých rolí známé herce z Prahy. Naopak někteří význační herci vyšli z ochotnického divadla.

Největší rozvoj byl v devatenáctém století. Další vlna přišla po vzniku samostatné republiky a ta poslední v šedesátých letech. Tu ještě pamatuji. Jen díky opravdovým nadšencům přežilo ochotnické divadlo do dnešních dnů. V Chrudimi tuto pochodeň nese divadelní spolek J.N. Štěpánka, který zde ochotnické představení uvádí. Každý jistě uvěří, že dát dohromady partu lidí, kteří ve volném čase nazkouší divadelní hru je malý zázrak. A zadarmo. Což je v dnešní době zázrak dvojnásobný. Čtenáři mi snad prominou tento dlouhý kostrbatý úvod. 

Divadelní spolek Jirásek z Nového Bydžova se pochlubil hrou Aleluja svatá Nituš, ve které vystupuje takřka padesátka účinkujících a orchestr. Bohužel diváci jen málo převyšovali nad samotnými herci. Je to poprvé, kdy na ochotníky bylo divadlo poloprázdné. Zdali se podcenila propagace nebo se sešlo na Masopustní neděli hodně různých akcí, navíc krásné počasí nebo dokonce snad i televize? Naštěstí to neubralo na nadšení samotným hercům. Slavná opereta Mamzelle Nitouche vznikla v roce 1883 jako parodie na tehdejší operetní tvorbu. Jednoduchý děj je každému známý. Jan Dvořák ji trochu upravil možnostem spolku. Páteř celého děje klášter, divadlo, kasárna zůstala zachována. Kulisy také odpovídaly spolkovým možnostem. Navozovaly atmosféru kláštera a otočením zadní stěnu kulis v divadle. Dobře vyplnily velké chrudimské jeviště. S ním se lehce vyrovnali i samotní herci.

Začnu s komparzem, na který se většinou zapomíná. Dorostenky mého věku lehce zahrály jeptišky, tanečnice nebo vojáky. Stačilo vyměnit klobouky. Chovanky v klášteře snad zastoupily všechny věkové kategorie. Líbilo se mi, s jakým nadhledem to brali ty nejstarší. Trochu mi tam vadil občas přibíhající hasič, ale dalo se na něho zvyknout. Výborně zahrál ve vedlejší roli Jiří Hruška fortnýřku. Dokázal divadlo rozesmát. Sekundoval matce představené, kterou hrála Světlana Vacková, sestra majora Gibuse, hrál ho Jiří Vacek, který nakonec vystřihl krásný houslový part. Musím zmínit herečky a důstojníky a jejich vzorně padnoucí kostýmy, které se u všech účinkujících povedly a povedly se i jejich pěvecké výkony. Jednotlivé dějství vtipně propojovali ředitel divadla Vladimír Všetečka a Michal Skalický coby režisér.

A jsem u hlavních rolí, které to všechno táhly. Celestýn - Floridor, pamatuji si, jak ho hrál nestor divadla Oldřich Nový. Václav Tláskal si roli užíval, překvapil i jako výborný bubeník. Nakonec Denisa-Nitouche, kterou hrála, ale hlavně svým zvonivým hlasem zazpívala Pavlína Strnková. Hlavní roli zvládla znamenitě. Zdatně ji doplňoval Petr Kruliš v roli poručíka Fernarda. Své nadšení dokázali přenést na diváky, kteří je odměnili potleskem ve stoje. To je v Chrudimi věc neobvyklá. Při odchodu z divadla si diváci pobrukovali nebo podupávali poslední melodie. Škoda, že jich bylo málo. Myslím tím diváky.