ČR - Stát zrušil preventivní a koordinační mechanismus, který měl bránit tomu, aby vznikaly zákony nebo postupy poškozující zranitelné lidi. Zrušením odboru vzniká systémová díra: každý resort si bude řešit „své“, nikdo nebude hlídat průřezové dopady, rizika se odhalí až pozdě a zranitelné skupiny nebudou mít zastání na centrální úrovni. Odborníci se proto ozvali.

Dne 18. května 2026 vláda České republiky zrušila s platností od 1. července 2026 Odbor lidských práv a ochrany menšin na Úřadu vlády – tým, který víc než dvacet let držel lidskoprávní agendu pohromadě, koordinoval práci ministerstev, sledoval, jak se v zemi dodržují práva lidí, připravoval strategie, podporoval vládní rady a komunikoval s mezinárodními institucemi. A udělala to bez veřejné debaty, bez konzultace s odborníky a bez toho, aby se zeptala těch, kteří v terénu vidí dopady nejdřív.

Není divu, že se organizace z celé republiky ozvaly proti. Zrušení centrálního odboru, rozdělení lidskoprávních agend mezi jednotlivé resorty a zánik odborného týmu, který zajišťoval monitoring, strategické dokumenty, mezinárodní komunikaci a podporu vládním radám, stejně jako ukončení meziresortní koordinace, která byla klíčová pro řešení průřezových témat, totiž dopadne na ty nejzranitelnější občany. „Lidská práva jsou odpovědností celé vlády. Bez koordinace se oslabuje ochrana těch, kteří ji potřebují nejvíce,“ připomínají signatáři otevřeného dopisu z 26. května. Z Chrudimi se k nim připojila i Amalthea z. s.

Zrušením odboru totiž nezmizí jen jedna kancelář, ale jediné místo, které ministerstvům včas říkalo: Tady pozor, tohle dopadne špatně na lidi s postižením... Jediné místo, které hlídalo, aby se zákony nepřijímaly bez ohledu na ty, kteří se sami neozvou. Jediné místo, které dokázalo propojit zdravotnictví, školství, sociální oblast, spravedlnost a vnitro.

Teď má být pryč. Agendy se rozprchnou na jednotlivá ministerstva a nikdo už nepohlídá, aby spolu mluvila. Je to jako když se orchestr rozpadne bez dirigenta a každý muzikant si začne hrát svoje sólo – jenže publikum tvoří lidé, kteří potřebují, aby to někdo koordinoval. Lidé se zdravotním postižením, osoby s duševním onemocněním, děti a rodiny, LGBTQ+ lidé, oběti domácího násilí, migranti a cizinci – ti všichni jsou teď odkázáni na to, jak se zrovna vyspí ten který resort.

Strakova akademie, sídlo Úřadu vlády ČR.  Zdroj: Úřad vlády ČR

Amalthea a další organizace to shrnují přesně: „Lidská práva nejsou okrajové téma – jsou základem důstojného a bezpečného života pro všechny.“ A právě proto je problém, když stát zruší svůj vlastní kontrolní mechanismus. Ne proto, že by se chystal zavádět něco jako Norimberské zákony – ty byly nástrojem útlaku, cíleným útokem na konkrétní skupiny lidí. To, co se děje dnes, není totéž. Ale má to jeden společný princip: když odstraníte pojistku, která má bránit nespravedlnosti, otevíráte tím prostor pro chyby, chaos a postupné oslabování lidských práv, aniž by to někdo řídil nebo hlídal.

Je to spíš jako když se vypne nezávislý dohled, zruší supervizor nebo odmontuje kontrolka. A většina se tváří, že se nic neděje, dokud se nezačnou dít nehody. A pak už může být těžké vrátit věci zpátky.

Vláda odstranila mechanismus, který měl bránit tomu, aby se to někdy v budoucnu mohlo opakovat. A to je to, proti čemu se odborná veřejnost ozývá – aby se kolo událostí zastavilo dřív, než bude pozdě.

A veřejný ochránce práv (ombudsman) opravdu nestačí. Ten totiž může reagovat až poté, co je zákon přijat, nebo když si lidé začnou stěžovat.

Zrušený odbor měl opačnou roli: předem upozorňoval na rizika, připomínkoval návrhy a bránil chybám ještě předtím, než vznikly.