Zastupitel Roman Málek si řádně naběhl, když přišel na zastupitelstvo s požadavkem, aby bývalý radní Jelínek zaplatil škodu, která měla údajně vzniknout při realizaci Muzea barokních soch. Oprášil tak v podstatě svůj letitý volební slovník, kterým strašil voliče už před posledními komunálními volbami. Nyní tohle téma vytáhl jako králíka z klobouku znovu - navíc s požadavkem na exemplární potrestání konkrétního viníka.

Člověk si často říká, co to do toho chlapce (Málka) vjelo, že vidí při každé zmínce o Muzeu barokních soch rudě. Je ale nutné znát nejprve všechny souvislosti. Málkova politická kariéra na komunální úrovni odstartovala v podstatě s odchodem dřívějšího lídra KDU-ČSL v Chrudimi Miloslava Macely do Prahy, tedy v době, kdy bylo třeba v zájmu koaliční spolupráce s ODS, SNK-ED a Volbou pro město dosadit někoho z lidovců pod značkou Koalice pro Chrudim do pozice místostarosty. Volba tehdy padla na Málka jako na nadějného mládežnického aktivistu, pohybujícího se v sektoru neziskových organizací.

Roman Málek mezi svými nejbližšími. Foto: archiv Chrudimských novin

Už od začátku této volební spolupráce se přitom schylovalo k realizaci projektu Muzea barokních soch v odsvěceném kostele sv. Josefa, který patří městu. Jak se ale záhy ukázalo, své zájmy tu měl i Roman Málek, který přišel hned s několika koncepty na možné využití chátrajícího objektu. Mezi mnohými jmenujme například muzeum hlavolamů či jakési vesmírné středisko. Jeho návrhy ale městská rada pokaždé vetovala a dala zelenou již zmíněnému Muzeu barokních soch s daleko variabilnějším využitím pro veřejnost.

A jak šel čas, začal se Roman Málek vůči zbytku městské rady stále zřetelněji vymezovat. Podle některých jazyků prý proto, že přicházel se stále bizardnějšími návrhy, na které takřka nikdo z tehdy odpovědných politiků neslyšel. Čtyři roky tak uběhly jako voda a na konci minulého volebního období bylo už všem jasné, že z kdysi nesmělého tichošlápka bude jeden z nejhlasitějších kritiků jeho dřívějších spolupracovníků. Snad nejvýmluvněji to vyjadřovaly Málkovy bilboardy na hospodě U Slejšků směrem ke vchodu do kavárny Picollo, kam chodil tehdejší radní Jelínek a duchovní otec projektu Muzea barokních soch debatovat nad problémy u kávy.

Roman Málek a jeho billboard na hospodě U Slejšků. Foto: Chrudimské noviny

Vše pak vyvrcholilo proti všem zvyklostem a zásadám podáním inzerátu na titulní straně místních novin v den konání komunálních voleb, ve kterém Málek osočoval Jelínka z nekalostí na radnici. Protistrana už nemohla na tuto podpásovku nijak reagovat a co vedlo redakci oněch novin k takto neobvyklému kroku, se dnes už jen můžeme dohadovat. Ostatně ani později to nedokázala uspokojivě vysvětlit (korespondenci mezi čtenářem těchto novin, šéfredaktorkou a jejím tehdejším nadřízeným má naše redakce k dispozici). Důležitější však je, že se Málek tímto inzerátem veřejně projevil a zasel tak mezi spoluobčany (voliči) semínko nedůvěry jak k výše uvedenému projektu, tak i k jeho autorům. Nakolik to ovlivnilo průběh samotných voleb a poškodilo nařčené aktéry, se dnes můžeme opět jen dohadovat.

A co následovalo dál? Po zdlouhavých vyjednáváních bylo vytvořeno v novodobé historii Chrudimě politicky a početně snad nejbarevnější seskupení koaličních stran odleva až k nejkonzervativnějšímu křídlu, kde z jedné strany tahal za provaz starosta Řezníček a z druhé tehdejší místostarosta Málek, který se nechal nominovat do čela školství, kultury a památkové péče. Už od začátku bylo ale přitom zřejmé, že se Málkova "tak trochu jiná politika" na chodu radnice projeví. A projevila - výsledkem byly nejpočetnější personální změny v úseku, za který nesl Málek zodpovědnost, a odchody některých odborníků. Také projekt Muzea barokních soch nabral značný časový skluz a Málek si rád během této doby vyměňoval prostřednictvím médií názory s příznivci muzea a osočoval je z nehospodárnosti. Samotný rozjezd a provoz muzea pak budily přinejmenším rozpaky veřejnosti, protože se částečně odchýlily od původního záměru.

Roman Málek ve svém nejoblíbenějším prostředí. Foto: archiv Chrudimských novin

Kalich trpělivosti s Málkem ale záhy přetekl a dvě nejsilnější politické strany v koalici - ČSSD a SNK-ED, s ním vypověděly koaliční smlouvu. Málek byl tedy nucen se přestěhovat z radnice do zastupitelských lavic, odkud teď pravidelně bombarduje svoje kolegy neustálými požadavky a dotazy i na sebemenší záležitosti. A jelikož z toho vznikl za necelý půlrok jakýsi Málkův folklór, s kterým už každý dopředu počítá, oprášil z mého pohledu staré téma, od něhož si nejspíš sliboval, že na sebe znovu strhne ztracenou pozornost.

Podle mě však přestřelil, nebo ještě lépe - jak jsem uvedl na začátku, si řádně naběhl. Jelínek totiž od začátku tvrdí, že má svědomí čisté a být v jeho kůži, zachoval bych se stejně - připojil bych se k požadavku, aby bylo hospodaření během realizace Muzea barokních soch řádně prošetřeno a případný viník potrestán. Tolik tedy na závěr poměrně dlouhého postřehu, kterým se jak červená niť táhne nenávist k projektu i jeho autorům, a jehož prostřednictvím jsem se snažil ozřejmit některé souvislosti, které prohloubily příkopy mezi některými politickými subjekty v Chrudimi. Už v zájmu jejich zakopání je nutné záležitost projektu muzea jednou provždy uzavřít a případně potrestat i ty, kteří tohle téma zneužili či zneužívají ke svému politickému prospěchu.