Společně s Matějem Slováčkem a Lukášem Rešetárem ses zúčastnil reprezentační akce v Kuvajtu. Můžeš fanouškům přiblížit, o co přesně se jednalo?

Byl to Kontinentální pohár, který v letošním roce čítal opravdu kvalitní obsazení. Pořadatelé ho brali jako neoficiální mistrovství světa, a z toho důvodu se rozhodli oslovit ty nejlepší. Byli tam zástupci z jižní Ameriky (Argentina, Brazílie), ze severní Ameriky přicestovala Guatemala, Evropu jsme reprezentovali my s Italy, Afriku Egypt a z Asie se poháru účastnil domácí Kuvajt a Japonsko.

Vám se povedlo dojít až do finálového zápasu, kde jste se nakonec museli sklonit před Argentinou. Jak vysoko hodnotíš tento úspěch?

Je to ohromný úspěch! Zprvu byl naším cílem postup ze skupiny. Když jsme se na letišti v Kuvajtu dozvěděli naši skupinu, mysleli jsme si, že je tou nejsložitější, která nás mohla potkat. Na úvod jsme však utkání s Guatemalou výborně odbránili a z rychlých brejků se nám povedlo vstřelit rozhodující branky. Klobouk dolů zejména před Michalem Seidlerem, který se trefil pětkrát. S Japonskem to bylo o něčem jiném, soupeř byl na tom skvěle pohybově, navíc se mu dařilo držet balon a vytvářet si nadějné příležitosti. Nás výborně podržel Libor Gerčák, navíc Japonci asi třikrát trefili tyč či před prázdnou brankou promáchli míč. To nám také velmi pomohlo.

Ty ses do branky dostal v zápase proti Brazílii, který pro českou reprezentaci skončil porážkou a poslal je v semifinále na Itálii. Byl vidět velký rozdíl mezi českým a brazilským futsalem?

Ani bych neřekl. Je samozřejmé, že Brazilci měli více šancí na vstřelení gólu, nám se však velmi rychle povedlo srovnat na 1:1 a i na začátku druhého poločasu jsme měli relativně dobrou šanci na bodový zisk. Nakonec jsme byli v zápase donuceni přestát i oslabení při vyloučení Davida Cupáka, který dostal červenou kartu. Myslím si, že tento výsledek hodně ovlivnil naše další působení na turnaji.

Jak to bylo v Kuvajtu s diváckou přízní? Přece jen, o typickou futsalovou zemi se zřejmě nejedná…

Propagace celého turnaje byla výborná, jen je škoda, že akce nebyla tolik divácky sledována. Na každý zápas přišlo okolo sta diváků. Výjimkou bylo až finále, kde nakonec panovala skvělá atmosféra, jinak Kontinentální pohár divácky příliš netáhl. O jejich nejvyšší soutěži toho příliš nevím, je známá především tím, že v ní můžeme najít hodně Brazilců. Navíc zde také hraje nejlepší chorvatský hráč Dario Marinovič. Jistě tam není jen pro zábavu, tudíž zde jistá kvalita být musí.

A co se týká zázemí a služeb pro hráče? Zvládali tyto povinnosti v Kuvajtu dobře?

Se spoluhráči jsme se shodli, že vše bylo na špičkové úrovni. Vše, co jsme potřebovali, dokázali pořadatelé zařídit. Musím to hodnotit hodně kladně.

Jak vidíš svoji současnou pozici v reprezentaci a ERA-PACKu? Přece jen u obou týmů máš konkurenci dvou vynikajících brankářů…

Je to pouze a jenom věc trenéra, jakého brankáře do zápasu nasadí. V play-off nejvyšší soutěži se zranil Ton, tudíž jsme na vše zbyli pouze dva. Dostal jsem více šancí, což mi také nesmírně pomohlo. Samozřejmě, že žádný brankář nemá rád, když chytá pouze každý třetí zápas, ale jak Ton, tak i Olinha, jsou výborní gólmani a každý se musí s konkurencí popasovat.

A jak to vypadá v reprezentaci?

Ondra Vahala zachytal skvěle v turnaji Čtyř zemí, zkouškou pro něj měl být právě Kontinentální pohár, jenže se bohužel zranil, a tak jsem šanci dostal já. Pochopitelně jsem jí neodmítl. I přesto, že jsem do Kuvajtu letěl v pozici náhradníka, byl jsem za šanci velmi rád.