Roku 1822 se podobný úspěch podařil Aloisi Deckertovi, který ve městě založil barvírnu a tiskárnu kartounů. Všechny ale nakonec zastínil Bedřich Leopold Popper, jehož obuvnický podnik se postupně rozrostl do takových rozměrů, že se mohl pyšnit titulem „největší v Rakousku-Uhersku“. Zaměstnával stovky lidí a do nástupu Tomáše Bati neměl prakticky žádnou konkurenci.

Náprava Morice Becka

BEDŘICH LEOPOLD POPPER (1866-1941) se narodil 18. září v Řečkovicích u Brna v rodině židovského průmyslníka. Část dětství prožil v Argentině, vystudoval obchodní akademii a nastoupil do vídeňské firmy Pollak. Roku 1889 odešel do Chrudimi, kde se stal společníkem výrobce obuvi Morice Becka. Od roku 1893 podnikal samostatně. Firmu postupně rozšířil a modernizoval. Obuv vyvážel pod značkou B. L. P. do mnoha zemí světa a do nástupu Tomáše Bati byl největším výrobcem obuvi v Rakousku-Uhersku. Kromě podnikání se věnoval i společenským a sportovním činnostem. Podporoval řadu spolků a byl štědrým mecenášem. Zemřel 27. listopadu 1941.

Bedřich Leopold Popper se narodil roku 1866 v Řečkovicích u Brna v židovské podnikatelské rodině. Jeho otec byl majitelem textilní továrny a zároveň honorárním konzulem v Argentině. Mladý Bedřich Leopold prožil část mládí v Buenos Aires, vystudoval obchodní akademii a poté nastoupil do vídeňské pobočky firmy Pollak. Ta odebírala zboží od chrudimské továrny na obuv Morice a Barbory Beckových, s kvalitou ale nebyla příliš spokojena. Roku 1889 proto vyslala mladého Poppera do Chrudimi, aby sjednal nápravu.

Bedřich Leopold se úkolu zhostil s velkým elánem. Ještě téhož roku se stal Beckovým společníkem a firma změnila název na „Beck & Popper“. Původně se specializovala na ručně šitou obuv, Popper však začal ve firmě ihned zavádět technické inovace, směřující k postupnému přechodu na strojovou výrobu. Snažil se proniknout na nové trhy a navázal řadu kontaktů s možnými odběrateli.

Konzervativní Beck nebyl tomuto stylu práce nakloněn, roku 1893 proto z podniku vystoupil. Popper se stal jediným majitelem a firmu přejmenoval na „B. L. Popper“.

Popperova továrna v roce 1915. Foto: archiv Chrudimských novin

V rámci habsburské monarchie a českých zemí měla chrudimská obuv zpočátku malý odbyt. Jen pomalu se dařilo měnit zvyky zdejších lidí, kteří si z velké části nechávali šít boty na míru. Naopak v zahraničí slavily výrobky se značkou B. L. P. velký úspěch a jejich prodej se rychle rozšířil například do Jižní Ameriky a Austrálie.

Původní prostory na Palackého ulici přestaly nárůstu zakázek brzy stačit a Popper musel již roku 1895 podnik rozšířit. Postavil jednopatrovou budovu se strojovnou a brzy začal s další modernizací. Do Spojených států vyslal úředníka Josefa Zabu, který měl studovat tamní výrobu obuvi. Na základě jeho poznatků pak vybavil továrnu novými americkými stroji Goodyear, zavedl elektrické osvětlení a parní vytápění budov. V podniku tehdy pracovalo již 350 dělníků.

Důraz na kvalitu

Protože poptávka po zboží neustále rostla, Popper roku 1906 rozšířil výrobní haly, výkon strojů zvýšil na 120 kW a vybudoval i sociální zařízení pro dělníky. Počet zaměstnanců brzy přesáhl 500 a denní produkce byla 1000 párů bot.

Důraz byl kladen na kvalitní výrobky pro náročné zákazníky a výroba se od počátku orientovala především na vývoz. Důslednou dělbou práce se dělníci stávali specialisty, čímž bylo možné výrobky zlevnit a zkrátit pracovní dobu na 10 hodin denně (v jiných podnicích to bylo až 16 hodin).

Firemní obchod F.L. Popper na pražské Národní třídě. Foto: archiv Chrudimských novin

Postupně se dařilo pronikat i na domácí trh a obuv značky B. L. P. se brzy začala prodávat ve Vídni a v Praze ve Vodičkově ulici, kde vznikl firemní obchod. Převážná část produkce ale nadále směřovala do zahraničí, především do Německa, Norska, Švédska, Francie, Švýcarska, Holandska a Itálie. Do roku 1914 vyráběl chrudimský podnik již 2400 párů obuvi denně a pracovalo v něm 1000 zaměstnanců.

Proti Baťovi

Během první světové války šila továrna především vojenskou obuv a po vzniku Československa roku 1918 musela překonat mnohé hospodářské překážky, vzniklé rozpadem tradičních trhů. Do roku 1924 se ale situace stabilizovala a mohlo začít další rozšiřování.

Popperova továrna v polovině 30. let. Foto: archiv Chrudimských novin

Roku 1925 byla postavena nová čtyřpatrová budova s moderním strojním vybavením a továrna byla připojena na elektrickou síť Východočeského elektrárenského svazu v Pardubicích. Kromě výrobních prostor pak vznikla i řada domků s nájemními byty pro dělníky, úředníky a mistry. Aby bylo možné lépe čelit konkurenci Tomáše Bati, spojil se Popper roku 1932 s továrnou na usně Františka Polického v Jaroměři. Vznikla akciová společnost „Polický & Popper“, jejíž hlavní sídlo bylo v Praze a vedlejší v Chrudimi a Jaroměři. Koncem 30. let minulého století měla firma již 90 podnikových prodejen a zaměstnávala 2200 lidí.

Od bot k punčochám

Změna přišla počátkem druhé světové války. Popperové museli jako Židé republiku opustit a chrudimský podnik přešel roku 1941 do rukou německé firmy Rieker & Co. Název byl změněn na Polický-Rieker.

Po válce byla továrna znárodněna a začala její postupná likvidace. Roku 1948 byly odděleny koželužny, jaroměřský podnik se přejmenoval na Závody Antonína Zápotockého a chrudimský závod se stal součástí Botany Holice. Většina strojů byla převezena do Skutče a roku 1949 výroba obuvi v Chrudimi po více než šedesáti letech zanikla.

Továrna se stala sídlem národního podniku Eva, který se věnoval výrobě punčoch. V letech 1958 až 1989 byl součástí Elite Varnsdorf, poté byl změněn na samostatný podnik Evona. Roku 1994 proběhla privatizace a roku 2002 přeměna na akciovou společnost. V současnosti je firma součástí skupiny B. G. M. Capital a patří mezi největší výrobce punčochového zboží v Česku. V bývalém Popperově závodě zaměstnává kolem 400 lidí. 

      Robert Šimek, e15.cz