Obytné stavení, hospodářské budovy ohraničující malý dvorek s hnojištěm a hejnem hus a slepic, menší či větší kus půdy k tomu – tak vypadala typická vesnická usedlost. V takovém prostředí žil vesnický člověk. Půda ho živila – a on jí za to věnoval všechen svůj čas, prostředky a často i osobní štěstí. A protože prostředky byly většinou omezené, bylo třeba se uskrovnit – v bydlení, v jídle, v oblékání, o kultuře ani nemluvě. Malovýroba určovala však nejen styl života, ale i nejzazší mez, ke které bylo možno i při nejvyšší intenzitě práce dospět. Vytvoření družstev byl první krůček k velkovýrobě. Byla to zásadní změna ve vlastnictví půdy. Ale ve výrobě samé se tak mnoho nezměnilo. V několika letech se ukázalo, že malovýroba ve velkém – to ještě není velkovýroba. Mechanizace je nákladná. Traktory, kombajny a další speciální stroje – ty už potřebují pořádnou rozlohu, aby se vyplatily, protože nejde jen o to zvyšovat výrobu, ale zároveň i o to, snižovat náklady na vyrobenou jednotku produkce. A v živočišné výrobě? Mechanizace a nová technologie snižují spotřebu lidské práce hlavně tam, kde jsou zvířata soustředěna do velkých stájí. Na to na všechno už v družstvech, kde dobře počítají, přišli. A také naše zemědělská věda k tomu řekla své slovo: stanovila minimální velikost zemědělských závodů v jednotlivých oblastech.

 

 

Průzkum ukázal, že v ČSSR pouze 4 % obcí odpovídají těmto zásadám. Ani dosavadní slučování družstev situaci zatím nezměnilo: vytvořily se závody o průměrné velikosti 600 ha. A to je méně, než odpovídá nejlepším podmínkám pro velkovýrobu. Vytvoření vhodných územně ekonomických celků, které umožní co největší koncentraci a specializaci výroby a tím podstatné zvýšení produktivity zemědělské práce, bude ovšem výsledkem delšího etapového vývoje. Jaká byla dosavadní běžná praxe slučování družstev? Rozhodující byla zpravidla výše pracovní jednotky a celková hospodářská situace slučujících se družstev. Ale v kolika družstvech dbali, aby nové družstvo odpovídalo územním i ekonomickým podmínkám, aby v budoucnu zaručovalo co největší rozvoj výroby a tím i vysoké příjmy pro družstevníky? Zatím se ve většině družstev počítalo, kolik by byla jednotka v příštím roce. Proto je třeba jít na to promyšleněji. Podle vědy a plánu, protože se jedná nejen o ten příští rok.

 

 

 

V Chrudimi měli tu výhodu, že při vypracovávání plánu rozvoje okresu jim pomáhala skupina pracovníků z ČSAZV a ze Státního ústavu typizačního. Proto je také jejich plán tak říkajíc vzorový. Víte, ono udělat takový plán, to není právě snadná věc. Sloučit družstva, rozmístit zemědělskou výrobu na podkladě rajonizace, rozhodnout, kde budou umístěny zemědělské služby (např. výrobny krmiv, sušárny, opravny strojů atd.), kde bude hospodařit státní statek a kde JZD – to je jen část celého plánu. Nezmění se přece jen charakter práce.

 

Hospodářské budovy budou odděleny od obytných. Při dvousměnném provozu a mechanizaci práce zbude dost času na osobní život, na studium, na kulturu. Tím vzrostou požadavky na bydlení, na občanské služby, na úroveň kulturního života přímo v místě. Bude se tedy stavět, ale pozor – kde? Novým rozmístěním a koncentrací zemědělské výroby některé obce ztratí svůj význam, z jiných se naopak stanou hospodářská a kulturní střediska. I toto je třeba nyní stanovit, abychom nevyhazovali zbytečně peníze.

 

 

A tak se třeba Dobrkovu a Oldřiši zamítla výstavba nového kravína. A z téhož důvodu se nebude v každé obci stavět kulturní dům a v některých se nebude povolovat ani výstavba obytných domků. Ale to ještě není zdaleka všechno. Co školství a zdravotnictví? A kudy povedou silnice a železnice? Kde se počítá s rozvojem průmyslu? Nebude se regulovat řeka, stavět přehrada? A co další meliorace...? Toto vše museli dát Chrudimští nejdříve dohromady. A budou to muset udělat i jinde, nechtějí-li plán každý rok předělávat. A když udělali v Chrudimi plán, jak bude za pár let okres vypadat, udělali druhý plán: jak na to, aby tak opravdu vypadal, čím začít?

 

 

Zatím jsou vypracovány detailně ekonomické podklady pro nový celek Holetín (podhorská oblast, výrobní typ bramborářský), který bude slučovat pět družstev, jež dosud nedosahovala nijak zvlášť dobrých výsledků. V první etapě se z těchto pěti družstev vytvořila dvě, a ta se sloučí v nejbližší době. Výroba v jednotlivých družstvech byla značně roztříštěná. Poměrně malé hony ztěžovaly použití mechanizace a vyžadovaly nadměrné množství pracovních sil. V živočišné výrobě byly zastoupeny všechny druhy hospodářského zvířectva, ustájeného v nevhodných stájích. Užitkovost i produktivita práce byly nízké. Nově vzniklé družstvo bude hospodařit na 1500 hektarech zemědělské půdy, z toho je 1000 hektarů orné půdy. Budou tu všechny podmínky pro velkovýrobu. Velké hony umožní využití mechanizace a specializace na chov skotu (pochopitelně v moderních stájích) a ušetří nejméně 50 % ošetřovatelů.

 

Prasnice, prasata na žír a drůbež budou soustředěny v okolních družstvech a JZD Holetín dodá potřebná krmiva na konto dodávky masa a vajec, která na ně připadá. Jak asi vypadá život v těchto obcích, ukazuje několik údajů: jen 32 % bytových jednotek nepotřebuje opravit, 33 % je v naprosto sešlém stavu. V každé obci byla sice škola, hostinec a prodejna se smíšeným zbožím, ve Včelákově bylo dokonce i řeznictví, prodejna textilu a obuvi, ano, i kino a pošta (kino a poštu měl i Holetín), ale to bylo také všechno. A výhled? Po rozboru pracovních příležitostí, vybavení obcí službami, rozmístění zemědělské výroby a po zhodnocení bytového fondu v jednotlivých obcích se navrhuje soustředit v budoucnu výstavbu do dvou obcí a vybavit je všemi službami. Postaví se zde nové bytové jednotky – převážně v dvoupatrových a třípatrových domech. Pravda, pěstovat v nich slepice a králíky nepůjde. Ale nač to, když družstvo zajistí dostatek naturálií? Zato budou moderně vybaveny. Tak jako domy ve městě. A je tu i jiné hledisko. Úspornost: je třeba šetřit půdou i penězi.

Zatímco postavení bytové jednotky v patrovém domě vyjde na 14 600 Kčs, v přízemním, volně stojícím domku stojí rovných 23 000. A úspora půdy je zjevná i laikovi.

 

 

Zakrátko budou mít ve všech obcích svá vlastní čísla – a ta budou daleko zajímavější a vzbudí docela jistě živou odezvu. Vyvolají údiv, nedůvěru, překvapí, potěší, ale často také rozhořčí. Jak to, že nám okres nechce povolit stavbu kravína a „támhletěm" ji povolil? Proč u nás má zůstat jen mladý skot a dojnice budou jinde? ... Bude se schůzovat, diskutovat, budou nepochybně jezdit i delegace na okres. Protože není lehké rozeznat, že za těmi dílčími čísly a údaji se skrývá nový, lepší život.

Minulé generace spřádaly své plány o práci a životě na zápraží. Ještě včera stačilo řešit je v kanceláři MNV nebo JZD. Ale dnes již ani to nestačí. Odstranit podstatné rozdíly mezi prací a životem ve městě a na vesnicí – to bylo kdysi fantastickým, neuskutečnitelným snem. Pak se z toho stala teze politického programu. A dnes tedy tuto tezi uskutečňujeme: Máme k tomu všechny předpoklady. A najednou bychom se tomu skoro začali bránit? Protože u sousedů mají nízkou pracovní jednotku? Protože naše obec se odjakživa jmenovala Zlámaná Lhota a teď by se najednou měla jmenovat jinak? Protože... Kolik takových „protože" všude bude! Protože – až se tohle všechno uskuteční, kdoví, jestli se ještě vesnici bude říkat vesnice?

 

Eva Petrová, Agroportal24.cz