Ve hvězdách & Lidový léčitel - Změnu času vnímáme dvakrát do roka, letos 25. března a nyní v neděli 28. října, kdy si ve tři ráno posuneme hodinové ručičky o hodinu nazpět. Aniž si to mnozí uvědomujeme, každý z nás tak vlastně prožívá test svých biologických hodin.

Někteří lidé se dokáží velmi rychle přizpůsobit, většina ale, zejména ti dříve narození nebo děti a mládež v pubertě, s tím mohou mít dost velké potíže. Může u nich totiž dojít k poruše vnímání času a s tím spojenými potížemi při ranním vstávání nebo večerním usínání. Samozřejmě, že tohle vše má potom negativní dopad na zhoršené soustředí v práci nebo ve škole, ba dokonce - i za volantem auta.

Je nutné přiznat, že problémy s chodem biologických hodin, které jsou zabudované v každém živém organismu, mají spolu s odlišným chodem denních rytmů závažný dopad na určité tkáně a lidské orgány. Defekt biologické časomíry je proto spojen s celou řadou zdravotních problémů. Takto postižení lidé prožívají například často různé úzkosti a deprese, nespavost, zvýšené pocení, žaludeční potíže spojené s metabolickými chorobami, trpí vznikem cukrovky druhého typu, vysokým krevním tlakem, bolestmi hlavy a páteře, a pod vlivem silného stresu je u nich dokonce zvýšeno riziko vzniku nádorovitých onemocnění, což prokázaly různé vědecké výzkumy. Změny denního rytmu mají rovněž negativní vliv na naše ledviny a buňky oční rohovky.

Náprava těchto zdravotních potíží nebývá jednoduchá. Většinou spočívá pouze v terapiích, založených na působení silného světla, které přes buňky oční sítnice působí na podmozkové jádro, kde je uloženo centrum našich biologických hodin. K regulaci denního rytmu se rovněž někdy podává hormonální látka melatonin, která je vytvářena v šišince, a jež se výrazně na této regulaci v lidském organismu podílí.

Z toho mála uvedeného je zřetelně poznat, jak velký podíl má na našem zdraví prachobyčejné vnímání světla. Bohužel se tento fakt velice podceňuje, čehož jasným důkazem je úředně nařízené každoroční střídání letního a zimního času prakticky v celé Evropě.

MUDr. Jan Miklánek, primář a léčitel

Wikipedie, otevřená encyklopedie - Letní čas: přestože je používání letního času v Evropě a Severní Americe obvyklé, většina světové populace ho nevyužívá. Letní čas je označení systémové úpravy měření času, při které se v letních měsících roku nepoužívá čas daný příslušným časovým pásmem, ale používá se čas, který je o určitou hodnotu (obvykle o 1 hodinu) posunut dopředu.

Cílem letního času je úspora elektrické energie, která by byla jinak potřeba pro večerní osvětlení. Důvodem je, že většina lidí je aktivnější večer (po západu slunce) než ráno (před východem slunce).

Historie
Princip podobný letnímu času se asi poprvé objevil roku 1784 v dopise Benjamina Franklina vydavatelům časopisu Journal of Paris. Dopis však byl míněn ironicky, Franklin nenavrhoval zavedení letního času, ale aby lidé vstávali i chodili spát dříve, čímž by lépe využili denní světlo.

První vážně míněný návrh na zavedení letního času učinil londýnský stavitel William Willett roku 1907 ve své eseji The Waste of Daylight. Ačkoli se mu podařilo přesvědčit i jednoho z britských poslanců, návrh se nepodařilo prosadit.

V praxi byl letní čas poprvé zaveden za první světové války v roce 1916, a to hned v řadě evropských zemí. Jako první zřejmě letní čas zavedlo Švédsko od 14. dubna 1916 do 30. září téhož roku, ale v dalších letech v něm už nepokračovalo. Dále pak v Německu a v Rakousko-Uhersku, jehož součástí tehdy byly i české země, platil mezi 30. dubnem a 1. říjnem 1916. Tento letní čas se v obou říších uplatňoval až do roku 1918. Také Velká Británie si upravila hodinky a letní čas zde ve třetím válečném roce fungoval mezi 21. květnem a 1. říjnem 1916.

Dne 19. března 1918 byla v USA zákonem zavedena časová pásma (tehdy již používaná na železnici), se kterými bylo zavedeno i používání letního času (počínaje 31. březnem) po zbytek 1. světové války. Letní čas platil v letech 1918 a 1919, byl však natolik nepopulární (lidé tehdy vstávali i chodili spát dříve), že tento zákon byl poté zrušen.

V Rusku byl letní čas poprvé zaveden v roce 1917, v některých obdobích ve 20. letech byla hodinová ručička posunuta o dvě, nebo dokonce i o tři hodiny dopředu. Těžko tedy říct, jestli to byl čas letní, nebo spíše upravený. Po několikaleté přestávce byl v SSSR znovu čas změněn v roce 1930 a lišil se od pásmového času o jednu hodinu, tedy jakoby letní čas platil po celý rok. (Ostatně stejnou věc v současnosti praktikují Francie a Španělsko, které by zeměpisně patřily do stejného časového pásma jako Velká Británie.) Za 2. světové války v letech 1943 a 1944 byl k tomuto posunutému času ještě zaveden další letní posun o jednu hodinu, čímž se hodinky dostaly o dvě hodiny napřed vůči časovému pásmu. V únoru 2011 schválil prezident Dmitrij Medveděv zrušení standardního času a zavedení letního času celoročně. Naposledy se v Rusku posunul čas 27. března 2011 o hodinu dopředu a už se nevrátí zpět. Stejný krok ohlásilo i Bělorusko a Ukrajina (oba státy v roce 2011) a Arménie (2012).

Letní čas byl znovu zaveden v důsledku úsporných opatření za druhé světové války. V českých zemích (tehdy v Protektorátu Čechy a Morava) fungoval nepřetržitě (!) od 1. dubna 1940 až do 4. října 1942, dále pak v letních měsících let 1943–1949. Na přelomu roku 1946 (1. prosince 1946 – 23. února 1947) byl zaveden také tzv. zimní čas, kdy byl čas posunut o jednu hodinu dozadu – tento opačný posun je zřejmě světovým unikátem. Příslušné vládní nařízení bylo vydáno 27. listopadu, tedy čtyři dny před změnou.

Každoroční letní čas byl v Československu zaveden v roce 1979. Po několika letech se ustálilo pravidlo, podle kterého se letní čas zaváděl poslední březnový víkend (v noci ze soboty na neděli) a končil poslední zářijový víkend. Od roku 1996 je letní čas o jeden měsíc delší - trvá až do posledního víkendu v říjnu, čímž je letní čas zaveden po větší část roku než čas pásmový. Tato změna byla provedena v celé Evropské unii, takže se přizpůsobila i Česká republika.

Letní čas v ČR a ve světě
Na letní čas se v ČR každý rok přechází poslední neděli v březnu, kdy po 01:59:59 SEČ (středoevropského času) následuje 03:00:00 SELČ (středoevropského letního času). Letní čas končí poslední neděli v říjnu, kdy se po 02:59:59 SELČ hodiny posunou na 02:00:00 SEČ. Toto uspořádání platí od roku 1996, do té doby byl konec letního času obvykle poslední neděli v září.

Letní čas je pochopitelně záležitostí zemí mírného pásma. V tropickém pásmu se délka dne v létě od délky zimního dne neliší natolik, aby mělo zavedení letního času smysl. Obdobně v polárních oblastech, kde polární noc trvá až půl roku, nemá samozřejmě letní čas smysl.

Ve všech státech Evropy s výjimkou Islandu, Ruska, Běloruska, části Grónska a norských ostrovů Jan Mayen a Špicberky se letní čas používá. Podle pravidel EU přechod nastává ve všech časových pásmech současně, v 1:00 UTC (tzn. 2:00 SEČ, resp. 3:00 SELČ), poslední neděli v březnu, resp. říjnu.

Státy na jižní polokouli mají léto v době, kdy je na severní polokouli zima, tudíž i letní čas tam oproti severní polokouli platí v opačné části roku; proto časový posun mezi ČR a např. Chile může být podle aktuálního data buď 4, 5, nebo 6 hodin.

Argumenty pro a proti
Argumentem pro zavádění letního času jsou především již dříve uvedené energetické úspory. Občas se také argumentuje pro letní čas tím, že se poněkud zmírňují některé energetické špičky.

Letní čas je také terčem kritiky. Někteří lidé argumentují tím, že energetické úspory jsou diskutabilní. Podle měření zaměstnanců Pražské energetiky je úspora elektrické energie pouze v období okolo rovnodennosti v rozsahu jednoho procenta, v letních měsících nemá letní čas na spotřebu elektrické energie v podstatě žádný vliv, protože přirozené osvětlení je i tak dost dlouhé a prodloužení letního času do října znamenalo v porovnání s předchozími roky ztrátu, protože ztráty za říjen se vyrovnají úsporám za září. Rakouský svaz podnikatelů v energetice uvádí, že zavedení letního času již několik let nepřináší energetické úspory, ale naopak vede ke zvýšené spotřebě pohonných hmot, neboť Rakušané jezdí svými auty do pozdějších večerních hodin. Také veškeré venkovní aktivity (pracovní i odpočinkové) lze provozovat dále vzhledem k oficiálnímu času.

Častý argument odpůrců je, že časový posun mnoha lidem působí zdravotní potíže. Mezi nepříznivé následky letního času podle těchto kritiků patří i zvýšené množství dopravních nehod ve dnech po přechodu na letní čas či zpět a podobně. Přechod na zimní čas také způsobuje absurdní situace, kdy konkrétní událost může podle časových údajů vypadat, jako by skončila dříve než začala.

Někteří lidé místo dvou změn času každý rok navrhují přejít na „letní čas“ celoročně, tzn. trvale přijmout sousední časové pásmo. Tato myšlenka se objevuje hlavně ve Velké Británii, pro kterou by to znamenalo přechod na SEČ, tzn. sjednocení časového pásma s většinou Evropy.