Blíží se konec roku a chtěl bych se trochu ohlédnout zpět. V létě mnoho nechybělo a Pišťovy se staly tak známé jako Vrbětice. Ty se několikrát denně skloňují ve sdělovacích prostředcích. Ještě jsem neslyšel závěry vyšetřování havárie, a co se vlastně v chemických skladech ukládá. Chrudim navštívil cirkus Berousek. Přiznám se, že když zahlédnu cirkusový stan, připomíná mi to dětství. Tehdy jsme cirkusáky a cirkusačky obdivovali a záviděli, že můžou chodit do školy, kde chtějí. Cirkus si nehraje na velké umění. Chce pobavit především děti, a to se daří. Stan postaví a představení spolu se zvířaty odehraje patnáct lidí. Mezitím si zajišťují propagaci na dalších štacích. Vše zbourat a sednout za volanty náklaďáků je otázka hodin. Předpokládám, že zhruba tolik lidí jim vystavuje nutná povolení na úřadech. Napadá mě, kolik by za těchto podmínek a bez dotací fungovalo divadel? Jak je možné, že se bez našich herců obejde Hollywood? Od poloviny října se zřejmě ve Vrběticích nacvičuje novoroční ohňostroj. Obyvatelé se evakuují, armáda má manévry. Munice, kdoví čím obohacená nebo ochuzená, nekontrolovatelně vybuchovala. Ministr se předvedl v erárním triku a možná někoho vyznamená za statečnost.

Uhodil třístupňový mráz a zastavil železnici. Slogan, "všichni stojí, my jedeme," dávno neplatí. Kdyby nepřišla obleva, tak těch pár lidí, kteří u dráhy ještě fyzicky pracují, otloukají námrazu dodnes. V Praze se od dob Křižíka zastavily podruhé tramvaje. Poprvé je zastavily barikády při květnovém povstání v roce 1945. Kdysi koloval vtip. Pozor na kalamitu, přijde podzim, bude padat listí. A to jsme v té době měli dokonce dva ministry dopravy.                      

Poslanci si málem v tichosti odhlasovali čtrnáctiprocentní zvýšení platu. Cudně mlčí o příplatcích a náhradách. Většina z nich vykonává své původní zaměstnání a mzdu samozřejmě věnují na charitu. Nebo se mýlím? Proběhly volby. Připadalo mi to, jako když se hraje před prázdným hledištěm. To se špatně hraje. Zvláště, když jde o představení, kde každý ví, jak skončí. Diváci se alespoň podívají na pohledného milovníka a hezkou naivku. To však bylo spíše vzácností. Zvolení zastupitelé s tak slaboučkým mandátem, který o několik procent převyšoval hranici uznání referenda, vytvořili různé koalice, spíše partičky. Nevím, proč koalice nejdou společně do voleb? To by však chtělo odvahu. Takhle se může klidně stát, že ten, který dostane nejvíce hlasů a měl by být automaticky starostou, ať se to líbí nebo ne, vypadne. Je otázkou, zda-li tohle divadlo neodradí zbytek voličů. Uvidíme, zda se dokáží zastupitelé dohodnout ještě letos, nebo to odloží jako poslanci Vrbětice na příští rok.

Slavilo se čtvrtstoletí od sametové revoluce. Dohadovalo se, kdo vlastně demonstroval a kdo ne. Na Národní se nacvičovalo hajlování s rudými kartami. Obdivuji, jak všichni trefili odstín a velikost karet. Účast však byla slabota. To v roce 1938 hajlovalo při vítání německé armády sto tisíc Pražanů. Demonstrovalo se i na Klárově, kde se přidali i profesoři a předvedli se před prezidenty okolních států. Potom pěkně tvrdě po bolševicku na Hrad. Chybělo jen přelézání brány jako při útoku na zimní palác.

Nechyběli ani pomalovaní otužilci pod transparentem na chrámu Svatovítské katedrály, symbolu české státnosti. Možná, že se inspirovali největšími umělkyněmi na světě - Pussy Riot. To mohli jít ale do chrámu, tam je tepleji a mohli se svlíknout úplně. Třeba chtěli napodobit zloděje, kteří po požáru vykrádali katedrálu a podle pověsti se tím chránili před dogami, které tam hlídaly. Kníže Václav, který chrám založil, se dokázal postavit v čelo svých šiků a aby zabránil krveprolití, nabídl protivníkovi souboj. Těžko si dovedu představit někoho ze současných vůdců v čele armády. Ledaže by chtěli nepřítele uchechtat.

Jako předvánoční přání bych si přál, aby ti, kteří tak zázračně rychle díky svým schopnostem dokázali zbohatnout, pomohli vyvést Evropu z problémů. Aby ti, co tuto zem vedou, ji začali považovat za svoji vlast a tak se k ní i chovali. Abyste ty, kteří vám dali život a myli vám pussyny, vyzvedli z chudobinců a odkladoven a vzali je na pár hodin domů. Čekají na to.

Jaroslav Koreček, Škrovád