Chrudim – Jeden z městských bytů u nádraží byl obsazen neoprávněně lidmi, kteří využili toho, že zůstal prázdný po odstěhování původní nájemkyně a po určitou dobu bez dozoru. Jak situace vypadala ve chvíli, kdy město za asistence policie přistoupilo k vyklizení, ukazují fotografie zveřejněné přímo starostou Chrudimi Františkem Pilným (ANO 2011). Občané se ale ptají, jak se to mohlo stát. Vysvětlení sice poskytl Petr Tulis z právního oddělení Městského úřadu Chrudim, přesto ale některé otázky zůstávají zatím nezodpovězené.

Realita se bohužel nepodobá akčnímu filmu a starosta s policií za zády nevykopnul dveře a nezařval „Okamžitě opusťte prostor!“ I kdyby si to někteří přáli. Pokud není byt oficiálně předaný, město takto postupovat nemůže, protože by riskovalo možnou pozdější žalobu. A právě zde vznikl zádrhel. Město nestěhovalo problémové nájemníky, ale několik lidí, kteří se do bytu nastěhovali až po jeho vyklizení původní nájemkyní na konci roku 2025. Ta však otálela s předáním klíčů městu a shovívavost i opatrnost se městu nakonec nevyplatila. Několik lidí využilo nehlídaného prostoru a dříve, než si toho město všimlo, v bytě se nelegálně usídlili.

Proč město jednalo až teď?

Pokud město zasáhlo až nyní, nelegální obyvatelé zřejmě využili časovou skulinku mezi opuštěním bytu a administrativním dokončením celého procesu. K situaci se vyjádřil i Petr Tulis: „Snažili jsme se dohodnout s poslední oprávněnou nájemkyní na předání bytu, které byla uložena povinnost byt vyklidit soudním rozhodnutím, právní moc 24.12.2025. S lidmi, se kterými se soudíte, není úplně jednoduchá komunikace. O tom, že byt ilegálně okupuje partička problémových osob, jsme se dověděli minulý týden, když jsme podnikli první pokus o převzetí bytu. S ohledem na situaci jsme si vyžádali asistenci městské policie i PČR a jak je vidět, bylo to nezbytné.“

Městský byt při vyklízení po jeho zjištěném nelegálním obsazení.  Zdroj: František Pilný

Pochybylo město?

Ačkoli město prezentuje svůj postup jako opatrný a právně nezbytný, existují i momenty, které vyvolávají otázky. Není zcela jasné, proč po právní moci rozsudku nedošlo k rychlejšímu převzetí bytu nebo k výměně zámků za účasti exekutora, což je běžný postup u bytů vyklízených na základě soudního rozhodnutí. Město se také spoléhalo na dobrovolné předání klíčů od osoby, se kterou bylo v dlouhodobém sporu, což samo o sobě představuje riziko. Nejasné je i to, zda byl byt po vystěhování dostatečně kontrolován a zabezpečen. Pokud parta lidí, která byt obsadila nelegálně, skutečně využila „časovou skulinku“, je na místě otázka, zda tato skulinka nevznikla spíše administrativní pomalostí nebo nedostatečným dohledem ze strany města nad svým majetkem.