Chrudim – Na zákazy kouření lze mít nejrůznější názory. Podle některých jde o zbytečnou šikanu kuřáků, kteří si pokojně užívají blahodárných účinků nikotinu. Ostatní však tvrdí, že svým zlozvykem obtěžují okolí a je jen dobře, že na určitých místech si zkrátka nezapálí. Jenže, co když si zapálí.

První místa, kde bylo jasně a zřetelně kouření zakázáno, jsou nádraží a autobusové zastávky. Shromažďuje se na nich velký počet lidí a většina z nich zkrátka nechce být obtěžována nevábně páchnoucím kouřem. Pravdou však také je, že dodržování tohoto zákazu se příliš nehlídá a kuřáci na laxnost městské policie „hřeší“. „Skoro denně cestuji autobusem či vlakem a musím bohužel konstatovat, že chrudimské nádraží patří mezi ty nejnechutnější, které jsem doposud poznala. Jak se možné, že jinde opravdu zákaz kouření funguje? Třeba v jednom městě pravidelně hlídka městské policie prochází nádraží a pokutuje případné kuřáky. V Chrudimi se pohybuji čtyři roky a nikdy jsem tu neviděla policii procházet. Když slušně upozorním kuřáka, co kouří přímo u značky zákaz kouření, jsem vulgárně osočena,“ obrací se svou stížností na město jedna anonymní občanka.

Co na to šéf strážníků městské policie Lukáš Dvořák? „Na uvedený problém se strážníci v následujících dnech a týdnech zaměří,“ říká Dvořák. A na jeho slovo je spolehnutí. Stačí se podívat na známou lavičku neřesti u kostela svaté Kateřiny, kde dříve pravidelně pořádali své dýchánky bezdomovci. Po medializaci kauzy se zde dozor strážců pořádku zintenzivnil a muži i ženy bez domova si se svým krabicovým vínem našli jiná místa.