Chrudimské noviny Chrudimská radnice hledá majitele smírčího kříže v Topoli, jde patrně o muže, který propíchl vidlemi svého soka

Dnes: 21°C
Zítra: 28°C
Pozítří: 29°C

Chrudimská radnice hledá majitele smírčího kříže v Topoli, jde patrně o muže, který propíchl vidlemi svého soka

Chrudim/Topol - Nedávno se na úřední desce chrudimské radnice objevila výzva, v níž město vyzývá vlastníka smírčího kříže umístěného při silnici v místní části Topol, aby se o svůj majetek přihlásil. Pokoušeli jsme se tedy zjistit, komu tato kulturní památka patří.

Smírčí kříž je kamenný kříž postavený nejčastěji na místě, kde se v minulosti stal hrdelní zločin nebo neštěstí. Ve středověku bylo možno při trestání provinilců uplatnit systém tzv. smírčího práva, kdy byl provinilci uložen nějaký úkol, kterým odčinil svůj zločin. Takovým úkolem, kromě vyrovnání s postiženou rodinou, mohlo být i vytesání a vztyčení kamenného kříže na místě, kde byl zločin spáchán.

Podobným symbolem je křížový kámen, tedy kříž vytesaný do kamene, který nemá klasický „křížový" obrys. Tolik praví definice o významu a funkci smírčích křížů na našem území. A protože zanícených odborníků na tuto specifickou problematiku je u nás jako šafránu, rozhodli jsme se jít přímo k prameni. Od chrudimského historika Tomáše Pavlíka se nám podařilo získat informaci, že o křížích pravidelně bádá ve Státním okresním archivu Chrudim Josef Smlsal.

„Topolský kříž samozřejmě znám. Byl dokonce třikrát přemísťován kvůli budování silnice,“ pokyvuje souhlasně hlavou Josef Smlsal.

Topolský smírčí kříž.  Foto: Chrudimské noviny
 

„Zjistit majitele ale bude asi nemožné. Ke kříži se váže krátká pověst, která souvisí se znakem na jeho zadní straně, dnes už nezřetelným. Jednalo se o stylizované vidle a kdysi dávno zde prý čeledín vidlemi probodl pantátu. Proč se to stalo a kdo byli aktéři této tragédie, dnes už jen těžko zjistíme,“ vysvětluje okolnosti vztyčení topolské památky Smlsal.

Josef Smlsal.  Foto: Chrudimské noviny
 

„Další kříž se nacházel v Chrudimi u přejezdu na Slatiňany. Když se zde ale prováděly zemní práce, kříž byl bagrem odstraněn a následně rozdrcen na menší části. Tento osud potkal mnoho těchto svědků minulosti. Především za kolektivizace byly kříže necitlivě odstraňovány a nadšenými členy zemědělských družstev ničeny. Tak skončil i křížový kámen u Tří Bubnů,“ přibližuje osudy dalších křížů badatel.

Ale ani dnes není o nové objevy nouze. „Podařilo se mi najít torzo kříže v Rozhovické Doubravě. Obě ramena jsou uražená a kříž také nestojí na svém původním místě. Kdysi ho před úplnou destrukcí zachránil místní učitel,“ popisuje objev.

Na Chrudimsku najdeme celkem pět těchto specifických památek. Josef Smlsal se však věnuje i dokumentaci Božích muk a drobné církevní architektury po celém bývalém okrese. Do současnosti nafotil 186 křížů a bezpočet kapliček. Jen těžko se najde nějaký zapomenutý svědek zbožnosti našich předků, který by vášnivý badatel chrudimského archivu neviděl a nepopsal.

Rád by vydal i knihu, ale nejsou finance.

„Když už vydávat knížku, tak pořádnou. Tvrdé desky, křídový papír. Před lety jsme s přáteli vydali knihu o trampingu na Chrudimsku a po 700 výtiscích se jen zaprášilo. Dotisk by přicházel v úvahu jen tehdy, pokud bychom sehnali ne zrovna malou počáteční investici. To samé platí o knize věnující se problematice křížů, Božích muk a kapliček,“ uzavírá Josef Smlsal.

Majitele topolského kříže se tedy nalézt nepodařilo. Možná je to tak lepší. Tyto monumenty byly totiž stavěny z jiných důvodů, než pro připomínání majitele. Byla to vzpomínka na špatný skutek a výzva kolemjdoucím k modlitbě. Za duši zemřelého i viníka. 

Jakub Valenta

Reklama