Míša Tereska se těší na svůj první školní den a jeho rodiče ve snaze porazit zákeřnou chorobu nepolevují
Chrudim - Kdo by v našem městě neznal rodinu Tereskovu, jejímž nejznámějším členem je bezpochyby malý Míša. Ten statečně bojuje s mozkovou obrnou. Po dvou letech, která uplynula od posledních článku o Míšovi Tereskovi, jsme se vypravili za jeho tátou s jednoduchou otázkou - co je nového?
„Nové je především to, že Míša od září půjde do školy, takže už dnes máme samozřejmě plnou hlavu příprav a chystání se na jeden z nejdůležitějších dnů v jeho životě,“ říká Míšův tatínek Michal Tereska.
Kromě přípravy na velký školní den samozřejmě dál pokračují rodiče malého Michala s každodenním cvičením a návštěvami v lázních, které malému pacientovi hodně pomáhají. „Je třeba pořád bojovat a stavět, nepolevit. Na stát se v tomto ohledu nedá moc spoléhat, takže si vlastně všechno musíme s manželkou zařizovat sami. Velkou oporou je nám samozřejmě nejbližší rodina a také komunita rodičů, kteří mají podobně postižené děti. Jsou nám velkou inspirací, co všechno lze pro potomky udělat a kam ještě posunout hranice,“ popisuje Tereska nekončící boj se zákeřnou chorobou.
Náklady na léčbu přitom nejsou zrovna nízké, takže se Tereskovi snaží organizovat nejrůznější charitativní akce, které mohou část peněz přinést a ulevit tak jejich rodinnému rozpočtu. „Ročně stojí léčba a vše kolem Míšovy rehabilitace zhruba čtvrt milionu. Není ale problém dostat se i na pět set tisíc. Stát nám přispěje maximálně devět tisíc korun, protože syn je zařazen do třetí, respektive čtvrté skupiny postižení. Stačí si to spočítat a je jasné, že z tohoto příspěvku se jednoduše všechny procedury třeba v Piešťanech zaplatit rozhodně nedají. Pobyt tady vyjde na 100 tisíc korun a je přitom třeba ho absolvovat opakovaně. Nedávno jsme se zúčastnili i zumba maratonu, který se konal ve sportovní hale. Organizátory jsme nebyli my, ale parta zumbařek, které vše dokonale zorganizovaly a připravily. Takové akce nám pomohou část nákladů pokrýt. Rozhodně ne ale všechny,“ říká nezdolný optimista Michal Tereska.
„V současné době probíhá rovněž oblíbená akce, kterou je sběr víček od PET lahví. Existují totiž specializované firmy, které víčka vykupují a peníze z nich pak pomohou pokrýt třeba jeden pobyt v lázních v Klimkovicích. Na to je ale třeba sesbírat až sedm tun víček. Naštěstí se do akce zapojily i některé školy a školky, tchýně nám pomáhá s tříděním, protože různá víčka se vykupují za různou cenu. V souvislosti s akcemi, které pořádáme třeba ve zmiňované sportovní hale, musím zmínit skvělý přístup všech úředníků města a zástupců radnice. Především místostarosta Jan Čechlovský a šéf chrudimských sportovních areálů Luděk Marousek si zaslouží pochvalu. Vždy jsme se z jejich strany setkali se vstřícností a ochotou, která už dnes zdaleka není samozřejmostí. Sponzorské dary se totiž shánějí stále obtížněji. Na podnikatelích je znát, jak je zasáhla nedávná krize. Více rozmýšlejí, co s penězi, a plánují do budoucna. Jsme proto vděční za každou podanou ruku,“ vysvětluje Tereska nelehkou situaci, která dolehla na všechny oblasti života v České republice.
Nezměnilo se něco za dva roky z optimismu, kterým Míšův táta hýřil? „Je jasné, že jsou lepší a horší dny. Důležité je nepřestávat makat, pracovat na sobě i na klukovi. Sám Míša zažívá víc než obyčejný kluk, a to je důležité si připomínat. Velkým plusem také je, že na péči o něj samozřejmě nejsem sám. Ve dvou se to vždy lépe táhne a člověk se může o druhého opřít, když už to vypadá, že dál nemůže. Syndrom vyhoření přesto ale zákonitě přijde a je jen na vás, jak se k němu postavíte. Buď se budete utápět v sebelítosti, nebo jednoduše zatnete zuby a pojedete dál. Velkou motivací je právě komunita lidí s dětmi, které také trpí následky mozkové obrny. Pořád je totiž kam se posouvat a měnit hranice možného. Pro každý vztah, manželství je samozřejmě péče o postižené dítě velkou zkouškou. Mnohdy to partneři nevydrží a rozcházejí se, mnohé to naopak posílí. Je jen na vás, co si vyberete. V našem případě je asi plusem, že Míša má zdravou sestřičku, takže se do péče o něj může občas zapojit i ona. Minimálně motivací, protože i on je do jisté míry obyčejný kluk uzavřený v nemocí postiženém těle, který má své nálady a někdy se mu zkrátka mnohdy bolestivé cvičení podstupovat nechce. Určitě se ale nevzdáváme a jsme odhodláni bojovat tak dlouho, jak to bude nutné,“ uzavírá s úsměvem Míšův tatínek Michal Tereska.
Reklama
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.