Chrudimské noviny Pokládání Kamenů zmizelých se neobešlo bez slz

Dnes: 15°C
Zítra: 13°C
Pozítří: 18°C

Pokládání Kamenů zmizelých se neobešlo bez slz

Chrudim – V pondělí přišli lidé po roce uctít památku židovských obyvatel města, jejichž život za druhé světové války poznamenala nepochopitelná ideologie, jak vystihla archivářka Alžběta Langová. Kameny zmizelých se staly příležitostí k setkání a připomínce, co vše se může stát, když se člověk zlu nevzepře včas. Akce se uskutečnila ve dvě hodiny odpoledne a tomu odpovídala i účast. Na místo dorazila i jediná dosud žijící vzdálená příbuzná rodiny Traubových.

„V Chrudimi už budeme mít po letošním pokládání přes padesát těchto kamenů, takže jsme za polovinou plánovaného počtu. V letošním roce budeme pokládat celkem 11 kamenů,“ sdělila Alžběta Langová.  Z původních deseti kamenů, které se měly umístit před domem rodin Goldschmidtů a Traubů, byly položeny dva k náhonu, kde dříve stával taky dům a žily v něm dvě ženy z rodiny Traubových.

Když kontakty a protekce zachraňovaly v Terezíně životy

Jak uvedla Alžběta Langová, rodiny prožily v Chrudimi celou svoji historii, „až do doby, než nastala ta nepochopitelná ideologie“. Jediná z rodiny, která válku přežila v Terezíně a do Chrudimi se údajně vrátila, byla 83letá Arnoštka Goldschmidtová neboli Ernestina. „Transporty sestavovala židovská rada. I v rámci Terezína protekce fungovala a mohlo se stát a stávalo se to, že někteří z židovské rady chránili své přátele, ale to velice pravděpodobně není případ naší Arnoštky,“ spekulovala Alžběta Langová. Pravděpodobně to byla administrativní chyba. Řeč prokládaly průběžně vysoké tóny od úderů při osazování betonových kostek s pozlacenou destičkou. „Kde dožila, se nepodařilo vypátrat, informace stále hledáme,“ dodala. Ostatní připomínaní židovští členové obou rodin bohužel válku nepřežili. Smrti neunikla kvůli poslechu zakázaného rozhlasu ani Anna Pelikánová ze smíšeného manželství, která musela do transportu kvůli udání Čecha, jak uvedla archivářka Langová.

Na akci byla přítomna i vzdálená  příbuzná obětí

Na pokládání Stolpersteinů se přišla podívat s dojetím i jediná dosud žijící vzdálená příbuzná rodiny Traubových. „Ti nejmladší kluci, co zahynuli, byli bratranci mojí maminky,“ vysvětlila s neskrývaným pohnutím v hlase Zuzana Kokešová. „Moje maminka byla Vilma, její sestřenice byla Vilma Traubová. Člověk se ke stáru vrací k těm vzpomínkám. Je mi jich líto,“ vypověděla. Pamatuji si ještě na ten původní krám. Když tam měli ty oděvy. To byl tak krásně dřevem obložený vchod, pořád tam byly oděvy, i za socialismu jsem se tam chodila dojímat.“

Důvtipnost strýce potomkům zachránila život

O rodinné historii se dozvěděla díky vyprávění, která si vyslechla jako dítě, když si hrála pod stolem a poslouchala rozhovory babičky, tetiček a své maminky. Trauba si vzala sestra její babičky, která byla křesťanka. Jednalo se tedy o smíšené manželství. „Strýc byl natolik důvtipný, že řekl, že děti by měli mít víru jako maminka. A to jim zachránilo život,“ uvedla. V tušení, že bude válka, převedli prý Traubovy svoje úspory na bankovní konta do Švýcarska, ale už je nikdy neviděli. „Teta žila bez důchodu, protože pracovala v domácnosti, dělala strýcovi sekretářku. Přátelili se s rodinou Steinerů z Pardubic. Ti emigrovali. Před válkou je přemlouvali, aby taky odešli. Ale strýc na tom byl zdravotně špatně. Steinerovi mojí pratetě do její smrti posílali z Ameriky peníze, aniž by museli. Protože věděli, že nemá žádný příjem. Při vzpomínce na tohle všechno mě to dnes dojalo,“ vyznala se ze svých pocitů Zuzana Kokešová.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Petra Vintrlíková

Reklama