Chrudim - Unikátní metodu scanování soch zkoušejí v těchto dnech v Muzeu barokních soch studenti Střední průmyslové kamenické a sochařské školy Hořice. Pomocí speciálního 3D scaneru zde vytvářejí síť, jež umožňuje věrně reprodukovat mistrovská barokní díla na 3D tiskárně. A nejen to. Z pořízené fotobanky umí toto v České republice ojedinělé zařízení později kdykoliv pomoci vyrobit poměrně levně naprosto přesnou repliku zničené, poničené či odcizené sochy, což byl také jeden z původních záměrů autorů muzea, kteří zde počítali s odborným pracovištěm, jež by pomohlo provoz muzea samofinancovat a zatraktivnit zdejší expozici soch.

Jenže nic takového se tu nekoná a nejspíš ani konat nebude, neboť město nevyvíjí v tomto ohledu vůbec žádnou aktivitu, což budí mezi zástupci sochařské školy rozpaky. Ještě před samotnou ukázkou toho, co unikátní metoda ve skutečnosti umí, vyvolali totiž, jak jsme tu zaslechli, jednání s neuvolněným místostarostou Janem Čechlovským (ODS), který má kulturu a památkovou péči ve městě "pod palcem" a který vede pracovní skupinu, jež si předsevzala uvést život v muzeu po prvotních nezdarech do normálu, aby ho s možnostmi ojedinělého zařízení seznámili. Čechlovský však zástupce školy pouze zdvořile vyslechl, aniž by se k nabídce na výhodnou spolupráci blíže vyjádřil. Když byl potom pozván na samotnou prezentaci unikátní metody v muzeu, vůbec nepřišel a ani se z akce neomluvil. A tak, aby prezentace nevyzněla pro město ostudou, podařilo se na poslední chvíli alespoň zajistit účast starosty Petra Řezníčka (SNK-ED) a prvního místostarosty Miroslava Tejkla (ČSSD).

Každou sochu je třeba nejprve pokrýt malými body, jimiž se scaner potom řídí a dokáže vytvořit z postav světců naprosto stejné dvojníky, které nakonec uloží do fotobanky. Na základě toho je pak kdykoliv možné sochu znovu za poměrně nízkých nákladů vyrobit.  Foto: Chrudimské noviny

Avšak i v tomto případě šlo spíše o zdvořilostní návštěvu zástupců radnice, než o opravdový zájem města vrátit projektu Muzea barokních soch jeho původní lesk, který zaslouženě sklidil mezinárodní uznání za svou neotřelou koncepci, z jejíž celkové mozaiky dnes zůstaly už jen ojedinělé střípky. Není proto divu, že se stává postupně divácky neatraktivní a statické, a zatím nikdo z nástupců odvolaných autorů nedokázal muzeu vdechnout jeho původní náboj, s jakým vznikal. A tak se o to nyní na chvíli pokusili studenti hořické průmyslovky pod vedením dílenského učitele Milana Danihelky, kteří podle všeho po sobě v muzeu zanechají alespoň malý otisk toho, co s pomocí nejmodernější techniky dovedou.

Takhle vypadá scaner, když právě odpočívá a studenti mají pauzu.  Foto: Chrudimské noviny

„Rádi bychom zpřístupnili některé z našich exponátů i zrakově postiženým, pro něž by vytvořené plastové kopie, takzvané haptické modely, mohly být cestou jak poznávat to, co jim vinou postižení doposud zůstává tajemstvím,“ popisuje budoucí možné plány s využitím unikátního 3D scaneru z Hořic kurátorka muzea Štěpánka Gottwaldová. Dalším nápadem je podle ní vytvářet libovolné předměty, protože 3D tiskárna, která je součástí scaneru, umí nanášením tenkých vrstev na sebe vytvářet libovolné předměty. Problémem pro ni nejsou třeba obroučky brýlí nebo dokonce zmenšené modely vystavených soch. Zda ale bude na tyto návrhy chrudimská radnice slyšet, není zatím zřejmé, protože celý záměr provází namísto původních ambicí rozpačité mlčení.