Chrudim - Tváří chrudimské sociální demokracie byl po dlouhá léta neuvolněný místostarosta Jaroslav Trávníček, současným lídrem ČSSD v Chrudimi je ale nyní vystudovaný právník a první místostarosta Miroslav Tejkl - člověk přemýšlivý a dobrosrdečný, který si podle některých nechá od svých politických rivalů i ledacos líbit, aniž by se snažil na tyto útoky nějak reagovat. Raději se věnuje správě svého úřadu a svým koníčkům, mezi které se řadí především odborná literatura.

Vzhledem k tomu, že ČSSD patří k favoritům letošních komunálních voleb v Chrudimi, není ani Miroslav Tejkl bez šance na úspěch. Věčný rebel v zastupitelstvu Roman Málek dokonce veřejně prohlásil, že se Tejkl stane příštím chrudimským starostou. Nakolik lze brát tato slova vážně, ukáže ale až sobotní sčítání odevzdaných hlasů. Dá se však očekávat, že bude sociální demokracie sbírat hlasy zejména ve velkých chrudimských sídlištích a mezi sociálně slabšími skupinami obyvatel, o které se může tradičně opírat. Přejděme ale k otázkám a odpovědím Miroslava Tejkla na věci, které se už udály a které jsou ještě před námi.

Do funkce prvního místostarosty jste naskočil na začátku volebního období za Jaroslava Trávníčka, který původně "trucoval" kvůli tomu, že by měl ve vedení města pracovat spolu s Petrem Řezníčkem. Od té doby jste druhým mužem na radnici a zodpovídáte mimo jiné za městský majetek. V této souvislosti jste proslul tím, že jste doslova rozhýbal prodej dosud neprodejného majetku města - viz Charvátova vila, dům v Poděbradově ulici a další. Nezbývá tedy, než se zeptat - je podle vás dobrým řešením rozprodávat městský majetek? Nebylo by třeba lépe jej rekonstruovat a dál za jistým účelem pronajímat nebo provozovat? V jakém stavu jste například přebíral městské domy? Jejich vzhled je v mnoha případech tristní.

ČSSD měla pod sebou nejen majetek, ale i finance. To vše v době, která byla pro tuto zem a vyspělou část světa hospodářsky a finančně jednou z nejobtížnějších. Přesto je zadlužení města za poslední čtyři roky zhruba na stejné úrovni jako v roce 2010. Majetek, který byl prodán, byl takový, že si vyžadoval příliš velké náklady na rekonstrukci. Sám jste ostatně použil spojení - „rozhýbal prodej dosud neprodejného majetku“. Ostatně, využití těch objektů pro město byla sporná záležitost a já sám jsem převzal štafetu po svých předchůdcích, kteří si sami také nepřáli nic jiného než právě ono „rozpohybování“, o kterém mluvíte. U Charvátovy vily a rekreační chaty v Luži zejména. Rád bych ale připomněl, že došlo hlavně k prodeji pozemků v průmyslových zónách, zejména ve velké průmyslové zóně Západ, kde se prodej dlouho nehýbal z místa a z 33 hektarů jich bylo dlouhodobě prodáno jen sedm. První pokus s německým partnerem byl zprvu úspěšný, ale razantní změna ve vedení německého partnera celý projekt nakonec pohřbila. S japonskou KYB Chita Manufacturing jsme byli úspěšnější. Posun, kdy byly dva hektary prodány přímo a další dva budou prodány do roku 2017, je rozhodně úspěchem. Podotýkám, že daň z nemovitostí jde do rozpočtu města celá.

Jako jeden z mála mužů ve vedení města jste "přežil" v posledním volebním období obě podoby radniční koalice. Proč se podle vás ta první rozpadla a nevydržela déle než dva roky? Byla skutečně na vině vzájemná nevraživost mezi starostou Řezníčkem a tehdejším místostarostou Málkem? Jak se k této situaci tehdy stavěla chrudimská ČSSD? A uklidnila se podle vás situace poté, co došlo k obměně v koalici? Které z obou období bylo podle vás pracovně plodnější?

Tak nebylo zrovna psychicky snadné působit v partě se starostou Řezníčkem a tehdejším místostarostou Romanem Málkem, kde vzájemné vztahy měly - řečeno diplomaticky - hodně daleko k ideálu. Důvodů ale bylo víc. Koalice byla tvořena velkým počtem stran, včetně těch velmi malých. Hned na začátku byly zhoršeny vztahy mezi tzv. Sedmičkou sestavenou z malých, respektive menších stran, kdy Málkova lidovecká koalice a TOP 09 proti očekávání nepodpořily starostenskou volbu lídra ČSSD Trávníčka. Naopak postupem času přece jen zeslábly vzájemné vztahové problémy mezi Jaroslavem Trávníčkem na straně jedné a starostou a lídrem ODS Janem Čechlovským na straně druhé. Čechlovský je přitom bezesporu nejvíce komunikativním a také nejvýkonnějším aktivistou chrudimské ODS za celou dobu její existence. Ti tři si prostě nakonec k sobě lidsky našli cestu, zatímco vztahy starosty s Romanem Málkem se nelepšily, spíš naopak. A když dal potom odchod Svobodných ze zcela absurdních důvodů signál, že na stabilitu takto neúměrně pestré koalice už nelze moc spoléhat, padlo rozhodnutí, ke kterému jsem se jako poslední připojil i já, protože jsem měl původně představu o jiném typu změny, o němž se ale dnes, s odstupem sebekriticky domnívám, že by asi beztak nebyla moc funkční.

Druhé období bylo jaksi semknutější, ale naštěstí plno věcí je odborných, neutrálních, takže v případě prvního období rozhodně nešlo o žádný rozvrat. Vzpomeňme například, že Muzeum barokních soch bylo navzdory různým poplašným zprávám dotaženo do finále, a to i přesto, že se na tom v závěru účastnil bývalý kritik projektu, alespoň v roce 2010 jím ještě byl, Roman Málek.

Zastupitel Roman Málek o vás před časem na veřejné schůzi prohlásil, že se vám starosta Petr Řezníček posmívá a nálepkuje vás nejrůznějšími přezdívkami, zároveň přitom dodal, že jste vážným adeptem na příštího chrudimského starostu. Dovedete si takovou situaci představit? Kdo je pro vás za této situace koaličně, lidsky i morálně přijatelný?

Starostova občasná neomalenost se netýkala jen mě, ale musím zároveň přiznat, že on sám si přezdívky, které na něj vypálili jiní lidé, jaksi „adoptuje“ a sám je na užších nebo i širších fórech sám používá - zejména si doslova osvojil onoho „Dinosaura“ z minulých komunálních voleb. O tom, jestli bych mohl pracovat jako starosta, nerozhoduji já, ale voličské karty rozdané voliči a následný, zvolený okruh nových zastupitelů. Akumulovaná zkušenost těch, kteří jsou na radnici déle, je jistě větší než moje, avšak kdybychom se řídili jen podle toho, tak by nikdy nikdo nový nikam nenastoupil. Nemám celkem problém s žádným z čelných kandidátů.

V posledních týdnech rozvířila hladinu veřejného mínění kauza prodeje stavebního pozemku ve Vlčnově chrudimské firmě S&CH Trade CZ, která následně s hrůzou zjistila, že díky pozdější změně v územním plánu ve skutečnosti koupila takřka za dva miliony bezcennou zeleň. Jednatel firmy Miloš Chudáček se proto mezitím snažil s vedením radnice vyjednat vrácení pozemku městu a peněz jeho firmě. Vím, že jste k této záležitosti přišel doslova jak "slepý k houslím", protože k transakci došlo bez vás už v minulém volebním období. Proč ale sešlo z původní dohody, že si město vezme nazpět pozemky a vrátí firmě peníze? Z jakého důvodu se později tajně na zastupitelstvu hlasovalo o tom, že bude pozemkům vrácen jejich původní účel? A to přesto, že jste se Chudáčkovi veřejně omluvil za pochybení města? Situace teď spěje k soudu a firma požaduje po městu odškodnění ve výši více než tří milionů korun. Můžete nám to celé vysvětlit?

Ano, tuto nepříjemnost současná končící garnitura jaksi „zdědila“ po předchůdcích a těžko mohlo někoho z nás zvolených na radnici potom napadnout, že se má zaměřit a jít zkontrolovat zrovna a právě jakýsi pozemek ve Vlčnově mezi stovkami dalších pozemků, když ani nový majitel nevěnoval svému pozemku potřebnou pozornost. Pokud jde o dohodu s panem Chudáčkem, ta byla jednak podrobena kritické analýze právního a finančního útvaru města. Šlo o nepříjemnou a nešťastnou souhru okolností. Nepříjemná a nešťastná nehoda a náhoda proto, protože to nic jiného není a už rozhodně ne úmysl! Nepříjemná je pro všechny aktéry, není totiž automaticky porušením nějaké právní povinnosti s právní odpovědností. Jen soud to ale může zhodnotit. Naopak realizace dohody, která se mi zpočátku jevila jako přijatelná, by mohla, neříkám, že musela, vést naopak k trestnímu stíhání i těch zastupitelů, kteří by ji schválili, pokud by byla schválena. Takové věci se už staly. Navíc suverénem jsou přece zastupitelé, ne starosta a místostarosta, kteří nakonec viděli celou věc jinak, jak ukázalo hlasování. A tajné bylo právě pro to, aby zastupitelé mohli hlasovat vnitřně zcela svobodně, aby se nikdo nemusel obávat, že bude stíhán za to, když bude hlasovat pro nápravu problému koupí za původní cenu, třebaže ta současná je řádově nižší.

Já jsem ostatně věc na jednání 14. 7. 2014 prezentoval neutrálně - spíš příznivě pro pana Chudáčka. Následně jsme urychleně odstartovali zpětnou změnu územního plánu, abychom věci vrátily do původního stavu. Tady prostě platilo ještě víc než kde jinde, že cokoli uděláte, bude to špatně... Takže změna územního plánu, která by Chudáčkovu pozemku vrátila jeho původní hodnotu, byla už nastartována a jistě i nové vedení udělá, co bude možné, aby proběhla co nejrychleji - rozhodně rychleji, než bude mít pan Chudáček v ruce pravomocný rozsudek v žalobách, které rozjíždí. K iniciativám pana Chudáčka, který jednak rozjíždí občanskoprávní soudní spor, jednak podává trestní oznámení na ty, kteří mu chtějí pomoci, jenom to nemohou udělat takovým způsobem, který by chtěl on už proto, že nerozhodují oni, ale všichni zastupitelé, k tomu se prostě nechci vyjadřovat.

Před časem jste v jednom z rozhovorů pro Chrudimské noviny uvedl, že je velká škoda, že autoři projektu Muzea barokních soch v něm nepokračují a že by bylo z vašeho pohledu pro město i laickou a odbornou veřejnost daleko výhodnější, aby jej dotáhli do zdárného konce a zamezilo se tak veškerým pochybnostem o smysluplnosti této velké investice. Jste stále téhož názoru? Není například škoda, že se nepodařilo uskutečnit původní záměr, aby vznikla v muzeu ve spolupráci s Ministerstvem kultury restaurátorská dílna, která by opravovala barokní památky z celé České republiky? A co třeba badatelna pro chrudimské studenty a další nedotažené záměry s tímto areálem? Zvedl byste pro něco takového v příštím volebním období ruku?

Jsem stále stejného názoru. Největší efekt dosáhneme tehdy, když nějaký projekt realizuje nebo jej pak obsluhuje ten, pro koho je to zároveň i srdeční záležitost. A není-li ve hře, je dobré zvažovat, jak ho do ní zase vrátit. Už když se Muzeum barokních soch v září 2011 nakonec otevíralo, jsem řekl, že nemá smysl se hádat o tom, jestli mělo nebo nemělo být provedeno a kdo za co může, ale že nyní by základní směr uvažování měl být veden v linii dosáhnout co největších efektů z něčeho, co už provedeno bylo a co se nedá odestát. Mimochodem pro historickou fresku „Kamenný příběh“, která byla natočena pro potřeby muzea, jsem nikdy neměl jiná vyjádření než v superlativech. Vámi uvedeným záměrům bych tedy rozhodně nebránil, jen bych samozřejmě musel znát podrobnosti - zejména finanční.

Nedávno jste zasedl ve výběrové komisi, která vybírala nového vrchního strážníka Městské policie v Chrudimi. Někteří místní politici poukazovali v této souvislosti na to, že stanovené podmínky byly dost mírné a nekladly důraz na výběr těch nejkvalitnějších kandidátů. A navíc, že ve výběrové komisi města nebyl žádný odborník. V soutěži nakonec uspěl dosavadní chrudimský strážník Lukáš Dvořák. Jste s touto volbou spokojen? Jak si z vašeho pohledu Lukáš Dvořák ve výběrovém řízení vedl a jaký na vás udělal dojem? Nebo jste měl snad jiného favorita? A jak byste reagoval na výtky některých vašich kolegů politiků?

S volbou jsem vcelku spokojen. Probíhala podle mého názoru dostatečně korektně a jen bych rád uvedl, že i já jsem podpořil Lukáše Dvořáka jako nejvhodnějšího kandidáta. Moje další pořadí se už ale od většiny poněkud lišilo a také vzdálenosti mezi bodovým ohodnocením byly u mne jiné než u ostatních ve výběrové komisi. Na druhém místě jsem měl například pana Křibského. Znovu ale opakuji, že i tak považuji Lukáše Dvořáka za nejvhodnějšího adepta na místo vrchního strážníka.

ČSSD se v Chrudimi už přes dvacet let stabilně umisťuje v komunálních volbách na čelných místech. Také letos patří k favoritům voleb. Čím je to podle vás způsobeno? Všeobecnou oblibou strany u voličů anebo zdejšími osobnostmi a volebním programem sociální demokracie? S jakou strategií pro město vlastně přicházíte? Jak byste si vy osobně představoval budoucnost Chrudimi a kam by podle vás měla směřovat?

Myslím, že ČSSD nebyla v paměti lidí „poraněna“ žádnými skandály, nesmyslnými spory a většími problémy, a lidé, kteří ji reprezentují, jsou voličstvem asi celkem považováni za „lidi dobré vůle“ a snažící se o dohodu. Žádná křeč, žádné výrony nenávisti, i kdyby lépe nebo hůře skrývané, které občas problesknou mezi některými jinými subjekty. Jsme schopni pracovat, zasazovat se o rozumné dohody, kterým dáváme přednost před konfrontací, spojovat a ne rozdělovat. Byli jsme takoví i dříve a nevidíme žádný důvod, proč bychom se měli v budoucnu chovat jinak. Důvodem může být od všeho něco...

Vize a program pro budoucnost, to je na delší povídání a v našich volebních materiálech je to uvedeno vcelku podrobně. Abych použil nějakou zkratku či bonmot, v Turistických novinách města Chrudim z letošního roku jsem řekl, že Chrudim by měla být městem, ve kterém stojí za to žít pro místní a stojí za to ji navštívit těm, kteří místní nejsou. Rád bych také, aby se město začalo rozrůstat, proto nyní například rozjíždíme proces zasíťování parcel v Markovicích severně od kostela. Občas používám parafrázi po vzoru Martina Luthera Kinga: „Máme sen,“ kde Chrudim, město Josefa Ressela, vystupuje jako město zdraví, práce, vzdělanosti, podnikání, kultury a sportu, ale také jako město čistoty, parků, klidných zákoutí a klidného žití bez hluku a násilí (i bez toho slovního násilí). Takt, vlídná a přívětivá tvář - a podle principu „otevřené radnice“.

Priority ČSSD v Chrudimi jsou přitom zřejmé - především komplexní řešení parkování ve městě, úspěšné dokončení obou etap obchvatu, také to, aby Chrudimská nemocnice zůstala plnohodnotným zdravotnickým zařízením, parkoviště před hotelem Bohemia, rekonstrukce sportovní haly i smuteční síně, MHD v Chrudimi pro seniory nad 70 let zdarma, ale i mnoho dalších bodů. V případě letního kina má přednost kompromis, který by zkombinoval plochu pro parkovací místa se zachováním amfiteátru a promítací plochy. Už tradičně bude ČSSD také i nadále hájit chrudimské letiště - to letiště, jehož fandové a město Chrudim patří nerozlučně k sobě.

Kdo je pro chrudimskou sociální demokracii ještě teď před volbami potenciálně přijatelný koaliční partner a kdo nikoliv? Umíte si třeba představit povolební spolupráci s chrudimskými Piráty, kteří získávají u veřejnosti stále více na oblibě? Jak by podle vás měla vypadat fungující radniční koalice? S kterým z dosavadních lidí ve vedení radnice nebo úředníků se vám nejlépe spolupracovalo a proč?

Nemám zásadní problém s žádnou kandidující stranou. Ta současná, končící koalice, byla vyzkoušena, je poměrně stabilní a robustní - určitě víc než ta z prvních dvou let. Je ale třeba si uvědomit, že za pár dní budou existovat jiné počty mandátů a s těmito kartami budeme všichni muset nově hrát a nově zvažovat všechny možnosti. Po tom, co bylo, nezbyde po volbách nic... Pokud jde o spolupráci s ostatními, těžko bych rozlišil zvolené kolegy z vedení radnice - občas mezi námi zajiskřilo, ale o nic fatálního nešlo. V případě lidí z aparátu jsem měl asi tak nejblíže ke správě majetku, kde jsem kdysi i pracoval a logicky i nejvíce kontaktů se týkalo lidí z tohoto útvaru, který měl po školství pravidelně nejvíce bodů k projednání na radě a zastupitelstvu města. Namátkou mohu uvést jména - Ing. Havelka, Ing. Stuchlík, Ing. Tichý a další a další - jsem prostě rád, že jsem s nimi mohl pracovat. Pracoval jsem ale bez problémů i s ostatními, například s Martinou Semrádovou, Radkou Pochobradskou včetně nestandardního a kreativního úředníka Ing. Petra Kopeckého, a z ostatních asi nejvíce s Ing. Luptákovou. Skutečně vážné konflikty či negativně ovlivňující vzájemné vztahy tu nikde nebyly.

Co říkáte názoru, že Chrudim ztrácí postupně na svém významu a že je třeba přicházet s odvážnějšími projekty, aby se město zviditelnilo? Jste téhož mínění nebo raději upřednostňujete opatrnější přístup k investicím města? Schází Chrudimi momentálně nějaký ambiciózní a zároveň smysluplný projekt? Případně jaký?

Nevím, jestli to zviditelnění by mělo mít přednost před investicemi, které jsou důležité pro místní občany nejvíce a jsou také dost finančně náročné, ať už jde o opravu sokolovny a sportovní haly či smuteční síně, dále o stavbu parkovacího domu, zapuštění automobilových stání v sídlištích, občasnou finanční pomoc zdejší nemocnici, apod. Důležitá je ovšem celková situace v ekonomice - až se skutečně roztočí její pomyslná kola a veřejné rozpočty se začnou vrchovatě plnit, můžeme zvážit i další projekt nebo projekty, které by, aby se tak řeklo, „vyzařovaly“ za hranice našeho města a prezentovaly nás před Českou republikou a třeba dokonce i za hranicemi našeho státu.

Co byste chtěl závěrem vzkázat čtenářům Chrudimských novin?

Mohu jen opakovat, co říkám dost často: Na rozdíl od sněmovních voleb, volič při komunálních volbách zjišťuje, že to, o co strany usilují, bývá dost podobné. Nevolte ty, kteří jsou permanentně rozhořčení a kteří přinášejí svár a pomalu bez toho nemohou ani existovat. Město není ani aréna ani Sněmovna (mezi arénou a Parlamentem ostatně někdy není velký rozdíl), a valná většina toho, co je třeba udělat, je jednak politicky neutrální, často velmi odborná agenda, a z povahy věci týmová práce. Důležitým se proto stává nejen co se má dělat, ale také jak. Nejrůznější kazatelé se skálopevným přesvědčením o vlastní pravdě přinášejí nakonec vcelku pravidelně pro ty, kteří jim uvěřili, zklamání - a o těch, kteří také u nás, v terénu komunální politiky nabízejí jednoduchá ideologická řešení, jeden přední český politik kdysi jízlivě prohlásil cosi v tom smyslu, že každý problém má nejméně jedno jednoduché, rychlé, elegantní, ale bohužel nesprávné řešení...

Děkuji za rozhovor.