Základním a prvním bodem volebního programu hnutí ANO v komunálních volbách v Chrudimi bylo pozitivní a neútočné vedení volební kampaně a snaha o navození atmosféry spolupráce v orgánech města v případě volebního úspěchu. To bylo společně se snahou o změny základem veškerého úsilí v předvolební kampani i v povolebních vyjednáváních. Proto jsme nikoho nenapadali a při hodnocení povolebních jednání jsem se vždy snažili podávat jen neurčité informace o tom, že jednání jsou velmi složitá a případná koaliční dohoda je tedy v nedohlednu.

Naopak my jsme před volbami i v průběhu povolebních vyjednávání byli v různých mediích a prohlášeních označováni za vyděrače, dočetli jsme se o nás mnoho lží, osočování a polopravd. V mnoha případech se můžeme jen domnívat, kdo byl zdrojem takových informací a komu jejich zveřejnění „prospívalo“. Takováto tvrzení se jen velmi těžko vyvracela právě s ohledem na zachování slušnosti při jednáních a nepřipouštění konfrontace přes media. Právě takováto vyjádření z našeho pohledu zavírala dveře k jakékoliv případné další spolupráci. Pokud nyní zpětně hodnotím některé naše postupy, vyjádření a stanoviska, docházím k závěru, že je třeba nyní, když je již rozhodnuto, uvést k některým skutečnostem naše stanoviska.

Nikdy jsme nezpochybňovali, že je SNK vítězem voleb a má právo vést jednání o radniční koalici. Zdůrazňovali jsme ale, že naše vyjednávací pozice je úplně stejná. Protože i my jsme získali šest mandátů, stejně jako SNK. Bohužel jsme neustále naráželi na argument druhé strany, že oni nemají šest mandátů, ale třináct (tedy včetně ODS a ČSSD) a že „voliči jasně rozdali karty“ a nepřejí si tím pádem nic jiného, než pokračování dosud vládnoucího uskupení. To byl jeden z hlavních příkladů účelové interpretace výsledků voleb. Ale také to byl hlavní důvod, proč veškerá další jednání skončila tak, jak skončila. Ať jsme přišli s jakýmkoliv návrhem, vždy to nebylo možné, pokud by nerespektoval výsledky voleb a tedy zachování jejich třináctky. Třináctky, která byla prokazatelně uzavřena již před volbami a následně stvrzena i po vyhlášení výsledků. Arogantní tvrzení o tom, že oni vlastně mohou vládnout bez nové rady i vedení dál, třeba klidně celé další čtyři roky, protože si to voliči tak přejí, byla jen důsledkem takto uzavřených dohod. Vše se zakrývalo napadáním z vyděračství a nesmyslností našich požadavků. Jednou jsem byl označen za toho, který brzdí jednání, protože pro mne neexistuje jiná varianta, než abych byl starostou, jindy zase, že brzdím jednání proto, že ve Dvoře Králové mi vlastně nic nechybí, tak proč bych měl mít zájem se v Chrudimi dohodnout. A bylo i mnoho dalšího osočování.

Základní chybou, která je nám vyčítána, je, že jsme naši snahu o změnu personifikovali až po volbách. Že z našeho programu ani našich vyjádření nebylo patrné, o co nám vlastně jde. Ano, od počátku pro nás změna znamenala i změnu ve vedení města. Způsob řízení města a další kritizované praktiky pro nás byly zosobněny pány Řezníčkem a Čechlovským. Proto pro nás při většině jednání nebyl model s těmito dvěma pány ve vedení města přijatelný. Já osobně jsem několikrát nabízel Petrovi Řezníčkovi i možnost, že se oba v zájmu dohody zřekneme jakýchkoliv ambicí na posty ve vedení města. Ale zde jsme opět vždy narazili na to, že to nejde, protože voliči si přejí něco jiného.

Nikdy jsme nebyli na rozdíl od SNK schopni jasně a neúčelově interpretovat výsledky voleb v Chrudimi. Věděli jsme jen jediné, že pro naši snahu něco změnit, jsme nedostali dostatečnou podporu. Na druhou stranu nás stejný volební výsledek, jako dosáhlo SNK, určitě opravňoval k jednáním o případné koalici s ČSSD a to bez toho, že to bylo ze strany SNK a ODS považováno za podpásové nefér jednání. Proč? Koalice se Svobodnými, Koalicí pro Chrudim a ČSSD, to mohla být jedna z optimálních možností, ke které jsme možná my dostali od voličů impuls. Bohužel, třináctka byl nerozbitná. Co je však jasné, že v průběhu povolebních vyjednávání nás kontaktovalo velké množství lidí, kteří tvrdili, že nás nevolili proto, abychom ustupovali nebo se se s nimi (myšleno třináctkou) spojovali. Takže nešlo jen o stanoviska jednotlivců ve vyjednávacím týmu. Stejný názor měla i většina kandidátů za hnutí ANO. Stejný názor zastávali dlouhodobě i Svobodní a chvíli i Koalice pro Chrudim.

Co k tomu říci. Na co byly potřeba všechny ty tanečky po volbách, když to nakonec dopadlo tak, jak to dopadlo. I pan Dr. Tejkl to potvrdil, že to od počátku byl model optimální. Jen ten vývoj okolo byl z našeho pohledu nepochopitelný. Všechna ta jednání kolem, napadání a osočování, to byla jen kamufláž a v tomto případě hodně nehezké divadélko. Karty se možná rozdávaly někde úplně jinde, než v Chrudimi a aktéři tohoto představení mysleli na něco úplně jiného, něž na zájmy našeho města. Vždyť za dva roky budou krajské volby a ambice můžeme mít i na celostátní úrovni. Zase se jen potvrdilo, že politika je... Ale o tom, že nechci být sprostý, se již psalo. Jen k tomu uvedu, že nedokážu pochopit, jak si mohli padnout do náruče ti, kteří se v průběhu všech jednání vzájemně označovali za ty nejméně přijatelné pro případnou koalici. Jakákoliv naše nabídka vůči SNK vždy ihned končila tím, že přece oni nepůjdou do koalice s někým, kdo je zásadně proti nim a nemá zájem se s nimi dohodnout. Vyslechli jsme si povídání o okopávání kotníků a namydlených schodech. Dokonce víme o jednom kandidátovi za ODS, který přestoupil od Koalice jen proto, aby „šel proti Málkovi“. Já jsem byl opakovaně před nevyzpytatelností pana Málka z mnoha stran varován, ale znovu jsem naivně uvěřil tomu, že by každý měl stát za tím, co říká. Postup pana Málka a následně celé Koalice pro Chrudim pro mne byl největším zklamáním.

Ing. Ondřej Kudrnáč, kandidát na starostu za hnutí ANO 2011 v Chrudimi