Chrudim/Hodonín - Příběh rodiny, která po zásahu bleskem do jejich domu přišla o vše, vzbudil vlnu solidarity. Zachráněni přitom nebyli z hořící chalupy jen lidé, ale také jejich čtyřnohý přítel. A právě psovi se rozhodla pomoci Iva Palečková. Její zkušenost s majiteli psa byla prý však všechno možné, jen ne dobrá.

„Po požáru hájenky u Hodonína se zvedla opravdu ohromná vlna solidarity vůči lidem, kterých bylo všem líto. Nebudu komentovat to, že je podle mě hloupost nemít chráněnou střechu nad hlavou pojistnou smlouvou, byť jen základní, která by na toto bohatě stačila. Když ne kvůli dospělým, tak už snad alespoň s ohledem na tři malé děti, které tam žily. Střecha nad hlavou je jen jedna. A to by si každý chránit měl. Ale o tom mluvit nechci. Bohužel jsem zjistila, že na místě spáleniště se nachází pes,“ říká Ivana Palečková, která je známá jako velká milovnice zvířat, psů pak především. „Pes, který tam zůstal naprosto sám. V podmínkách, ve kterých nenechá svého psa žádný člověk, který své zvíře má alespoň nějakým způsobem rád. Pes leží na shořelé zemi, boudu mu dělá plastový stůl, přičemž myslím, že tuto boudu si vlastně pes našel sám. Všude kolem je plno střepů a celkově okolí je pro psa opravdu žalostné,“ vysvětluje Palečková, v jakých podmínkách živoří nebohé zvíře.

Chalupa lehla po zásahu bleskem popelem a prakticky okamžitě se vzedmula vlna solidarity. Pomáhali však lidé nevděčníkům?  Reprofoto: Chrudimské noviny

„Nikdo z rodiny zřejmě nechtěl situaci ani řešit, například požádáním o dočasný azyl pro psa u někoho na zahradě, než by si lidé mohli psa vzít zpět. Nemůžu se ubránit dojmu, že v současnou chvíli je pro ně pes pouze překážkou, kterou prý jezdí aspoň krmit. Já tedy nevím, našla jsem tam dnes jen plesnivý chléb a zbytky čehosi, co bych nedala sežrat ani praseti. Voda byla víc zelená, než čirá. Psovi tečou oči, je zanedbaný, podle mého názoru tak ze 60 procent slepý,“ kroutí hlavou Palečková nad stavem zvířete, které pro majitele vyhořelé chalupy podle všeho není prioritou. Rozhodla se tedy s přáteli lidem pomoci a přivezla čtvernožci alespoň pytel granulí. Se zlou se ale potázala.

Poloslepý, hladový a opuštěný. Takový je osud psa z vyhořelého domu nedaleko Hodonína u Nasavrk.  Foto: Ivana Palečková

„Ve středu jsme navštívili majitele psa. Přihlásila se nám totiž paní, která by u sebe doma pejska ubytovala po dobu nezbytně nutnou. Jednak, aby majitelům pes nepřekážel v době jejich starostí, a jednak, aby nebyl sám a byl zkrátka u někoho, protože je to rozumnější, než ho nechat v ruině. Dovezli jsme krmení, čerstvou vodu a deky. Mimochodem, do našeho dnešního příjezdu psovi nevyměnili od včerejška ani vodu. Chování majitelů psa? Vyhrožovali nám, že nás zašlapou do země, že nás napíchnou vidlemi. Přivolali na nás starostu a policii. Bavili jsme se s nimi zhruba hodinu. Velmi nás všechny překvapilo, že většinu času byl pes u nás, u cizích lidí, to už o něčem zřejmě svědčí. Nechci popisovat dojmy, ty nic nedokazují. Jen realitu. Lidé, na které se pořádá sbírka a stihla je tragédie, by měli být pokorní a rádi za každou pomoc. Pokoru, slušné chování a cokoli, tomuto podobné jsme nezaznamenali,“ popisuje smutnou zkušenost s majiteli trpícího zvířete Ivana Palečková.

Na místě hájenky by měl vyrůst nový dům.  Reprofoto: Chrudimské noviny

„Majitel nakonec přislíbil, že do čtrnácti dnů psa vezmou k sobě do obecního domu, ve kterém bydlí teď. Na otázku, proč ho tam nevezmou už teď, mi bylo odpovězeno, že nechce. Co se změní za čtrnáct dní, netuším. Z dnešního dne mám pocit, že kdybych chtěla, pes by odešel i s námi, a to naprosto v klidu. Policii a starostovi jsem řekla, že pokud tam pes za dva týdny bude stále, volám Ligu na ochranu zvířat a média. Starosta je hodný člověk, kterého od rána bombardují lidé, kteří jsou naštvaní, komu že to pomohli. Holt pomohl lidem, kteří si to nezasloužili. Tušila jsem, že neuvidím úplně normální lidi, ale předčilo to i mé nejhorší očekávání,“ uzavírá Palečková svoji zkušenost s lidmi z vyhořelé chalupy v Hodníně u Nasavrk.