V Chrudimi došlo k tragikomické události, na které se výrazně podepsal energetický projekt města. Na jeho základě došlo totiž k nařízení, že se nesmí přes noc temperovat promítací sál Městského kina. V pondělí a ve středu se tu dokonce netopilo vůbec a není proto divu, že byla divákům pořádná zima, až si na to začali stěžovat. A vůbec je nezajímalo, že se tak děje z úsporných důvodů. Prostě si nedokázali kinosál, jak se říká, zadýchat, i když úředník spočítal, že to zvládnou.

Celé mi to připomíná socialistický seriál Plechová kavalerie, kde si kombajnéři stěžovali na svačináře, který se je snažil nakrmit pribináčkem namísto sekané anebo kusu salámu, jak byli doposud zvyklí. Svačinářovi pak nebylo nic platné, když tvrdil, že jde v případě pribináku kaloricky o zcela plnohodnotnou náhradu za uzeniny, protože mu zemědělci ihned omlátili tento argument o hlavu. A stejně se teď zachovali také návštěvníci Městského kina. Omlátili jeho provozovateli o hlavu pokyn vedení města, jehož vinou se necítili v promítacím sále dobře a začali křičet jako ti kombajnéři. Pouze s tím rozdílem, že nekřičeli na energetického manažera (svačináře), nýbrž na provozovatele, který dostal příkazem netopit jako dřív. Co z toho plyne? Že lidé poznají daleko lépe, co je pro ně chutnější a kde se cítí dobře, než co jim nařizují energetické tabulky a úřední předpisy. Proto by nebylo od věci se nejprve lidí zeptat, jestli se chtějí v rámci Zdravého města otužovat anebo se cítit v kině tak, jak se na kulturní zařízení města sluší a patří.