Chrudim - Ve sváteční pondělí, 28. března v 19.30 hodin, se přidá i naše Městské kino projekcí filmu Obecná škola k oslavě významného výročí Zdeňka Svěráka. Film z roku 1991 vznikl první tvůrčí spoluprací rodinného týmu a dosáhl až na Oskarovou nominaci.

Tisíce diváků a posluchačů si oblíbily Svěrákovy filmy a písně, a proto se syn Jan Svěrák rozhodl, že jim udělá radost, když uvede na oslavu narozenin přepis filmu Obecná škola do digitální podoby, takzvaně film zremasterovaný, což znamená upravený vyčištěním obrazu, zvuku a drobnými zásahy.

Nově upravený, první společný film Zdeňka a Jana Svěráka, který vypráví o dětství na poválečném pražském předměstí, a který byl také v roce 1992 nominovaný na Oscara, uvádějí kina nejen u nás, ale i v zahraničí u příležitosti osmdesátých narozenin Zdeňka Svěráka. 

„Napadlo nás, že není důvod, proč tuto akci omezovat hranicemi českého státu, když všude po světě jsou aktivní komunity vlastenců či Čechů, kteří se cítí stále napojeni na svou zem, a rády by se k takové oslavě připojily. Zvláště, když je to s dnešními technologiemi tak snadné… Zdá se, že nebude kontinent, kde se 28. března nebude hrát v kině Obecná škola. Od amerického Chicaga přes Island až po mongolský Ulanbátar. Film si pustí naši vědci v CERNu a pokud ho dostaneme na Jižní pól, tak i čeští polárníci," píše Jan Svěrák.

Chrudim - Usměvavý a výřečný s tenisovou raketou v ruce. Již při několika úvodních větách z Ladislava Marka vyzařují velké zkušenosti a láska k tenisovému kurtu. Bývalý správce areálu TC Chrudim a jeden z mládežnických trenérů promluvil o velké tenisové historii Chrudimi a mimo jiné prozradil, že pod jeho raketou padl i wimbledonský vítěz z roku 1973 Jan Kodeš.

Říká se o vás, že již několik desítek let vás můžeme na tenisových kurtech vídat od rána do večera. Jak se zrodila vaše láska k tenisu?

K tenisu mě přivedl můj bratr. Byl o osm let starší, vždy jsem se na něj chodil dívat a snažil se ho napodobit. Začínali jsme v parku vedle tenisových kurtů, kde jsme denně sportovali. Prakticky jsem vyrostl na prkýnkách na maso, ze kterých mi táta vyrobil pálky, z písku jsme vytvořili hřiště. Na začátku jsem sbíral balónky a někdo si se mnou za odměnu zahrál, žádného trenéra jsem nikdy neměl. Od osmi let jsem začal hrát závodně a z ničeho nic jsem byl po dvou letech hraní tenisu již první v kraji. Dřív se bralo, že tenis je hra bohatých a já byl názorným příkladem, že vyrůst se dá i bez peněz.

[[img:chrn_fullwidth:12815:Pro Ladislava Marka jsou tenisové kurty v Chrudimi druhým domovem. Foto: Chrudimské noviny]]

Vím o vás, že jste v mládí aktivně hrával i fotbal, v jakém věku nakonec se tenis stal sportem číslo jedna?

Fotbal jsem měl doma zakazovaný, protože máma žila v názoru, že tam se pije a tenis je slušnější. Líbilo se mi, že v tenisu hrajete sám za sebe. Když hrát umíte, tak vyhrajete a když ne, tak prohrajete. Všechno záleží na vaší snaze a píli. Často jsem sedal za kurt a sledoval dobré hráče, čím jsem se to vlastně naučil. Dneska je sport hodně o penězích, protože může být spoustu talentů, které zaniknou, protože rodiče na to nemají finančně. Nicméně já zastávám názoru, že nemusíte mít peníze, abyste něčeho dosáhl.

Na tenisových kurtech jste toho během vaší bohaté kariéry zažil hodně. Jakého úspěchu si nejvíce ceníte?

Největší můj hráčský úspěch byl, když jsem si zahrál ve druhé lize za Hradec Králové. Měl jsem možnost reprezentovat hradecký klub po dva roky, jenže nakonec jsem přestal na vlastní žádost kvůli dojíždění. Hrálo se na dva dny a nešlo to příliš zkombinovat s mou prací a nechtěl jsem dělat zle místnímu klubu, který mě nerad pouštěl. Dále si velmi cením mého dětského vítězství proti Janu Kodešovi. Buran z Chrudimi porazil Pražáka, psalo se tehdy.
 

[[img:chrn_fullwidth:12784:I ve svých jednasedmdesáti letech je Ladislav Marek stále aktivním tenistou. Foto: Chrudimské noviny]]

To je zajímavé, povězte nám podrobnosti. Opravdu jste porazil budoucího vítěze slavného Wimbledonu?

Ano, porazil. Bylo to zhruba v mých třinácti letech, on byl o rok mladší. Oba jsme byli tenisté nízkého vzrůstu, ale velmi ctižádostiví a chtěli jsme ve vzájemném souboji uspět. Ze zápasu si pamatuji hodně, předvedli jsme krásné výměny a v tu dobu pro mě bylo hlavní, že jsem vyhrál. Následně ale šla Kodešova výkonnost, z části i díky již zmíněnému finančnímu zámezí, které jsem já postrádal, velmi nahoru.

Měl jste možnost se s Kodešem ještě při nějaké příležitosti potkat?

Jistě a hned několikrát. Vzpomínám na naše setkání na Davis Cupu, kterého se vždy rád účastním. Překvapilo mě, že i poté co vyhrál Wimbledon, si pamatoval na naše zápasy v Chrudimi. Navíc jsme se střetli i při významných tenisových turnajích, které se v našem městě konaly.
 

[[img:chrn_fullwidth:12788:Muž, který porazil wimbledonského vítěze před objektivem Chrudimských novin. Foto: Chrudimské noviny]]

Co máte přesně na mysli?

Přibližně pětkrát se zde hrál Královský pohár. Je to soutěž připomínající současný Davis Cup. Hrálo se ve sportovní hale, která byla na podobných mezinárodních turnajích úplně plná, obzvláště, když tu hrálo Německo nebo Francie. Chrudim měla navíc velkou tradici jako tenisový oddíl, který je dokonce starší než fotbalová Sparta Praha.

Podívejme se na současný stav tenisového klubu, je o tento sport v Chrudimi stále zájem?

V Chrudimi mají děti o tenis zájem, ale v dnešní době je to složité. Děti mají více zájmů, rodiče jsou opatrnější . Vadí mi, že se stále více začíná naplňovat rovnice: čím menší město, tím lepší výsledky. Možná mají méně možností na aktivity v jejich městě a opravdu se tenisu věnují. V dospělé kategorii hrajeme divizi, snažíme se zlepšit zejména dětské kategorie. Připadá mi, že dříve tu každý rok vyrostl tenisový talent i bez financí, teď je to jiné. Každý si to musí vyzkoušet, rád přivítám každého, kdo si přijde zkusit a ukáže, co umí. Pozitivní je, že zde je řada trénérů, kteří se věnují mládeži a dokáží hráče do tenisu vtáhnout. V dnešní době je dostat hráče do jakéhokoliv sportu velmi těžké. Sport musí být pro děti hlavně zábavou.
 

[[img:chrn_fullwidth:12783:Areálem Tenisového klubu Chrudim prošla řada tenisových hvězd. Foto: Chrudimské noviny]]

Jaké je vaše přání, kde byste chtěl vidět tenisový klub v Chrudimi zhruba za deset let?

Tenis je sport, který se dá hrát od 5 do 95 let, je doslova na celý život. Chtěl bych, aby děti chodily proto, aby dělaly i něco jiného než sedět doma, věnovaly se sportu. Když mají talent, naučí se to. Tenis mi připadá jako spravedlivý sport, už díky novým technologiím, za mě to nebylo a je špatné, když někdo vyhraje a druhý se cítí podvedený. Máme spoustu možností, jak začínajícím hráčům pomoci. V létě máme rozdělené kategorie, v zimě je možnost hrát v nafukovací hale, je tu i možnost vypůjčení raket. Věřím, že tenis má v Chrudimi světlou budoucnost.

Hlinsko - Soubor lidových staveb Vysočina nabízí speciální program návštěvníkům se zrakovým postižením. V památkové rezervaci Betlém v Hlinsku mohou zájemci tuto nabídku využít po celý rok. Program s názvem Betlém na dotek umožní lidem se zrakovým handicapem seznámení s historií betlémských roubenek i životem původních obyvatel.

V každém roubeném domku jsou připraveny předměty typické pro danou expozici, s nimiž se mohou účastnící speciální prohlídky seznámit hmatem. Zároveň mohou zkusit určit jejich využití. Prohlídku lze přizpůsobit dětským i dospělým návštěvníkům. Program Betlém na dotek byl připraven ve spolupráci s Katedrou speciální pedagogiky a logopedie Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové.

„Využíváme k tomu ukázkového modelu jednoho z roubených objektů a vytvořených souborů hmatových map. Tímto způsobem se zrakově handicapovaní návštěvníci obeznámí s prostředím, v němž se ocitli před tím, než se vydají na prohlídku vlastních objektů“, upřesňuje vedoucí správy SLS Vysočina Ilona Vojancová.

Otevírací doba o Velikonocích

Úterý - pátek: 8.30 - 16 hodin

Sobota: 9 hodin - 12 hodin

Neděle: 13 hodin - 16 hodin

Velikonoční pondělí 13 hodin - 16 hodin

Otevírací doba v dubnu

Úterý - neděle: 8.30 - 12. 30 hodin, 13 - 16 hodin

Více informací na www.betlem-hlinsko.cz

Chrudim - Příjemnou povinností bylo pro generálporučíka Josefa Bečváře první pracovní setkání s příslušníky 43. výsadkového praporu v Chrudimi ve funkci náčelníka Generálního štábu AČR. To se uskutečnilo v úterý 22. března.

„Komunikace s vojáky přímo v domovských posádkách je pohledem do každodenní reality života vojsk, což je pro mou práci velmi podstatné,“ řekl vojákům generál Bečvář a dodal. „Vidím, že vám záleží na tom, co děláte, máte zájem se zdokonalovat, chcete cvičit. Nastavené akviziční procesy povedou k postupnému odstranění nedostatků, ale ne vše lze vyřešit hned.“ Reagoval tak na dotazy vojáků, které se týkaly aktuální situace v oblasti výstroje, výzbroje a materiálu útvaru.

V kasárnách kapitána Jaroše v Chrudimi plánuje velitel praporu podplukovník Róbert Dziak rekonstrukci prostor pro jednotku aktivní zálohy, dále rozšíření zbrojního skladu a výstavbu garážového stání v parku techniky. Obnovu si zaslouží také hala pro výcvik a výsadkovou přípravu v areálu kasáren Letiště. V jednání je využití  areálu bývalého muničního skladu Bílek, který by v budoucnu mohl sloužit nejen k výcviku příslušníku 43. výsadkového praporu.

Chrudimští výsadkáři jsou hlavní expediční silou českého pozemního vojska. Léčky, přepady, ovládání klíčových objektů, provedení protipovstalecké operace nebo podpora speciálních sil jsou specifika jejich činnosti. Generál Bečvář jim poděkoval za práci, která je dle jeho názoru dlouhodobě vynikající. Svědčí o tom nejen intenzita výcviku, ale také vyčlenění vojáků pro hrotové síly VJTF. Na 150 příslušníků praporu odletí v následujících dnech do Afghánistánu, aby převzali operační úkol a pokračovali jako 6. strážní rota v podpoře operace Resolute Support.

V těchto dnech se pro změnu část chrudimských vojáků připravuje na cestu do Prahy. Vzhledem k vyhlášenému pohotovostnímu stavu budou výsadkáři pomáhat Policii České republiky se zajišťováním bezpečnosti v hlavním městě. Akce by měla trvat asi dva měsíce a zúčastní se jí několik desítek „paragánů“.  

Velikonoce jsou za dveřmi, přestože se obyvatele většiny měst, Chrudim nevyjímaje, snaží provozovatelé supermarketů přesvědčit, že jsou dávno tu. Nejsou. Mystérium Velké noci teprve čeká na své odhalení a před moderního člověka klade něco, co mu bytostně chybí – naději.

Pro velkou část nevěřící společnosti je nesmírně obtížné důvěřovat a doufat. Svět se zdá být stále temnější a jistoty berou s každou další zajisté „výhodnou“ půjčkou za své. Do společnosti, jež si zakládá na poměřování úspěchu ziskem a vším, co lze označit za materiální, přichází Muž bolesti. Zdánlivě prohrávající svůj boj se světskou mocí a odevzdávající život do rukou těch, kdo v něj nevěří a věřit nebudou.

Už od svého narození v chlévě před 33 lety položil před tehdejší i dnešní lidstvo neřešitelné dilema. Jak může toto nejprve bezmocné dítě a později odevzdaný trpitel kohokoliv zachránit? Židé před dvěma tisícovkami let očekávali vojevůdce, který vypráská nenáviděné Římany z Judeje. Dostali však rabiho, jenž učil pravý opak militantních myšlenek utiskovaného národa. Jednoznačné zklamání. A to tak velké, že i sami učedníci a apoštolé se od svého mistra odvrátili a první papež ho dokonce třikrát zapřel. Výjimku tvoří samozřejmě svatý Jan, který jediný našel odvahu a podpíral trpící Kristovu matku pod křížem. Jaká je bolest maminky, jež musí pochovat své mrtvé dítě? Kdo ji pochopí v době, kdy matky dobrovolně zabíjejí své děti, nenarozené děti při potratech?

Jakého spasitele očekáváme dnes? Chceme vůbec spasit, nebo vyznáváme oblíbené „carpe diem“, po nás potopa? Stačí se rozhlédnout po svém nejbližším okolí a je jasné, kam lidé směřují a co od dnešních vůdců očekávají. Přijmout/odmítat, přikazovat/nenutit, ano/ne, pravda/lež, peníze/chudoba. Společnost se nikdy většinově neshodne na tom, co je dobré a co nikoliv. Protože masa lidí je snadno manipulovatelná. A ne jen koblihami a sliby. Stačí být ve vhodný čas na vhodném místě a popularita je zajištěna.

I do našeho světa, jenž dávno zapomněl, z jakých pramenů krvácejícího Spasitele čerpali jeho předkové, přichází umučený Bůh. Možná se nám jeho kříž zdá vzdálený a v podstatě i zbytečný. Máme blahobyt, košíky přetékají jídlem a zbytečnostmi, vlastníme auta, tablety a názory. Jsme individualisté, jimž nikdo do života kecat nemá. Běda, jak se o to pokusí!

Velikonoční Kristus nám do života nemluví. Tiše stojí a korunován hložím trpělivě vyslechne Pilátovo „Ecce, homo“ - „Hle, člověk“, muž bolesti. Velikonoční Kristus, obětovaný beránek hovoří svými skutky. Bere svůj kříž, přestože zná svou nevinu. Kdo z nás by tak ochotně přijal nespravedlivý trest a dokonce smrt? Nechává se zabít, přestože by stačilo jedno jeho slovo a celý svět i se svým utrpením by přestal existovat. Jako lusknutí prsty.

Smrtí na kříži jeho pouť zdaleka nekončí a právě o tom jsou Velikonoce, největší křesťanské svátky. Po uložení do hrobu přichází slavné vzkříšení těla Syna Božího. A v něm je prazáklad vší naděje. Smrtí nic nekončí. Naopak. Začíná jí to nejkrásnější, nebo také nejpříšernější. Záleží na nás, jakou cestu si zvolíme. Zda cestu falešných mesiášů, kteří hovoří tak, jak naše změkčilé ego vyžaduje, nebo tu cestu trpícího a přece triumfujícího Krista, jehož řeč je někdy tvrdá, jindy pohladí. Volba je na nás.  

Kočí - Obecní úřad pořádá v sobotu 26. března před místním kostelem Svatého Bartoloměje Velikonoční jarmark. Prodej bude probíhat od 10 do 14 hodin. Vzhledem k probíhající akci bude kostel Svatého Bartoloměje zpřístupněn a zájemci si mohou prohlédnout tuto původně gotickou památku a nejstarší barokní zastřešený most v Evropě.

Kočský jarmark se koná na Bílou sobotu, tedy v době kdy končí Postní období a během noci začíná oslava vzkříšení Krista, což je označováno za vrchol liturgického církevního roku. Velikonoce jsou nabité symboly, z nichž mnohé již zanikly a jiné naopak přetrvávají ve folklórních představeních. Pro většinu z nás symbolizují Velikonoce hlavně malovaná vajíčka, pomlázka a třeba mazanec.

Malovaná vajíčka se dnes stala dokonce výhodným prodejním artiklem, takže je najdeme ve stovkách možných variací. To nejvzácnější však bývalo červené a z lásky darované! Kraslicemi ženy a dívky odměňují koledníky za vyšlehání čerstvými proutky spletenými v pomlázku, protože s tím je spojeno přání zdraví po celý další rok. Ovšem „panáčkující“ koledníci z neznalosti tradic vnášejí do Velikonoc zmatek a mnoho dívek už přesvědčili, že je lépe jejich návštěvu oželet.

Jarmark přichází skutečně v pravou chvíli pro ty, kteří si ještě pomlázku neupletli, vajíčka jim doma zůstala nenamalovaná a mazanec neumějí upéct. K prodeji budou na jarmarku ručně pletené pomlázky, velikonoční mazance a beránci i jarní dekorace. A konečně mohou přijít na řadu i nějaké pochutiny - bramborové placky, domácí uzené, domácí klobásy a také svařené víno, grog a pivo. 

Chrudim - Před měsícem radnice informovala Českou inspekci životního prostředí o nešetrně ořezaných stromech před supermarketem Tesco. Úředníci se bili v prsa s tím, že takové barbarství nemůže zůstat bez povšimnutí a zaslouží si náležitě potrestat. Jak se ale město chová ke svým vlastním stromům?

Přestože stromy před Teskem jsou podle všeho skutečně zmrzačeny, protože jim byla odříznuta špička, tedy část kmene a ne pouze větve, radnice nezůstává se svými zmlazovacími řezy dřevin ve městě pozadu. Před rokem a půl prošly prapodivnou úpravou stromy na Resselově náměstí a nově se mohou lidé „pokochat“ také ořezanými stromky na malém náměstíčku U Vodárny.

[[gal:12766]]

Zdejší stromy připomínají v současné době spíše košťata, ale podle zodpovědných úředníků je prý vše v naprostém pořádku. Stromy na jaře opět vyraší a vyženou své větvičky. Jaký je estetický přínos takových kroků, zůstává otevřenou otázkou. 

Chrudim - Nic nedokáže vzbudit mezi obyvateli určitých částí města takové vášně, jako hejno krkavcovitých inteligentních ptáků. Právě havrani, kteří patří k Chrudimi stejně, jako muzeum loutek a lesník Josef Ressel, v současné době zakládají svá hnízda a chystají snůšku vajíček.

Ukřičení, ale nadmíru inteligentní pěvci se i letos dostali na stránky všech médií a reportáž odvysílal také televize. Havrani zkrátka lidem vadí a to především proto, že v sezóně prakticky od rána do večera nezavřou zobáky a také své kloaky. Lidé na velkých sídlištích, která si černí opeřenci vybrali za své letovisko, tak mají ráno problém dospat a večer usnout. Jejich vozy navíc často pokrývá vrstva výkalů. Radnice se snaží s ptáky bojovat a přestože meziročně jejich stavy klesají, stále jich je dost na to, aby znepříjemnili život všem, kdo se v okolí jejich hnízd pohybují.

„V současné době proběhla první vlna shozu havraních hnízd v sídlišti U Stadionu. Pokračovat se však bude ve Škroupově ulici, na Školním náměstí, Na Rozhledně, v parku u Hotelu Centrál a na obou hřbitovech. Nezapomeneme ani na zahradu Domu dětí a mládeže,“ říká technik Údržby zeleně MěÚ Chrudim Kateřina Jánská. Město se tak snaží ptáky vytlačit na jejich přirozená hnízdiště v lokalitě Ptačích ostrovů u Parku Střelnice. Právě zde v dřívější době ukřičení, ale také užiteční ptáci sídlili. V posledních letech se však přesouvají i na dorůstající stromy v centru města, které jejich potřebám vyhovují neméně. Plné odpadkové koše pak nabízejí doslova prostřený stůl pro dospělé ptáky i jejich nenasytné potomstvo.  

Chrudim - Jak již Chrudimské noviny avizovaly, radnice plánuje vybudovat přímé napojení sportovišť v okolí zimní stadionu na ulici Dr. Milady Horákové. Odpadlo by tak dlouhé objíždění ulicemi Svatopluka Čecha a V Průhonech. Projekt nyní získává konkrétní obrysy.

Městští radní nyní toto přímé napojení schválili jako prioritu a uložili neuvolněnému místostarostovi Janu Čechlovskému (ODS) a architektu Karlu Thérovi opakovaně projednat koncept napojení s dotčenými orgány. Jedná se především o Policii České republiky.

[[img:chrn_fullwidth:12741:Příjezdová trasa by se měla změnit. Město s ní však počítá až po dostavbě obchvatu, chce však mít projekt připravený v šuplíku.  Foto: Chrudimské noviny]]

V návaznosti na výsledky jednání by se koncept mohl změnit na projekt. Vzhledem k tomuto ulehčení dopravy sportovců by také měl v budoucnu zmizet skatepark a objevit se na jiném místě.  

Chrudim - S fantastickou a těžko uvěřitelnou zprávou přišlo Gymnázium Josefa Ressela. V souvislosti s pravidelnou akcí „Listování“, tedy cyklem scénického čtení, se v Chrudimi představí slavný americký autor Robert Fulghum.

Nepůjde pouze o přečtení některé z jeho oblíbených knih, ale osobní účast autora, který již Českou republiku několikrát navštívil a během těchto návštěv i zamiloval. Podrobnosti přibližuje učitelka Gymnázia Josefa Ressela Lenka Švadlenková. „Pana Fulghuma jsme neoslovili ani my, ani neoslovil on nás. Čtenáři Chrudimských novin jistě zaregistrovali, že od loňska se u nás na gymplu koná Listování. My vždy čekáme, co nám Lukáš Hejlík, duchovní otec tohoto projektu, nabídne. A jelikož budou v červnu uvádět novou knížku Roberta Fulghuma, samozřejmě jsme neváhali. Pan Fulghum je velmi akční, dle Lukáše Hejlíka se na turné těší a chce to mít pořádně nadupané,“ přibližuje podrobnosti návštěvy člověka, jenž v životě zažil opravdu mnoho. Je, mimo jiné, unitářským pastorem, zpěvákem, malířem, filosofem a učitelem. Strávil nějaký čas v budhistickém klášteře, pracoval jako jezdec rodea, barman a zaměstnávala ho též počítačová firma IBM.

A kdy se Robert Fulghum na chrudimském „gymplu“ objeví? „Představení proběhne v sobotu 18. června v 18:30 a máme přislíbenou možnost přidání ještě jednoho představení ve 20:30. Takže snad by se mělo dostat na všechny,“ předpokládá velký zájem veřejnosti o setkání s touto superstar americké literatury Lenka Švadlenková. O předprodeji vstupenek budou zájemci informování zde. 

Listování však na jaře představí i celou řadu dalších zajímavých projektů. „Ve spolupráci s knihovnou se teď v neděli 20. března uskuteční Listování pro děti a rodiče - Lichožrouti. Celá akce zároveň podporuje sdružení Amalthea. Poprosili jsme veřejnost, aby v neděli přinesla dětské knížky a leporela, Amalthea je pak předá dětem ze sociálně slabých rodin. Zároveň se představení zdarma zúčastní několik pěstounských rodin. V dubnu je v plánu další Listování pro dospělé. Výtěžek představení půjde na projekt humanitární organizace Adra - nemocnice v Itibu. O její vybudování se zasloužil pardubický zdravotník Aleš Bárta, který bude na představení přítomen a pozve diváky na promítání filmu Daleko za sluncem. To proběhne 25. května. Ještě před tím, pátého května, pořádáme ve spolupráci s Mlsným peciválem a paní Olgou Chlápkovou přednášku paní doktorky Slimákové o zdravé výživě,“ uzavírá představení programu unikátního projektu místního gymnázia jedna z jeho učitelek Lenka Švadlenková.