Chrudim - Možná vás to překvapí, ale nejpříjemněji není v současných vedrech ani na plovárně, kde se osvěžení chtivý měšťan může cítit spíše jako sardinka nebo vorvaň - záleží na jeho tělesné konstituci. Nejlépe je teď v hlubokých lesích kolem Krkanky a Strádovského pekla. Stromy zde krásně stíní a panuje tu příjemné klima. Zamířit ale můžete i jinam.

Od pátku 13. června do neděle 15. června zve Restaurace Na Kovárně v Luži všechny milovníky bramboráků na speciální hody. V pátek od šesti večer se také bude grilovat v Hospůdce Pod Kopcem ve slatiňanské místní části Škrovád. V pátek od pěti odpoledne pak vystoupí v hlineckém Multifunkčním centru dětské taneční ministudio Sluníčko.

Ve skutečském Městském muzeu si stále ještě můžete připomenout výročí do té doby největší války, která kdy zachvátila svět. Před sto lety totiž začala ta první ze dvou světových, svého času zvaná Velká. A bojovali v ní i naši pradědové. Většina na straně své vlasti, kterou byla podle některých staromilců Rakousko - Uherská monarchie. V muzeu můžete odhalit osudy lidí v průběhu Velké války. Uvidíte dobové dokumenty, plakáty, vyhlášky, ale i dopisy z fronty psané na březové kůře. Do rukou si tu lze vzít celou řadu pěchotních zbraní, s nimiž proti sobě stály obě strany bojové linie.

To v chrudimském Regionálním muzeu si pro vás připravili výstavu pohlednic. Celá sbírka muzea přitom čítá přes pět a půl tisíce kusů. Archivářka Veronika Lánská vybrala pro výstavu soubor 300 nejkrásnějších lístků. Zaslané vzkazy byly kdysi vzpomínkou určenou blízkým, částí lidského příběhu, suvenýrem z cest. Toky řek, vyhlídky, kostely, poutní místa, rušné bulváry, to vše byly cílové destinace výletních cest v průběhu posledních sto a více let. Nejstarší pohlednice pocházejí z konce 19. století, většina byla ale vytištěna před první světovou válkou. To znamená, že na nich stále ještě stojí domy, které už neexistují, a města a krajiny leckdy poznáváme jen stěží. Za sto let proběhla řada úprav, urbanizací, válek, demolic a nové výstavby. Velký počet sběratelských kousků pochází z Vídně, Lince, Kutné Hory, Prahy, Přímoří a lázeňských měst. Jde převážně o pohlednice získané ze sbírky Hedviky Adámkové, manželky chrudimského státního zástupce Václava Adámka, která ve městě žila od 40. let 20. století. A když už budete v muzeu, můžete si prohlédnout i výstavu věnovanou výsostně chrudimskému opeřenci, kterým je známá orlice. Najdete ji ve znaku města i některých chrudimských domech.

[[img:chrn_fullwidth:8292:I takové obrázky jsou teď v Chrudimi vidět. Za hezkými večery není třeba cestovat daleko.  Foto: Chrudimské noviny]]

Domov sociálních služeb Slatiňany vás srdečně zve na sobotní Den otevřených dveří, který začne v jednu hodinu odpoledne. Těšit se můžete na bohatý program. Budete si moci prohlédnout i hlavní budovu, areál domků a také Sluneční dům. Pro děti jsou pak připraveny soutěže a skákací hrad. Klienti domova pro tuto příležitost vyrobili spoustu hezký věcí, které si na místě můžete zakoupit.

Sraz rodáků a přátel obce Prosetín se koná v sobotu 14. června u příležitosti oslav výročí ZŠ a MŠ Prosetín a 110 let od založení České hasičské jednoty (ČHJ) Prosetín. Čeká vás zde tedy prohlídka základní a mateřské školy, ukázka činnosti jejich žáků v chemické laboratoři i keramické dílně, a průvod hasičů od pomníku na hřiště za pochodu kapely Mrákotínka, dále vystoupení dívčího tria "Rock cellos", videoprezentace z minulých setkání rodáků, ukázka techniky ČHJ a večerní taneční zábava za doprovodu skupiny MAT4.

A v neděli 15. června od 14 hodin vás družení Čtyřlístek zve na zábavné odpoledne nejen pro děti na třemošnickém koupališti. Tentokrát se organizátoři nechali inspirovat oslavami 450 let od první písemné zmínky o Třemošnici a vybrali si téma, jak byla Třemošnice asi osídlena.

Knížkou na závěr je dnes klasika nad klasiky, k níž se vždy rád vracím. Tři mušketýry známe z televize všichni. Jak to s nimi ale zamýšlel pan Dumas, to už ví málokdo. Při četbě tohoto románu možná zjistíte, že některé záporné postavy zas až tak záporné nejsou. A stejné je to v životě. Lidé jednoduše nejsou jen černobílí. Těch skutečně zlých je pomálu.

Chrudim - Případ ředitele Technických služeb Chrudim Zdeňka Koláře, který před půl rokem havaroval v těžké opilosti se svým vozem poblíž místní části Vlčnov, vzbudil mezi občany města velkou diskusi. Nakonec ale odešel od soudu jen s mírným trestem.

Kolář, který prokazatelně pod vlivem alkoholu otočil svůj soukromý vůz několikrát ve vzduchu a skončil s ním na poli u bývalé obce Vlčnov, se přitom hájil tím, že se mu nehoda stala už mimo pracovní dobu, tedy v pondělí 9. prosince 2013 v 15.42 hodin.

[[img:chrn_fullwidth:8286:Z hrozivě vypadající nehody vyvázl Zdeněk Kolář jen s naštípnutým obratlem.  Foto: Policie ČR]]

„Jmenovaný byl skutečně Okresním soudem v Chrudimi již pravomocně odsouzen a kromě poměrně výrazného peněžitého trestu mu byl uložen i trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel,“ vysvětluje trest pro ředitele Technických služeb Chrudim okresní státní zástupce Vladimír Kytner.

Bývalý voják Kolář, který je dobrým přítelem starosty města Petra Řezníčka (SNK-ED) mohl přitom být potrestán až tříletým vězením, pokud by se mu prokázal přečin ohrožení pod vlivem návykové látky. K tomu nakonec podle všeho nedošlo a krom pokuty a řidičského průkazu „v čistírně“ se vážnějšího postihu šéf Technických služeb nedočká.

Chrudim - Soutěž, z níž měl vzejít vítězný návrh úpravy sportovní haly, je teď u konce. Rada města totiž v pondělí vybrala výherce, který nejlépe vyhověl zadání. Týkalo se to i ceny projektu, která nesměla překročit 120 milionů korun.

Zanedbanou sportovní halu společně s takzvaným Tyršovým domem na Tyršově náměstí přitom získala radnice zdarma od chrudimských sokolů, kteří na opravy rozlehlého areálu neměli potřební finance. Proč ale město zadávalo soutěž, z níž měl vzejít návrh na rekonstrukci haly, když na tuto akci nemá potřebné finance? Radnice chce prý mít připraven „v šuplíku“ projekt, s nímž by později, až bude vyhlášen, mohla požádat o případnou dotaci některé z ministerstev. Tento postup se totiž v minulosti osvědčil.

„Vítězný návrh, který bude společně s ostatními představen na vernisáži pořádané nejspíše v samotné sportovní hale, nejlépe vyřešil takzvanou čistou a špinavou zónu, ubytování a třeba také vnitřní dispozice Tyršova domu. Architektonické řešení bude ještě samozřejmě k diskusi a je také zřejmé, že alespoň částečným demolicím se ve většině objektů jednoduše nevyhneme,“ přibližuje výsledky soutěže starosta města Petr Řezníček (SNK-ED). Přesný obsah vítězného projektu a grafické znázornění úprav však novinářům na tiskové konferenci starosta ukázat odmítl. Prozatím prý totiž něco takového není možné.

Chrudim - Stav chodníků ve městě je dlouhodobě neutěšený. Chrudimská radnice se proto rozhodla investovat peníze ušetřené z několika projektů na opravu těch nejponičenějších v Revoluční ulici a v okolí Palackého třídy. Na rozbité dlaždice si však stěžují také obyvatelé Vlčí hory, ale i jinde.

Vlčí hora je přitom místo, které se díky výstavbě nových bytových domů Na Špici a rodinných domků v místní části Presy plní mladými rodinami a tím i logicky maminkami s kočárky, které mnohdy jen obtížně kličkují po rozbitých chodnících. Toho si všimnul i Ivan Hlinecký. „Zajímalo by mne, zda se v blízké budoucnosti plánuje rekonstrukce chodníku Ve Václavské ulici od nemocnice po Presy. Chodník byl sice před zhruba čtyřmi měsíci nějakým způsobem upravován, ale co jsem pány a jejich techniku při opravě pozoroval, tak se spíše jednalo o vyhozené peníze města,“ popisuje Ivan Hlinecký svoji zkušenost s nedůsledností oprav chodníků na Vlčí hoře.

„Stačilo jednou vjet autem do garáže, někteří zdejší obyvatelé musí totiž přejet chodník, a bylo to opět to samé jako na počátku. Minulý týden se znovu tvořily po dešti na chodníku kaluže. Pokud zde navíc špatně šlápnete, tak i některé dlažky jsou opět podmáčené, a ušpiníte se. Zajímalo by mne tedy, zda je v plánu další rekonstrukce,“ uzavírá svůj dotaz směrem k radnici Ivan Hlinecký.

[[gal:8271]]

Podle investičního technika odboru investic MěÚ Miroslava Beránka se však letos s další opravou nepočítá. „Problematiku opravy chodníku na Vlčí hoře zařadíme do návrhu rozpočtu města na rok 2015. V případě schválení městským zastupitelstvem ji bude možné provést,“ sděluje lakonicky Beránek. Komentář k případnému stavebnímu dozoru, který podle všeho ne příliš pečlivě dohlížel na opravu chodníku před půl rokem, si však městský úředník nechal pro sebe.

Chrudim/Píšťovy - Proč radnice neinformovala Chrudimáky dřív o havárii kyseliny dusičné v Píšťovech? Tuto otázku si v současnosti kladou mnozí obyvatelé města, kteří se často marně snažili dopídit informací, co se vlastně v sobotu odpoledne v chrudimské místní části stalo.

Scénář událostí byl přitom následující - v 15 hodin a 12 minut vyjíždělo sedm hasičských jednotek do místní části Píšťovy, protože zde došlo k úniku 65procentní kyseliny dusičné. Zajímavé přitom je, že oficiální informace z chrudimské radnice tvrdí, že zde došlo k úniku bromu, Hasičský záchranný sbor (HZS) Pardubického kraje naopak hovoří o kyselině. Hasiči proto museli zasahovat v přetlakových oblecích. Nad areálem firmy Penta se přitom vytvořil mrak, který se však ještě nedostal nad obydlené části Chrudimi a Slatiňan. Městský informační systém byl tedy protentokrát němý, a to i přesto, že už si v této době řada lidí stěžovala na potíže s dýcháním a nakyslou pachuť v ústech. Vedení města jednoduše usoudilo, že šířit informace o unikající látce není potřeba. Záhadou tak zůstává, jak mohla radnice vytušit, že k šíření chemikálie nad město nedojde a podaří se ji udržet v areálu firmy Penta ještě před tím, než na místo dorazili hasiči. Preventivní využití městského informačního systému se tedy nezdařilo.

[[img:chrn_fullwidth:2632:Podcenila chrudimská radnice šíření informací mezi obyvateli města? Podle některých hlasů ano, a to hrubě. Odpovědní úředníci by z toho podle nich měli vyvodit patřičné důsledky.  Foto: Chrudimské noviny]]

V 17 hodin a 54 minut dostali hasiči mrak pod kontrolu a mohli v klidu odjet na své základy. Dlouho však neodpočívali. Ve 20 hodin a 12 minut byli totiž do Píšťov voláni znovu. Opět zde unikala kyselina dusičná. Tentokrát se však už mrak dostal mimo areál firmy a bylo třeba zorganizovat i informační systém obou měst. „To je rychlost zhruba po pěti hodinách informovat občany - v době výbuchu byla plná plovárna, už je toho každý nadýchaný,“ konstatovala ve 22 hodin a šest minut Hana Zahradníková. Podle všeho se tak při prvním úniku mrak z chemické látky nad město skutečně dostal a mnozí se ho nadýchali. Starosta města Petr Řezníček (SNK - ED) však něco takového vylučuje.

Nedej bože, kdyby to bylo něco vážnějšího...
„Není to pravda, protože z areálu Penta kyselina začala unikat až večer kolem 20. hodiny,“ tvrdí starosta na facebookovém profilu města. „Z hlášení v pouličním rozhlase není rozumět ani slovo. Kdyby mě dcera nezavolala, tak vůbec o ničem nevím. Nedej bože, kdyby to bylo něco vážnějšího. Nechci ani domyslet,“ tvrdí ve 22 hodin a 48 minut Jana Douchová. „Každý má možnost se přihlásit na odběr SMS od města, v nichž bude vždy aktuálně informován o možném nebezpečí, uzavírkách a dalším. Vzhledem k tomu, že první únik byl oznámen jako zdraví neohrožující látka, nebyl proto nikdo varován. Druhý únik ve večerních hodinách byl již vyhodnocen jako nebezpečná látka a proto obyvatelé varováni byli. Prostřednictvím SMS a následně rozhlasem. Pokud nejste registrováni, učiňte tak, jsem pravidelně informována o všem důležitém. A mobil máme všichni stále u sebe,“ snaží se vysvětlit nesrovnalosti další diskutérka na facebooku.

Plovárna plná lidí, sportovci trénující na stadionech, dětské dny, zahrádkářské kolonie v Presích a na Bělidle, tedy v těsném sousedství Píšťov, obležené zahrádkáři. Tak vypadal víkend v Chrudimi a Slatiňanech. „Náš tým fotbalu ročník 07 celé odpoledne až do večera lítal venku a dozvěděli se to až kolem 21. hodiny,“ zlobí se fotbalista Tomáš Poborský. Radek Liepold si také nebere servítky a vyjadřuje své rozhořčení jasně. Navíc ukazuje i na viníka, kterým je, podle něj, v souvislosti s nedostatečnou informovaností obyvatel města, právě sama radnice. „Když první únik nebyl nebezpečný a byla to banalita, proč ten humbuk a děsení lidí sirénama a defakto ohrožovaní dopravy ve městě? To mohly na místo dojet likvidační složky v klidu. Dejme tomu jen na majácích, bez sirén,“ konstatuje Liepold a pokračuje.

Selhal někdo? Kdo nese odpovědnost?
„Já tohle vyjádření HZS považuji za alibismus a zlehčováni problému jako účelové, aby náhodou z města někdo kompetentní nevylítnul z místa, protože to nezvládl. Prostě to zameteme pod koberec. Veřejnost by se měla zvednout a dát najevo, co si o tom myslí! Nejde jen brát peníze za teple místečko. Ono každé místo má svou odpovědnost. Navíc nevím, proč je stejný únik posuzován pokaždé jinak. Šlo snad o jinou látku? Tady prostě někdo selhal. A někdo by měl nést odpovědnost. Každý ji nese. I obyčejná pokladní v supermarketu stejně tak dělník v montovně, či ve fabrice. Proč ne úředník?“ ptá se Radek Liepold. A nesrovnalosti v oficiálních zdrojích mu dávají za pravdu. HZS se s chrudimskou radnicí rozchází v informacích, co vlastně poprvé v areálu firmy Penta uniklo.

Podobný názor prezetovala na facebooku i Dana Kubaštová Vágnerová, která má navíc nemocné dcerky. Jedna z nich podivné informování obyvatel o havárii v Píšťovech odnesla astmatickými záchvaty. „Informovanost byla šílená. Zkouška sirén včetně rozhlasu by vždy probudila i mrtvého, ale když pak o něco jde, tak se neví nic. Slyšela jsem včera až kolem čtvrt na devět hodně z dálky pozor, pozor, a to bylo vše. Kdyby nebyl manžel v jiné části města, tak to vůbec nevím, i tak jsme stihli větrat dlouhou dobu, a pak, když jsem okamžitě po manželově volání okna zavřela, tak byl smrad už v celém domě. Mám obě dcerky astmatičky, mladší je na toto citlivější, takže se mi dusila celou noc. Několikrát za noc si musela dýchnout sprej, který má na astmatické záchvaty a naposledy před hodinou musela dýchat dokonce třikrát do hodiny a stejně kašle a smrká, pálí jí nos, krk, oči, takže paráda. Ta informovanost byla opravdu na dvě věci a přesně tak jsme přemýšleli, co staří lidé, nebo lidi, kteří ani nemusí být staří, ale jen nemají facebook, nemám slov. Hasiči odvedli skvělou práci, ale lidi zodpovědní za informovanost, no comment,“ říká mladá maminka.

Nenastal čas přehodnotit varovný systém města?
Zůstává otázkou, co by se dělo, kdyby došlo k havárii třeba čpavku na místním krytém zimním stadionu. Amoniak je totiž také silně toxický. Je město na takovou havárii vůbec připraveno? Zvládne včas a srozumitelně informovat své občany o blížícím se nebezpečí? Městský informační systém podle všeho trestuhodně selhal, protože, i když fungoval a snažil se informovat Chrudimáky o hrozícím nebezpečí, slovům z amplionů nebylo vůbec rozumět. Obdobně dopadli i městští strážníci se svými kolegy z republikové policie, kteří informovali o unikající kyselině přímo ze svých aut. Ani jim většinou lidé nerozuměli a nemohli tak patřičně reagovat. Využívání městského rozhlasu při informování obyvatel města tedy podle reakcí těch, jimž hrozilo reálné nebezpečí poškození zdraví, nedopadlo dobře. Je nyní na starostovi Řezníčkovi, který tento způsob informování kdysi prosazoval, aby buď přehodnotil jeho využití, nebo začal uvažovat o zcela novém způsobu varování před katastrofami. Tím mohou být třeba zmiňované varovné SMS, jejichž prezentace však opět z nepochopitelných důvodů vázne. Lidé o této možnosti zkrátka mnohdy ani nevědí.

Největší chrudimské sídliště U Stadionu zůstává už několik volebních období bez většího zájmu města, pokud v to nepočítáme poslední investici, kterou bylo zmodernizované dětské hřiště uprostřed paneláků, připomínající z mého pohledu tak trochu výběh pro šimpanze. Jinak dlouho nic. Sídliště lemuje od řeky nerovný chodník z dlaždic pamatujících Husáka, dětská hřiště za domy pak zarůstají vegetací a jejich otisk je jakýmsi pomyslným rájem pro archeology, kteří tu mohou nalézt stopy po dětských hrách dnešních padesátníků, kteří v tomto sídlišti vyrostli. Také zdejší "náměstí" před restauracemi Chrudimka a Kleopatra dává tušit, jak to vypadalo v éře reálného socialismu, k úplné dokonalosti pak chybí snad už jen vývěsky s tvářemi zasloužilých pracovníků. Tohle vše podtrhuje vedle centrálního hřiště stará trafačka, tradiční místo všech alkoholových a drogových dýchánků současné mládeže, a příšerná industriální roura horkovodu, která odřízla zdejší obyvatele od řeky Chrudimky, kterou dříve lemovaly lavičky a zelené plochy, na nichž lidé rádi odpočívali a slunili se na dekách. Místo toho je tu železné monstrum alibisticky schované mezi keři. Tak tedy dnes vypadá kdysi nejmodernější část města.

Klidný ostrov zeleně, odkud je všude blízko
Sídliště U Stadionu evidentně potřebuje investice do své zastaralé infrastruktury, jinak bude stále víc připomínat artefakt normalizační architektury. Město se sice v minulosti snažilo s touto situací něco dělat, avšak přišlo s natolik radikálním řešením, že to způsobilo mezi místními obyvateli vzpouru. Nepamatuji se totiž, že by někdy byli tak jednotní jako v případě návrhu najatých pražských architektů, kteří přišli s nápadem sídliště rozparcelovat několika silnicemi a přivést sem od nemocnice další most, který by se na ně napojil. Na tomto sídlišti si totiž lidé nejvíce považují právě toho, že jde o klidný ostrov zeleně, odkud je všude blízko, díky čemuž patří zdejší byty k nejdražším ve městě. Plány architektů by tohle vše zbouraly. Nebylo proto divu, že je lidé odsud hnali doslova "svinským krokem". A pak jakoby se na sídliště úplně zapomnělo.

"Už si ani neškrtnete," vzkazoval kdysi radní
Tohle divné "bezvládí" odstartoval po vyhnání architektů vzkaz jistého pana radního, že si sídliště v budoucnu ani neškrtne podobně jako ve Víta Nejedlého, protože si místní "dovolili" mít vlastní názor, který nekorespondoval s tím jeho. A ono to tak skutečně nějaký čas v obou případech také fungovalo, než se vrátil na radnici místostarosta Jaroslav Trávníček, který začal s místními bytovými samosprávami napřímo komunikovat. Díky tomu se také pohnuly kupředu dlouho neřešené dopravní problémy v sídlišti Víta Nejedlého a pozitivním výsledkem je zároveň příslib, že město nechá konečně v sídlišti U Stadionu po mnohaletém žadonění rozšířit příjezdové komunikace před některými bytovými domy, aby zde mohlo vzniknout podélné i příčné parkování zároveň, díky čemuž se zvýší zdejší parkovací kapacity a nebude to stát hodně peněz. Na návrh místních bytových samospráv přijdou totiž uvedené komunikace rozšířit o pouhý metr a problém bude vyřešen. Na tohle předchozí garnitury na radnici bohužel neslyšely a tak zde byli lidé zbytečně pokutováni za něco, co mohlo město už dávno vyřešit.

Pomohl tandem Travníček s Čechlovským
Potěšitelné je, že neuvolněný místostarosta Trávníček spojil v tomto případě svoje síly s dalším místostarostou Janem Čechlovským, o němž je známo, že je to praktik, který umí věci popohnat dopředu. Možná i proto si Trávníček s Čechlovským v poslední době na radnici rozumějí, ač jsou ze zcela rozdílných politických stran. Pro sídliště U Stadionu to pak může být dobrá zpráva, že se začnou konečně realizovat projekty, na nichž panuje shoda jak mezi obyvateli, tak na straně města. Rozšíření komunikací, k němuž má dojít na přelomu letošního a příštího roku, je prvním signálem. Potom by mohly přijít na řadu třeba zdejší chodníky plné vratkých dlaždic, zbourání přístřešku u trafačky, aby nelákala záškoláky k ukrývání se před světem, rekultivace bývalých dětských hřišť mezi domy k jiným účelům, částečně třeba k parkování, a konečně i k zakopání proklínaného horkovodu, který město slíbilo ukrýt pod zem a vrátit břeh řeky Chrudimky do normálu. Nikdo z města se ale nehlásí k tomu, proč se tak zatím nestalo. Můj táta, který u řeky vyrostl, se na zakopání horkovodu jako správný rybář těšil, bohužel se ho už nedožil. Doufám tedy, že se toho alespoň dožije naše generace, která v sídlišti vyrostla a pamatuje si jeho rozkvět, k němuž má teď hodně daleko.

Chrudim - Kdo by v našem městě neznal rodinu Tereskovu, jejímž nejznámějším členem je bezpochyby malý Míša. Ten statečně bojuje s mozkovou obrnou. Po dvou letech, která uplynula od posledních článku o Míšovi Tereskovi, jsme se vypravili za jeho tátou s jednoduchou otázkou - co je nového?

„Nové je především to, že Míša od září půjde do školy, takže už dnes máme samozřejmě plnou hlavu příprav a chystání se na jeden z nejdůležitějších dnů v jeho životě,“ říká Míšův tatínek Michal Tereska.

Kromě přípravy na velký školní den samozřejmě dál pokračují rodiče malého Michala s každodenním cvičením a návštěvami v lázních, které malému pacientovi hodně pomáhají. „Je třeba pořád bojovat a stavět, nepolevit. Na stát se v tomto ohledu nedá moc spoléhat, takže si vlastně všechno musíme s manželkou zařizovat sami. Velkou oporou je nám samozřejmě nejbližší rodina a také komunita rodičů, kteří mají podobně postižené děti. Jsou nám velkou inspirací, co všechno lze pro potomky udělat a kam ještě posunout hranice,“ popisuje Tereska nekončící boj se zákeřnou chorobou.

[[img:chrn_fullwidth:8261:Míša se připravuje na svůj první školní den stejně jako každé jiné dítě.  Foto: Michal Tereska]]

Náklady na léčbu přitom nejsou zrovna nízké, takže se Tereskovi snaží organizovat nejrůznější charitativní akce, které mohou část peněz přinést a ulevit tak jejich rodinnému rozpočtu. „Ročně stojí léčba a vše kolem Míšovy rehabilitace zhruba čtvrt milionu. Není ale problém dostat se i na pět set tisíc. Stát nám přispěje maximálně devět tisíc korun, protože syn je zařazen do třetí, respektive čtvrté skupiny postižení. Stačí si to spočítat a je jasné, že z tohoto příspěvku se jednoduše všechny procedury třeba v Piešťanech zaplatit rozhodně nedají. Pobyt tady vyjde na 100 tisíc korun a je přitom třeba ho absolvovat opakovaně. Nedávno jsme se zúčastnili i zumba maratonu, který se konal ve sportovní hale. Organizátory jsme nebyli my, ale parta zumbařek, které vše dokonale zorganizovaly a připravily. Takové akce nám pomohou část nákladů pokrýt. Rozhodně ne ale všechny,“ říká nezdolný optimista Michal Tereska.

[[img:chrn_fullwidth:8258:Sport je velká láska malého bojovníka Míši Teresky.  Foto: Michal Tereska]]

„V současné době probíhá rovněž oblíbená akce, kterou je sběr víček od PET lahví. Existují totiž specializované firmy, které víčka vykupují a peníze z nich pak pomohou pokrýt třeba jeden pobyt v lázních v Klimkovicích. Na to je ale třeba sesbírat až sedm tun víček. Naštěstí se do akce zapojily i některé školy a školky, tchýně nám pomáhá s tříděním, protože různá víčka se vykupují za různou cenu. V souvislosti s akcemi, které pořádáme třeba ve zmiňované sportovní hale, musím zmínit skvělý přístup všech úředníků města a zástupců radnice. Především místostarosta Jan Čechlovský a šéf chrudimských sportovních areálů Luděk Marousek si zaslouží pochvalu. Vždy jsme se z jejich strany setkali se vstřícností a ochotou, která už dnes zdaleka není samozřejmostí. Sponzorské dary se totiž shánějí stále obtížněji. Na podnikatelích je znát, jak je zasáhla nedávná krize. Více rozmýšlejí, co s penězi, a plánují do budoucna. Jsme proto vděční za každou podanou ruku,“ vysvětluje Tereska nelehkou situaci, která dolehla na všechny oblasti života v České republice.

[[img:chrn_fullwidth:8259:Sběrem víček žije celá Tereskovic rodina.  Foto: Michal Tereska]]

Nezměnilo se něco za dva roky z optimismu, kterým Míšův táta hýřil? „Je jasné, že jsou lepší a horší dny. Důležité je nepřestávat makat, pracovat na sobě i na klukovi. Sám Míša zažívá víc než obyčejný kluk, a to je důležité si připomínat. Velkým plusem také je, že na péči o něj samozřejmě nejsem sám. Ve dvou se to vždy lépe táhne a člověk se může o druhého opřít, když už to vypadá, že dál nemůže. Syndrom vyhoření přesto ale zákonitě přijde a je jen na vás, jak se k němu postavíte. Buď se budete utápět v sebelítosti, nebo jednoduše zatnete zuby a pojedete dál. Velkou motivací je právě komunita lidí s dětmi, které také trpí následky mozkové obrny. Pořád je totiž kam se posouvat a měnit hranice možného. Pro každý vztah, manželství je samozřejmě péče o postižené dítě velkou zkouškou. Mnohdy to partneři nevydrží a rozcházejí se, mnohé to naopak posílí. Je jen na vás, co si vyberete. V našem případě je asi plusem, že Míša má zdravou sestřičku, takže se do péče o něj může občas zapojit i ona. Minimálně motivací, protože i on je do jisté míry obyčejný kluk uzavřený v nemocí postiženém těle, který má své nálady a někdy se mu zkrátka mnohdy bolestivé cvičení podstupovat nechce. Určitě se ale nevzdáváme a jsme odhodláni bojovat tak dlouho, jak to bude nutné,“ uzavírá s úsměvem Míšův tatínek Michal Tereska.

Chrudim - V sobotu odpoledne zachvátil město strach. Podle neoficiálních informací totiž v jedné z firem v místní části Píšťovy unikla nebezpečná chemikálie, kyselina dusičná. Deset jednotek hasičů dostalo situaci sice pod kontrolu, ale navečer se situace opakovala. Kyselina unikla znovu.

Na místo se dostavil i starosta města Petr Řezníček (SNK-ED), který však jen bezmocně přihlížel tomu, jak se hasičské jednotky snaží mrak unikající kyseliny dostat pod kontrolu. Kdo se v tuto chvíli zabýval organizací krizového štábu a vydával pokyny k rozesílání krizových SMS, není zatím jasné. Samotný rozhlas s varováním se ozval až krátce před devátou hodinou večerní. Majitel firmy, z jejíchž prostor mrak kyseliny unikal, přijel až kolem sedmé hodiny večer. Byl přitom hasiči vyzván, aby si po první havárii kyselinu přečerpal. To však podle všeho neudělal a následoval proto ve večerních hodinách únik druhý.

[[img:chrn_fullwidth:8265:Únik kyseliny byl viditelný z mnoha míst.  Foto: Jan Čáslavka]]

„Zaráží mě, že každou první středu sirény řvou a když se něco stane, tak nic. K čemu tedy jsou? K vyplašení zvěře jednou za měsíc,“ ptá se Chrudimák Jirka Picek. Další obyvatelé města si na facebookovém profilu Chrudimských novin stěžují, že tlampače sice varovaly v místech, kde mohlo dojít k nebezpečnému vdechnutí výparů kyseliny dusičné, ale nebylo jim rozumět. „Šel jsem kolem muzea, kde je na konci Široké ulice umístěn dvakrát rozhlasový tlampač a nebylo absolutně nic rozumět. Je to pro mne jen utvrzením, že lidstvo v dnešní době není připraveno na potenciální nebezpečí,“ tvrdí další diskutér. Zmatek však převládal. „Nebylo by lepší říct to rozhlasem tak jako zkouška sirén? Ne každý má internet a ne každý ví o těchto stránkách, mám teď na mysli hlavně staré lidi. Tady sice u Billy jezdilo nějaké auto a hlásilo, ale jediné, co jsem slyšela, bylo, pozor, pozor,“ konstatuje Martina Mauerová v reakci na informace šířené prostřednictvím internetu. Krizové SMS však byly odeslány hned několikrát.

Vyrojily se rovněž otázky, zda nebylo pro jistotu vhodné evakuovat plovárnu, kterou v sobotu využily tisícovky lidí. Podle starosty Petra Řezníčka však nebezpečí této části města nehrozilo a evakuace proto neproběhla. Kolem jedenácté hodiny večerní už ale tlampače hlásily do spícího města, že havárie je pod kontrolou a lidé nemusí mít obavy o své zdraví, nebo dokonce životy.

Chrudim/Vestec - Stavba obchvatu města pokračuje zdárně kupředu a podle všeho se zdá, že její první část skončí tak, jak bylo naplánováno. Příští týden bude totiž otevřen most poblíž Vestce, jehož výstavba komplikovala život šoférům a nutila je tuto chrudimskou místní část objíždět.

V úterý 10. června bude v dopoledních hodinách most otevřen a první motoristé tak dostanou příležitost dostat se do Vestce přímou cestou bez objížděk. Uzavřena však pro změnu bude silnice z Chrudimi do Ostřešan. Neprůjezdná by měla být od Dašické ulice. Plánovaná uzavírka započne 16. června a skončí 31. července, takže na oblíbenou zkratku do Pardubic mohou šoféři chvíli zapomenout. Objížďka by měla být značena klasicky oranžově a povede směrem z Ostřešan na Tuněchody, Vestec a pak do Chrudimi.

Práce na samotné stavbě obchvatu pokračují podle plánu a chrudimská část, která skončí u výpadovky na Vysoké Mýto, by měla být hotova koncem příštího roku. Až tehdy bude tedy zřejmé, jak hluboko se podařilo uložit vozovku v polích kolem sídliště Na Větrníku a zda je odhlučnění, které dělalo vrásky na čele místním obyvatelům, dostatečné. Navazující část, vedoucí kolem města Slatiňany, podle všeho také nečeká žádné zdržení. Výkup pozemků, který pomáhá urychlit spolupráce mezi městem Chrudim a Ředitelstvím silnic a dálnic, probíhá prý zatím bez větších zádrhelů.

Chrudim - Dětí s autismem každý rok podle všeho přibývá. Toho jsou si vědomi i ve školce v ulici Strojařů, která se na handicapované předškoláky specializuje. Vedení mateřinky se proto teď rozhodlo změnit status jedné ze tříd tak, aby byla zaměřena právě na pomoc rodičů s dětmi, které touto poruchou trpí.

Nikdo přesně neví, jak autismus vzniká, na vině je ale zřejmě genetická zátěž a vliv prostředí. Lidé trpící autismem se poznají podle zvláštních reakcí na běžné podněty, opakováním monotónních činností a často i slov. Děti bývají uzavřené do sebe a těžko komunikují se svým okolím. A právě takovým dětem se chtějí cele věnovat v jedné ze svých tříd v Mateřské škole Na Rozhledně.

Od školního roku 2014/15 se tak status zdejší speciální třídy mění na třídu autistickou. Změnu přitom vedení školky projednalo i s krajským úřadem a ten neměl námitek. Už dříve totiž krajští úředníci souhlasili se zřízením speciální třídy, a to dokonce na dobu neurčitou. Samotné chrudimské radnici, která je zřizovatelem školky, by však žádné „sekery" v rozpočtu vzniknout s chystanou změnou vzniknout neměly.