Chrudim - Ve čtvrtek 12. února ve 20 hodin uvádí Filmový klub v Městském kině vtipný a zároveň přiměřeně vážný film Ať žije svoboda. Režisér Roberto Ando obsadil do hlavní dvojrole známého italského herce Toniho Servilla.

Politický vůdce Enrico Olivieri je na pokraji krize. Preference jeho dosud silné strany klesají a volby se nezadržitelně blíží. Jedné noci Olivieri záhadně zmizí, a šedá eminence v partaji, Andrea Bottini, musí nějak situaci zachránit. V jeho hlavě se zrodí šílený plán: podsunout veřejnosti politikova bratra. Tím je bystrý filozof, jehož poetické a srozumitelné vyjadřování, žoviální přístup k lidem a rozesmátá tvář vedou ke strmému vzestupu voličských preferencí. Popularitu politikova dvojčete však bedlivě sleduje tajemná postava v zákulisí.

Dostatečně závažný snímek nepřistupuje k politice z pozice zdrcující kritiky, nýbrž se snahou porozumět obtížné službě. Toni Servillo, známý z hlavní role v Sorrentinově Velké nádheře, zvládá titulní dvojroli skvěle. 

Vstupné je 90, a s průkazem klubu 60 Kč.

Chrudim - Ve čtvrtek 12. února se v Regionálním muzeu koná první přednáška Tomáše Pavlíka k výstavě jeho jedinečné sbírky. Prostřednictvím přírodnin na výstavě přiblíží návštěvníkům mexické, egyptské i slovanské náboženství. Přednáška pod názvem Perun, Osiris, Tlaloc a ti druzí začíná v 17 hodin. 

Pokud jste ještě nenavštívili, máte možnost prohlédnout si výstavu sbírky Tomáše Pavlíka právě teď. Výstava představuje minerály, zkameněliny, rostliny a živočichy nesoucí jména mytologických postav nebo symbolicky s těmito božstvy, démony a hrdiny související.

Zastoupeny jsou mýty evropské (keltské, severské, slovanské a další), africké (zejména egyptské), asijské (mezopotamské, indické, čínské atd.), australské a oceánijské, americké (severoamerických Indiánů, mayské, aztécké apod.). Více než čtyři sta exponátů propojuje dva světy - přírodu a kulturu, nabízí poznání nových a často nečekaných souvislostí.

Napadlo by vás, že například vzácné nerosty nesou jména aztéckých božstev, nebo že vážka má jméno po keltské ochránkyni mořeplavců? Na připravené přednášce pro vás bude mnohé opravdu zajímavé a překvapující.

Vstupné na přednášku je 20 Kč.

Chrudim - Veselou pohádku v podání Divadélka Andromeda uvidíte v úterý 10. února na Malé scéně Divadla Karla Pippicha. Představení začíná v 17 hodin.

Podivuhodné dějové zápletky, dávka legrace, vůně orientu a veselé melodické písničky, to vše čeká na děti i jejich rodiče v pohádce o rohaté princezně.

A kde vzala princezna Safira rohy? Kouzelná babička jí je přičarovala za její uličnictví. Byly to kravské rohy a zůstaly na princeznině hlavě do doby jejího polepšení. Jenže sama by se princezna na lepší cestu nedala! Kdo ji k tomu pomáhal a jakým způsobem, to se dozvíte během pohádkového představení.

Pohádka dostala již řadu ocenění, a to přímo Hlavní cenu dětské poroty na přehlídce v Havířově. Představení je vhodné pro mateřinkové děti a žáky prvního stupně základní školy. 

Vstupné je 45 Kč, pro děti na klín pak 20 Kč.

Chrudim - Chrudimská beseda připravila na nedělní odpoledne 8. února od 15 hodin pásmo pohádek pro naše nejmenší. Nejoblíbenější postavičky z kreslených i hraných pohádek uvidíte v Městském kině.

K svátečnímu nedělnímu odpoledni patří i pohádky. V pásmu Splněná přání připraveném na tuto neděli uvidíte nejoblíbenější kreslené i filmové pohádky.

Program: 

Jak Rumcajs vyhnal z lesa dubové mužíky

Jak Rákosníček udělal z nebeského draka kolotoč

Pohádky z mechu a kapradí - Jak Křemílek a Vochomůrka zabloudili v bedlovém lese

Jak Rumcajs vysadil duhu na nebe

Pan Tau a neděle

Divoké sny maxipsa Fíka - O kopané

Místa v ceně 50 Kč si můžete online rezervovat na stránkách Městského kina, případně zakoupit vstupenky v pokladně kina před začátkem promítání.

Chrudim - Se začátkem února se nám přiblížila i doba postní. Než si ale utáhneme opasky a omezíme přísun masa, můžeme si dopřát něco z toho, co období zabijaček a masopustních obchůzek nabízí. Ani Chrudim nezůstane letos pozadu.

Dlouhou historii ve Skutči má nejen skauting, ale také ples pořádaný střediskem Ležáky Skuteč v místním kulturním klubu. K poslechu a tanci tu zahraje v pátek od osmi večer skupina HB Chrast pod vedením Ivana Šmejdy. V průběhu večera pak uvidíte také ukázky společenských tanců, k nimž se samozřejmě můžete později přidat. Ve stejný den si zatančí v Seči hasiči, rovněž od osmi večer. V Chrudimi se můžete pro změnu od 18 hodin ve Vodních zdrojích vydat Za tajemstvím Inků a do národního parku Huscarán s Martinem Hamplem. Z Limy se přesunete do Nazky a uvidíte kaňon Colca, Cusco, Titicata, Machu Picchu a Huascarán. Chybět nebude ani výlet na moře za lvouny a tučňáky. Také v Mrákotíně se v pátek poveselí krotitelé ohně a sice v místní Hospodě U Dušků.

Sobota 14. února patří v Chrudimi avizovanému masopustu. Masopust, a zvláště několik posledních dní tohoto období (fašank, fašanky, končiny, bláznivé dny, konec masopustu), byl pro lidi v minulosti oficiálním svátkem hodování, během něhož bylo třeba se dosyta najíst. Pak následoval dlouhý čtyřicetidenní půst. V době masopustu se na královském dvoře konaly hostiny, ve městech tancovačky a na vesnicích vepřové hody. Těm, kdo se slávy nezúčastnil, se posílala bohatá výslužka, kdysi na Moravě zvaná „šperky“ a v Čechách „zabijačka“. Výslužka většinou obsahovala ostatky, huspeninu, klobásy, jelítka, jitrnice, ovar a škvarky. Masopust končil v noci před Popeleční středou, kdy ponocný zatroubil na roh a rychtář všechny vyzval k rozchodu. Druhý den (na Popeleční středu) se naposledy konzumovaly mastné rohlíky s kávou nebo mlékem, dopoledne byla ještě povolena kořalka. Oběd však už byl přísně postní, což většinou bývala čočka s vajíčkem, sýr, chléb, vařená krupice a pečené brambory. Od devíti ráno tak můžete nakoupit na Resselově náměstí v Chrudimi jelítka, jitrničky a spoustu dalších dobrot. Obdobná "žranice" je v sobotu po celý den přichystána také pro návštěvníky Penzionu s restaurací U Nováků v Bítovanech, kam jste tentokrát zváni na konzumaci vepřových kolen, které můžete spláchnout dobrým pivem.

Masopustní obchůzky se budou v sobotu konat především na Hlinecku. Od půl osmé ráno ve Studnici. Tradiční obchůzka zde projde celou vesnicí a bude zakončena tradičním rituálem porážení masky kobyly. Masopustní obchůzky ve Studnicích jsou zapsány do Seznamu nemateriálního kulturního dědictví UNESCO. Další masopustní obchůzky se konají v sobotu v Prosetíně a ve Zbožnově. Vedle toho se bude v sobotu i tančit - třeba ve Slatiňanech od osmi večer v místní Sokolově. Zváni jsou samozřejmě nejen sportovci. Dále v Hěřmanově Městci také od osmi v Sokolovně a v kulturním domě v Žumberku, rovněž od osmi večer. Další hasičský bál je v plánu i v Holetíně v restauraci Na Sále - opět od osmi.

Neděli zahájí masopustní obchůzka v hlineckém Blatně. Musíte si ale přivstat, protože maškary vyrážejí na svou veselou cestu už v sedm ráno. Od tří odpoledne je pak pro děti připraven karneval v nasavrcké sokolovně a od jedné odpoledne v kulturním domě ve Skutči.

Knihou na závěr jsou tentokrát recepty známého pražského kuchaře a bojovníka za kvalitní, poctivé jídlo Romana Vaňka. Naposledy jsme vyzkoušeli židovský řízek a musím říci, že byl vynikající. Tajemstvím je nešetřit na česneku :-)

Hezký víkend, milí čtenáři. 

Chrudim - Cestopisná přednáška z cyklu Kolem světa za 80 minut se uskuteční v pátek 6. února v 18 hodin v přednáškové síni Vodních zdrojů Pod Širokými schody. S Martinem Hamplem se tentokrát vydáte do Peru a Bolívie.

Cestovatelské zážitky a krásné fotografie Martina Hampla vás zavedou do Jižní Ameriky, kde se vypravíte do nejzajímavějších míst. Národní park Huascarán je jedním z peruánských národních parků, které figurují na seznamu světového přírodního dědictví UNESCO. Zároveň se jedná o biosférickou rezervaci. Hora Huarscarán (6.768 m) je součástí nejvyššího tropického horského hřebene na světě, Cordillera Blanca. Malebná oblast s vysokými štíty, bystřinami protékajícími roklemi, ledovcovými jezery a různorodou vegetací, je domovem četných zvířat, včetně medvěda brýlatého a kondora andského.

V jižní části Peru, v místech, kde se andské náhorní plošiny začínají svažovat k pobřežní poušti, zaryly krátké  a dravé řeky do jejich okrajů hluboké kaňony. Ukázkou toho bude návštěva kaňonu Colca. Je častým cílem turistů, kteří zatouží po místech čisté opuštěné přírody. Kromě úchvatné podívané srovnatelné s Grand kaňonem v Severní Americe jsou zde k vidění i nejúchvatnější terasovité zahrady Peru.

Při návštěvě obou jihoamerických zemí dojde i na světoznámé Cusco, jezero Titicaca a samozřejmě nebude chybět ani Machu Picchu.

Vstupné je 40 Kč, děti zdarma.

Pardubice - Od 4. února do 19. dubna se v Pardubicích představí exteriérová výstava Příběh paneláku, která přiblíží historii a současnost vybraných panelových sídlišť (Dukla, Polabiny, Karlovina, Dašická) a v Litomyšli (sídliště Komenského Náměstí). Tato výstava, volně přístupná široké veřejnosti na křížení ulic Jindřišská a Jiřího z Poděbrad na Karlovině, je třetí výstavou z putovního cyklu věnovaného vybraným panelovým sídlištím v jednotlivých krajích České republiky. 

„Rádi bychom ukázali, že všechna sídliště nejsou stejná, že to nutně nemusejí být monotónní shluky krabic vyprojektované anonymním týmem v projekčním ústavu,“ vysvětluje hlavní autorka projektu Lucie Zadražilová z Uměleckoprůmyslového musea v Praze. „Panelová sídliště mají svou minulost, přítomnost a v mnoha případech i rozvojový potenciál a pro své obyvatele představují domov. Bylo by proto chybou zavírat oči před osobitostí řady z nich a nechat se ovlivnit jednostrannými odsudky,“ dodává.

Dukla se stavěla od konce 40. do konce 50. let a její podobu ovlivnila doktrína socialistického realismu. Rozsáhlé Polabiny jsou ukázkou urbanistického a správního řešení sídlištní výstavby na principu okrsků; první a druhý okrsek, na které jsme se zaměřili, byly budovány v 60. letech. V sousedství historického jádra vyrostlo na přelomu 70. a 80. let sídliště Karlovina s kompozicí z věžových a deskových domů. Nejmladším celkem v našem výběru je „mikrosídliště“ Dašická z druhé poloviny 80. let, kde je použita atypová stavební konstrukce sestávající z lichoběžníkových panelů a cihelné dozdívky. Fasády tvoří bílý a modrošedý keramický obklad kontrastující s červenými rámy oken. Je těžké uvěřit, že i takhle může vypadat panelák. Výběr doplňuje sídliště Komenského Náměstí v Litomyšli, jehož původní řešení je po architektonické i urbanistické stránce poměrně banální, velice zajímavá je však úprava, jakou mu v letech 2001–2002 vtiskl ateliér Josefa Pleskota. 

Panelová sídliště představují důležitý urbanistický, architektonický i historický fenomén. Přestože byla nejtypičtější a nejrozšířenější formou hromadné bytové výstavby 50. až 80. let a dnes na sídlištích žijí více než tři miliony obyvatel České republiky (konkrétně v Pardubickém kraji to je 82 695 obyvatel, tedy 17% z celkového počtu lidí v kraji), je výzkum jejich významu a sociokulturní role teprve v počátcích. Po letech jednostranné kritiky a odmítání jsme dnes nicméně svědky vzrůstajícího zájmu o téma panelových sídlišť nejen mezi odborníky, ale také mezi současnými umělci.

Chrudim - Tragikomický příběh ze současnosti uvádí Divadelní agentura Rajcha v Divadle Karla Pippicha ve čtvrtek 5. února v 19 hodin. V komediální monologické aktovce s názvem Přestupní stanice hrají Valérie Zawadská a Lucie Kožinová.

Hlavní hrdinka Anna je člověk, který se ztratil v oficiální současné společnosti. Její devizou je ale to, že je neuvěřitelně komunikativní a plná lidskosti, chápavosti, humoru i ironie. Uchýlila se do meziprostoru, kam na ni společnost nedosáhne, a zde její osamělost oživují mobilní telefony. Mobily jsou kradené a účastníci hovoru jsou tedy náhodní a neznámí lidé. Do obyčejného lidského života Anny promluví jednou hlas plačící holčičky, podruhé se Anna dostává do hovoru, který je právě základem přestupní stanice jejího života...

Divadelní předplatné „V“ nebo vstupné 250 Kč.

Chrudim - V úterý 3. února v 19 hodin vystoupí v prostorách bývalé kavárny Regionálního muzea se svým pořadem Kaleidoskop známý publicista Jan Rejžek. Po Jiřím Černém tak mají příznivci dobré hudby a slova možnost seznámit se s další významnou osobností naší především hudební (ale nejen hudební) publicistiky.

Jistě lze konstatovat, že kdo se jen trochu zajímá o kulturní dění, nemohl se jménem Jan Rejžek ještě nesetkat. Požádali jsme pana Jana Vichra, který do Chrudimi po Jiřím Černém přivádí i Jana Rejžka, aby nám sdělil pár bližších informací.

Jak se Vám podařilo pana Rejžka do Chrudimi „dostat“?

„Ono to tak těžké nebylo. Pana Rejžka jsem „na dálku sledoval“ už v minulém režimu, kdy psal do Melodie; párkrát jsem navštívil jeho poslechové diskotéky (mám dojem, že už tenkrát se jmenovaly Kaleidoskop), po revoluci byl občas ke slyšení v rozhlase a k vidění i v televizi. V každém případě je to nepřehlédnutelná a nepřeposlechnutelná osobnost naší kulturní scény. Minulý rok jsem ho zažil (říkám zažil, protože to byl opravdu zážitek) ve Slatiňanech na Laskavém večeru pana Jiráska a tam mě napadlo, že by bylo zajímavé rozšířit spektrum poslechových pořadů v Chrudimi o další, trochu jiného zaměření. Tak jsem se s Janem Rejžkem spojil a bylo to.“

Chrudimští posluchači znají dobře Antidiskotéky Jiřího Černého, jak se od nich liší Kaleidoskopy?

„Zatímco Antidiskotéky jsou zaměřeny monotematicky na konkrétního zpěváka nebo skupinu, Kaleidoskop je pořad širšího záběru. Pan Rejžek seznamuje posluchače s hudbou, literaturou filmem, společenskými událostmi, se vším, co ho v poslední době zaujalo. Tyto své zážitky prezentuje svým osobitým, nekonvenčním, rozhodně nikoli nudným způsobem.“

Někteří lidé vyčítají Rejžkovi až černobílé, radikální názory, co si o tom myslíte?

„Osobně také ne vždy souhlasím s jeho názory, ale to není nic zvláštního. Své názory prezentuje jazykem ne příliš diplomatickým, ale je mi to mnohem milejší, než mluva těch, od kterých ani po půlhodině hovoru nezjistíte, jaký mají na věc vlastně názor. V tomto smyslu je Rejžek dobře čitelný. Je to člověk s velice širokým a hlubokým rozhledem, ať už v oblasti hudební, literární, filmové či sportovní. V tom má hodně společného se svým, jak sám říká, učitelem Jiřím Černým. Každý je zkrátka jiný, a to je i důvod, proč jsem pana Rejžka do Chrudimi pozval. A pokud se bude oboustranně dařit, jsem s ním domluven, že by jezdil asi čtyřikrát do roka. Vzhledem k  tomu, že Jiří Černý musel ze zdravotních důvodů své výjezdy s Antidiskotékami omezit (letos tu bude dvakrát), budeme mít možnost zhruba každé dva měsíce setkat se při dobré hudbě a slovu.“

Rejžek je znám svým nekompromisním pohledem na ty, kteří jsou podle něj nějak spojeni s minulým režimem ...

„Tohle je velice citlivá oblast, tady se pouštíme na tenký led. Nepochybně on je jeden z mála, který si dle mého názoru ani v nejmenším s minulým režimem nezadal, takže má, řekl bych, jako jeden z mála morální právo soudit. Na druhé straně je mi poněkud bližší pohled například Jiřího Černého, když už srovnáváme, který má v tomto směru pohled poněkud hlubší v tom smyslu, že se snaží zohlednit i to, nakolik dotyčný svou činností škodil druhému. Ale tady, myslím, platí více než jinde: „kdož jsi bez viny, hoď kamenem.“

Místo konání? Opět divadelní kavárna?

„Kaleidoskopy budou probíhat v galerii Regionálního muzea (bývalá kavárna). A protože je tento prostor o něco menší, než „divadelka“, měli by si zájemci o vstupenky pospíšit. Na jistě zajímavé setkání si můžete kromě vstupenek také připravit zajímavé dotazy, v druhé polovině programu vám je pan Rejžek rád zodpoví."

Chrudim - Objektivem fotografa Vladimíra Groha se podíváte do krajin Aljašky v expozici, která začíná v  úterý 3. února v 18. 30 hodin v přízemí Vodních zdrojů Pod Širokým schody. S autorem se můžete poté setkat na přednášce o Aljašce v 19 hodin. Výstava potrvá do pátku 27. února.

Mezi ty, kteří se často vydávají na dobrodružné výpravy do vzdálených zemí, patří fotograf Vladimír Groh.

„Nejraději fotím krajinu, hory, Krkonoše, které jsou nejdostupnější. Kromě toho ale rád cestuju a jezdím do míst, kam ještě moc nepronikl turistický ruch. Třešničkou na dortu toho byl v Ekvádoru výstup na Cotopaxi, nejvyšší činnou sopku na světě. Ta je vysoká téměř šest tisíc metrů,“ říká autor výstavy Vladimír Groh.

Navštívil Aljašku, Maroko, Kostariku, Peru, Ekvádor, Patagonii, Argentinu a Chile. Většinou jeho fotografie zachycují oblasti národních parků, a to nejen těch proslulých zahraničních, ale nejčastěji v jeho objektivu končí Krkonoše nebo například Český ráj.