Chrudimské noviny A girl has no name: Monika a Michaela Hegrovi

Dnes: 3°C
Zítra: 11°C
Pozítří: 10°C

A girl has no name: Monika a Michaela Hegrovi

Ten den byl prozářený sluncem a pod nohama ještě křupal sníh, když jsem si na ulici všimla zajímavé dvojice, která se už na první pohled pěkně doplňovala.

„Zastihla jste nás zrovna cestou z práce, jdeme si vyzvednout balíček, tak abychom to všechno stihly,“ říká jedna ze sester a: „Ještě někde jinde máme vyzvedávat jeden, máme dnes takovou lítačku všude,“ dodává druhá sestra, na první pohled je jasné, že jsou dvojčata.

Na ulici poznáte, že jsou dvojčata, ikdyž mají roušku. Když jdou vedle sebe, mají identické kroky a jejich myšlenky se doplňují s úžasnou dokonalostí. Jména nejdříve nechtěla ani jedna z nich uvádět. Vlastně se ani vyfotit, ale díky rouškám nakonec překonaly ostych: „To jste si vybrala ty pravé, my které moc nemluvíme, nechcete zkusit oslovit někoho jiného? My jsme úplně nejobyčejnější, jak to jenom jde,“ přehánějí a smějí se. Jejich smích je veselý a nakažlivý.

„Rády kreslíme.“ - „Kreslíme všechno, co se nám líbí.“ - „Třeba anime, nebo fantasy postavy,“ - „Konkrétně nějaké portréty už jsme taky párkrát nakreslily,“ doplňují se v řeči obě sestry- „Ale kreslíme hlavně pro zábavu,“ dodávají skromně.

„Jsme vyučené cukrářky a kuchařky,“ říká jedna ze sester. Ale nebavilo je to. Teď se zrovna živí balením zásilek s kosmetikou: „Ale chtěly bychom nejraději pracovat se zvířaty." - „My jsme tam šly, protože tak nějak nebylo na výběr,“ vysvětlují a vzpomínají: „A měly jsme to do školy blízko.“

Sestry mají ještě staršího bratra, ale v celé rodině jsou jedinými dvojčaty. Na hodinách kostela Nanebevzetí Panny Marie právě odbíjí třetí hodina, když se ptám, jaké to je, mít dvojče: „No to si snad ani nikdo neumí představit, kdo nemá dvojče,“ a její sestra se začne smát, „A navíc my jsme takové jiné, každá dvojčata jsou jiná. Některá si jdou každá svým směrem, tolik si nerozumí,“- „Ale my prostě - víme, my ani nepotřebujeme mluvit, víme o sobě i beze slov, co si ta druhá myslí.“ - „Dobré je, že se pořád doplňujeme a nikdy nejsme samy.“ Druhá ze sester vždy souhlasně přitakává. „Navíc bydlíme teď i spolu.“ - „Máme úplně stejné zájmy, jsme opravdu ve všem podobné.“

Čas trávily vždycky rády spolu, ale ikdyž je později ve škole od sebe nikdo nerozeznal, nikdy toho nezneužívaly: „Na základce jsme se od sebe odlišovaly, měly jsme každá i jiné vlasy, všechno, takže tam nás poznaly, ale potom jsme si řekly, že budeme prostě vypadat stejně. Většinou máme i stejné oblečení a nikdo nás nepozná,“ řekly. A abychom oko čtenáře přesvědčily, naše kroky zamířily spontánně do Klášterních zahrad… a objasnilo se, že A girl has no name… jsou ve skutečnosti Monika a Michaela Hegrovi.

 

Petra Vintrlíková

Reklama