Prý nejsem první, koho zaujaly, vysvětluje se smíchem jedna z dívek: „Nám se nedávno stalo, když jsme byly v Praze na výletě, že k nám jeden fotograf přišel a ptal se, jestli si nás může vyfotit, že fotí lidi na ulici, na výstavu,“ dodává.

„No ale jestli budem v novinách, to snad ne, paní, že ne?“ říká nejprve druhá dívka. Nakonec souhlasily.

Říkají si Krista a Iris

„Většinou je to obráceně," říkají obě: „Ti, co vypadají slušně, se pak ukážou jako pěkný svině,“ říká Krista, dívka s piercingem v nose.

Studují obě ještě na střední škole v Chrudimi: Iris, ten den oslavující svoje osmnácté narozeniny, sociální obor na zdravce, a Krista, které už prý bylo osmnáct dávno, studuje agropodnikání na zemědělce.

„Ale co já bych o sobě říkala, paní, na mě není nic zajímavýho,“ říká Krista. Její kamarádka Iris to však uvádí na pravou míru: „Je, ona studuje zemědělku a chtěla by pracovat na patologii, a moc pěkně kreslí.“

Gymnázium Josefa Ressela, odkud Krista odešla, nemá prý mezi jejich vrstevníky dobrou pověst. Krista odešla na zemědělku, kde je spokojená: „Nemusela bych být přímo na patologii, stačilo by mi být i v laboratoři, zajímal by mě i genetický výzkum plodin,“ říká Krista.

Čím by chtěly být

„Já bych se chtěla věnovat zahradnictví, protože hodně pěstuju pokojovky, anebo něčemu v tý laboratoři,“ říká Krista, „Agropodnikání, zemědělství, to má budoucnost...“

„Já bych chtěla propojit svoji práci s pomocí lidem a uměním, takže třeba arteterapeutka,“ říká Iris. „Založit si třeba svůj vlastní arteterapeutický dům, sociální podnik,“ a dodává: „Píšu takzvaně do šuplíku, příběhy, básně a tak, spíš ze současnosti, nebo něco filozofickýho, obraznýho,“ doplňuje svoje zájmy Iris. 

„Kreslením bych se neuživila,“ říká Krista: „Víte, jak je ta říčka u divadla? Tak tu projektoval můj děda, zahradní architekt,“ vysvětluje možnosti svého směřování mezi řádky.

Iris.  Foto: Petra Vintrlíková

Jak vnímají restrikce kvůli pandemii covid-19

„Celkově k tomu koronaviru, já to nijak nevnímám, jenom co mě extrémně štve, že nemůžu do školy, strašně mně chybí ten režim, štve mě, jak musím bejt na tom telefonu přisátá, kvůli těm online hodinám, hned bych šla zpátky do školy a jinak žádnej koronavirus nevnímám,“ říká Krista: „K babičce pořád chodím, té to nevadí, ta pořád chce, abych k ní chodila. Nijak extra to nevnímám, jenom mě štve, že jsou zavřený sekáče,“ dodává.

Iris k tomu říká: „Mě strašně štve ten zákaz vycházení do devíti hodin. Já si říkám, nastavila bych to tak, když v noci se to tolik nerozšiřuje, nebo v noci se to rozšiřuje víc než ve dne? To nechápu.“

„Jsou to nesmyslný nařízení, který vydává naše vláda,“ říká Krista.

„Chápu, že nechtějí alkohol na veřejnosti, ale stejně jinak nepobírám ta nařízení,“ říká Iris: „Já bych to nastavila tak, aby roušky si zařídil každej majitel obchodu podle sebe, kdo se bojí, ať je nosí.“

Krista říká: „Přesně, podnikatelé strašně trpěj teď, já bych to udělala tak, že kdo chce, ať to zavře, kdo nechce, ať mají třeba otevřeno a vstup třeba jenom s respirátorama. Kdo se bojí, ať nikam nechodí.“

Krista.  Foto: Petra Vintrlíková

Fungují vůbec testy?

„Co mě teda ale udivuje,“ říká Krista, „Je to, že se to nešíří tak rychle, jak jsem si myslela.“

„Kamarád tu britskou mutaci dostal od svého přítele,“ říká Iris, „Já jsem ho teda neviděla, od té doby, co je v karanténě, ale když jsem s ním od začátku byla venku, úplně v pohodě, nechytla jsem to.“

„Nechytla to, to není možný,“ říká Krista, „Všichni jsme si mysleli, jak to bude rychlý, a není, nemá ani horečky, jen kašel a je celkově unavenej,“ říká.

„Úplně jsem se divila, že mi testy vyšly negativně,“ říká Iris: „Sestra se taky furt bála, že to má, bolela ji hlava a tak, a taky měla negativní testy.“

„U nás to v rodině taky někdo měl, a normálně to vyležel, a přitom má problémy s plícema, má astma,“ říká Krista. „Ale sportuje, hodně chodí a tak,“ dodává k tomu Iris: „Záleží na psychice, na tom, kolik toho viru vdechnete a v jakém jste kontaktu s tím člověkem,“ shrnuje.

„Je to strašně nevyzpytatelná nemoc,“ dodává Krista: „Nikdy nevíte, i mladej může mít těžkej průběh, kamarádčina babička to měla v lednu a vůbec o tom nevěděla,“ vysvětluje Krista. Ale nezapomeňme, že testy nejsou stoprocentní a některým testovaným může vyjít jak falešně pozitivní, tak falešně negativní výsledek.

Jaká je podle vás generace narozená po roce 2000?

„Víte co, podle mě nezáleží na generaci, ale na osobnosti, na to rok narození nemá vliv,“ říká Iris.

„Ale ty telefony,“ říká Krista, „To je konec, to je strašná zhouba. To je normálně srovnatelný s drogou.“

„Když můžu chodit ven, tak je to v pohodě, horší je to doma,“ říká k závislosti na telefonu Iris.

Krista říká: „Četla jsem studie, že ten telefon způsobuje úzkosti, a když jste na něm pět hodin denně, tak už to opravdu má ten negativní dopad velkej.“

„Úzkosti, bolesti hlavy, únavu,“ doplňuje Iris.

„Fakt neznám člověka, kterej by na tom v mým věku nebyl závislej,“ říká Krista.

„Proto bych třeba radši chtěla žít v šedesátých letech, kdy tohle neexistovalo,“ říká Iris: „Domlouvat se přes telefonní budky, to by byla sranda!“