Heřmanův Městec - Aréna Ježkárna v Heřmanově Městci v původní podobě definitivně skončila. Stačily 3 dny, aby zmizel ze světa jak povrch, tak i mantinelová konstrukce.

Od pondělí 22.července firma REMOV Sport, s.r.o. provádí opravu stadionu do modernějšího a bezpečnějšího hávu. Vše bude zakončeno dodávkou nové generace povrchu STILMAT. Heřmanoměstecký stadion již má svou historii. V květnu 2002 se zde otevíral zcela nový stánek s asfaltovým povrchem a rozměry 22x44m. Po dvou letech, konkrétně v září 2004 došlo k rozšíření na rozměr 25x50m, což vše vyšperkoval v létě 2009 umělý povrch STILMAT (viz. fotogalerie z tehdejší pokládky).

Stav mantinelů však za poslední dva roky šel rapidně kvalitou dolů. Množství popraskaných mantinelových dílů začalo převyšovat díly bez prasklin a rovněž ocelová konstrukce již na mnoha místech (a bohužel právě těch nejvíce namáhaných) měla velké stopy opotřebení. A bohužel s každým dalším měsícem se zvyšovalo riziko, že konstrukce někde povolí či mantinelové desky nevydrží nápor a rozsypou se (teplotní rozdíl -20/+30, tj. 50 stupňů Celsia prostě dělá své). 

Klub tak stál před nelehkou otázkou jak dál: "Oprava celého areálu není snadnou záležitostí. Jedná se řádově o 600 tisíc Kč v mantinelovém kompletu a to se nedá pořídit snadno. Klub trpělivě poslední 3 roky šetřil, pracoval s partnery a také komunikoval s městem a výsledkem je, že zde vyroste nejen krásné, ale především o poznání bezpečnější sportoviště. A díky spolupráci s firmou STILMAT i navíc bude osazeno povrchem nové generace. Což hodnotu areálu včetně zázemí, osvětlení a ozvučení vyšplhá až ke 2 milionům korun. Věříme, že nám vše budou vracet úspěchy především v zájmu o hokejbal a primárně v mládežnických kategoriích, tak jako tomu bylo i v letošním roce," řekl Josef Kozel, předseda klubu.

Zdroj: jezci.cz

Chrudim - Fotbalisté MFK Chrudim mají za sebou první mistrovské utkání, které i přes velký dril a množství tréninků dopadlo úspěšně. Výhra 2:0 nad Kutnou Horou tak mužstvo Chrudimi posunula do 2. kola.

Úvodní minuty se více do hry dostávala kutnohorská Sparta, která měla hned několik nadějných příležitostí na otevření skóre. Chrudimská obrana v čele s brankářem Mrázkem to nejhorší zvládla a postupem času se začala dostávat do popředí. Když v největší šanci nedokázal potrestat chybu Linharta Schwarz, přišla řada na třetiligovou Chrudim. Aktivní Vágner dostal na hranici šestnáctky centr, jeho střelu sice ještě Žďánský vyrazil, na dorážku Petra Vladyky již ale neměl šanci dosáhnout.

Když chvíli po poločase přišel znovu únik Vágnera, po kterém usměrnil centr z pravé strany Nadrchal do sítě, bylo o vítězi zápasu jasno. Zkušená Chrudim dokázala do konce utkání zkušeně držet balon a svého soupeře téměř k ničemu nepustila. Zápas skončil výhrou 2:0, což znamená, že se v srpnu v rámci 2. kola utká MFK s celkem Kolína na domácím hřišti. Kolínští přešli v úvodním kole přes třetiligového nováčka, pražský Meteor.

Sparta Kutná Hora – MFK Chrudim 0:2 (0:1)

Branky: 36. Vladyka, 49. Nadrchal

Sparta Kutná Hora: Žďánský – Skokan, Černohlávek (59. Mach), Franc, Jeníček, Vácha (90. Pospíšil), Vančura, Wolf, Tomíšek, Schwarz (76. Antoš), Vocel

MFK Chrudim: Mrázek – Adámek, Linhart, Radouš, Drahoš – Nadrchal(61. Luptovský), Mastík, Vladyka, Kesner (66. Hannich), Jarosz (83. Řezníček) – Vágner  

Slatiňany - Na hřišti ve Slatiňanech sehráli chrudimští fotbalisté druhé přípravné utkání na novou sezónu a ani tentokrát se ze vstřelené branky neradovali.

Poprvé proti A-týmu 0:3, tentokrát s juniorkou bez branek. Trenér Jirousek zkouší v přípravě nové tváře či nadějné dorostence, po náročných dnech tréninků se ani ve druhém zápase neradovali ze vstřelené branky. Důležité bude pro Chrudim hned následující utkání, které hrají již v pátek s celkem Kutné Hory, jedná se totiž o 1. kolo českého poháru.

MFK Chrudim – FC Hradec Králové junioři 0:0

Sestava MFK:

I. poločas: Vostradovský – Štěpánek, Balda, Drahoš, Malý – Luptovský, Strnad, Langr, Andrle – Vácha, Havránek.

II. poločas: Liebelt – Řezníček, Linhart, Radouš, Adámek – Jarosz, Hannich, Mastík, Vladyka, Nadrchal – Vágner.

Monako - Již 289. Malá cena Monaka proběhla tentokrát 10. července a znovu nebyla nouze o parádní výkony. Na dlouhé trati znovu dominoval Miloš Kratochvíl z pardubické Hvězdy.

Malá cena Monaka za horkého počasí byla tentokrát specifická pro Stanislava Doležala, který nejen, že ve svých pětasedmdesáti letech zaběhl tuto trať již postopadesáté, také znovu vylepšil rekord své kategorie. Desetikilometrový závod stihl za 53 minut a 35 sekund. V měsíci červenec dokončilo běh 117 ze 118 závodníků, jeden běžec se ztratil a cílovou pásku neprotl.

Kratší okruh opanoval patnáctiletý Jan Mužík, jenž závodí za klub Atletika Polička. Chvíli za ním doběhl kolínský Zajíc a ještě o rok mladší Chlád z Chotěboře. Za úspěch se dá považovat také páté místo Elišky Remarové, která dokončila 3,6 kilometru za necelých patnáct minut. Hlavní okruh zvládl nejrychleji již zmiňovaný Miloš Kratochvíl, pomyslnou stříbrnou medaili získal Milan Uchytil a na třetí pozici doběhl David Hepner. Již 290. Malá cena Monaka se poběží v úterý 27. srpna v 18 hodin.

Hradec Králové - Ve sportovním areálu Bavlna začali chrudimští fotbalisté svoji cestu přípravou za novou sezónou. V úvodním utkání nestačili na druholigový Hradec v poměru 3:0.

V úvodu utkání to na hradecký koncert příliš nevypadalo. Chrudimští vstoupili do přípravy velmi aktivně a již během první patnáctiminutovky mohli několikrát udeřit. Aktivní byl zejména na pravé straně Jarosz a útočník Jakub Vágner, kterému ale v zakončení nepřálo štěstí. Hned několikrát šel sám na brankáře Lindra, ani jednou se mu ale kloudně zakončit nepodařilo. Že Hradec je někde jinde se začalo projevovat po dvaceti minutách hry, kdy domácí přeřadili na vyšší stupeň.

A hned první šance skončila gólem. Asim Zec využil chyby chrudimské obrany, šel sám na brankáře a po efektní kličce poprvé rozvlnil síť za Vostradovským – 1:0. Uplynulo pouhých pět minut a Hradečtí se radovali opět. Mladý Ondřej Krajákpředvádí v přípravě zatím skvělé výkony a nyní to potvrdil i proti Chrudimi – 2:0. Stejně jako jeho kolega Zec udělal chrudimskému brankáři kličku a i přes snahu Radouše poslal míč do sítě.

Poločasový výsledek poté několik sekund před závěrečným hvizdem dokonal Radek Voltr, který se zapsal do střelecké listiny poté, co jeho rána z pravé strany skončila na zadní tyči Vostradovského branky – 3:0. Ve druhé půli se již tak zajímavý fotbal nehrál, oba celky poslaly do hřiště čerstvé hráče. K vidění byla převaha druholigového týmu, která ale již žádný gól nepřinesla. Hradec Králové tedy porazil třetiligovou Chrudim 3:0.

FC Hradec Králové - MFK Chrudim 3:0 (3:0)

Branky: 23. Zec, 28. Kraják, 44. Voltr

Sestava Hradce:

1. poločas: Lindr – Hochmeister, Voltr, Zec, Zelený, Janoušek, Rolko, Poděbradský, Harba, Kraják, Šisler 

2. poločas: Koubek – Hochmeister (60. Voltr), Kraják (57. Zec), Zelený, Harba, Šisler, Malinský, Kulič, Schejbal, Plašil, Kopáč

Sestava Chrudimi:

1. poločas: Vostradovský – Adámek, Drahoš, Radouš, Štěpánek – Nadrchal, Mastík, Hannich, Vladyka, Jarosz – Vágner

2. poločas: Mrázek – Malý, Radouš, Linhart, Řezníček – Nadrchal (78. Vágner), Kesner, Mastík (70. Hannich), Luptovský, Langr – Vácha

Hlinsko - Jednačtyřicetiletý Michal Kyncl z Hlinska pracuje jako seřizovač plnicích linek v Mlékárně Hlinsko. Ve svém volném čase se už dvě desítky let místo odpočinku věnuje karate. A to tak úspěšně, že sbírá jedno ocenění za druhým. Naposledy se vrátil s bronzovou medailí z červnového mistrovství světa v rumunské Bukurešti.

„Jednalo se o Mistrovství světa v Karate federace WUKF seniorů a veteránů v Rumunsku, kterého se účastnilo na 1400 závodníků ze sedmatřiceti zemí světa. Já jsem, pod záštitou České Asociace Budo Karate (ČABK), soutěžil v kategorii veteránů 41 až 45 let,“ říká Michal Kyncl.

V Rumunsku Kyncl bojoval o medaile v disciplínách Kumite a Kata. Úspěšnější byl v Kumite, což je sportovní zápas proti jinému závodníkovi, kde získal bronz. Ve stínovém boji nazývaném Kata se umístil na 12. místě. Čeští reprezentanti ČABK si z mistrovství odvezli celkem deset medailí.

Kyncl, který pracuje jako seřizovač plnicích linek v Mlékárně Hlinsko, se ke karate dostal po vojně ve svých jednadvaceti letech. Trošku netradičně ho k tomu inspirovala televize. „K tomuto sportu mě přivedly akční filmy Krvavý sport, Lion a Kickboxer v hlavních rolích s Jean-Claude Van Dammem, který byl i mým vzorem,“ vysvětluje Michal Kyncl.

Karate ho chytlo a už nepustilo. V současné době je držitelem černého pásu mistrovského stupně 1. dan a do budoucna by chtěl získat i některý z vyšších mistrovských stupňů. Bojový sport zatím kromě zápasnického pole, takzvaného tatami, použít nemusel. „A doufám, že ani nebudu muset,“ dodává. 

Práci v hlinecké mlékárně a usilovný trénink se Kynclovi zatím daří kloubit. „Po práci si dám krátký odpočinek a potom začíná trénink. Standardně trénuji dvakrát týdně v hlineckém oddíle a ostatní dny v týdnu doplňuji posilovnou. Mezi těmito tréninky se snažím i jezdit na kole,“ popisuje přípravu jednačtyřicetiletý muž.

„Zároveň bych poděkoval své rodině, svým spolupracovníkům, členům oddílu Karate Hlinsko a Karate Lions Pardubice za podporu, kterou mi projevili před účastí na světovém šampionátu. A také Českému reprezentačnímu týmu ČABK, který se mistrovství zúčastnil, za vzájemnou podporu při závodech,“ dodává.

A jak dlouho se chce bojovému sportu ještě závodně věnovat? „To ještě nevím, nedá se to naplánovat,“ říká Kyncl, který se vedle práce, tréninku a soutěžení rád tráví volný čas s manželkou a dvěma syny, nejraději na chatě. Mezi jeho další koníčky patří i kolo a plavání. 

Autor: Martin Bořil

Foto: Archiv Michala Kyncla

Chrudim - Po stolním tenistovi Davidu Půlpánovi jsme si k rozhovoru vybrali čtrnáctiletého hokejbalistu, který má svoji nadějnou budoucnost před sebou. Vzorně reprezentuje nejen město Chrudim v krajských soutěžích, dostal se ale také do výběru mládežnické reprezentace.

Ondro, první otázkou bych se chtěl vrátit k tvým začátkům. Kdy jsi začal hrát hokejbal a proč sis vybral zrovna tento sport?

Hokejbal jsem začal hrát, když mi bylo sedm. Kluci chodili hrát u baráku a já se pomalu dostal mezi ně. Nakonec mě dostali na pravý hokejbal a já se toho chytl.

V jakém klubu jsi začínal a kde hraješ nyní?

Začínal jsem v Chrudimi. Tam jsem mohl ale jenom trénovat, protože zde nebyla moje věková kategorie. Z Chrudimi jsem se dostal do týmu Ježků z Heřmanova Městce a odtud mě koupil Svítkov Stars Pardubice.

Jsi ve Svítkově spokojený? Máš nějaký vysněný klub, za který by sis chtěl zahrát?

Ve Svítkově jsem naprosto spokojený. A o nějakým přestupu vůbec neuvažuji. Nejvíc mi zde vyhovuje přítomnost reprezentačního trenéra pana Komárka.

Zasáhl jsi i do extraligy mladšího dorostu, byl jsi nominován i na mládežnické reprezentační kempy. Co je tvým zatím největším úspěchem a čeho všeho si již dosáhl?

Největší úspěch se dostavil letos, když jsem se dostal do nominace Pardubického kraje na turnaj krajů, který se konal v Českých Budějovicích. Zde jsme skončili druzí. Stříbrnou medaili z krajů jsem si domů přivezl už podruhé, ale tato je pro mě cennější. Letos jsem byl trenéry považován za jednoho z tahounů našeho kraje. Jinak jsem získal dvakrát bronzovou medaili za umístění ve skupině starších žáků, cením si také to, že jsme se s Heřmanovým Městcem probojovali až do finále republiky. A pak samozřejmě to, že jsem odehrál turnaj ze reprezentaci.

Všiml jsem si, že máš oblíbenou Forsbergovu kličku. Několikrát si jí prováděl, podařilo se ti s ní rozhodnout nějaké důležité utkání? Jak dlouho si ji trénoval?

Ano, je to jediná klička, se kterou jsem si stoprocentně jistý. Podařilo se mi s ní rozhodnout o postupu do finálového turnaje za heřmanoměstecké Ježky. Hráli jsme rozhodující zápas s Dobřany, které se pak staly mistry a díky mému nájezdu jsme postoupili. Ale u mě je cennější proměnění této kličky v zápasu za U15 ve finále, kde jsme bohužel nakonec stejně prohráli.

Jaký moment z tvé kariéry se ti nejdříve vybaví? Třeba nějaký konkrétní zápas, který nedostaneš z paměti. Je něco takového?

Abych měl nějaký moment, co se mi vybaví vždy jako první, to asi ne. Každopádně nikdy nezapomenu na první zápas v dresu reprezentace na turnaji týmů mladšího dorostu. Dále na působení za kraj na turnaji O pohár hejtmana a asi také na první zápas v extralize dorostu, do které si mě do několika zápasů vytáhl trenér.

Tvé výsledky rozhodně stojí za pečlivou přípravou. Jak často trénuješ a dá
se to všechno skloubit se školou?

Se školou to zatím zvládám, i když je to někdy těžké. Teď tréninky nemáme, každopádně jedu svoji individuální přípravu. Chodím běhat, jezdím na kole, posiluji doma. Kromě toho mne baví tenis a občas si jdeme s klukama zahrát fotbal.


Tvá kariéra je zatím v začátcích. Jaký je tvůj sen co se týče hokejbalu?

Můj největší sen je hrát a živit se hokejbalem v Kanadě. Jinak samozřejmě projít všemi mládežnickými reprezentacemi a posbírát nějaké ty úspěchy, završené reprezentací chlapů.  

Chrudim - Po loňském sedmém místě se svěřenci trenéra Jirouska připravují na sezónu následující. V článku najdete plán přátelských zápasů nejen prvního týmu, ale také dvou rezerv.

Hned na úvod čeká chrudimské mužstvo soupeř z Hradce Králové, který sestoupil z nejvyšší soutěže a v jehož dresu hraje také exchrudimský Tomáš Malinský. Hraje se již 13. července, ale o pořadateli utkání ještě rozhodnuto není. Kromě toho se MFK utká také s hradeckou juniorkou, divizními Živanicemi a nebo s celkem Sulko Zábřeh, který hraje moravskou obdobu České fotbalové ligy.

Chrudim - Během letních měsíců si většina sportovních disciplín a soutěží dává zaslouženou pauzu, díky které máme možnost  zaměřit se na mladé sportovní naděje Chrudimi a v rámci rozhovoru vám je alespoň trochu představit. Prvním je devatenáctiletý stolní tenista David Půlpán.

Davide, první otázkou bych se chtěl vrátit k tvým začátkům. Kdy jsi začal hrát stolní tenis a proč sis vybral zrovna tento sport?

Stolní tenis jsem závodně začal hrát až ve svých 11 letech (letos jsem zakončil osmou sezónu), což je relativně pozdě, když většina hráčů začíná průměrně v těch 6-7 letech. Ke stolnímu tenisu mne přivedl můj strýc, který je rekreačním hráčem. S ním jsem si zhruba od 8 let začal "pinkat" a jsem mu vděčný za to, že mne naučil úplné základy. Stolní tenis jsem si vybral hlavně kvůli němu a jelikož naše rodina není moc sportovně založená, tak jsem neměl od ostatních členů rodiny žádné další návrhy, jakému jinému sportu bych se měl věnovat. 

Nyní bych se již přesunul do současnosti. Účastníš se různých handicapovaných turnajů. Můžeš čtenářům popsat, jaký je tvůj handicap?

Můj handicap je ten, že mám vrozenou vadu pravé dolní končetiny, která spočívá v tom, že mám pravou nohu asi o 20 cm kratší než levou a v chůzi mi pomáhá ortoprotéza. Podstoupil jsem dvě operace, které mi "prodloužily" bérec o cca 12 cm a posléze ještě několik dalších operací. Nyní již pouze každé 2-3 roky obměním ortoprotézu za novou (z důsledku opotřebení).

Na konci června letošního roku ses účastnil Evropských her handicapované mládeže v Brně a chrudimské barvy si zde reprezentoval na jedničku. Můžeš mi říci, jak jsi dopadl?

Děkuji. Mezinárodních her handicapované mládeže 2013 v Brně jsem se zúčastnil již podruhé (v loňském roce se mi podařilo zvítězit) a z výsledku letošních her jsem byl také maximálně spokojen: vítězství se mi podařilo obhájit. Teď už schází dovršit "zlatý hattrick" na příštích hrách v roce 2014, ale bude to velice těžké. Jako v každém sportu je "snažší" něco vyhrát poprvé, než vítězství obhájit, na tož obhájit dvakrát po sobě.

Hrál jsi tam se stolními tenisty z ostatních států Evropy, dokázal jsi porazit Bulhary nebo Chorvatku. Probíhá s ostatními hráči během turnajů nějaká komunikace?

Komunikace rozhodně probíhá. Během zápasů sice ne, to se každý stoprocentně koncentruje na svůj výkon, ale třeba při rozehře nebo po zápase mezi sebou několik slov prohodíme. Potom třeba také, když se potkáme u jídla a nejvíce si člověk asi popovídá na závěrečních banketech.


Kromě skvělého výsledku v Brně, můžeš připomenout ještě další tvé úspěchy? Co jsi dokázal, kam všude ses díky stolnímu tenisu podíval...

Od roku 2011 se účastním mezinárodních turnajů, odkud se započítávají body do světového žebříčku. Na těchto turnajích je obrovská konkurence, protože vybojovat si účast na paralympiádě chce úplně každý (na PH se kvalifikuje zhruba prvních 12-15 hráčů podle žebříčku). Mezi mé největší úspěchy na těchto turnajích patří 3. místo v družstvech na "domácím" turnaji Czech Open 2011, který se konal v Ostravě a potom 2. místo v jednotlivcích společně se 3. místem ve družstvech na Hungarian Open 2012, který se konal v maďarském Egeru. Na posledním turnaji tohoto typu jsem byl letos v březnu v italském Lignanu a tam se mi bohužel nepodařilo žádný cenný kov urvat.

Jaký moment z tvé kariéry se ti nejdříve vybaví? Třeba nějaký konkrétní zápas, který nedostaneš z paměti. Je něco takového?

Ano. Tento moment je právě z posledního březnového turnaje, který se konal v již výše zmíněné Itálii a z paměti se nedá jen tak vytěsnit. Byl to zápas v družstvech, který jsem hrál proti soupeři z Maďarska. Šlo o to, kdybych v tomto zápase zvítězil, tak bychom měli jistou minimálně bronzovou medaili, ale za stavu 2:2 na sety a 10:8 na míčky jsem se asi zalekl možného vítězství a tyto dva mečboly jsem promarnil a zápas prohrál 11:13 v pátém setu, takže jsme kvůli mně skončili bez medaile. Mrzelo mne to o to víc, když jsem v družstvu hrál po boku takového hráče, jakým je Ivan Karabec, který je paralympijský vítěz ze Sydney, mistr světa (2006) a trojnásobný mistr Evropy (2003, 2007 a 2009).

Tvé výsledky rozhodně stojí za pečlivou přípravou. Jak často trénuješ a dá 
se to všechno skloubit se školou?

V sezóně trénuji třikrát týdně a každý trénink trvá dvě hodiny. Nicméně oproti ostatním hráčům ze světa je to opravdu hodně málo. Téměř všichni hráči, kteří jsou ve svých kategoriích handicapu v první světové desítce, mají stolní tenis jako profesionální sport a trénují okolo 30 hodin týdně. Tréninky se zatím se školou skloubit daly, ale příští rok mne čeká maturita, takže v této chvíli na začátku letních prázdnin nedokážu říci, jak bude nadcházející sezóna vypadat...

V tuto chvíli máte nějakou letní pauzu. Udržuješ si určitým způsobem fyzičku?
Čemu kromě stolního tenisu se věnuješ?

Ano. Je dobré alespoň na měsíc si od stolního tenisu dát pauzu, když se člověk snaží 11 měsíců v roce trénovat. V rámci této pauzy se snažím věnovat jiným sportům, které provozuji na rekreační úrovni a trochu si tímto způsobem udržet fyzickou kondici sporty, kterými jsou např. tenis, nohejbal, fotbal, volejbal, plavání,... Tento rok jsem se poprvé přihlásil na nohejbalový turnaj, letos již proběhne 4. ročník. Turnaj se koná ve dnech 15.-18. července a jsem moc rád, že jsem se mohl stát součástí skvělé party lidí, která se turnaje pravidelně účastní. Chtěl bych vyjádřit velký dík Petru Dejnožkovi, který turnaj od začátku jeho založení pořádá, za skvělou organizaci a přípravu, která probíhá již v těchto dnech. Nebojím se říci, že takto zorganizovaný turnaj by obstál i na mezinárodní úrovni.

Tvá kariéra je zatím v začátcích. Jaký je tvůj sen, co se týče stolního tenisu?

Je pravda, že cca ze 60 hráčů z celého světa, kteří figurují v mé kategorii handicapu jsme možná 3-4 hráči, kterým není ani 20 let, ostatní hráči jsou starší. Mým snem, asi jako každého sportovce, ať provozuje fotbal nebo právě stolní tenis, je podívat se někdy v budoucnu na paralympijské hry a to ne pasivně jako divák, ale aktivně za stolem.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů ve tvé sportovní kariéře.

Já děkuji Tobě, že jsi mi k rozhovoru dal příležitost.