Chrudim - Úsměvy politiků a městských úředníků, trémou zpocené ruce a nůžky střihající pásku. Tak vypadalo slavnostní předání zrekonstruované ulice Čs. armády veřejnosti a dokončení projektu „IPRM“, neboli „Integrovaného plánu rozvoje města“. Na slavnostním aktu chyběly snad jen pionýři s rudými šátky. Má ale radnice důvod k pýše a radosti?

Podle všeho si ani vedení města není příliš jisté svým pochybným úspěchem, protože fotografie a s nimi i zpráva o dokončení zmiňovaného projektu záhy z webu města zmizela a je dohledatelná pouze v internetovém archivu. Poněkud prapodivný přístup k akci, která měla být dalším úspěšným „zářezem“ na pažbě současného vedení města. „Jedná se o největší investici v novodobé historii města. Město na své stavby vynaložilo více než 172 milionů korun, s náklady soukromých vlastníků bytových domů pak celkový účet projektu IPRM činí zhruba 230 milionů korun,“ říká starosta města Petr Řezníček (SNK-ED).

[[img:chrn_fullwidth:12106:Systém stání se změnil a objevila se tu cyklostezka.  Foto: Chrudimské noviny]]

V současné době prochází projekt IPRM poslední fází, a to administrací. Po jejím ukončení bude známa konečná výše nákladů na celý projekt, objem vyplacené dotace a další údaje. Dotace na rozsáhlou akci byla vyplácena v poměru 85 procent na způsobilé náklady revitalizace veřejných prostranství a 40 procent na způsobilé náklady rekonstrukce bytových domů. Z těchto 40 procent tvoří podíl Evropské unie 34 procent a šest procent potom plynulo ze státního rozpočtu.

Místní však nadšení politiků a úředníků příliš nesdílejí a vlna jejich kritiky se postupně stále více zintenzivňovala, až nakonec dospěla k bombardování radnice dotazy. Obyvatelé lokality pod nádražím chtěli především vědět, zda myslí politici vážně redukci parkovacích míst a také vybudování údajně nesmyslně umístěné cyklostezky, která postrádá jakoukoliv koncepci. Pomyslnou korunu zmatkům a mlžení pak nasadilo vedení města stažením projektové dokumentace z webu, protože prý autoři s jejím zveřejněním nesouhlasili. U projektu, který je z části financován i z prostředků radnice, jež zase tvoří většinou právě příjmy z daní obyvatel města, jde o přístup nadmíru nestandardní.

[[img:chrn_fullwidth:12104:Stačí začít parkovat na cyklostezce. Nic tomu totiž nebrání.  Foto: Chrudimské noviny]]

Problémů v nově zrekonstruované lokalitě je hned několik. Jedním z hlavních kritiků postupu města je i místní podnikatel Milan Kušta. Kuštova firma Omegaplus sídlí hned za rohem rekonstruované lokality a podnikatel má tak místo jako na dlani. „Dříve bylo v těchto místech kolem sedmdesáti parkovacích míst, ale po rekonstrukci byl jejich počet významně snížen. Pokud by se však celý projekt vypracoval jinak, mohlo jich zde v současnosti být zhruba 110,“ podivuje se Kušta nad přístupem radnice. „Důvodem významné redukce je především vybudování cyklostezky ´odnikud nikam´ a z toho plynoucí změny části automobilového stání z příčného na podélné. Místu také nepřidal nesmyslně umístěný pás zeleně a široké chodníky,“ doplňuje Kušta. Radnice se sice snaží místním naslibovat vybudování nového parkoviště na pozemku zakoupeném od Českých drah, ale kdy k této akci dojde, zůstává zatím záhadou. Rovněž počet nových míst, jež zde mají vznikout, je diskutabilní.

Nově se v ulici Čs. armády objevily také retardéry vytvořené z dlažebních kostek, přestože se zde nejedná o obytnou zónu. Řidiči se však už naučili tyto zábrany překonat tak, že především u vozů typu SUV se celý retardér pohodlně vejde pod auto a jeho šofér nemusí prakticky vůbec zpomalit. Kam se poděla parkovací místa pro autobusy, jichž tu dříve stávalo kolem desítky a v současnosti se sem vměstnají sotva dva, ví nejspíše jen zadavatel projektu.

[[gal:12110]]

Vzhledem k absenci obrubníků, které by oddělovaly některá z nových parkovacích míst od zeleně a cyklostezky, je otázkou času, kdy řidiči začnou své vozy stavět i na dlažbu stezky pro cyklisty a také chodníky. Tato dlažba je však dimenzována pouze pro jízdní kola a pěší. Uvedené řešení lokality - tedy nejasné oddělení zbytečné cyklostezky od parkovacích míst, pásy zeleně a retardéry, se tak podle odborníků hodí spíše do centra města s historickou zónou, než do těsného sousedství nádraží, kde denně projedou stovky aut. Město navíc stále postrádá jasnou koncepci v budování cyklostezek a „střílí“ je tak na slepo tam i onam. Příkladem je právě ulice Čs. armády a také Dašická ulice, kde napojení cyklostezky na její pokračování za železničním přejezdem rovněž chybí.

„Práce na projektu byla dlouhá a náročná, ale o to více mě těší skvělý výsledek. Tato lokalita navazuje na samotné centrum města a rekonstrukci už skutečně vyžadovala. Pro mnohé je navíc díky oběma nádražím hlavním vstupem do města,” říká hlavní manažerka projektu Věra Poučová. Její názor sdílí pouze vedení města a zodpovědní úředníci. Zkušenosti místních obvyvatel však hovoří o něčem úplně jiném. 

Chrudim - Po skandálu s projektovou dokumentací k rekonstrukci ulice Čs. armády, který měli na svědomí nepozorní městští úředníci, se vedení města rozhodlo podobným situacím předejít. Nově se tak na radničním webu objevila projektová dokumentace k chystané rekonstrukci ulic Příčná, Česká a Slezská.

Výtky ke zveřejňování dokumentace, která byla často terčem kritiky především těch, kdo nebyli zcela spokojeni s řešením situace v ulici Čs. armády, měli i sami její autoři. Podle jejich interpretace autorského zákona by totiž jejím zveřejněním došlo k porušení právních předpisů České republiky. Radnice později odmítla na žádost Chrudimských novin poskytnout projektovou dokumentaci k připravované sérii článků a nakonec ji i stáhla z webu, kam ji některý z aktivních úředníků bez svolení autorů vyvěsil. Redakce Chrudimských novin však originální dokumentaci vlastní a bude z ní vycházet i při vytváření článku, jenž si vezme „na paškál“ právě prapodivný stav rekonstruované lokality pod nádražím.

Rekonstrukce ulic Příčná, Slezská a ulice České je naplánována na příští rok, protože letos už radnici nezbyly peníze na jejich slibovanou opravu. Někteří z místních obyvatel se však pozastavují na údajným faktem, že před domem neuvolněného místostarosty Jana Čechlovského (ODS), jenž na Novém městě také bydlí, k opravám došlo a na jiných, prý důležitějších místech, nikoliv.

Chrudim - Zatímco v dobách ne tak zcela dávných byla spolupráce mezi Chrudimí a partnerským městem Ede na úrovni „tvrdých“ projektů, v současné době je radnice vděčná alespoň za uspořádání společné večeře a loutkového představení. Slavné časy jsou pryč a šéf komise pro zahraniční vztahy Roman Málek (Koalice pro Chrudim) se podle všeho se stavem chudého příbuzného smířil.

Jak už Chrudimské noviny informovaly, členové zmiňované komise jsou v podstatě bezradní, co se skomírajícím vztahem ke stotisícovému Ede. Holanďané se totiž rozhodli, údajně je uprosilo bývalé vedení města, že spolupráce klesne na úroveň nadace na straně Holanďanů a komise na straně Čechů. Navíc odmítli dál nalévat do Chrudimi své peníze, jejichž návratnost byla mizivá. Ani "diplomatický um" neuvolněného místostarosty Málka nic nezměnil na odhodlání Nizozemců postupně z problematického partnerství vycouvat a poohlédnout se po významnějším spojenci. Původní "tvrdé" projekty, z nichž nejviditelnějším je v současné době revitalizovaný bývalý mlýnský náhon, postupně nahradily ty "měkké". Jde především o vzájemné návštěvy delegací, řemeslníků a účast na festivalech. Výměnné pobyty žáků a zkušeností jsou nyní už jen hudbou dávné minulosti.

Do holandského Ede proto počátkem listopadu vyrazili chrudimští loutkáři, kteří měli na programu šest představení ve čtyřech tamních školách. Na závěr turné se uskutečnilo více než 90 minut trvající představení dětským pacientům ve zdejší nemocnici. S jazykovou bariérou si vyslanci Chrudimě poradili bez problému; již dříve si totiž zajistili překlady textů pohádek do holandštiny. Na místě navíc s vyprávěním pomáhali členové partnerské Nadace Stedenband Ede­ChrudimBerto van den Born a Hetty Joosten.

„Podle reakcí dětí, ale i vyjádření učitelek, sklidilo loutkové představení velký úspěch. Všichni zúčastnění byli nadšeni,” říká Jitka Čermáková. Už dříve se však v Chrudimi prezentovali nizozemští partneři. Prostory bývalé vinárny v chrudimském Muzeu byly koncem října obsazeny více než osmdesáti vyvolenými, kteří měli možnost ochutnat holandskou národní kuchyni. S narážkou na barvy holandské královské rodiny a potažmo symbolické vyjádření holandské státní příslušnosti se tu konala Orang(ž)ová večeře. Jaké pohoštění si tedy holandští kuchaři a jejich pomocníci nachystali?

Předkrm zastal krémový bavarois z uzeného úhoře z jezera IJsselmeer s křenem a salátem z jablek, jako hlavní chod byla podávána pečená treska na másle se slaninou a holandskou omáčkou. Dezertem byl zákusek hangop s lívanečky a karamelová vafle. Po celý večer pak bylo možno okusit rybí chuťovky, jako je například nasolený sleď herynek, makrela nebo smažené kousky mořských ryb. K příjemnému večeru přispěl i hudební doprovod nizozemské skupiny Jazz Combo of Triple B (Big Band Bennekom). Hosté večera kromě zmíněných pokrmů také ochutnali tradiční holandský alkohol jenever. Šlo tedy o exkluzivní kulinářský zážitek, při němž se však dostalo jen na některé. Podobnost se vztahem Chrudimě s chorvatským Motovunem, kam si rovněž vrcholní představitelé města jezdí pochutnávat na víně a lanýžích, je prý i v tomto případě čistě náhodná.

Chrudim - První neděle adventní se nezadržitelně blíží a ve městě se již stalo tradicí, že právě toto datum je určeno k rozsvícení vánočního stromu na Resselově náměstí. Poté, co v loňském roce město získalo stromek z Úhřetic, letos se konečně zadařilo a smrk nabídli radnici opět Chrudimáci.

Jako v několika předchozích letech, i tentokrát, půjde o stříbrný smrk. Manželé Fialovi z Čavisovské ulice se rozhodli využít poptávky, kterou Technické služby Chrudim zveřejnily a zbavit se patnáctimetrového stromu. S jeho rostoucí výškou totiž rostly i obavy, aby strom pod náporem silného větru nespadl a nepoškodil jejich dům. Na pozemku Fialových rostl dlouhých 35 let.

Rozsvícení vánočního stromu se uskuteční 29. listopadu o půl šesté večer na Resselově náměstí. Pravidelně se tato událost těší velké pozornosti veřejnosti stejně jako samotná výzdoba stromu. V loňském roce tak třeba vzbudily nechtěnou pozornost nové vánoční ozdoby, které využívaly technologii LED světel. Ty prý svítí příliš chladně a stromek navíc působil „přeplácaně“. K jaké výzdobě sáhne město letos, zůstává překvapením pro první adventní neděli.

Chrudim - Město kruhových objezdů získalo další kruhovou křižovatku do své výbavy a řidiči už stačili zaplavit sociální sítě kritikou. „Kruháky“ prý dopravu jen komplikují a zahušťují, proto ani ten nejnovější za nemocnicí podle nich nic nevyřeší a s otevřením první části ochvatu města spíše zkomplikuje.

Přestože republikové prvenství v počtu kruhových objezdů na jednoho obyvatele Chrudim nedrží, svými devíti kruhovými objezdy se drží na prvních místech této pomyslné hitparády. Kruhový objezd za nemocnicí zde vzniknul proto, že jakmile dojde k otevření první části obchvatu města a jeho napojení na silnici z Chrudimi do Vysokého Mýta, řidiči směřující od Vlčnova do města nebo naopak z města Vlčnovskou ulicí do Vlčnova, by jen těžko hledali skulinku, jíž by se touto křižovatkou prosmýkli. V době dopravní špičky bylo totiž její projetí takřka nemožné.

[[img:chrn_fullwidth:12085:Křižovatka za nemocnicí byla pravidelně ve špičce ucpaná.  Foto: Chrudimské noviny]]

Nový kruhový objezd je tvořen přenosnými, plastovými dílci a jakmile bude dokončena druhá část městského ochvatu, zmizí i on. Většina dopravy by se totiž měla přesunout mimo město a počet aut se tak celkově snížit.

[[img:chrn_fullwidth:12086:Nový kruhový objezd dopravě významně pomohl.  Foto: Jinřich Balous]]

Přestože většina šoférů na nový kruhový objezd nadává a nepřímo tím dokazuje, že na něm neumí správně jezdit, najdou se i hlasy, které vyjadřují touhu po dalších takových křižovatkách. „Osobně si myslím, že je v Chrudimi dost křižovatek, kterým by slušel kruháč. Například na Dukle, U Motoslužeb a na křížení ulic Olbrachtova, Čáslavská a Průmyslová. Ovšem myslím co největší kruháky. Bohužel nechápu, proč je ten provizorní u nemocnice tak mrňavej,“ říká třeba Daniel Siefert. V současné době je patrná menší hustota dopravy nejen u nemocnice, ale v celém městě. Zda na tom má svůj podíl i nový kruhový objezd, ukáže až čas.

Chrudim - Centrum města, konkrétně Resselovo náměstí, prochází v posledních týdnech celou řadou oprav a rekonstrukcí. Nového ciferníku se tak dočkaly hodiny na Staré radnici, opravy se dočkala i zlikvidovaná dlažba. Na jednu věc se ale přeci jen zapomnělo.

Tím, kdo prozatím marně čeká na opravu, je jeden z informačních kiosků. Těch se na Resselově náměstí nachází několik a dá se v jejich případě hovořit o diskutabilní funkci. Kiosek umístěný na rohu Resselova náměstí a Široké ulice má funkční nejspíše jen některá tlačítka, zmáčknutí jiných ale ignoruje.

[[img:chrn_halfwidth:12082:Kdypak spadne?  Foto: Chrudimské noviny]]

Minikiosek před budovou České pošty připomíná svým postojem strom nahnutý větrem. Pravidelně kolem něj chodí městští úředníci i politici mířící do budovy radnice, přesto nikoho z nich nenapadne, že je kácející se informační nástroj především vizitkou jejich laxnosti a nevšímavosti.

Chrudim - Stará známá pravda říká, že soukromý majitel je v případě nemovitostí pokaždé lepší správce než stát, potažmo obec. Toto pravidlo se potvrdilo i v případě domu na Žižkově náměstí, který radnice před rokem prodala a který v té době připomínal spíše ruinu než dům v centru, na který by město mohlo být pyšné. Nový vlastník ho však nyní opravil a budova tak prokoukla.

O prodeji domu rozhodovalo městské zastupitelstvo v době, kdy v současnosti mlčenlivý místostarosta a pečlivý pomocník místních městských strážníků Roman Málek (Koalice pro město) rozhodně nemlčel a ke každému z předložených bodů na jednání zastupitelů měl nějakou připomínku. Dům na Žižkově náměstí, jenž nakonec koupila za tři a půl milonu korun firma BW - Tomstav, Málek odmítal prodat a zbavit se tak městského mobiliáře. Jeho kolegové v městském zastupitelstvu měli ale jiný názor a prodej budovy Tomstavu „přiklepli“.

[[gal:12049]]

Po roce se tak zanedbávaná nemovitost s dvěma krámky a několika byty dočkala nového kabátu. Dožilá omítka získala nové barvy a objevilo se tu zcela nové pískovcové obložení. Odborníci na výstavbu z Tomstavu usoudili, že nejlepší reklamu svému podnikání udělají právě vkusnou a zdařilou opravou zakoupeného bývalého městského domu. Společně s domem ve Filištínské ulici, který rovněž příkladně opravili manželé Jakubíkovi, se jedná o další příkladnou péči o domy v centru města.

Chrudim - Sedí si radnice na uších? Asi takový dojem zanechala odpověď starosty města Petra Řezníčka (SNK-ED) režisérovi Robertu Bellanovi, který si před pár dny posteskl nad fungováním personálu Divadla Karla Pippicha. V otevřeném dopise přirovnal totiž režisér kulturní zařízení města k muzeu totality a pod vlivem těchto zkušeností odmítl autorsky a režijně připravit v chrudimském divadle tanečně zábavný večer tématicky zaměřený na město a slavné osobnosti Chrudimska.

Z odpovědi starosty Řezníčka režiséru Bellanovi však vyplývá, že mu více vadí zveřejnění těchto skutečností, než samotné poměry v divadle. A právě to znovu přimělo režiséra ze Slováckého divadla v Uherském Hradišti reagovat, protože starostovu odpověď nechápe. Pozastavuje se především nad tím, že Řezníčkovi problematický přístup personálu divadla vůči hostujícím souborům nevadí a zavírá před ním oči, přestože s ním mají údajně podobně nedobré zkušenosti i jiné soubory z ostatních divadel, například z Východočeského divadla v Pardubicích nebo herci Klicperova divadla v Hradci Králové.

"Případů a historek o neprofesionálním a hulvátském chování ze strany personálu jsem nasbíral celou řadu. Vězte, že to, že si nikdo nestěžoval konkrétně vám, neznamená, že se ty věci nedějí," poukazuje Robert Bellan. Starosta však oponuje. "V našem divadle před i po renovaci účinkovalo nespočet divadelních souborů včetně Národního divadla. Za celou dobu jsem nedostal k uchu závažnou výtku. Spíše naopak," tvrdí Petr Řezníček a dodává, že po prvním dopise zapochyboval, že jde o režisérovu upřímnou snahu upozornit na možné chyby.

A přesně tohle byl okamžik, kdy se režisér Slováckého divadla rozhodl dál nemlčet, protože se cítí starostou nařčen z jakési vědomé manipulace veřejného mínění. "Nemám důvod něco zveličovat nebo psát nepravdu. V Chrudimi jsem byl poprvé, nikoho tady neznám - ani z divadla, města, natož členy politických stran, prostě nikoho. Mám jen upřímnou snahu upozornit na situaci ve vašem divadle, která je podle mě opravdu neuvěřitelná a bezmoc, jakou jsem tam cítil při jednání s personálem, lze už jinde těžko zažít," podtrhuje Robert Bellan. "Jestli to myslíte s městem a kulturou vážně, neměl byste před tím jako zřizovatel zavírat oči," doporučuje režisér starostovi.

Aby Chrudimské noviny nebyly opět nařčeny z toho, že vytrhávají některé věty z kontextu, přetiskujeme pod tímto textem celá znění dopisů, které si starosta Řezníček s režisérem Bellanem v reakci na jeho první výtku vyměnili.

[[img:chrn_fullwidth:1201:Režisér Slováckého divadla Robert Bellan je první, kdo na údajně neprofesionální poměry v zákulisí Divadla Karla Pippicha veřejně upozornil.  Foto: Chrudimské noviny]]

Původní dopis Roberta Bellana

Dobrý den, jmenuji se Robert Bellan a jsem divadelní režisér. Dne 8. 11. 2015  jsme s Divadlem Pecka a herci Slováckého divadla z UH hráli při vyprodaném hledišti v Divadle Karla Pippicha retro komedii Normální debil. Při vší skromnosti mohu říct, že s velkým úspěchem, na kterém se podíleli i vstřícní a inteligentní diváci, kteří výborně reagovali a při nekonečně dlouhé děkovačce bylo zřejmé, že společně s herci si tento sváteční večer krásně užili. Co mi ale na tomto jinak krásném večeru vadilo a co mne nutí napsat tento mail, je neuvěřitelná neochota, neprofesionalita a arogance kompletního personálu tohoto kulturního stánku. Od uvaděček, přes kulisáky, zvukaře až po pana správce. Takže: co všechno se přihodilo?

Například, po žádosti, že bychom potřebovali ke zdi dozadu postavit dvě židle, se dlouho debatovalo, že to nedovolují požární předpisy. Po další debatě a telefonátech s panem ředitelem to nakonec správce dovolil, ovšem forma, jakou to okomentoval, mi doslova vyrazila dech - že kdo tu židli o centimetr při představení posune, tak toho osobně z toho hlediště vynese. Nejde ani tak o obsah naší debaty ohledně požárních předpisů, (což beru), ale o formu, jakou jedná pan správce nejen s umělci, ale i s lidmi, kteří si za nemalé peníze toto divadlo pronajímají. A když už je řeč o požárních předpisech, celou dobu před i při představení obtěžoval herce a diváky kouř z cigaret, kteří zaměstnanci za přítomnosti pana správce kouřili v místnosti vedle jeviště. Přitom funkce těchto starších pánů mi zůstala utajena, celou dobu tam seděli, když představení skončilo, odnesli nám jednu igelitku a bednu s nářadím a spustili výtah. To je vše. Kdo platí tyto lidi? A za co?

Další věc: nefungoval správně zvukový pult, v první půlce dokonce vypadával pravidelně zvuk, což je v představení, kde hraje hudba zásadní roli, nepřípustné. Místní zvukař (či kdo to byl) prohlásil, že vypadává asi špatný konektor a s humorem sobě vlastním navrhl jako řešení, že když tam (v představení) nebude nic zajímavého, druhá půlka už by se hrát nemusela. Uvaděčky: další kapitola sama pro sebe, povětšinou neochotné (čest výjimkám), navíc některé přicházely a odcházely se dívat během představení do hlediště a rušily tím diváky. Paní v baru byla milá babička, ale takovým tempem podávající nápoje, že myslím ještě teď někteří čekají na pití.

Co říct závěrem? Jsem přesvědčen, že tak krásné divadlo by si zasloužilo větší pozornost a lásku lidí, kteří mají vztah a úctu ke kultuře a k práci a lidem obecně. Trefně to zhodnotil šéfredaktor Pardubických listů (kterého jedna paní uvaděčka nechtěla pustit na volné místo - kam jsem ho poslal já osobně), že celé to panoptikum osazenstva kulturáku je jak vystřižené z dob vrcholného komunismu a vzhledem k tomu, že se naše hra odehrává v sedmdesátých letech socialistického Československa, tak všichni tématicky odpovídají dané době a jsou tak vlastně vhodným doplněním a zajímavou součástí našeho retro představení...

A to je vše. S pozdravem a přáním všeho dobrého Robert Bellan, autor a režisér

P. S.

Dostal jsem před časem nabídku připravit autorsky a režijně v Divadle Karla Pippicha divadelně, tanečně zábavný večer tématicky zaměřený na město a slavné osobnosti Chrudimska, bohužel po této zkušenosti s personálem divadla musím říct, že v takové atmosféře a s takovými lidmi, které město zaměstnává v tomto stánku kultury, si spolupráci skutečně představit neumím.

[[img:chrn_fullwidth:12071:Podle starosty města Petra Řezníčka je v Divadle Karla Pippicha naopak vše v pořádku. Sklízí prý u ostatních souborů úspěch.  Foto: Jindřich Balous]]

Odpověď starosty města Petra Řezníčka

Dobrý den pane Bellane, hned v úvodu se musím přiznat, že mne Vaše hodnocení Vaší účasti v našem divadle docela nemile překvapilo. Nebyl jsem u toho, ale zdá se mi, že některé Vaše výroky nemusí být až tak příkrým hodnocením, které vysíláte na všechny strany. Asi jsem právě z tohoto důvodu v počátku zapochyboval, zda jde o upřímnou snahu upozornit zřizovatele na možné chyby. A ještě jedna poznámka. V našem divadle před i po renovaci (rok 1998) účinkovalo nespočet divadelních souborů včetně Národního divadla. Za celou dobu jsem nedostal k uchu závažnou výtku. Spíše naopak.

A nyní k tomu, co popisujete v jednotlivých událostech. Nevím, o jaké židle šlo, ale pokud požární předpisy něco limitují, tak to je asi složitě řešitelné. V případě, že je vše v pohodě, všichni řeknou "no vidíš, že to jde". V opačném případě je viník zřejmý. Předpokládám, že nájemcem byl pan Pan Krtička a pokud mám správné informace, tak ten žádné výhrady vůči personálu divadla neměl. Několik slov k pánům, kteří "nic nedělali". Určitě víte, že každé společenské zařízení, kde se koná společenská či kulturní akce, má právě v rozsahu Požárního řádu určenou povinnost Požární hlídky. Nemusí to být hasič profi ani dobrovolný. Jsou-li členové této hlídky řádně proškoleni, tak ji mohou tvořit i lidé z divadla. Prostor, kde někteří kouřili, je označen jako kuřácký prostor oproti zbytku divadla, kde se nekouří. Opět stížnosti ze strany publika jsme za celou dobu nezaznamenali. Pokud měli herci během divadelního představení s tímto problém, asi se dalo pány na tento stav upozornit. Ke zvukové aparatuře - zvukový pult. Určitě se shodneme na tom, že technické zařízení může někdy v absolutně nevhodnou dobu začít  stávkovat a prostě nefunguje. To si fakt myslíte, že se to stává jen v Divadle Karla Pippicha - muzeu totality? Já si to nemyslím. Věřím, že se zvukař naopak snažil zařízení opravit k Vaší spokojenosti. Co mne ve Vašem hodnocení velmi zaráží a co nedokáži vůbec přijmout, je neochota a arogance uvaděček, které takto hodnotíte. Mám za to, že jejich laskavost a vstřícnost nevybočuje ze standartu těchto profesí v divadlech tohoto formátu České republiky a myslím, že tomu tak bylo i za Vámi zmiňované totality. Nechám bez komentáře Vaše celkem neuctivé hodnocení paní v baru.

Tuto odpověď posílám Vám, neboť jste to posílal mně na vědomí. Neposkytuji ji žádným mediálním zdrojům, neboť věřím ve Váš upřímný zájem věc řešit. A jak oba jistě dobře víme, tak ty nikdy nic nevyřešily. Věřte, že mne Vaše hodnocení velmi mrzí, ale jak sám víte, někdy se některé věci bez osobní účasti hodnotí velmi těžko. A to je můj případ. Pouze mohu vycházet z letitých zkušeností s provozem našeho Divadla Karla Pippicha.

S přátelským pozdravem Mgr. Petr Řezníček

Odpověď režiséra Roberta Bellana

Dobrý den, jen krátce: vězte, pane Řezníčku, že nemám žádný důvod proč bych měl něco zveličovat, nebo snažit se psát nějakou nepravdu. V Chrudimi jsem byl poprvé, nikoho tam neznám - ani z divadla, ani z Města, ani členy politických stran, prostě nikoho. Jsem poměrně vytížený a opravdu obvykle nemám čas ani chuť nic takového řešit. Mám jen upřimnou snahu upozornit na situaci ve vašem divadle, která je podle mě opravdu neuvěřitelná a bezmoc jakou jsem tam cítil při jednání s personálem, lze už jinde těžko zažít. Doporučuji Vám, jestli to myslíte s městem a kulturou vážně, neměl byste před tím jako zřizovatel zavírat oči.

Zkouším teď ve VČD v Pardubicích a už před návštěvou Vašeho stánku kultury jsem byl členy pardubického divadla upozorňován, že tam budou problémy, ať se na to připravím. Po následné události jsem se poptal i dalších lidí, kteří měli nějakou zkušenost s Divadlem Karla Pipicha (např. herců z Hradce Králové) a opravdu případů a historek o neprofesionálním a hulvátském chování ze strany personálu jsem nasbíral celou řadu. Vězte, že to, že si nikdo nestěžoval konkrétně Vám, neznamená, že se ty věci nedějí.

Závěrem: nechci primárně řešit židličky, nefungující zvuk, požární předpisy atp., nebo že členové požární hlídky v divadle kouří (a ještě k tomu u jeviště), že jakkoliv hodná a sympatická paní v baru je k uzoufání pomalá atp., ale v první řadě mi vadí forma,  jakou se ve Vašem stánku kultury jedná s lidmi. Mimochodem, pan Krtička vypadá jako slušný a nekonfliktní člověk, ale i on byl z událostí toho večera zoufalý a dokonce prohlásil, že si to nenechá jako nájemce líbit a bude chtít snížit nájem! Tolik jen pokud jde o správnost vašich informací.

Přeji Vám osobně i Městu Chrudim, ať se daří a budu věřit ve Vaši upřimnou vůli zjistit skutečný stav věci a že se pokusíte něco změnit tak, aby Vaše krásné divadlo nebylo noční můrou hostujících souborů.

S přátelským pozdravem Robert Bellan

P. S. Nemyslím si, že média nikdy nic nevyřešila, naopak je to velmi silný pomocník proti zvůli a bezpráví a ne nadarmo je svoboda tisku základem současné demokratické společnosti. Upozorňuji Vás, že já naopak veškerou korespondenci s Vámi médiím předkládat budu.

Chrudim - Současné vedení radnice si velmi zakládá na své účasti v nejrůznějších uskupeních a spolcích. Nově tak třeba město zamíří k paktu starostů a primátorů, který však podle kritiků z řad radniční opozice opět nic nepřinese a připomíná spíše socialismus. Jak ale třeba funguje spolek „Královská věnná města“?

Pokud by snad zájemce hledal nějakou konkrétní činnost spolku v samotné Chrudimi, s největší pravděpodobností by nenarazil na nic, co stojí za zmínku. Spolek totiž vydává jen pár brožurek o městech, která se k němu hlásí a volí si svoji královnu. Víc nic. Alespoň tak vypadají informace zveřejňované chrudimskou radnicí.

Na webu města se však objevil i rozpočet, jímž spolek osmi měst v Čechách, z nichž v dávných dobách plynuly peníze českým královnám, ročně disponuje. Čísla jsou to opět neradostná. Příjmy tvořící z největší části členské příspěvky jednotlivých měst a prodeje turistických vizitek se pohybují kolem 170 tisíc korun. Výdaje pro příští rok jsou stanoveny v částce 420 tisíc Kč. Rozdíl hospodaření je tedy jasný. Vzhledem k tomu, že v případě spolku nejde o soukromou firmu, která by s takovým účetnictvím nevydržela ani rok, není velkým problémem manko dorovnat granty a dotacemi, jež na účtu spolku Královských věnných měst přebývají.

Samotné internetové stránky spolku jsou také spíše smutným dokladem absolutně nevyužitého potenciálu, který hsitorická pouta jednotlivých měst nabízejí. Aktualizace se zde provádějí co dva měsíce a mnoho se z nich čtenář nedozví. Nenastal tedy nejvyšší čas opustit toto nevýhodné spojenectví?

Příloha: 

rozpocet_2016_vyhled_2017_2018_kvm.pdf

Chrudim - Po opravách dlažby před budovou Balustrády na Resselově náměstí přikročila radnice i k rekonstrukci dláždění před poštou. Právě práce na dlažbě v centru města byly jedním z témat, která se řešila při posledním zasedání městského zastupitelstva. Zastupitele Richarda Herbsta (ANO 2011) totiž zajímalo, proč se vedení radnice rozhodlo kostky vyměnit.

Výměna dláždění probíhala v minulém týdnu v lokalitě parkoviště u Balustrády, kde dělníci upravovali kostky v místech, na nichž se obvykle během Chrudimské pouti nachází hned několik aktrakcí. Má snad na destrukci dlažebních kostek a jejich propadání vliv některá z těchto radovánek? Tisková mluvčí chrudimské radnice Sylva Drašnarová to vylučuje. „Konstrukce byla zhotovena před více než dvaceti lety a vykazalova deformace způsobené podélnými rozjezdovými a brzdnými silami od pojíždějících vozidel a také bočními vodorovnými silami od vozidel při jejich zatáčení a vjíždění na parkovací stání,“ říká Drašnarová. Jinými slovy, dlažbu před Balustrádou zničili řidiči využívající parkoviště.

[[img:chrn_fullwidth:12030:Dlažba unavená stářím a řáděním řidičů čekala na šikovné ruce dlaždičů dlouhá léta.  Foto: Pavel Zeman]]

Dělníci během rekonstrukce odstranili kompletně poškozené části dlažby, upravili lože kostek a znovu je na místo vrátili. Provedli také vyspárování, protože právě chybějící spárování bylo jedním z důvodů, proč se konstrukce hroutila. Technické služby Chrudim si opravenou dlažbu převzaly s tím, že se jim dostalo poučení, jak se o ni starat. Pravidelně se tak městská firma stará o Širokou ulici, v níž rozhazuje drobnou šterkovou drť, jež plní funkci spárovacího materiálu. „Na část vozovky před poštou byla v minulosti použita vějířová dlažba ze žulové mozaiky, která se běžně používá na chodníky. Tato dlažba však trpí pod koly otáčejících se vozidel, proto jsme přikročili k její výměně za žulové kostky deset krát deset centimetrů. Ty se běžně používají k dláždění silnic,“ doplňuje tisková mluvčí informace o další výměně dlažby na Resselově náměstí.

[[img:chrn_fullwidth:12040:Před poštou ustoupila krása praktičnosti.  Foto: Pavel Zeman]]

Celkově si výměna a rekonstrukce dlažby vyžádá náklady atakující částku půl milionu korun. Přestože město vylučuje vinu kolotočářů na destrukci dlažby, je na místě se ptát, kolik za pronájem místa, kde k její rekonstrukci došlo, „světští“ platí. „Na parkovišti u Balustrády obvykle stojí atrakce Move it o průměru 13 metrů a částečně také dětský kolotoč. Nacházejí se zde také tři stánky. Provozovatelé zmiňovaných atrakcí platí městu za pronájem místa dvacet tisíc korun a sedm stovek k tomu. Za pět let se dostáváme na částku 103 tisíc korun českých,“ vysvětluje Sylva Drašnarová. Jedná se tedy zhruba o pětinu částky, kterou rekonstrukce dlažby na Resselově náměstí spolkne. Pouťové atrakce jsou přitom pověstné právě tím, že svou obrovskou váhu přenášejí na maličké vysunovací piloty, které jejich obsluha podloží maximálně dřeveným prknem. Váha se tak nerozloží na větší plochu a tlačí na stále stejné místo, kde se v případě Resselova náměstí nachází dlažba z kostek. Ta však na takový nápor není konstruována. Zda nově opravená dlažba vydrží dalších dvacet let, nebo ji řidiči ve spolupráci s pouťovými atrakcemi zničí dřív, nezbývá, než nechat rozhodnout čas.