Chrudim - Městský zastupitel František Pilný (ANO 2011), který přiměl vedení radnice k větší aktivitě při zajištění bezpečnosti obyvatel sídliště Na Šancích po nedávných povodních, si teď chce více "posvítit" také na další často diskutovaný problém, jímž je střecha kostela Nanebevzetí Panny Marie, které se ve městě začalo kvůli dvojí použité střešní krytině přezdívat hanlivě "kočkopes".

Pilný, který je vlastní profesí stavitel, se chce zajímat hlavně o to, zda jsou peníze použité z městské kasy na výměnu střešní krytiny kostela vynaloženy účelně. "Mrzí mě, že se z celé záležitosti stala spíše politika, než uvážlivá investice," poukazuje Pilný na nedávnou schůzi zastupitelstva města, kterou se snažil marně přesvědčit, aby odložila rozhodnutí o poskytnutí půlmilionové dotace katolické farnosti na opravu kostela s tím, že jde o zbytnou investici. Už proto, že v městské pokladně schází miliony a Chrudim zůstala na financování rekonstrukce střechy kostela v podstatě sama. "Výměna střešní krytiny má přijít ještě asi na šest milionů, přičemž stát prostřednictvím ministerstva kultury na ni přestal přispívat úplně a kraj se zúčastňuje této akce finančně už jen symbolicky, takže veškeré břímě zůstává na městu," argumentuje zastupitel. "Obávám se proto, že budeme o dotacích pro kostel jednat znovu a znovu, aniž víme, zda jsou tyto peníze vynaloženy účelně," dodává vzápětí.

"A co mne k tomu vede? Dostáváme se totiž do situace, kdy měníme na střeše kostela obrazně řečeno mercedes s ojetými gumami za novou Škodu Fabii. Co tím chci říct? Že měděná krytina, pokud je správně položena, vydrží celá staletí a je prakticky nezničitelná, zatímco tašky, které tam jsou pokládány, mají maximální životnost 80 let," upřesňuje svoje pochybnosti František Pilný. "Také mne nepřesvědčily argumenty, že jsou tašky šetrnější ke gotickým krovům kostela, protože případné teplo, které měď vytváří, se dá poměrně snadno a levně odvézt izolací, jež se vloží pod plech, který je navíc oproti taškám asi tak desetkrát lehčí. U měděného plechu lze totiž počítat se zátěží čtyři až pět kilogramů na metr čtvereční, zatímco u pálené tašky zhruba 50 kilogramů na metr," vypočítává Pilný. "Proč myslíte, že mají všechny významné chrámy ve větších městech v České republice na střeše měď? Protože je praktičtější, takřka nezničitelná a dotváří od 18. století, kdy se začala měď používat, jejich monumentálnost," tvrdí zastupitel města. "Navíc věže kostela Nanebevzetí Panny Marie z tašek nikdy neuděláte, takže to pořád bude ten ´kočkopes´, o kterém se teď ve městě mluví. A přestože byly tašky na střeše kostela ještě dříve než v 18. století, je nutné rovněž připomenout, že i kostel vypadal tenkrát jinak," podtrhuje městský zastupitel.

"V situaci, kdy má výměnu střešní krytiny na kostele zafinancovat v podstatě celou město, mi přijde taková investice zbytečná. Kostel totiž vyžaduje z mého pohledu jiné nutnější opravy, než je střecha, protože je zabezpečena velmi kvalitním střešním pláštěm. Měnit měď za tašky je z mého pohledu opravdu krok zpátky. I proto bych se chtěl v dohledné době sejít s panem arciděkanem Hebltem, abych si mohl kostel v jeho doprovodu prohlédnout a detailněji se seznámit s plány na jeho rekonstrukci. Může mě pochopitelně odmítnout, přesto si myslím, že by město mělo vidět do věcí, které financuje. Stále mám totiž za to, že zastupitelé posledně rozhodli spíše pod dojmem jednání zastupitele Jaroslava Moučky z KSČM, který upozornil na předchozí chybné využití dotace katolickou farností při opravě kostela, než aby uvážlivě zhodnotili účelnost investice, kterou umožnili z peněz občanů města. Proto podle mne také dotace prošla. Z věcných problémů by se však neměla stávat politika," uzavírá František Pilný.

Pod nejnovější příspěvek Josefa Kálese mladšího pod názvem "Zákaz kouření v restauracích? Konec klidného spaní" bych se z fleku podepsal také. Přiznám se, že jsem ho přečetl jedním dechem. Žijeme totiž v době, která je příznačná stále větším počtem zákazů, příkazů, vyhlášek a regulací, stejně jako snahou přerozdělovat co největší množství peněz, které jsme si my sami vydělali. Tohle vše vede přitom v důsledku k omezování práv občanů a k plíživé nesvobodě. Nejvíce tím trpí lidé, kteří převzali zodpovědnost sami za sebe a jsou schopni se také sami o sebe postarat, aniž čekají od státu nějaká privilegia. Proto naprosto souhlasím s Kálesem mladším, že by se neměli stávat štvanou zveří.

A to ani kuřáci nebo živnostníci provozující hospody a restaurace v Chrudimi i jinde v České republice. Náš nový soused provozuje například hospodu ve vlastním domě a velmi dobře rozumím tomu, když se pozastavuje nad tím, že mu stát začíná "kecat" do toho, co tam smí, anebo nesmí dělat. A to přesto, že respektuje kuřáky i nekuřáky oddělenými prostorami a je u něho čisto a útulno a nikdo z obou táborů si na to, co se děje pod střechou jeho domu, nijak nestěžuje. Jde tedy o názornou ukázku tolerance a fungujících principů demokracie ve společnosti, kdy se každý sám svobodně rozhodne a vybere si to, co je mu bližší, aniž by upíral právo tomu druhému. Prostě a jednoduše - kuřák jde do kuřácké hospody a nekuřák do nekuřácké. Co je na tom špatně nebo k nepochopení? Ostatně, za takovou míru svobody a tolerance jsme před lety cinkali klíči na náměstích a teď se obloukem vracíme zpět do totality, která rozhoduje za nás a pod pohrůžkou sankcí řídí naše životy. Dokonce i v našich domovech, jak ukazuje příklad z Chrudimi.

Dalším negativem tohoto sporného rozhodnutí je neúměrný tlak na provozovatele restaurací, hospod, kaváren, čajoven nebo klubů, kde se lidé scházejí a chtějí tady trávit volný čas po svém, třeba i s cigaretou v puse. Některá zařízení díky tomu v podstatě přežívají, hlavně ta na venkově a pro řadu z nich bude zákaz kouření uvnitř znamenat od příštího roku, od kdy má zákaz platit, nemalé existenční problémy. Už teď se proto někteří lidé právě kvůli zákazu kouření domlouvají, že se přesunou na své pozemky a do svých garáží, kde si v klidu a bez zbytečné buzerace státu natočí ze sudu pivko, zakouří si a prostě pokecají, protože hospoda není jen o jídlu a pivu. A přirozeně z toho neodvedou státu na daních ani korunu, což je bude těšit dvojnásob, protože navrch ještě ušetří.

Kdo tedy zakazuje v Čechách Čechům v hospodách kouřit a vnucuje jim multikulturní pojetí stolování, tak si dovolím tvrdit, že svému národu nerozumí. V hospodě se totiž odjakživa domluvilo úplně všechno - od sousedské výpomoci až po politiku, a přirozeně u toho nikdy nechyběl tabák, ať už v cigaretě, fajfce, dýmce nebo doutníku. Kdo tvrdí opak, spadl nejspíš z Marsu. Všímají si toho i v zahraničí. Setkal jsem se s tím třeba ve Francii nebo na Slovensku, kde míru naší tolerance vůči kuřákům s uznáním oceňují a spílají Evropské unii za její zhůvěřilá rozhodnutí, která chrlí jedno za druhým. Už teď například nesmíme vinou EU používat některé byliny anebo je aplikovat v různých směsích, ačkoliv to naše babičky dělávaly po celá staletí a léčily tím mnohé zdravotní neduhy, nesmíme si vypěstovat doma na zahrádce plodiny z vlastních semínek - pouze z kupovaných, prodejcům je zakázáno uvádět pod výrobky (doplňky stravy), k čemu slouží, na přetřes přišel nedávno také chystaný autorský zákon, podle kterého by média a další komerční subjekty potřebovaly ke zveřejnění fotografií budov a objektů pořízených běžně na ulici souhlas jejich autorů. Prostě by se s těmito právy kupčilo, a takhle bych mohl ve výčtu podobných nesmyslů pokračovat dál a dál.

Josef Káles mladší je sice nezkušený politik, ale ve svém příspěvku trefil hřebíček přímo na hlavičku a dokonce správně předpokládá, že nás brzy mohou čekat další absurdní zákazy. A přijdou tím rychleji, čím déle si necháme vnucovat vůli někoho jiného a zůstaneme k tomu lhostejní. Sklízíme totiž jen to, co jsme svou laxností a velkou neúčastí ve volbách zaseli - ve většině líné a neschopné politiky bez potřebné špetky pokory a moudrosti, kteří jsou těmi opravdovými parazity systému (nikoli živnostníci). Jsou to ti, kteří pozvolna utahují šrouby ve společnosti a zbavují nás svobody, aby se sami udrželi co nejdéle u moci. A dokonce i za cenu toho, že se nesmíme od příště svobodně rozhodnout, zda si v hospodě sedneme mezi kuřáky anebo nekuřáky, protože jen ovce se dají snadno ovládat, tak nač je učit demokracii. Co z toho plyne? Že má Káles pravdu, ale že si za to můžeme v podstatě sami.

K živnostníkům se podle současné vlády začíná přistupovat tak, jako by byli zaměstnanci státu. Valí se na ně čím dál více nařízení, jedním z ministrů byli dokonce označeni za parazity. Opak je ale přitom pravdou. Živnostníci jsou schopní a nezávislí lidé, kteří vytvářejí hodnoty. Neměli by být „štvanou zvěří“.

Je třeba si uvědomit, že hospoda není veřejný majetek, tak jako tomu bylo dříve v dobách, na které mnozí politici pravděpodobně rádi vzpomínají. Hospody a restaurace jsou soukromým majetkem a mělo by tedy být jen na jejich vlastnících, jestli se uvnitř bude kouřit, pít, poslouchat hlasitá hudba nebo třeba tančit mazurka. Nebo si myslíte, že by se měl stát starat i o „dobro“ návštěv u vás doma a zakázat i tam kouření?

Současný zákon je ideální

V současnosti máme restaurace s oddělenými nekuřáckými prostory, čistě kuřácké nebo i čistě nekuřácké restaurace. Přibývá nekuřáckých podniků, každý si tak přijde na své. To je přece ideální stav. Nerozumím tedy tomu, proč se koná další „hon“ na kuřáky (zde musím podotknout, že jsem nekuřák).

I kdyby tomu tak nebylo a všechny restaurace byly jen kuřácké, nikdo se přece nemůže dožadovat zákazu kouření, protože se chce jít do hospody nadýchat čerstvého vzduchu. Právo na čistý vzduch v hospodě je stejné jako právo na ticho v rockovém klubu nebo na diskotéce. Copak se vytratil zdravý rozum?

Kuřáci před hospodou

Kdo nějaký čas pobýval v zahraničí, například v Anglii, kde zákaz kouření v restauracích platí, moc dobře ví, že polovina hospody stojí na ulici. Je naivní si myslet, že budou tito lidé mlčky sledovat hvězdy na obloze nebo jen tak rozjímat. Zkušenosti z ostatních zemí ukazují, že tomu tak rozhodně nebude a že je se na co těšit.

Když jsem měl možnost mluvit s lidmi před komunálními volbami, objevilo se poměrně hodně těch, kteří si stěžovali na porušování nočního klidu. Hlavně v centrech měst se totiž nepříjemně ozývá už jen to, když nějaká rozveselená partička kráčí domů z podařeného večera v hospodě. Teď si představte, že bude mnohem více lidí stát před hospodami. Jsem přesvědčen o tom, že strážníci nebudou vědět, kam dřív skočit, kolik stížností se na ně bude valit.

Uvádí se, že strážníků je v Česku kolem 8500, restaurací a hospod je kolem 29 tisíc. Je ale pravda, že restaurací bude kvůli zákazu kouření určitě mnohem méně, bohužel. Těžké bezesné noci tak nečekají pouze provozovatele restaurací, kteří budou muset svůj podnik kvůli zákazu kouření zavřít a jít na pracák, ale i jejich rodiny. Přibudou k nim statisíce lidí žijících v okolí takových podniků.

Zakazovači nemyslí na důsledky

Politici svými neuváženými kroky mnohdy nedomýšlí i takovéto praktické věci. Vytvoří skupinu nezaměstnaných lidí, jejichž rodiny se dostanou do problémů. Přitom to jsou lidé, kteří od státu vůbec nic nechtějí. Vytvoří skupinu nespokojených lidí, kteří si po práci chtějí zajít jen sednout na pivo a cigárko a bude jim to znemožněno. A v neposlední řadě vytvoří skupinu naštvaných lidí, kteří se ani v klidu nevyspí. A to vše jen proto, aby byla spokojena ta část občanů, která považuje hospodu za veřejné vlastnictví a která nechce, aby jí po návštěvě restaurace zapáchalo oblečení. Kocourkov…

Spirála zákazů vede ke stannému právu

Obávám se, že zákaz kouření v restauracích proto přinese další zákazy. Jak znám naše politiky, první co je napadne, bude zákaz kouření na ulicích. Jak říká primátor Teplic Jaroslav Kubera, potom opravdu mohou všechny obce vyhlásit stanné právo. Když po 22. hodině nikdo nebude na ulici, výrazně se sníží kriminalita. Ulice budou přece čisté, klidné, bezpečné a zdravé. Teď si asi ťukáte prstem na čelo, ale podle stejné logiky teď politici přistupují k více problémům.

Pečovatelský stát, který nám říká, co je pro nás dobré a co ne, je státem totalitním. Jsem příznivcem opačného modelu, který je založen na svobodě a odpovědnosti. Ať si každý dělá, co chce, pokud tím neubližuje ostatním, a ať za to nese odpovědnost.

Josef Káles zastupitel města Chrudim za Stranu svobodných občanů

Chrudim - Vedení města odmítlo vyslyšet žádost redakce Chrudimských novin a poskytnout jí projektovou dokumentaci k rekonstrukci ulic Přemysla Otakara a Čs. armády s odůvodněním, že si to prý nepřeje její autor. Chrudimským novinám se ji ale podařilo objevit volně dostupnou na městském webu. Netuší snad úředníci, co všechno zveřejňují?

Nastává tak kuriózní situace. Podle zdůvodnění, které vedení Městského úřadu Chrudim zaslalo redakci Chrudimských novin, není možné projektovou dokumentaci zveřejnit, protože její autor si to nepřeje. Přesto se kompletní dokumentace na městském webu nachází, jak redakci upozornil jeden z bystrých čtenářů. Město tedy podle všeho opět vyhodilo peníze daňových poplatníků oknem, když zcela zbytečně zaměstnávalo právníky odpovědí pro redakci. Ti totiž vypracovali sáhodlouhé zdůvodnění, proč není možné zveřejnit dokumenty, které byly pořízeny z peněz občanů města.

Porušuje tak sama radnice kategorický zákaz autorů projektové dokumentace, když ji veřejně vystavuje na svém webu a umožňuje tak prakticky komukoliv si ji stáhnout do svého počítače? Ví vůbec městští úředníci, co vše se na nepřehledných městských stránkách nachází? Redakce Chrudimských novin přesto i nadále stojí na straně spoluobčanů, s jejichž penězi radnice hospodaří. V blízké budoucnosti proto prostřednictvím právního zástupce připraví stížnost na toto podivné chování místních politiků a úředníků. Stížností by se měl zabývat Krajský úřad Pardubického kraje v Pardubicích.