„Reklamy není nikdy dost“ - tímto heslem se pravděpodobně řídí pracovníci MM realit. Jejich typické plakátky zvoucí nové kolegy do príma týmu realitních makléřů, najde pozorný občan našeho krásného města prakticky všude. Tu se smějí MM na plotě u školy, onde rozplácnutý plakát na zábradlí.

Co s tím?

Vzít do ruky kudličku a zahalen nocí řezat plastikové úponky nezničitelné byliny - černé reklamy?

Možná by to bylo řešením. Takový snaživec však riskuje minimálně nakládačku od pracovníků firem, jimž není hloupé využívat k umístění reklamy prostory, které nejsou jejich a nezaplatit. Bedlivé oko člověka, který tyto ohyzdné příšery umísťuje totiž nespí. Jinak si nelze vysvětlit bleskurychlé nahrazení zničených reklamních poutačů novými poté, co si ty staré vzal vítr, rozzuřený občan nebo ďas.

[[img:chrn_fullwidth:3021:Nápaditá reklama na parkovišti před nemocnicí. Foto: Chrudimské noviny.]]

Mimořádnou nápaditostí se jistě může chlubit i ten, kdo vymyslel reklamu v podobě přívěsného vozíku za osobní automobil. Jednou stojí na Resselově náměstí, kde se vysmívá oknům městského úřadu, za chvilku před nemocnicí láká nemocné k prodeji střechy nad hlavou. Občane zírej, jak jsme dobří! Dobří v čem? V prodeji nemovitostí, nebo v obcházení zákonů a vyhlášek?

Prostředí prý určuje chování člověka. Žiji-li ve nevkusu, začnu se brzy nevkusně i chovat. Nakolik je však možné bojovat s „větrnými mlýny“ černého výlepu v prostředí satelitních městeček a podnikatelského baroka, ví jen Bůh.

Chrudim - Černému výlepu reklamních poutačů jsme se věnovali už několikrát. Přestože po posledním článku na toto téma MěÚ Chrudim prostřednictvím svých úředníků zakročil, načerno vylepené plakáty z města nemizí. Naopak se zdá, že jich přibývá.

Cesta k chrudimským hypermarketům připomíná cestu začarovanou zemí plnou roztodivných obrázků. Zábradlí hyzdí reklamní poutače na zaručeně nejvýhodnější půjčky, realitní kanceláře, nábytek a samozřejmě také vymahače dluhů. Obskurnost postmoderní společnosti se tu ukazuje v plné nahotě.

Podařilo se nám zastihnout i pracovníka firmy Profi Credit, který pilně připevňoval reklamní plachtu nabízející půjčky pro všechny věkové kategorie. Obrovský plakát jistě žádný nákupuchtivý zákazník u semaforu nepřehlédne.

[[img:chrn_fullwidth:3022:Líbí se vám?  Foto: Chrudimské noviny]] 

Stačí se pak projít ulicí Slovenského národního povstání směrem k nemocnici a pozornému chodci nepřestane přecházet zrak z množství plakátů a reklam. U nemocnice pak čeká třešnička na dortu v podobě vozíku za auto, na němž se skví reklama známých MM realit. Hříšníka, který už přes prsty jednou dostal. Přesně před měsícem byli makléři na koberečku MěÚ Chrudim, kde museli slíbit, že nepovolená a hlavně nezaplacená reklama umístěná na majetku města zmizí. Skutečně se tak stalo a centrum Chrudimě rázem prokouklo. Že ale za rohem vyhřezla další várka neplacené reklamy, zřejmě v té době nikoho ze zúčastněných netrápilo.

Důkazem jsou fotografie, které jsme pořídili dnes ráno.

Podaří se i tentokrát vyburcovat úředníky, v jejichž kompetenci je bdít nad reklamou v našem městě? Zmizí ohyzdné plakáty i tentokrát a pilný pracovník městského úřadu se dočká potlesku? Nezbývá, než doufat.

[[gal:3014]]

Chrudim/Medlešice/Slatiňany - Na zbrusu nové ubytování se mohou těšit klienti slatiňanského Domova sociálních služeb. Bude se jednat o zcela nový trend v poskytování sociální péče, která by měla co nejvíce připomínat běžné domácí prostředí. Jeden z nových domků by měl vyrůst i v Medlešicích, vesničce tvořící část Chrudimě.

Domov sociálních služeb (DSS) Slatiňany byl vybrán jako jedno ze čtyř zařízení v České republice do předpilotní (nulté) fáze takzvaného „projektu transformace pobytových sociálních služeb“. Tento projekt představuje například proces změny řízení a financování, místa i formy poskytování sociálních služeb tak, aby výsledným stavem byla péče o klienty v běžných životních podmínkách. Podobný trend, běžný v celé západní Evropě, by do budoucna měly převzít třeba i domy s pečovatelskou službou, nebo domovy důchodců. Monstrózním projektům typu „Domov seniorů“, který vzniká u bývalého pivovaru v Chrudimi, už totiž dávno odzvonilo.

Nových dvojdomků bude v bývalém pardubickém a chrudimském okrese postaveno hned dvanáct a měly by se nacházet do vzdálenosti 18 kilometrů od současného sídla DSS ve Slatiňanech. V domcích bude poskytována sociální služba „domov pro osoby se zdravotním postižením“. Každý baráček by měl obsahovat dvě zcela samostatné domácnosti. Jedná se tedy vlastně o dvojdomky typu „bungalov". Jedna domácnost pojme až 6 klientů, mnohdy vozíčkářů, bezbariérový přístup je samozřejmostí. Pro klienty se chystá pochopitelně odpovídající péče, kterou budou i nadále poskytovat zaměstnanci DSS Slatiňany, a to většinou formou třísměnného provozu.

[[img:chrn_fullwidth:2975:Vizualizace bungalovu pro klienty DSS Slatiňany.]] 

Jeden z nových domků, který by se měl stát domovem pro 12 klientů, plánuje kraj vystavět i v městské části Chrudim - Medlešice. Protože ale k vybranému pozemku vede komunikace, jež má nejlepší roky už dávno za sebou, rozhodla se rada města doporučit zastupitelstvu schválení smlouvy o poskytnutí účelové dotace, která by zajistila financování rekonstrukce zanedbané silnice. Prostředky na dotaci půjdou z rozpočtu Pardubického kraje. Klienti by se měli do nových domovů nastěhovat do září roku 2014.

Chrudim - Rok fungování útulku pro opuštěné psy a kočky v Sečské ulici vybízí k bilancování. Zatímco ředitel Technických služeb (TS) Chrudim Zdeněk Kolář hodnotí uplynulý rok v psím útulku jako úspěšný, nabízí se několik otazníků, které uvádějí nadšení ředitele do zcela jiné roviny.

O podivných praktikách, které provázejí umísťování zvířat do chrudimského útulku, jsme už psali. Z článku vyplynulo ponaučení, že si zaměstnanci TS s provozním řádem příliš starostí nedělají, protože nad nimi Kolář drží nejspíš ochrannou ruku. Ptáte se proč? Nařízení, které sám navrhnul, není totiž třeba respektovat.

[[img:chrn_fullwidth:3006:Na čipování nejsou peníze? Foto: Chrudimské noviny]]

V článku 7 bod 7 provozního řádu (viz. příloha níže) najdeme mimo jiné ustanovení o tom, že veterinář má za povinnost zvířata po vyřazení z karantény značkovat čipem nebo tetováním, pokud tak nejsou již označena. Toto ustanovení provozního řádu se podle zdroje blízkého vedení TS však nedodržuje kvůli nedostatku financí, které na pokrytí těchto úkonů nestačí.

Neochota města uvolňovat peníze na tyto úkony byla však známá už v době, kdy Kolář provozní řád psího útulku sestavoval. Výtvor ředitele TS zřejmě nikdo nečetl, protože ho městští radní vzápětí schválili, ale dál se jím už něřídili. Radnice totiž žádné finance na čipování zvířat tomuto zařízení neposkytla.

Na daný problém upozornila tehdejší veterinářka útulku a zmiňovaný bod 7 se proto měl po zaběhnutí útulku vypustit. Úprava znění provozního řádu se nakonec uskutečnila letos 25. dubna a výsledkem je, že podmínka označovaní psů v něm zůstala zakotvena...

[[img:chrn_fullwidth:3007:Budova útulku v Sečské ulici. Foto: Chrudimské noviny]]

Ředitel TS Kolář si přesně před týdnem během ročního bilancování provozu psího útulku přál, aby zařízení získalo více peněz na další dva zaměstnance. Jen tak je prý možné držet 24hodinové služby a zajistit stálou odchytovou pohotovost zvířat. Průměrný počet psů se přitom v chrudimském útulku pohybuje kolem deseti.

V blízkých Podlíšťanech se o přibližně stejný počet svěřenců stará jeden člověk. Podobné je to v psím útulku, který provozují Technické služby v Hradci Králové, avšak s tím rozdílem, že skoro 40 svěřenců tam opět bez problémů zvládá jediný zaměstnanec. Zato v chrudimské Sečské ulici jich dva pracovníci nezvládají ani deset.

Z poplatků za psy jde přitom ročně na účet psího útulku skoro 700 tisíc korun. Město pak na každého psa doplácí 70 až 80 korunami za den pobytu v tomto zařízení. Přesto se to zdá řediteli Kolářovi málo. Chtěl by víc, aby mohl zaměstnat více lidí. Nakolik je to žádost oprávněná a smysluplná, nechť si každý rozhodne sám. Uvedené příklady z okolních útulků však hovoří jasnou řečí. 

Příloha: 

provozni-rad-utulek.pdf

Chrudim - Společnost Homa Holding, která vlastní a provozuje největší chrudimský hotel Bohemia, "odpískala" na dalších pět let svůj záměr, postavit před hotelem dvoupodlažní parkovací dům se stovkou nových parkovacích míst. Současně s tím vzala dočasně za své i zamýšlená modernizace samotného hotelu.

Firma už svůj úmysl oznámila městu, od kterého získala v minulém volebním období k výstavbě podzemních garáží souhlas. Radnice si od tohoto kroku slibovala nové parkovací kapacity, zklidnění dopravy, urbanistické zakončení prostoru mezi Palackého třídou a Masarykovým náměstím v blízkosti kruhové křižovatky a především peníze za pronájem pozemků, na nichž mělo parkoviště vyrůst.

Mezi radnicí a společností Homa Holding nyní vznikla nová dohoda, která počítá s několikaletým odkladem celého záměru. Jak ale uvedl starosta města Petr Řezníček (SNK-ED), firma může se stavbou parkoviště před hotelem začít v podstatě kdykoli v dřívějším termínu.

Je všeobecně známo, že prostředí vychovává a poukazují na to i četné vědecké studie. A právě v tomto duchu zavedla před šesti lety chrudimská radnice kulturnější ráz trhů na Resselově náměstí. Vymýtila odsud asijské trhovce s nezdaněným zbožím a otevřela centrum města domácím výrobcům a pěstitelům. Ostatně tak jak tomu bylo vždy v historii. Aby radnice vyspělý kulturní dojem královského města ještě více umocnila, přišla spolu s Chrudimskou besedou i s tématickými jarmarky, na které byla radost se podívat.

Jenže stačilo pár měsíců a všechno bylo jinak. Pod zástěrkou českého podnikatele se na Resselovo náměstí vkradlo za přispění minulé městské rady zboží, které mělo s tím českým poctivým pramálo společného. Bundy, trika a kalhoty asijské provenience, vlající ostudně přímo pod okny radnice na prodejních stáncích, uvrhly město zpět do doby raného českého kapitalismu 90. let minulého století, kdy se ještě zboží prodávalo a to ke snědku smažilo přímo na chodníku. Také proto byla tehdy kolem nás vyšší kriminalita a vandalismus, protože takové primitivní prostředí člověka nepochybně formuje.

Je proto smutné číst od politika, který se ještě nedávno vydával za "svěží vítr" chrudimské radnice, že nemá s touto pochybnou podobou trhů žádný problém. Byl totiž jedním z radních, kteří se o návrat "starých dobrých časů" na Resselově náměstí významně zasadili a kteří tím připravili místním obchodníkům ne jedno nemilé překvapení. Je to jen malá ukázka toho, jaké divoké poměry nejspíš panovaly v minulé městské radě a jací "odborníci" spravovali tohle vyspělé kulturní město. Úroveň trhů totiž ukázala, že jaký trh - takový i politik.

Chrudim - Majitelé psů mají částečně důvod k radosti, většinou ale radnici spílají. Důvodem je oznámení města, že jim nabízí k prodeji igelitové pytlíky na psí exkrementy, přestože odvádějí do městské pokladny za své chlupaté společníky nemalé peníze - v bytech 1300 korun ročně a 1700 za každého dalšího, v rodinných domech pak šest stovek a za každého dalšího 750 Kč. Nechápou proto, proč by si měli za ně ještě dál připlácet a požadují za své peníze od města kompletní služby.

Za uvedených třináct stovek dostanou totiž od městského úřadu jako jedinou kompenzaci za rok tři balení igelitových sáčků, každé po sto kusech v hodnotě 10 korun, dohromady tedy 300 sáčků na celý rok a jednoho psa! Chovatelé se pro ně navíc musí osobně vydat na radnici, pokud jedou autem - tak ještě zaplatit parkovné, a předkládat doklad o zaplacení poplatku ze psa. Pro řadu z nich je to ponižující a sáčky proto nechávají na radnici ležet bez povšimnutí. Co to pro čistotu ulic města znamená, si může každý domyslet sám.

"Neviděla jsem tu uklízeče psích exkrementů, jak je rok dlouhý, a to chodím venčit pejsky poměrně dost často," říká invalidní chovatelka ze sídliště Na Větrníku, která si nepřeje být jmenována a která politiku radnice vůči chrudimským pejskařům vůbec nechápe. Do Chrudimi se přistěhovala před několika lety a ve srovnání s předchozím bydlištěm jí ve městě chybí například vyhrazené zóny, kde by své psy mohla pustit bezstarostně na volno. "Vedla jsem o tom už debatu se strážníky a chtěla jsem od nich třeba znát, kde končí hranice města, abych zde na poli mohla svoje psy, kteří samozřejmě potřebují pohyb, pustit. Oni to ale nevěděli. Je potom těžké pochopit, že nám radnice jako jakýsi nadstandard nabízí ke koupi další pytlíky, když ty, které byly praktické, nechala z ulic odstranit, a náhradou za ně nám dává nedostatečné množství igelitových," pokračuje důchodkyně.

I přes její argumenty a mnoha dalších pejskařů - v Chrudimi jich bylo mimochodem k dnešnímu dni evidováno 1791, radnice "slavnostně" prostřednictvím Chrudimského zpravodaje vyhlásila, že zahajuje vzhledem k přibývajícímu zájmu občanů o koupi igelitových pytlíků pro psy jejich prodej v Informačním centru města Chrudim. A jelikož se prý rozhodla vyhovět této poptávce, nabízí k prodeji jedno balení (100 ks pytlíků) za 10 Kč.

Vzhledem k tomu, že město mohlo v loňském roce na poplatcích za psy vybrat laickým odhadem asi 1.791.000 Kč (1791 psů x v průměru 1000 Kč - bereme v úvahu slevy pro důchodce a invalidy) a kompenzovalo nyní tuto částku pejskařům každému třiceti korunami (3 balení igelitových pytlíků x 10 Kč), zajímali jsme se v úterý u tiskové mluvčí radnice Sylvy Drašnarové, jak jsou městem využity zbývající peníze ve prospěch pejskařů. I přes několik urgencí nám zatím nebyla schopna na tuto otázku odpovědět.

Z jiného zdroje se nám nakonec podařilo zjistit, že město mělo loni vybrat na poplatcích za psy pouze 854.455 Kč (asi 477 Kč za jedno zvíře), což příliš neodpovídá počtu zaevidovaných psů v Chrudimi. Za sáčky prý utratilo zhruba 99 tisíc korun a za jejich doplňování dalších 59 tisíc. Nejvíce šlo ale z vybraných poplatků do kasy Technických služeb Chrudim, které si měly vyfakturovat za sběrač psích exkrementů 158 tisíc Kč a a za provoz psího útulku a ošetření psů dalších takřka 700 tisíc korun. Suma sumárum - město mělo loni na pejsky doplácet částkou 118.579 korun. Na otázku, proč se tomu tak děje, a jak hodlá radnice nelichotivou situaci ve vztahu k financím i chovatelům psů řešit, bohužel zatím odpověď neznáme. Situaci budeme proto dál sledovat.

Chrudim - Bývalý dlouholetý primář dětského oddělení v Ústí nad Orlicí Luděk Ryba ukázal prstem na čtyři krajské nemocnice, které jsou podle něj zbytečné a měly by se nechat dosloužit. Mezi nimi i na nemocnici v Chrudimi, která dlouhodobě generuje ztrátu.

Ryba v této souvislosti vyzývá krajské politiky, aby našli dostatek odvahy a přestali ji dotovat. Jak dodává, mnohem účelnější pro Pardubický kraj bude, když začne poskytovat kvalitní péči pouze v Pardubicích a vedle toho vybuduje druhou takovou nemocnici v České Třebové. 

Chrudim, Svitavy, Ústí nad Orlicí a Litomyšl by bývalý primář nechal nejen dosloužit, ale přestal by do nich takřka okamžitě pumpovat peníze. Podle Ryby to přinese pacientům daleko kvalitnější péči a kraji zároveň ubydou starosti, jak zafinancovat tolik prodělečných nemocnic. Jak dodává, dvě nemocnice by si už mohly dovolit špičkové vybavení a dobré týmy lékařů, což by bylo pro pacienty daleko přínosnější než jako doposud fungování tolika průměrných zdravotnických zařízení.

S Rybou si v tomto názoru notuje řecký podnikatel a majitel společnosti Multiscan Sotirios Zavalianis, který v minulém volebním období vedení kraje nabízel, že jeho nemocnice odkoupí. Ten navrhuje zrušit dvě nemocnice, a to v Chrudimi a v Litomyšli, kde by podle něj měly zůstat jen ambulance, interny a běžné chirurgie. Veškerou specializovanou péči o pacienty by pak soustředil do Pardubic a zachoval by stávající rozsah služeb v Ústí nad Orlicí a Svitavách.

Krajští politici podle všeho tak radikální řešení zatím nesdílí, a to jak ti koaliční, tak i opoziční. Náměstek hejtmana Roman Línek (Koalice pro Pardubický kraj) už avizoval, že všech pět nemocnic zůstane majetkem Pardubického kraje a že se je pokusí všechny postupně oddlužit a vyjednat pro ně se zdravotními pojišťovnami co nejvýhodnější podmínky. Bývalý krajský radní pro zdravotnictví Josef Janeček (ODS) zase Rybovi se Zavalianisem vzkazuje, že v České republice existují kraje s daleko větším počtem nemocnic (průměr činí 12 nemocnic na kraj) a právě jejich počet by se měl redukovat, nikoli v Pardubickém kraji, kde je pouze pět nemocnic.

Chrudim - Výstavní síň Divadla Karla Pippicha představí 8. listopadu v 17 hodin poprvé v našem městě autory, jejichž dílo kvůli svému provokativnímu vyznění bylo v jiných městech cenzurováno. S negativními reakcemi organizátorů nebo návštěvníků výstavy se setkali všichni ze tří prezentovaných umělců, Markéta Korečková, Alena Kupčíková a Ján Macko.

Chrudimské rodačce, absolventce pražské Akademie výtvarných umění Markétě Korečkové (1975), zahalovali plátnem objekty z cyklu BLOODY STORY, protože pobuřovaly svatebčany na pardubické radnici. Výstavu nazvanou ESTROGEN, která proběhla v roce 2008 v tamním Mázhausu, dokonce zavřeli. Autorka nyní pracuje na cyklu nazvaném „Zakleté princezny“, který představuje figury zahalených bytostí. Ty lze vnímat jako ideální propojení mužského principu s ženským v dvojjedinou bytost nebo jako militantní feministické samice.

[[img:chrn_fullwidth:2972:Markéta Korečková-Princezna. Foto: Archiv]]

S cenzurou umění se setkala i další absolventka Akademie výtvarných umění, Alena Kupčíková (1976), která proslula i v  zahraničí svými subtilními pracemi vytvořenými z chloupků vytržených z ženských pohlaví. Kvůli prudérnosti publika čelila na nejedné z výstav invektivám, které vyvrcholily udělením mezinárodní ceny Louis-Vouitton Moët-Hennessey ve Francii, již však zcenzurovala samotná madame J. Chirac. Přesto se některé z jejích „Chlupatic“ dostaly do sbírek Národní galerie v Praze a řady privátních kolekcí v mnoha státech. Po zkušenosti s cenzurou autorka ale i nadále pokračuje ve své provokativní tvorbě, kterou inovovala o techniku malby na plátno jediným ženským chloupkem, který je pak jako relikvie instalován u každého obrazu. Začala také vytvářet obrazy ženských těl sestavené z broušených křišťálových kamenů značky Preciosa, jež jsou zalité do Aralditu nebo kresby, v nichž chloupky od svých dárkyň zlatí, stříbří a nakonec je osazuje diamanty. Jakoby si portrétované ženy i materiál z jejich těl zasloužil speciální zacházení.

[[img:chrn_fullwidth:2973:Alena Kupčíková-Snění. Foto: Archiv]]

Dvojici autorek doplňuje Ján Macko (1969), jehož objekty simulující lidi stažené z kůže vzbudily kontroverzní reakce už na pražské Akademii výtvarných umění. Ztvárnil člověka staženého z kůže jako předložku, což sám vnímal jako šok nad ztrátou veškeré humanity během holocaustu. Svým profesorem Karlem Neprašem byl sice navržen na cenu ateliéru, ale klauzurní komise naopak navrhla jeho vyloučení ze školy za „cynismus.“ Na současné výstavě představí kromě prací na téma užitkových objektů-těl i figurální alegorii nazvanou „Neviditelná ruka trhu.“

[[img:chrn_fullwidth:2974:Ján Macko-Missky a krystal. Foto: Archiv]]

V dnešní době je obtížné přijít s něčím tak kontroverzním, aby se podařilo publikum překvapi a zároveň nešokovat pouze pro šokování. Výstava se snaží nejen cenzurované práce svobodně představit, ale také zhodnotit jejich význam. Kritický náhled pak autoři doplňují o tvorbu, která vznikala po oněch silných cenzurních momentech a kterou na původní díla navazují.

Fotografie z vernisáže

[[gal:2996]]

Chrudim - Průmyslová zóna Západ pravděpodobně získá dalšího zahraničního investora. Zajímá se o ni totiž česká pobočka japonské firmy KYB Manufacturing Czech s. r. o. (KMCZ), která se tu chystá prozkoumat vybrané pozemky a následně rozhodnout, zda začne ve městě podnikat.

KMCZ se přitom zabývá především výrobou automobilových tlumičů. Česká pobočka japonské firmy byla založena v srpnu 2003 a samotnou výrobu zahájila v prosinci roku 2006. Důvodem byla snaha pokrýt čtyři hlavní automobilové trhy. Mezi hlavní zákazníky Kayaby patří kolínská automobilka TPCA, maďarská pobočka Suzuki a Renault ve Slovinsku. Součástí firemního portfolia je i výroba náhradních dílů pro celou Evropu. Ty jsou distribuovány prostřednictvím sesterské společnosti KGE. V současné době firma zaměstnává v České republice přibližně 330 pracovníků.

Rada města nyní schválila dohodu s firmou o vstupu na pozemky v zóně Západ. Před nákupem je totiž nutné provést průzkum pozemků a také, nezvykle, sondážní vrty. Pomocí nich se zjistí, zda je geologické podloží vhodné pro plánovaný provoz. Důkladné Japonce přitom zajímali podle starosty města Petra Řezníčka (SNK-ED) i takové podrobnosti, jako je datum poslední povodně v místě možné výstavby nebo věcná břemena na místních komunikacích.

„Jelikož se firma realizuje v různých evropských zemích, je jasné, že chce být připravena na vše. Perfektní průzkum podmínek je proto jistě na místě,“ vysvětluje Řezníček pečlivost zahraničního investora. Pokud se pro výrobu v Chrudimi rozhodne, plánuje v první fázi výroby vytvořit v průmyslové zóně Západ až 100 nových pracovních míst.