Kámen a dřevo, nejstarší stavební materiály. Kámen je významný prvek v krajině, ať ho opracovává dlouhá tisíciletí sama příroda, nebo člověk. Barokní sochy nebo boží muka, která jsou většinou orámovaná mohutnými stromy, jsou jako majáky v české krajině.

Kdybyste chtěli vědět, jak vypadalo zdejší údolí před zásahem člověka, podívejte se kousek za Škrovád, do míst proti mlýnu Skály, na levém břehu Chrudimky. Ta si musela prorazit cestu zdejším skalním masivem při své cestě do Polabské nížiny. Kámen se zde těžil od šestnáctého století. Po světové válce zde těžba kamene ustávala. Příroda však neúnavně pracovala dál. Proto zdejší lomy dnes vypadají jak přírodní stěny.

Okrašlovací spolek Škrovád se snaží navázat na zdejší kamenickou tradici a připomenout těžkou práci zdejších lidí. V roce 1746 pozval kníže Auersperg Rudolfa a Kateřinu Zábranských z kamenické hutě v České lípě do Škrovádu a pronajal jim část pravého břehu Chrudimky. Tím začal největší rozvoj zdejší kamenické tradice. Slatiňanský architekt a stavitel Schmoranz zdejší kámen bohatě využíval ke stavbám mostů, opravám kostelů i dalším stavbám v širokém okolí. Kvalita kamene bývala různá, nejlepší kámen používali sochaři, další se používal ke zdění a z odpadového materiály se dělaly například sloupky k oplocení. Ze škrovádského kamene se vyráběly i mlýnské a brusné kameny, které se vozily až do Rakous. V této době zde měl svoji dílnu malíř a sochař Jan Kokeš, mimo jiné tvůrce nedávno zrestaurované Chrudimské opony. 

Okrašlovací spolek Škrovád uspořádal 21. září dětské Sochání ve škrovádských skalách. Vedl ho akademický sochař Jan Pospíšil, ředitel Mezinárodního sochařského sympozia v Hořicích. Svým vyprávěním děti zaujal i jeden z posledních pamětníků škrovádského kamenictví, pan Ladislav Půhoný. Počasí přálo, ale  čas byl neprosný. Děti se musely dát do práce. V poledne si pak opekly špekáčky a potom dokončily svoje výtvory. Jan Pospíšil zhodnotil jejich tvorbu a upozornil je na případné chyby. Poté si děti odvezly svoje práce domů.

Tím ale den sochání nekončil. Od 15. hodin účastníky čekala vernisáž jejich starších kolegů v chrudimské Galerii Art. Nakonec bych chtěl poděkovat Městskému úřadu za finanční příspěvek. Stejnou částku věnovala i chrudimská Galerie Art. Dále je nutné poděkovat Alfonzi Dovičovičovi, který poskytl kámen ze svého lomu v Dubinci u Dvora Králové a v neposlední řadě Zuzaně Dvořákové, potomku rodu Zábranských, která nám vyšla ve všem vstříc. Poděkování zaslouží i členové spolku, kteří celé Sochání zajišťovali.  A už teď se těšíme na další ročník Sochání ve škrovádských skalách.