Evropská unie se stává v Česku stále více zatracovanějším fenoménem. Není divu - na jedné straně se holedbá Nobelovou cenou za mír a na druhé chrlí jednu absurdní směrnici za druhou. Mezi mnoha připomeňme třeba nařízení, že banány nejvyšší jakosti musí dosahovat délky nejméně 14 centimetrů a vykazovat patřičné zakřivení, dále že cirkusové stany musí mít jednotný rozměr, připomeňme i směrnici o velikosti slepičích klecí, která výrazně zdražila vejce, zákaz nafukování balónků dětem do osmi let bez dozoru dospělých, vyřazení klasických žárovek z prodeje, nařízení o povinném přimíchávání biosložek do pohonných hmot, které ve skutečnosti škodí přírodě i našim autům, nebo naposledy když bratři Slováci nesměli na svých euro mincích k výročí příchodu věrozvěstů Cyrila a Metoděje umístit nad jejich hlavy svatozář...

Naše země a naši lidé si bizarní nařízení EU nejčastěji spojují s bojem o právo na specifické označení svých tradičních výrobků - mezi mnohými vzpomeňme na tuzemský rum, jehož tradice u nás sahá až do 19. století, a přesto ho museli naši výrobci nevkusně přejmenovat na tuzemák. Naposledy naše země prohrála boj o označení u nás oblíbeného pomazánkového másla, a tak se nelze divit, že se tímto nařízením odmítli někteří jeho čeští výrobci řídit a půjdou raději s EU do soudních sporů, aby poukázali na nesmyslnost konání přebujelého evropského aparátu, který ve skutečnosti nahrává těmito absurditami obchodní a průmyslové lobby na úkor našeho státního rozpočtu, našich kapes a naší svobody. Ať chceme nebo ne, Evropská unie začíná ovlivňovat naše životy víc, než je zdrávo.

Nejzářnějším příkladem pro Chrudim je pokuta 1 480 000 Kč, kterou teď dostala od úředníků Regionální rady - prodloužené ruky EU za to, že při rekonstrukci bývalého kapucínského kostela sv. Josefa na Muzeum barokních soch si dovolila myslet dopředu a nechala zde přidělat navíc několik záchodků a vylepšila technické parametry zdejšího malého kina jen proto, aby si tento ojedinělý kulturní stánek na sebe dokázal jednou vydělat. Ano, pochopili jste to velmi správně - Evropská unie podmiňuje udělení dotací tím, že uvedená zařízení nesmí být výdělečná, a to po dobu nejméně pěti let. A s tím autoři Muzea barokních soch nepočítali, protože chtěli dokázat, že i kultura si na sebe umí vydělat.

Na celé věci je nejsmutnější to, že EU nerozdává peníze ze svého, ale přerozděluje příspěvky jednotlivých národních rozpočtů, tedy i z České republiky, do určitých regionů pod záminkou vyrovnání životní úrovně. A za této situace je pak ještě smutnější vidět, jak někteří přičinliví čeští úředníci pouštějí těmto fondům žilou a jako v tomto konkrétním případě dokáží z vlastní iniciativy nebo z podnětu zvenčí (což je pravděpodobnější varianta), ochudit i pokladnu města za naprosto bezvýznamnou odchylku v projektu, který je těm, jenž nedokáží svým intelektem obsáhnout jeho význam, trnem v oku. Proto jsme svědky české malosti, která evropské mašinérii vyhovuje - udávání, prověřování, vyšetřování a nakonec sankce, která sebere Chrudimákům jejich peníze, jež nenávratně zmizí v bezedné studni Evropské unie, aniž by něco závažného provedli.

Věc má tedy širší hledisko a přerůstá v Absurdistán, který po sobě zanechává nesmazatelné stopy - jako v Hrochově Týnci, kde například zanikl s přispěním dotace EU moderní a prosperující cukrovar, který zde dával obživu několika generacím, nebo ve Stolanech, kde zase mohli za "evropské" peníze zrevitalizovat svůj rybník, ale nemohou v něm pět let chovat ryby. Co kdyby na jejich chovu obec zbohatla? A Chrudim? Hanba mluvit. Ta má sice opět s přispěním "evropské" dotace ambiciózní Muzeum barokních soch, ale ani ono nesmí teď vydělávat. Dokonce se na to nesmí ani chystat větším počtem záchodků pro budoucí restauraci ve sklepení, sloužící k občerstvení svatebčanů a návštěvníků muzea. Tahle vize stála proto chrudimskou kasu s přispěním jakéhosi "snaživého" místního úředníka nebo donašeče takřka půldruhého miliónu korun. Jde přitom o peníze vyprodukované v této zemi a českými lidmi, z kterých se teď budou těšit třeba na Balkáně. To už ale onomu snaživci nejspíš nedošlo, že okradl s pomocí absurdní evropské směrnice svoji zem a svoje město. Jak dlouho si ještě necháme, vážení čtenáři, tuto prapodivnou hru líbit?