Jeden den v roce se každý obyvatel údajně nejvíce ateistické země Evropy stane křesťanem. Ano, je to na Vánoce. Snad jen opravdový odpůrce svátků vonících jehličím, purpurou, cukrovím, tatínkovou dýmkou a smaženým kaprem od maminky, odmítne oslavit příchod Spasitele všeho lidstva. Dokonce i komunisté „trsají“ na vánočním večírku.

Nejspíše jsem to již psal v minulých letech, ale myslím, že stojí za zopakování – Vánoce jsou svátky naděje. Nejen té křesťanské ctnosti, kterou přesně definovali učení teologové a muži zběhlí ve výkladu Písma svatého. I ti, kdo nečtou svatého Tomáše Akvinského v originále, kolem sebe vidí, že svět stále trvá. Ano, letošek byl poznamenán dalšími útoky muslimských radikálů. V Berlíně dokonce měla zaplatit životem za liknavost politiků i Češka. Přesto stále žijeme své každodenní příběhy. Radujeme se, smutníme a bilancujeme. Kdy jindy, než na Vánoce? Možná i proto mnoho opuštěných lidských bytostí v této době volí odchod ze světa. Nemají nikoho. A přestoe i oni jsou milováni Stvořitelem a zvláště také jeho přesvatou Rodičkou.

„Svět umí být pěkně krutý, život mě poznamenal,“ slyšíme často z různých stran. Za tímto tvrzením se však často skrývá konkrétní neodpuštěný zlý skutek, nebo dokonce celá jejich série. A odpuštění přitom osvobozuje. Jak oběť, tak pachatele bezpráví. Vánoce jsou totiž i znamením odpuštění. A to dokonce odpuštění Všemohoucího lidem. Těm lidem, kteří měli kdysi v ráji vše a přesto neposlechli svého Boha, zradili jeho důvěru. Ten však ve své dobrotě poslal Syna, jenž svou smrtí člověka vykoupil a otevřel mu opět brány ráje. Právě tento Syn se pozítří narodí z Popelky Nazaretské. Bezbranné dítě ukrývá všemohoucího Boha. Dokonalý paradox křesťanství!

Přeji vám všem, kdo čtete celý rok mé řádky, abyste okusili odpuštění a sami dokázali odpouštět. Všichni jsme něčím vinni, všichni občas ublížíme jiným, sobě. Zkusme k Vánocům dát i dárek nejcennější, který je láska. A láska, jak říká zmiňovaný svatý Tomáš, není slepým citem. Láska je "chtění dobra druhému".

To přeji i já vám, milí čtenáři.