Mandelinka, postrach všech, kdo si chtějí bez chemie vypěstovat několik řádků brambor. Ve školních letech jsme chodili sbírat mandelinku na družstevní pole. Třídy a školy ve sběru soutěžily. Mladé soudružky učitelky nám vysvětlovaly původ mandelinky. Posílají ji sem pomocí balonů američtí imperialisté z Wall Streetu. S obavami vzhlíželi k obloze, zdali některý neuvidí. Měly pravdu v tom, že mandelinka z Ameriky opravdu pochází. Vždy, když sbírám mandelinky, si na tuto dobu vzpomenu. Na druhou stranu, když vidím některé nadšené aktivistky z různých neziskovek, vybaví se mi mandelinky. A to i v třeskutém mrazu. Jeden známý slatiňanský sprosťák by řekl: Jako by jim z prdele vypadly.  

Z malých žlutých vajíček na spodku listů máte za několik dnů starorůžové larvy, ze kterých jsou za dalších pár dnů žlutočerní brouci. Když se po necelém týdnu vrátíte domů, na řádcích máte ohlodané stonky. Chce to každodenní sběr a začít s larvami. Někdo říká, že je stačí oklepat. Druhý den jsou zpět a po lezeckém výkonu mají ještě větší apetit. Někdo si pořídí kačeny. Ty si brzy najdou chutnější sousto. Zakrátko končí v ohrádce a když dorostou, na pekáči. Ale když se vše podaří, odměnou vám jsou žluťounké brambůrky. Na ty první stačí po uvaření dát trochu máslíčka. Dobrou chuť.